Toto je dotaz co prisel emailem:
Ahoj,
vim, ze jsi psal prispevek na blogu, jak travis den.
Nicmene nemel jsi nekdy pocit diky tomu, ze jsi vnitrne neuspokojeny?
Ne, ze bych byl milionar, ale celkem me to zajima. Vsak dnes kazdy kdo ma v Praze nemovitost, tak je prakticky, kdyz je setrivy zajisteny.
Tak co s tim? Podle me clovek musi byt mezi lidmi a neco stejne tvorit. Ne?
Treba muj kamarad je zajisteny, a stejne premysli, ze by sel do prace, protoze ten svet tak proste funguje.
Byt doma a cekat na manzelku neni ta vyhra.
Ale zase chodit do prace, aby clovek zabil cas a nebyl sam je taky zrudnost.
A jen chodit na masaze, to je prazdny.
Takze ve final clovek musi delat asi nejaky non-profit, trenera, masera nebo neco takoveho, ne? Proste pomahat nejak lidem.
Neresil jsi to nahodou? Nevis o nejake knizce na toto tema?
Co delaji milionari kolem tebe?
A jen Kitesurfovat, to si preci pak clovek prijde zbytecny, ne?
Diky
Tohle je velmi zajimave tema na diskuzi. I je to velmi casty dotaz co dostavam: “Johne, to musi byt strasne, kdyz naplno nepracujes”. Me treba fascinuje to presvedceni vetsiny spolecnosti, ze vlastne clovek bez prace musi byt nestastny. Nekdy si rikam, jestli to neni nejaky spolecensky brainwashing, aby ta spolecnost kolem nas fungovala. Proste je potreba aby lidi chodili do prace a byli presvedceni, ze to je zpusob jak byt stastny. Jinak se ta spolecnost kolem nas rozpadne. Fakt hodne lidi predpoklada, ze musim byt nestastny a ptaji se na toto tema casto.
Ale nechci generalizovat. Tohle ma kazdy clovek individualne. Kazdy at si dela co chce a dela ho stastnym. Podle me si to skutecne kazdy musi ujasnit v hlave sam. A asi se to taky bude menit podle veku nebo prace co dela. Proste nekoho bude bavit porad pracovat a nekoho jineho ne. A je to naprosto v poradku. Nekdo bohuzel bude muset a ani tu moznost na vyber nema. Ale tohle tady neresime. Dejme tomu, ze mate finance a mate moznost se rozhodnout co delat se zivotem.
Ja se na to divam z pohledu, ze nikdy jsem nemel pocit, ze mi chybi neco na zaplneni casu. Neprobudim se a nereknu si, jak by to bylo super kdybych mohl odejit nekam do prace a stravit tam treba cely den. Presne naopak. Vzdy jsem mel pocit, ze bych chtel mit vice casu na neco jineho nez praci.
Ono je strasne jednoduche si zadelat zivot ruznymi aktivitami (praci) a byt v tom stresu, ze neni cas na veci co clovek skutecne chce delat!
Dokonce to chce i nejakou sebedisciplinu se nevrhat do kazde voloviny. Takto to vidim aspon u sebe. Ten cas se da zaplnit strasne rychle ruznymi zavazky. Prilezitosti vidim spoustu. V tom problem absolutne neni. Ja se musim se svym nadsenim drzet zpet, protoze jinak bych mel doopravdy kompletne zaplneny kazdy den a byl bych ve stresu.
Filozoficky se na to divam nasledovne. Kazdy z nas mame pocit, ze budeme zit vecnost. Proste si nikdo nepripousti to datum, kdy zemreme. Tim ze to datum nezname, tak ma clovek pocit, ze na vse ma porad moc casu. Jestli promarni rok, dva roky nebo deset let nehraje roli. Vzdy ma pocit, ze ma jeste na vse dost casu za sveho zivota zvladnout. Takze neni problem odkladat a rikat si, ze to co chci skutecne delat, budu delat nekdy v budoucnu. Jenze pak treba prijdou problemy se zdravim nebo jine prekazky. Ale to clovek zjisti az uz je pozde. Uz sportovat nepujde. Uz se mu nebude chtit cestovat. Uz nebude mit chut se ucit nove veci. Proste prijde stari a to co se odkladalo uz nepujde realizovat. Kdyz se delali pruzkumy co nejvice mrzi lidi na smrtelne posteli, tak nikdo nerekl, ze lituje, ze trosku vice nepracoval. Ze nestravil vice casu v praci nebo ze nevydelal vice penez. Kazdy litoval, ze nemel vice casu na svoji rodinu, ze vice necestoval, nedelal nejake konicky nebo veci co ho zajimali. Tohle je realita na kterou hodne lidi prijde az uz je pozde.
Z tohoto vychazi moje pomucka jak nad tim premyslet a rozmyslet si co je skutecne dulezite. Zkuste se zamyslet, ze nebudete zit “vecne” ale nejakou kratsi dobu. Na toto cviceni je to celkem jedno jake obdobi si urcite Treba 5 let, 10 let… Nebo klidne do extremu jeden rok nebo i par mesicu. Nebo budete zit jeden den. Co presne byste delali, kdybyste byli na tomto svete jen jeden den. Sli byste do prace, aby ten posledni den zivota nestal za prd? Aby ten zivot nebyl neuzitecny a beze smyslu? Tohle si kazdy musi odpovedet sam. S kym by ten den stravil. Co byste delali za aktivity. Pak si prestavte stejnou situaci kdyz to bude par mesicu, pak na par let, apod. Tohle vam krasne odpovi co delat.
Ja mam spoustu veci co delam rad. Podnikani pro me vzdycky byl nejrychlejsi zpusob jak vydelat penize, abych mel svobodu a mohl delat co chci. Ale podnikani nikdy nebylo to hlavni cemu bych chtel dat veskery svuj cas. Takze praci nezavrhuji, ale jsem opatrny kolik casu mi zabere. V soucasnosti delam projekt na pizzerii Pizzoun. Taky stavim sklady. Bohate mi to staci. Kdybych je nedelal, tak se taky nic nestane. Nejak nestastny bych nebyl. Jine veci co bych nemohl delat by me mrzeli mnohem vice (treba sportovani).
Naprosto miluji ten pocit, bez velkych zavazku. Nechybi mi mutnosti si psat do kalendare s kym mam schuzku, kde mam byt, komu mam volat. Nechci mit velky seznam ukolu co je potreba kazdy den plnit. Naopak chci mit ty otevrene moznosti co delat. I kdybych je mel vyuzit nejakym flakanim nebo ctenim knizky, tak to je paradni. Klidne me bavi resit nejake obchodni dealy, ne kvuli tomu, ze musim vydelat penize, ale protoze me to bavi nebo mam chut. Ale delam to s rozvahou aby se z toho nestaly velke casove zavazky.
Ale jak jsem psal. To jak si ma kazdy zaplnit zivot je nejlepsi si udelat to mentalni cviceni. Vysledek bude individualni. Kazdy najde naplneni v necem jinem. A treba pro nekoho bude naplneni nejaka kazdodenni normalni prace. A je to v poradku! Ja jsem radeji vydrzel vetsi stres s podnikanim a intenzivnejsi pracovni nasazeni, ktere mi umoznilo byt financne nezavisly. A ted si uzivam tech plodu prace a bavi me to!
Johne naprosto super jsi to popsal tvůj pohled a musím s ním téměř na 100procent souhlasit zvlášt s tím že nikdo neví jak dlouho tu bude nebo jak dlouho mu bude přát dobrého zdraví ! Ono je to spíš občas o okolí – když má člověk v okolí lidi co jsou na tom podobně časově i finančně nezávislí ,tak je to vždy lepší a může u se věnovat věcem co ho jen baví (rodina,sporty,cestování,aj koníčky), ale holt si musí zvyknout to spíš tady v CZ,SK na velkou závist,tady se úspěch neodpouští a většina lidí když se někomu daří tak hned si říká,kde to asi nakradl.. V zahraničí je to určitě mnohem lepší a zvlášť z důvodu,že i běžní lidé pracující jsou schopni mít 2-3 dovolené ročně v atraktivních zemích,auto,barák,takže po materiální stránce jsou zajištěni,takže už té závisti není tolik.I když je pravda,že v USA je asi taky poměrně dost lidí co mají těžký život a práce jim tvoří většinu času.
Mě na životu bez práce nepřijde nic divného. Mě by to rozhodně bavilo – přispat si do 9h, zajít do fitka, pak na oběd a dopoledne máš v prachu 🙂 Pak zahrát nějakou PC hru, kouknout na film, na internet, na YouTube, uvařit si večeři a den uteče, ani nevíš jak…
Tohle většinou dělám o dovolené a neměl bych nejmenší problém provozovat podobný životní styl stále 😀 Rozhodně by mě to nenudilo a když by měl člověk i víc peněz, dají se dělat zajímavé koníčky – třeba chodit střílet na střelnici, jezdit na okruhu, skákat padákem nebo cestovat.
A co po tobe zustane? 🙂
Teoreticky děti. Ty jsou vlastně takovým “projektem”, který jde dělat na plný úvazek. Učí se hlavně pozorováním svých rodičů, proto pokud z nich něco má být, nakonec nějakou práci budete muset aspoň “předstírat” 🙂
Verim tomu ze John s tyma prostredkama neni nenasytny a prispiva treba i na dobrocinou cinnost,nebo je aktivni v nejake nadaci.
Jasne
Johne,
ty bys mel zacit vic utracet, do hrobu si ty miliony nevezmes.
Jestli pocitas ze tady budes jeste 50 let, tak bys mel rocne utratit aspon milion.
Pizzerku a sklady k nicemu nepotrebujes, ty nestihnes do smrti utratit ani to co mas.
A neni to spis o reseni problemu? Nejspokojenejsi lidi jsou asi vedci, podnikatele, inzenyri nebo programatori, kteri pracuji na nejakem problemu, ktery je bavi. Ty jsi to taky nevydrzel ani rok a uz delas na novych projektech.
Dokonce byly experimenty se psy, v jedne misce meli zradlo volne, ve druhe misce museli vyresit nejake problemy nez se ke zradlu dostali, a vzdycky si vybrali tu druhou misku.
Od jistyho levelu nejsou penize budget na utraceni. Je to forma spolecenskyho statusu neboli prezentace moci. Otevira to dvere. Kazdej vi, kdo je John a rad si ho poslechne. Protoze je v necem chytrej a je chytrej prave proto, ze ma penize. Je to vstupenka nekam, kde se daji menit veci. Na to sice John zjevne taky sere nebo jeste nema dost penez. Ale to je duvod proc miliardari delaji dalsi miliardy (aspon nekteri).
Jinak “Kazdy z nas mame pocit, ze budeme zit vecnost. ” Je pomerne odvazny tvrzeni. Takovej pocit jsem mel do 3 let, kdy jsem se v zachvatu place probudil a rozrusenim poblil a ptal se svyho ateistickyho okoli, coze je to ucelem zivota.
Ne, vsichni lidi nejsou kokoti, co si mysli, ze maji dost casu.
Kdybych měl tolik volných peněz jako John, tak bych je investoval do Kanya Westa.
Ja zcela jiste do nekolik nadaci.Je dulezite v takovem statusu neco i vratit za uspech,a byt prospesny.Nikdy nechapu lidi,ktery napriklad zaplati v aukci 300K za flasi,kdyz se daji take prostredky vyuzit omnoho lepe,namisto treba vypiti lahvy za jeden vecer.
Ja miluju cestovani, vlastni svobodu a volnost, byt kreativni. Zamestnani mi tohle vse bere. V posledni dobe, co se myho podnikani tyce, riskuju vic nez je mozna zdravo, ale jak si Johne rikal, nemuzu porad jen cekat, pracovat a doufat. Tohle neumim a nechci umet.
Upřímně Ti to Johne přeji. Nejdříve jsem nechápal, jak jsi mohl Shipito prodat, ale po přečtení tohoto článku tomu rozumím. Hezký den
Nic nedělat je samozřejmě velké umění, kdekdo by chtěl píču dělat, válet se do jedenácti zpocenej v peřinách a jen počítat kačky, který chodí jako výnos z nějakých pasivních investic. Takový život ale není pro každého, zvládnout to není vůbec jednoduché, je potřeba dlouhodobá příprava 😀
Problémem mnoha lidí, kteří zbohatli, je řekněme omezená fantazie co s volným časem (a někdy ještě greed – je jim líto krupicu utráce, i když jí mají spoustu). Dříve či později zjistí, že hmotné statky jsou fajn, ale od určité ekonomické úrovně postačuje představa, že z těch často dementních snů chudiny je možné si splnit cokoliv během pár dní (placatý káry a spol.), samozřejmě se najdou výjimky, často mezi komedianty, kteří v tom pseudo luxusním životě zabřednou na věky (např. Rytmus, Leoš M., …) a většinu příjmů propálí za instragram fotky z 1st class, drahých hotelů a placatých kár na splátky (a kokain, aby se z toho permanentního stresu neposrali). Abych jim nekřivdil, je to vlastně součást jejich práce, vyměňují absolutní ztrátu soukromí za “trochu” peněz. Je to jejich svobodná volba.
Jak píše Johník, každý má svůj lifestyle nastavený (nebo aspoň vysněný) jinak. Mně třeba přijde jako nejvyšší meta luxusu KLID, což může mít několik významů – absolutní ticho nebo život bez pracovního stresu nebo osobního stresu (problémy s mezilidskými vztahy a.k.a. kokoti kolem sebe), finanční klid (dostatek krupice do konce života), atd.
Další luxusní věcí je podle mého názoru anonymita, ne náhodou u mnoha českých super bohatých lidí nenajdete prakticky nikde žádné osobní informace – jejich (aktuální) fotku, bydliště, žádné rozhovory v médiích, atd. (např. Lukačovič, Zavoral, Zach, …). Zajimavě o tom mluvil Tomáš Čupr v podcastu s J. Rosteckým, jak přišel o anonymitu za získané miliony až desítky milií³nů korun “bezplatné” reklamy na své projekty v mnoha médiích.
Ohromný luxus je také mít v životě minimum tzv. musení, to je pravidelné i nepravidelné povinnosti, které je nutné plnit a člověka více či méně serou.
Abych to shrnul – údiv nad faktem, že se vopeřený lidi nenudí aniž by si zasekali život prací, pochází zpravidla od “zlaté střední třídy”, která nikdy v životě nezažila opravdovou svobodu a ani nikdy nezažije, protože si naopak život zasekala povinnostmi, úvěry a mnoha musením. Většinou si na takový život zvyknuli, považují ho za nejsprávnější variantu, žije tak ostatně většina společnosti. Zvyknout se dá na vše, lidé si zvyknuli i na život v koncentráku. Je ale otázka, jestli si na takový život chcete zvykat 🙂
Tohle urcite napsal nejaky tajemny miliardar, ktery si chrani soukromi! A ma zkusenosti!
Fandor vymyslel miliardový projekt Shipito!!
Asi mu napíšu, jestli nemá nějaký nový nápad za miliardu.
Bacha na to.. pizzerie byl taky jeho napad!!! Dalsi miliarda v kapse!!! Na jistotu:-))
Sakra, a ze jsi me, Fandore, zadnej milionovej deal nerekl!
Pizzerie!!! A mas to… Kdovi jestli ti je nerikal a ty jsi treba neposlouchal a nebo se ti to nezdalo dost dobre!
E-mail veľmi veľmi zaujímavý – sám by som ví´bec nevedel čo naň odpovedať. Pretože som bol v životnom štádiu – keď zrazu som bol v bode – že teoreticky už nikdy v živote nemusím nič robiť – a ptm to premýšlanie že čo vlastne budem robiť – lebo predtým to bolo iba – práca, práca, práca – a skoro nič iné – žiadne koníčky, alebo nejaké iné trávenie voľného času rí´znymi záľubami. Potom nejakú dobu som skúšal iba tak mrhať a zabíjať čas – hranie hier, youtube apod. – ale zistil som že takýto spí´sob života by ma zabil a bol by to úplne premárnený život. Tak som sa pustil do ďalších nových a zaujímavých projektov ale tentokrát s filozofiou – work hard, rest hard too. A takýto mindset ako sa popisuje v článku, že čo ak by som tu žil už iba pár rokov života – sa mi veľmi pozdáva – musím riadnejšie nad tým porozmýšlať.
Podle mě problém podnikatelů co zbohatli je to, že se těžko vrací do “normálního” života, protože se za ty roky dřiny odtrhli od “normálních” lidí – nemají v zásadě kamarády se kterými by zašli na pivo, nechodí na nějaký kolektivný sport nebo nejsou v nějaké jiné komunitě (rybáři, volejbalisti, myslivci, dob. hasiči apod.).
Podobně jako fotbalista nebo hokejista se v 35 letech těžko vrací do života, protože jediný co od 5 let v životě zná je vstávat v 5, chodit na tréninky a čutat do balí³nu.
Taky to potom asi berou jako hru – dosáhl jsem levelu 100, ale proč nedosáhnout ještě levelu 110, když jsou na 110, ctějí na 120 lvl atd. Nebo cítí nějakou odpovědnost za majetek který mají, aby o něj nepřišli a neztrácel hodnotu.
Nejsem z první generace “zbohatlíků” jako John, ale jsem finančně nezávislý prakticky celý život, rozhodně to pro mě neznamená, že bych si dal nohy a ruky křížem a jen seděl doma na zadku a nic nedělal. Vždyť samotná správa majetku už je zajímavou činností sama o sobě, ono když už neřešíte jen jeden business, ale máte jich víc najednou, přestáváte řešit konkrétní detaily, ale soustředíte se na výkonnost celého majetkového portfolia, které se neustále vyvíjí, pokud nesedíte pouze na penězích uložených v bance, to mě příjde jako docela slušná časová náplň, která mě neustále nutí něco užitečného dělat, i když bych ji mohl přenechat někomu jinému. Kromě toho se neustále vzdělávám, jak po odborné profesní stránce, tak i akademické, kdo ví, třeba mně jednou bude dávat smysl dodělat si doktorát, z koníčků se věnuji tomu, na co je právě chuť, v poslední době převažuje cestování, kolo, běhání a zahrádkaření, prostě drobnosti, které mě naplňují, důležité je, že nic nemusím, ale můžu si vybírat co chci dělat. To je obrovský rozdíl.
Nevidím smysl v tom hnát se neustále za získáváním většího množství majetku, uvědomuji si, že jsme tady všichni jen na omezenou dobu. Ke spokojenému životu podle mě stačí úplně obyčejný život a finanční nezávislost. Nejsem vyznavač luxusu, ani exotiky, hledám harmonii v sobě, ne ve světě nebo v cizích lidech a jejich názorech. Nemusím se přetvařovat a nemusím si hrát na něco co nejsem, nemusím používat vlastní ego jako masku při jednání s lidmi, nemusím budovat kariéru, podbízet se, uplácet, hledat spřízněné duše. Sociální sítě jsou přesným opakem toho, co by mělo charakterizovat spokojeného člověka, nepotřebuji aby mě kdokoliv obdivoval, nebo hodnotil, je mi jedno co si o mně myslí ostatní a zároveň je ale nechci přesvděčovat o tom, že by si měli něco myslet. Ať si každý žije život podle svého nejlepšího přání a určení, ale ať při tom nepřikazuje druhému, co by měl dělat.
Jenom mě za ty roky už nějak přešlo bavit vysvětlovat ve svém okolí lidem v pracovním procesu, co že to vlastně dělám. Tolik má reakce, dneska jsem se vyjímečně rozepsal.
Johne, díky za dobrý a inspirativní článek.
Podobna uvaha…http://www.krkavcimatka.cz/2017/10/je-mi-34-let-za-12-dni-umru.html?m=1
Vidím, že sa budem musieť pripraviť na podobné otázky okolia. Dva roky dozadu som spravil podobný “fade out”. Súviselo to aj so zdravím a vtedy človek prehodnotí kopec vecí. Lenže každý človek nemí´že urobiť exit v produktívnom veku a to potom plodí otravné otázky čo vlastne už dva roky robíš čo je s tebou atď. Ľudí proste serie keď Ťa v slnečný deň v strede týždňa vidia nakladať lyže do auta a poobede opáleného sa vracať domov. Je to tým, že potrebujú riešiť żivoty iných, razím teí³riu ako v príspevku od Viktora ži a nechaj žiť.
“Podnikani pro me vzdycky byl nejrychlejsi zpusob jak vydelat penize, abych mel svobodu a mohl delat co chci.”
Tahle věta i celý článek jsou hodně zajímavé. Kdo zná trochu svérázného, ale jinak vynikajícího antropologa Mnislava Zeleného a jeho vyprávění o životě Indiánů v Amazonii, kde strávil xx let, musí se usmívat. Pan Zelený totiž dost často hovoří o tom, jak tamní Indiáni ještě v 70. letech 20. století žili v naprosté izolaci zcela spokojeným, svobodným životem a dělali si víceméně co chtěli. Když se nad tím člověk zamyslí, tak my dnes musíme hodně tvrdě makat, abychom si ten samý pocit svobody alespon z části vrátili zpět. Když někomu řeknu, že už x měsíců nedělám nic, jen to chci, vidím jako reakci přísné, nevěřícné pohledy lidí, kteří musí makat denně, aby splatili hypotéky, uživili auto a nakrmili děti.
Řekl bych, že platí přesně to, co John napsal o té naší představě posledního dne/týdne/měsíce našeho života a jeho možném nejužitečnějším naplnění. Představa KAŽDí‰HO člověka se bude diametrálně lišit, a je to poznat i ze zdejších reakcí. Z mé zkušenosti vím, že nejvíce to ovlivní schopnost nebo neschopnost konkrétního jedince uvědomit si, že ho zítra nebo ještě dnes odpoledne může zajet autobus a bude konec. Tedy, schopnost smířit se s vlastní smrtí. Proto se ještě dnes v 21. století tolik miliard lidí modlí k bohu a vidině posmrtného života, kde si konečně odpočinou a udělají si kýženou dovolenou, nebo naopak odevzdaně, bezcílně makají a myšlenku na smrt vytlačili někam do kouta s tím, že jich se netýká… Třeba se Johnovi někdy v budoucnu tohle téma podaří trochu rozvinout z pohledu dolarového milionáře. Tedy, kolik dřiny, času a peněz stojí nás, moderní, civilizované lidi, dnes v 21. století, návrat ke kořenům. Tedy k obyčejnému pocitu spokojenosti a osobní svobody, které jsou zároveň i tím pravým smyslem života.
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/212411058091215/
Paradoxne staci mnohem mene nez jsem si kdy myslel.
Mohl bys to popsat, jak to vidis ted, co potrebujes k zivotu, abys byl spokojeny? V jedne knizce jsi tusim kdysi psal, ze $2M je tak nejvic, co clovek potrebuje, aby uz nemusel delat. Pak tady ale pises reporty z Amanu, kam litas first class, na coz asi tech 100-200k rocne nestaci.
Jak se ty potreby vyvijeji s vekem a s pribyvajicim majetkem?
Kdyz se investuje trosku cas tak i ti luxusni cestovani jde delat levneji. Napr. letis kdyz neni ta nejvetsi sezona (letenky jsou levnejsi), nebo letis za mile, nebo nakombinujes cesty tak, ze i za hotovost jsou mnohem levnejsi. Treba posledni rok letenky first class jsou z Evropy za polovinu, nez stejna cesta zacinajici z USA. Aman je drahy, ale je to vec so muze absolvovat 1-2 do roka a pak se to treba do budgetu vleze.
V knizce jsem psal $2M. Asi bych to dneska upravil na $5M.
Spis neco jako $5M + (pocet deti x $2M). Ty zavorky do toho vzorce pisu schvalne, vim jak jsou na tom nekteri se znalosti priorit matematickych operaci 🙂
Ale mas pravdu, zase na tech penezich az tolik nezalezi. Kdyz mas penize, ale jsi korporatni otrok, tak v sobotu letis lyzovat private jetem do Northstar. Zaplatis $140 za skipas, $100 za platinum parking a za $250 mas platinum pas, ktery ti umozni predbihat na lanovce a jezdit na jedne vyhrazene sjezdovce. Nebo jsi skutecne svobodny a bydlis pobliz a jedes si ve vsedni den rano zalyzovat na uplne prazdne sjezdovky. Zazitek je o rad lepsi a protoze jsi mistni, tak mas skipas na sezonu a cely zazitek te vyjde tak na $10 (rozpocitana cena sezoniho skipasu na den) a par dolaru za benzin. A podobne je to se vsim. V USA je tenhle rozdil daleko vetsi nez v CR.
Tak ono to je asi hodne o lifestyle inflation, proto jsem se ptal, jestli to postihuje i milionare 🙂
Kdyz jsem kdysi zacal delat v krajskem meste v CR, na luxusni zivot jsem si predstavoval kolem $20k rocne. Po 15 letech rat race a prestehovani se do Irska jsem momentalne ten korporatni otrok a dovedu si predstavit zit za tech $60-80k rocne, kdybych se nepoustel do zadnych vetsich akci, coz znamena nasyslit pres $1M. (in progress)
Odborně se tomu říká hédonická adaptace:
https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C3%A9donick%C3%A1_adaptace
A to je přesně dotaz, co jsem se chtěl zeptat. Proboha, vždyť ten “pasivní příjem” těch v ČR 30.000 + bydlení (nebo klidně i míň) / ekvivalent v USA, jsi měl už na střední.
Tak proč jsi dalších 20 let něco dělal? 🙂
Vím, že teď každý tady bude řikat, jak 20.000,- měsíčně je hrozně málo a bla bla. Ale já nějak nevěřím, že člověk reálně potřebuje o moc víc.
Jediná změna je pak v tom, že člověk nebydlí v Paláci, ale v bytě mimo centrum a ve volném čase nezávodí really ale chodí po horách. Ale je to stejně o lidech, nikoho by nebavillo jezdit Really bez týmu kolem.
A hlavně když potřebuje, tak si vezme jednoho klienta a pár tisíc navíc si přivydělá.
Tak proč všichni tak makaj?
Já třeba nemám prachy, mám celkem slušný příjem, kdy nemusím každý den do práce a i tak většinou končím kolem poledne.
A na rovinu řeknu, že se cítím divně, když jsem třeba dopoledne na zahradě a mimo důchodců jsou všichni v práci. Připadám si úplně mimo společnost.
A proflákat život bych nedokázal. Jako je pěkný si o víkendu přispat, ale lítat každý den za zážitky, jenom abych něco dělal, to je promrhaný život. A john si to asi nedokáže připustit, jinak by nezačínal další a další projekty. Normální člověk prostě musí něco tvořit. Kdyby každý, kdo má peníze byl Paris Hiltonová, tak se tu pořád mlátíme kyjem po hlavě.
Ja se naopak citim velmi dobre byt mimo tu spolecnost. Jsem ted na horach. Na vikend prijedou davy lidi. Ja lyzuji ve vsedni dny temer sam na sjezdovce. O vikendu bych lyzovat nechtel jit ani za nic. Takze mi vubec nevadi, ze je vetsina lidi v praci, kdyz jsem na tom svahu. Naopak v tomto jsem vzdycky videl nejvetsi vyhodu v podnikani. Ze se da takto zit a koordinovat si cas, aby clovek nemusel delat stejne jako vsichni ostatni (sedet v zacpe na dalnici, byt na dvolene s davem lidi, cekat v restauraci na stul ve spicce, apod.).
S tim tvorenim… moc si nejsem jisty, ze by zacinani novych projektu byla zaruka nepromrhaneho zivota. Je spousta veci co dava smysl a cloveka obohati. Me to neda hlavne z duvodu nejake vnitrni kuriozity. Ve smyslu, ze me neco zajima. Chci videt jestli moje teorie a uvahy plati i v praxi nebo se ukaze, ze neplati. Nekdo se treba nauci novy jazyk. Ja zkusim nejaky projekt. Ale kdybych to nedelal tak se taky nic nestane. Stejne tak u cloveka co umi pet jazyku se nic nestane, kdyz se nenauci sesty.
No, je to ale o tom, jestli člověk má kolem sebe lidi, přátele, s kterýma může ten čas trávit. Ale to John asi má, ne?
Když jsou všichni v práci a ty jediný mimo, sám na zahradě, to by jeblo každýmu, i Johnovi.
přesně to je paráda .. a ostatně na pivo večer s přáteli můžeš i tak 🙂
Podnikání v us asi má výhodu velký počet relativně bohatých lidí ale ty omezení atd… už tomu hodně ubírají 🙁 Hodně lidí v poslední době hledá štestí a asi i oprávněně v Asiim,neb tam se dá vše rozjet poměrně rychle bez zbytečné byrokracie a trhy jako čína a indie jsou prý neuvěřitelné co slyším od lidí co tam něco rozjeli,ta koncentrace lidí je masakr když na území třeba prahy nění 2M lidí,ale 20..
Ano, ten první odstavec je velmi výstižně napsaný. Není to ani tolik o penězích, ale o svobodě. Jako dobře placený zaměstnanec si můžeš za peníze dovolit vždycky něco lepšího než ostatní, ale budeš na to mít jen ten omezený čas, stejný jako ti ostatní. Bez každodenních pracovních závazků si můžeš svět užívat plnými doušky a ani k tomu nepotřebuješ ty stovky milionů, stačí jednotky 🙂 Tohle je ale těžké obhájit v dnešní společnosti, kde se neustále ptají, co vlastně děláš a horko těžko hledáš ve svém okolí někoho, kdo Ti nezávidí volný čas. Naopak si ještě ťukají na čelo, že žiješ jako asociál, zcela mimo společnost.
Ano, ten první odstavec je velmi výstižně napsaný. Není to ani tolik o penězích, ale o svobodě. Jako dobře placený zaměstnanec si můžeš za peníze dovolit vždycky něco lepšího než ostatní, ale budeš na to mít jen ten omezený čas, stejný jako ti ostatní. Bez každodenních pracovních závazků si můžeš svět užívat plnými doušky a ani k tomu nepotřebuješ ty stovky milionů, stačí jednotky Tohle je ale těžké obhájit v dnešní společnosti, kde se neustále ptají, co vlastně děláš a horko těžko hledáš ve svém okolí někoho, kdo Ti nezávidí volný čas. Naopak si ještě ťukají na čelo, že žiješ jako asociál, zcela mimo společnost.
Měl jsem práci (a teď mám taky), kde jsem víceméně nemusel nic dělat, de fakto ani chodit do té práce. Co pro mě byl a je děsný projekt je se nějak socializovat a najít skupinu lidí, kteří také mají čas a alespoň nějaké prostředky, věřím že tohle podnikání samo tak nějak přinese, a láká mě to na tom.
Jinak hodně lidí upadává do rutiny, proto třeba já docela měním zaměstnání, protože dříve nebo později v každém zaměstnání skončím v rutině (=loajalitě), kterou zaměstnavatel ocení tím, že mi nepřidává a plat mi oproti konkurenci začne klesat (nevidím v tom nějakou osobní zodpovědnost, protože vidím, že to samé se děje i okolí).
V koutku duše občas tajně doufám, že mi na všech pohovorech řeknou, že jsem neloajální, nedůvěryhodný fluktuant a mě to donutí konečně udělat vlastní projekt a na nějaké zaměstnávání se vykašlat.
Co se týká trávení volného času, tak většina lidí tak málo rozhoduje o svém čase (šéf, manželka, rodina, atd.), že se není divu toho, že když dojde na lámání chleba a mají se rozhodnout sami co dělat, tak prostě neví – nemají v tom praxi.
Další věc je, že při kompletním řízení celého dne je potřeba znatelně více peněz. Pokud se člověk vrátí domů z práce v 7 večer a v 10 si jde lehnout, tak má 3 hodiny na utrácení peněz. Pokud má přes den program na 12 hodin, tak potřebuje násobně více peněz na utrácení, aby ho využil (benzín, restaurace, průkazky do posiloven, nářadí na zahradu, materiál na opravu baráku, atd. atd.).
Já třeba teď řeším dilema, mému zaměstnavateli se líbí, když nic nedělám. Teda ne napřímo, ale jakmile začnu něco dělat, objeví se problémy a nové výzvy = práce pro management, a management chce spíše držet status quo a užívat si firemních kár, večeří a squashe než řešit firemní sračky. Strašně tak lenivím, dokonce mě to dostalo do stavu, kdy se zhoršila moje spotřeba trávy na něco přes 5 jointů denně, a koly přes 2 litry denně, a stejně jsem ležel v depkách.
Takže začínám s detoxem, trávy a koly jsem se zbavil, ale nyní místo 10-11 hodin denně spím sotva 6 hodin, mám energii, ale nedokážu jí do ničeho vložit (nemám s tím zkušenosti). Co je totálně nejhorší je, že to potřebuji enormě akutně řešit, protože sedět doma na prdeli mě vrátí zase zpátky do sraček, potřebuji vyměnit kamarády, co pijou první ligu (já sám moc nepiju), a těch věcí ke změně je prostě dost.
Takže začít si řídit vlastní život v systému školy, která tě připraví do korporace, a korporace, která si tě zaškatulkuje je enormě složité. Věřím, že pokud se mi to podaří vyřešit (řekněme teď je druhý pokus) a získám drive s pozitivní zpětnou vazbou, tak jakmile to rozjedu, tak to bude super. Ale chce to hodně změnu myšlení, priorit a tak., a hlavně v nějaké dohledné době vidět, že to funguje. Začít si řídit vlastní život ve světě, kde je člověk zvyklý, že stát je tu od toho, aby ti skoro utřel zadek, je dost složité, je to značný výstup ze zí³ny pohodlí.
A pro mě první krok je, vynechání návykových látek (tráva, alkohol, kola, cukr), srovnání energetické hladiny těla (aby ta energie byla dost stabilní a nepropadala se), a prostě jít si za tím.
Dnes jsem se probudil asi v 11. Volal mi spolecnik asi nic duleziteho ale vzbudil mne. Koukl jsem na burzu jak se vyviji ceny krypro. Vidim ze mi zase nejake USD nakynul ucet – klasika. Ted jsem ve vane a davam si ranni, no spis poledni, koupel. Az vylezu vezmu kocarek nalozim maleho a zajdeme nekam na obed. Moc na vyber u nas neni, restaurace je u nas ve meste asi 30 ale jist se da bez prekvapeni tak mozna ve dvou. Az se vratim vyridim nejake emaily a nebo taky ne. Jak budu ja chtit. Venku je hnusne zima. Kouknu jak je nekde v teple treba Tenerife neni daleko… Chozeni do prace by mi opravdu muj zivot neumoznovala.
No, to je toho…takhle se má skoro každý důchodce…
Nechci se nijak dotknout,ale to co popisuješ opravdu dělají i důchodci.A jak jsi koukl na krypto,to bych tipl,že ti je mezi 20-30 a máš pocit že s krypto budeš za chvíli miliardář 🙂 Samo,pokud jsi do krypto vlezl před rokem,tak můžeš mít dobré nárusty,ale musí to pořád někdo krmit ten krypto jackpot 🙂 A poslední dobou po těch dvou průserech 22.12. a začátkem ledna už prodělalo hodně lidí (pár jich zas vydělalo) a to je průser pro krypto.Navíc nafukování jako u některých alt a ředění měny 1:5 i více je masakr.
Myslím, že se mýlíš. Co by za to většina důchodců dala, kdyby dokázali spát do 11. Moji rodiče bydlí vedle domova důchodců a geronti vartujou už od 4 od rána …
V tomhle máš pravdu,zas mají více času a pokud se teší dobrého zdraví můžou se věnovat koníčkům,cestování atd (samozřejmě pokavaď mají na to finance),což bohužel v CZ většina nemá,ale je to způsobeno hlavně tím,že platy rostly příliš rychle 1990 cca 3tis,dneska 10x tolik (samo i dle lokalit různé). Ale znám osobně pár hodně aktivních důchodců kteří i v 70-75 pracují,nebo sedí někde na katedře na teplém místečku 🙂
Kolik je mesicni prijem aby clovek prestal mit pocit ze ma malo penez?
Kdyz utrati mene nez vydela.
To je asi individuální jaké má potřeby a jaké nákladnosti jejich koníčků… má husáková generace už stejně na důchody nevyjde,neb to mezitím vše rozkradou tam naši zákonodárci :-O
A co jako u nás v ČR, tedy pánové co jsou za vodou, se vrhnout na politiku…?
Myslím,že každý kdo je za vodou a nemá příliš velké EGO a je za vodou tak se do té špinavosti jménem politika nehrnou.. zvlášť tady v těch našich postkomunistických zemích a přetrvávajících metodách.