Svet se meni. A je to velky rozdil zamestnavat mlade lidi dnes vs. pred deseti lety. V Americe se strasne rozmohlo (a vidim, ze v CR je ten stejny smer), aby se deti nekritizovali. Nikdo se nesmi citit spatne.
Takze kdyz treba deti ve skole hraji fotbal, tak se uz nesmi pocitat skore. Proste nikdo nesmi prohrat a nikdo nesmi vyhrat. Vyhraji vsichni.
Kdyz je nejaky zavod, treba v behu, tak diplom dostanou uplne vsichni. Neni dulezite kdo dobehl prvni. Dulezite je, ze se vsichni zucastnili a kazdy je za to pochvalen.
Jenze realny zivot je uplne nekde jinde. A kdyz takovy clovek prijde poprve do prace tak narazi. Ono je fakt dulezite jak se ta prace udela. Jestli je to udelano rychle a spravne. Nejde jen o ucast. Jde o vysledky.
Rict dneska nekomu v praci, ze treba prisel pozde a ze to tak nejde, tak ho to uplne slozi a zbytek dne se s nikym nebavi. Upadne do deprese. Stejne tak ho slozi, kdyz reknete, ze pracuje pomalu a je potreba pridat. Nebo ze neco udelal spatne.
Jsem stara skola a jsem hodne casto drsnejsi na lidi. Jde mi o to, ze se divam na ten cil kam se musime dostat. Jake sluzby musime nabidnout. Vim, ze to je rozdil jestli zakaznika obslouzime hned nebo za deset minut. Proste smeruji vse za tim cilem. A takto to komunikuji. Ale je to fakt silene. Jeden zamestnanec mi nekolikrat po sobe spatne neco spocita. Jakakoliv kritika (napr. prosim te je to spatne) ho uplne drti. Takze radeji nechame nekoho jineho udelat znovu a nic se na to nerika. Ale myslim si, ze to je spatne. Ze proste clovek musi byt trosku odolny. Jinak se v zivote nikam neposune.
Byvaly kolega co pracuje v uplne jinem oboru se shodl, ze ma ted uplne stejnou zkusenost. Je to velmi zajimave jak rychle se ten svet meni. Pred deseti lety kdyz jsem zacinal Shipito to takto nebylo.
A kromě toho, že se hroutí před jakoukoliv, i drobnou nesnází, tak díky tomu nejsou schopni (a často ani ochotni) podstoupit byť i drobné riziko, nebo převzít zodpovědnost…
Jojo, je to tak. Simon Sinek to má hezky ve videu: https://www.youtube.com/watch?v=hER0Qp6QJNU
Díky za tip!
Smutné no.
Ono to pak asi je vidět i ve vztazích… holka si myslí že je nejlepší princezna na světě…
A chlap pak zjistí, že je leda tak rozmazlená piča, co neumí uvařit ani čaj… 😀
A v jakém věku ti zaměstnanci teď jsou? Mění se i ti starší? 🙂
To akoze naozaj si decka vo futbale nepocitaju skore? To je huste…
Možná někde ve škole. Mimo školu většinou děti hrají fotbal (myslím normální fotbal, soccer) v organizacích AYSO. Tam jsou ta pravidla nastavená také poněkud nesoutěžně, ale skóre se počítá a hrají se normální turnaje. Nicméně přímo v pravidlech je, že každý z hráčů na soupisce musí odehrát stejně času (většinou 3/4 zápasu), nikdo nesmí chytat v bráně celý zápas a je silně doporučeno, aby se děti střídali i na jednotlivých postech.
Pak samozřejmě vyhrává ten, komu nevadí ta pravidla co nejvíc obcházet – nemíchá s hráči na jednotlivých postech a na důležitý zápas třeba nechá ty nejslabší hráče doma jako nemocné, aby ti nejlepší mohli hrát celý zápas.
Až teď jsem si uvědomil, že se to už horší i v AYSO. Nějaký inteligent vymyslel, že na závěrečném turnaji v Carson City nikdo nesmí prohrát o více než 5 gólů. Takže když nám v polovině Mammoth Lakes dali pátý gól, začal Mammoth jen bránit a přestal se snažit o útok. Nicméně, stejně jim to tam jednou náhodou spadlo, takže za výsledek 6:0 jsme brali bod jako za remízu. Idiocie.
Masakr. Pozitivní diskriminace dotažená ad absurdum. Aneb jak Amerika přes vyčůrané, hamižné neziskovky a právníky dospěla obloukem k vrcholné formě komunismu – všichni jsme si rovni, všichni se musí mít stejně dobře, nikdo nesmí strádat, nikdo nesmí být diskriminován na základě čehokoliv, každý musí čerpat z úspěchu ostatních… Lidé si v reálu ale nejsou rovni. Jedni jsou zručnější, druzí pracovitější, jiní zase chytřejší. Proto drsnější, odolnější národy bezpochyby sežerou tuto novou americkou generaci zaživa. Jako kdysi barbaři zhýčkané Římany.
Vazne? No, kdyz uz to takhle, podle mne nesportovne, postavi, tak bych brala, ze tedy po patem golu hra konci a ma jasneho viteze… Ale co to je za hru po tom patem golu? Co pak na tom hristi vsichni delaji? Vzdyt nemaji MOTIVACI hrat dal… a prochazet se po travniku jen tak…:-D Ale musim rici, ze tady v Anglii je to stejne… myslela jsem si dlouho, ze to je jen takova prehnana britska uzkost, aby nikdo nebyl nijak narcen nebo nemusel celit treba jen ´zlemu pohledu´ 😀 POrad jsem si myslela, ze Americane jsou v tomto preci jen normalnejsi, ale evidentne ne…:-(
A co je nejhorší, nejsou…lidí nejsou. Před 6 lety by jsem zaměstnance dorval a podruhé by letěl…dnes mu opatrně ukážu co udělal špatně a v případě že to není úplně zásadní tak to zkousnu a jdu dál…není to dobře, ale bez lidí to neudělám. A oni si jsou vědomi situace na trhu práce a dnes když je nulová nezaměstnanost…sebere se a jde.
Tak to asi platíš dost mizerně, když máš nouzi o zaměstnance. Ostatně jako všichni ostatní křiklouni křičící, že nemůžou sehnat lidi. I v dnešní době platí, že kdo je ochoten lidi adekvátně zaplatit, nemá problém je sehnat. Moje zkušenost z energetiky je taková, že třeba v ČEZu se i v dnešní době na jedno volné místo hlásí třeba 80+ uchazečů. U EONu je to podobné. Čím to asi bude?
A dle ceho soudis ze platim mizerne ? Co znamena adekvatne zaplatit ? Kdo říká ze mam nouzy o zamestnance? Asi budes zamestnanec a nebo nejakou firmu vlastnis ? A chapu ze do statni firmy se lide hrnou . Kazdý chce víc, to je v poradku, ale pokud je spokojena jen jedna strana, tak to nedáva smysl a opravdu nestojim o zamestnance, který se nechá přetahnout jen s vidinou vyššího platu…ten to same udelá znova za půl roku. Lidi jsem zaplatil když byla krize, zaplatim je i dnes, ale musim pocitat s tim aby jsem je zaplatil i za rok…dva…tri
Tobe neni nic do toho, jestli mam firmu nebo jsem zamestnanej. A kdyz teda chapes, ze do statni firmy se lidi hrnou, tak proc se nehrnou treba do Ceske posty, ktera je jeste o 30% vic statni nez zrovna CEZ :))) A ze mas nouzi o lidi, to docela vyplynulo z toho tveho prvniho komentu. I kdyz ja si stejne myslim, ze zrovna ty budes spis takovej ten virtualni zamestnavatel, placal, kterej ve skutecnosti zamestnava maximalne tak brachu a to jeste na cerno :))) Pochybuju totiz, ze nekdo, kdo napise “nouzy” ma schopnost získat tolik prace, ze by ji mohl davat dalsim. A to i v dobe konjunktury.
Lenze ty hovoris o preplacani zamestnancov… to je trosku ine… preco si to asi moze dovolit monopol
Ako CEZ?
Ceska posta je taky monopol a nabizi mizerny platy, proto maji takovy sileny podstavy. Je to proste jen o penezich. Kdo nabidne dobry penize, muze si vybirat. A tohle plati v 90% oboru. Staci se podivat na Lidl, zvedl platy a dneska si muze lidi vybirat a to v dobe, kdy jiny retezce porad shani lidi. Holt pokud nekdo v dnesni dobe a pri dnesnich cenach nabizi 19k hrubeho za praci na smeny a divi se, ze nemuze sehnat lidi, tak je padlej na hlavu. Ale ono je jednodussi a lehci rict: nemuzem sehnat lidi, pac nejsou nez si rict tvrdou pravdu: nechceme lidi adekvatne zaplatit a proto u nas nechce nikdo delat.
Mimochodem, CSOB na tohle tema delala dukladnou analyzu a ta mi dava za pravdu: https://plus.rozhlas.cz/analytik-firmy-nabizeji-za-kvalifikovanou-praci-minimalni-mzdu-a-divi-se-nezajmu-6509864
Spíš už není moc lidí ochotno pracovat za almužnu 15-20tis. 🙂 Možná Ukrajinci.
Práce pod 30-40 tisíc dneska nikoho normálního nenadchne, protože zítra může nastoupit jinde…
Já myslím že asi taky jak kde.
Pak zase máš rodiny, kde děcka pérují od raného věku – vedou je od mala třeba k vrcholovému sportu, elitní školy, výuka cizích jazyků atd. To budou ale spíš asi bohatší rodiny/vyšší střední třída.
Ale tihle pak nepůjdou hledat job do gastra nebo do skladu.
Zase na druhou stranu to asi bylo vždycky, že starší generace kritizovala generaci mladší… 🙂
To není pravda. žiji ve státech dva roky a hodně cestuji za prací. Sever je v pohodě, jih je přesně jak je popsáno. Jen čekají kdo jim co dá.
Není to problém na tento způsob:
https://www.youtube.com/watch?v=E7uFbAX5an4
Neviem či to video mám brať ako návod vážne – teda ako skutočný návod na riesenie, alebo ako ako sarkazmus?
Lebo on tam hovorí presný opak toho ako John popisuje svoje podnikanie.
Prvé riešenie: pravidelné porady – stretnutia? Ďalšie riesenie – ignorujte chyby?
S týmito radami sa skutočne nedá nič budovať.
Lebo jediné riesenie je, že by podnikateľ každému zamestnancovi pridal aj psychológa, a aby psychológ netrpel, tak aj jemu ďalšieho psychológa…
Potom si všetci sadnú na pravidelné stretnutie, kde si zaspievajú, rozoberu minulý aj budúci míting. Jediné čo sa na firme nebude robiť je to na čo ju podnikateľ založil.
Ta sociálna kríza v štátoch je hlbšia ako som si myslel…
To reseni s ignorovanim chyb je asi pro me nejtezsi. Protoze vim, ze kdyz nekomu nereknu, ze neco dela spatne tak se nema sanci zlepsit. Ale vypada to, ze kdyz nekdo treba neumi pocitat pokladnu (v 50% ji spocita spatne), nebo neumi neco delat v kuchni, tak je lepsi rict at delaji neco jineho (pozitivne) nez jim rict, ze at to prepocitaji, ze to je spatne. Ale jsou situace kdy je tezke prijit na nejaky pozitivni zpusob jak sdelit feedback, napr. kdyz treba ukradne penize, prijde pozde do prace, trva mu delivery co je 5 minut od nas 45 minut, apod.
Pozitivni feedback na ukradene penize, to bych chtel slyset 😀 😀 😀 “Tak Mike ukradl penize, ale pozitivni je ze se castka oproti minule snizila” ?
Johne, ja neznam tak dobre americkou mentalitu, soudim dle anglicke. Tady je uplne stejny problem. Mladi lide nesnesou absolutne kritiku – i ´krivy pohled´ je doslova rozhodi. Nicmene i Britove jsou velmi kriticti, jen to delaji jinak nez jsme zvykli my. Dam priklad jak se tady komunikuje tak, aby to prezily i tyhle sklenikove kvetinky a zaroven jim doslo, ze neco hodne zvorali… Chce to hodne trpelivosti a taky casu (misto rozmluvy se zamestnancem v radu 1 – 3 minut, kdy mu reknes, ze neco dela blbe a jak to ma udelat, Ti to klidne vezme i 10 – 15 a mozna i vic minut). Nejprve ho pochvalis za něco, co udělal nebo dělá dobře. Nebo tu část práce, kterou udělal dobře: Když ukradl nebo špatně vrátil peníze, pochválit za to, že se SNAŽÍ se naučit práci s pokladnou 😀 ne, fakt nežertuju… nebo cokoliv neutrálního – že oceňuješ, že se snaží ze všech svých sil (a u některých jsou to fakt jejich poslední síly..) pochopit, jak to funguje a být užitečnými členy týmu. Znovu zdůrazni, že to oceňuješ! Když to nezvládají, tak zdůrazni, že oceňuješ jejich SNAHU o (je fuk, je se nesnaží, v tomhle prostě lži – je to FIB – white lie – motivační). Pak řekni, že se ti jen nezdá pár věcí, které dělá a že mu chceš POMOCT, jak je dělat JEŠTĚ LÍP než je dělá (což bude jasné, že to bude dělat líp, protože hůř už to nejde, to neřekneš samozřejmě 🙂 ) . Že Ti jde o to, aby se mezi vámi dobře CÍTIL a pomáhal TÝMU v dobré práci! Zdůrazni, že ho máš rád (jen to formální I like you) a že jde jen o těch pár věcí, které potřebuje zlepšit. (Už to pro něj bude stresující) takže nezapomeň se u toho usívat – jen tak lehce nebo se občas mezi tím, co mu to říkáš, se na něj povzbudivě usmát. A pak ho prostě hlídat a častěji za ním jít a zeptat se jak to jde a ať ti kdykoliv (nebo někomu kdo je ´zustaendig k tomu´, aby nechodil pořád za Tebou, říct, kdyby měl nějaké otázky. No a když to fakt nepůjde a bude tupej jak poleno, tak mu pak řekni, že tě to moc mrzí, ale že myslíš, že je hrozně talentovaný, ale že myslíš, že mu bráníš v tom najít si práci, kde by svůj talent lépe využil. (a tak ho vyrazíš slušně ´po anglicku´ a nebudeš vypadat před zbytekem personálu jako hrubec 😀 ) . Fakt si nedělám srandu. Možná sem pletu až moc styl práce, který jsem si musela osvojit tady v Anglii. Ale je to neustále o tom, že se musí tihle mladí neustále motivovat a tak trochu s nimi jednat jako s ´postiženými´ – uplne polopatě a motivovat, motivovat a chválait, chvalit… ( a zoufale hledat ´za co´) . Ale nejsou všichni úplně příšerní, u některých se to vyplatí. CO se týče starší generace, ta bych řekla, že je alespoň tady daleko lepší. Popravdě – někdy mám pocit, že je lepší zaměstnat i tady důchodce na přivýdělek a udela stejnou a vice prace nez mlady zamestnanec. Nemusite ho tolik motivovat, muzete na nej mluvit normalne (byt take i tady musime my kontinentalni evropane trosku ´obrousit´ to nase ´jit primo k veci´..:-) , ale to byla vzdy vysada spise Anglicanu a ne Americanu, takze me ten Tvuj clanek dost udivil, ze je to stejne asi vsude v anglosaskych zemich.) . MOzna je to tak dobre, aspon se pak postarsi generace nemusi citit mizerne, fakt bych bez prehaneni rekla, ze nez dvacetlieteho anglicana, tak radeji sedmdesatileteho duchodce – odvede stejnou praci a vice bez cavyku… Nicmene proste doba se za poslednich par let fakt hodne v tomhle zmenila. Je mi to lito, ale my s tim nic neudelame, musime se proste na tech ´vlnach naucit servovat neb je nezastavime´. Neni to tak hrozne… Ber to tak Johne, ze jsi sef ve firme, ktera zamestnava zamestnance mentalne lehce opozdene (to rikam vazne bez jakekoliv emotivnosti a prosim nebrat doslova) a holt to brat v podtaz…. To je muj uhel pohledu na zaklade me anglicke zkusenosti (byt priznam, ze americkou nemam).. Tak nejak si to preber, no, snad to pomuze:-)
Nechces pro me pracovat? Ja na to mam cim dal mene trpelivosti. A tu techniku znam. Rika se ji tady SHIT SANDWICH. Zabali se hovno mezi dve pochvaly. Na zacatek pochvala, pak ten shit a pak pochvala. 🙂
😀 Kdyz to tak ctu, tak to je jako pracovat na psychiatrii. Staty s touhle mladezi jsou behem par desitek let v pr… 🙂 To co oni praktikujou je jako komunismus, utopie co nema s realitou co delat a bohuzel na realitu narazi. A narazi pak cela zeme.
Starší generace nebo jejich rodiče zažili válku a poválečné období…
A to nebylo času nazbyt na bullshit…
Jenomže Shit Sandwich už se údajně taky nemá používat, protože pokud někoho nejprve pochvalis a pak mu řekneš nějakou jo–ku tak on to pozitivní na začátku úplně vypustí z psychologického hlediska (nejsem psycholog, jen prodávám, jak jsem nakoupila :))). Takže se má říct to co má člověk změnit a končit něčím pozitivním. Ale já na to upřímně úplně nehraju. Hraju spíše na to, zda to člověk udělal záměrně nebo ne a mám pravidlo tri 😀 Dál moje trpělivost nesahá.
Tzn. že špatně spočítá pokladnu, tak to zrejmě něco prehlid. Ale že něco ukrade? Tak to by ode mě dostal velmi přímou zpětnou vazbu včetně popisu důsledku, které to má, když tohle udělá a když to bude dělat pravidelně. A za krádež bych to ukoncila okamzite. Mám momentálně pod sebou lidí z Čech, USA a Indie a zatím to všichni strávili vždycky ty moje feedbacky :))
Empatie ano, ale vse má své meze a pokud budeme pořád chodit kolem horké kaše, tak se nikdy nikam nedostaneme. Take je rozdíl mezi hodnocením a mezi zpětnou vazbou. V hodnocení vždycky vypichnu to dobre I náměty na zlepšení. Ale zpetna vazba by měla být okamzita a k veci, jinak postrádá účinek si myslim.
Kdysi jsme měli firmu a tam jsem na ně byla úplně stejná a paradoxně se mi často chodili i svěřovat. Přijde mi to lepší, než když pak poslouchám hodnocení od svého nadřízeného a nejsem si vlastně jista jak to myslí – a že já jsem shameless tak se pokaždé zeptám, ať mi prosim řekne natvrdo, co tím chtěl básník říci 😀 Můj šéf je z USA a pokaždé ho ty dramata se mnou zboří, ale už si zvykl, už se tomu směje :)))
Dusledek americke sebe-hypnozy – jsme nejlepsi – vse negativni skryt – v obchode se na nas smeje kravicka a drtiva vetsina nema predstavu jak to chodi na jatkach… je to marketingova vlna vepsana do hlav konzumentu….. jsi nejlepsi – kup si nas vyrobek ci sluzbu…. uplne se vytraci individualita a moznost si delat na veci vlastni nazor a formovat se…. je to vychova konzumentu… v rodine to pusobi zprostredkovane podobne…take jak dnesni spolecnost pracuje a funguje se strachem – zajimave… bohuzel jit proti tomuto by neprineslo kyzene prodeje – takze spirala se roztaci dal do cerneho konce…
Věřím že z tohohle stejně John vyseká nějaký pozitivum.
Přijde mi že je problém v tom, že vadí když někdo někoho kritizuje osobně a nebo tak že to vidí ostatní. Tedy asi by se dal vybudovat systém osobního hodnocení (nějaký mix manuálu a automatu), které vidí jen hodnocený (a samozřejmě šef, ale někde za zdí v kanclu) To by třeba tak nevadilo, lidi by se hroutili až u psychoterapeuta.
Techniky a nastroje na hodnoceni (vykonu) zamestnancu, tymu i a sebe sama jako sefa uz existuji. Jsou to predem dane otazky, ktere si hodnotitel (sef/nadrizeny) a hodnoceny zamestnanec (podrizeny) samostatne zodpovi a pak si ty odpovedi porovnaji a urci oblasti, ve kterych se clovek ma zlepsit a do kdy. Stejne se postupuje i s tymem. Idealni je si urcit klicove ukazatele vykonu KPI (efektivita, vcasnost dodavek, vyse skladovych zasob,…) a ty vyhodnocovat. Napriklad osobne jsem mel zavedene pro podrizene mesisni, ctvrtletni, rocni cile – tri osobni a dva tymove. Da se tak i planovat osobni rozvoj a rust ve firme. Kdyz aktualni a cilove KPI komunikujete pravidelne. Lidi vi na cem jsou i jak si stoji firma. Pomaha celkove angazovasti zamestnancu.
Je to spis strategicky pristup a chapu, ze zkratka na place je potreba dat rychlou konkretni zpetnou vazbu.
Víš co je opravdu smutné, já dělám práci (technický support), který je podroben extrémní kritice, a lidi třeba říkají, že jsou se mnou nespokojení. A tak jsem se naučil ptát: “s čím konkrétně? Co si myslíš, že by se dalo udělat jinak? Jak si to přesně představuješ”.
A najednou spoustě lidem dochází argumenty, oni kritizují, ale neví. Občas si připadám jak politik, všichni důchodci by chtěli zvýšit důchod o 10.000 Kč, a když to neuděláš, jsi ty ten špatný, ale nikdo z nich neví jak na to. Smutné.
Dlouho jsem se s tím srovnával taky, de fakto na mé pozici je velká kritika zcela běžná, lidé jsou frustrovaní, vylévají si to všude okolo, na mě, u šéfa a tak. Vždycky mě stresovalo, že když mě lidé kritizují, tak mě třeba vyhodí nebo nedostanu bonusy a tak.
Až v poslední době jsem se naučil to oddělit. To, že jsem podroben kritice přeci neznamená, že mě někdo vyhodí nebo že mi nepřidá. Absolutně nesouvisející věci, a od té doby jsem spokojený, dokonce jsem si i přes velkou kritiku ze strany mého nadřízeného vyjednal značné zvýšení platu, zcela validním argumentem, že uživatelé kritizují úplně všechny, a jestli chce, může si najít někoho levnějšího, koho můžou kritizovat, a nechtěli 🙂
Nedávno mě na meetingu 5 lidí “grilovalo” asi půl hodiny si stěžovali, po půl hodině jsem na konci “grilování” položil jednoduchou otázku “a co se mnou uděláte”, padla odpověď: “nic”. Tak jsem si v duchu řekl: “tak se vykecali, ale stejně se nic nezmění” 🙂
Už před 10ti lety, kdy jsem v oboru začínal jsem měl super kolegu, velký pohodář, vše měl totálně na háku, jeho heslo “dokuď platí, tak dobrý…”. Přes hodně stresů a problémů jsem po letech došel ke stejnému závěru, a myslím, že na technickém supportu si asi každý projde tím samým, a za roky co dělám naopak došlo spíše ke zhoršení, lidé jsou zvyklí si stěžovat víc, dneska být politikem nebo dělat ve službách, to je fakt pro silné žaludky.
Takže v mnoha oborech je ta kritika naopak ještě silnější než byla. Vem si třeba to, že nikdy jsme nekritizovali (nebo spíše nenáviděli) politiky tak jako dnes. Podle mě se kritika dá velmi dobře přijímat, pokud má člověk na lidi “páky” a nic to pro něj neznamená.
Lidi kritizujou a nenávidí Babiše, ale pak se na sociálních sítích dočtu “volte ho, jinak nám nezvýší důchody”, dokonalé, má na své voliče páku, když to vyhraje jiná strana, tak se zmrazí důchody. Asi bych tu kritiku taky snášel hůře dělat v restauraci, kdy na nikoho nemám žádné páky.
To je teda divné, taky pracuji v podobném oboru (IT technický support) a satisfaction feedbacky máme dlouhodobě někde okolo 90%+ pozitivní 🙂
Negativní feeback je opravde velká rarita.
Ale je pravda že to není úplně podpora pro dementního Pepu, co mu nefunguje internet, ale spíše B2B software pro střední a velké firmy.
Vidím v tom že jeden kritizuje druhého, …. je potřeba začít u sebe. Položit si otázku co dělám špatně ? Podnikání je i o práci s lidmi ne ? Není prospěšné zaměstnance kritizovat a říkat mu že to dělá špatně…. Ale vysvětlit mu co má dělat lépe, jakým způsobem se dostat k lepším výsledkům, a proč by měl zlepšit/zrychlit … Podat to tak aby to ten zaměstnanec pochopil – v tom je zakopaný pes… A co se týká té “rychlosti” – tak to nepříjde hned, to je postupný proces který si žadá čas …. Je třeba individuálně pracovat s každým zaměstnancem, a být připraven akceptovat i to že někteří zaměstnanci i když se na ně budeš individuálně zaměřovat/poskytovat jim podporu/snažit se je postrčit správným směrem – tak i přes to někteří zanedlouho vemou z různých důvodů roha.
To je pravda, ale myslím že jsou věci, které jsou tak jasné, že by je měl vědět každý gramotný člověk.
Jako např. že do práce se chodí včas, a když počítám peníze v pokladně, počítám je tak, aby to bylo správně 🙂
Nejenom ty Johne … https://www.youtube.com/watch?v=b01WUS-mygY
To zní fakt strašidelně!
A není to tak dobře Johne?
Lidi jsou lidi, a chceme-li výsledky, bezchybnost, rychlost, předvídatelnost,
není pak potřeba zapojit místo lidí stroje, ne z lidí ty stroje dělat?
Může být vůbec člověk dlouhodobě v roli stroje šťastný?
Překonávat vlastní limity a růst je jinak určitě +
Zajímalo by mě, co je na tom pravdy.. To je pro managera asi docela výzva 🙂
Prý na Bali,
„Když na Balijce řvete nebo ho chcete stresovat, on prostě odejde. Nechce, abyste mu ničili zdraví. Druhý den přijde a věří, že jste se uklidnili. Když ne, nepřijde už nikdy. Pořád tady jen opakují: zdravé srdce, zdravé srdce.“
A keby ze to skusis viac teamovo? Napr. sa trosku inspirovat v SCRUMe a mat nieco na styl kratsich pravidelnych retrospektiv, kde ako team budete riesit ako sa priblizit ku cielu a napr. ako teamovy napad a rozhodnutie pride, ze napr. zacat chodit na cas do prace a vyhnut sa fingerpointingu na konkretnych ludi. Vtedy to mozno ti ludia nezoberu ako kritiku, ale ako napad, ktoreho boli sucastou a preto budu motivovany ho naplnit.
Stárneš Honzo 🙂