Kdyz jsem si cetlu tento komentar od Claytona u predminuleho clanku tak me to donutilo k tomu jeste neco napsat.
Ja totiz beru urcite veci jako totalni samozrejmost a vubec me nenapadne, ze bych nekdy tyto zakladni zasady porusil a podnikal jinak.
Vetsina podnikani co delam spociva zjednodusene receno ve vyrizivani objednavek. Hlavni prace spociva v tom uspokojeni zakazniku, kteri neco chteji. Kdyz je te prace vice tak je potreba vice lidi, kteri pro me budou pracovat. Cim vice prace tim vice se vydela penez. Cim vice prace tim lepe se da vse zorganizovat. A vydela se jeste vice.
Vezmu uplne jednoduche priklady. Kdyz zakladam firmy a musim jit osobne nekam na urad tak se vyplati kdyz tam pujdu s papiry pro 10 firem najednou nez pouze s jednou firmou. Kdyz musim jit na postu odeslat balik tak se vyplati mit 20 baliku nez jeden. Protoze v obou pripadech se stravi nejvice casu tim, ze nekam jedu.
Kdyz musim vyplnit nejaky slozity formular na zalozeni firmy nebo poslani baliku tak me to bude vzdycky trvat mene casu kdyz to budu delat casteji. Kdyz vyplnim jeden za den tak v tom nebudu dostatecne zbehly. Kdyz jich vyplnim 20 denne tak hned usetrim par minut na kazdem papiru. Budu to umet a delat temer bez premysleni. Pasova vyroba.
Plati to tak temer pro kazdou dilci cinnost.
Kdyz rozjizdim nove podnikani tak presne premyslim nad kazdym ukonem co se bude muset udelat. A vim, ze na zacatku bude prace mene a bude to tezsi. Ale i tak chci aby se to uz vyplatilo. I v tom male mnozstvi. Radeji jsem prave ten pesimista hned na zacatku kdyz to rozjizdim. Dost casto tu praci take delam ja osobne (u novych startupu), takze vubec nemam zajem neco delat a prodelavat na tom. Takze si reknu jaka je pesimisticka varianta a co to bude obnaset abych vsechno vyridil. Zmerim si cas kazdeho kroku. Poradne to promyslim. Pridam casove rezervy. A pak spocitam jak musim nastavit ceny aby se to vyplacelo vzhledem ke stravenemu casu.
Je to pak fantasticke, kdyz roste mnozstvi prace a da se vse jeste lepe organizovat. Je mozne vyrizovat vice veci najednou a usetrit penize. Daji se zamestnat zamestnanci, kteri stoji mene penez nez si cenim vlastni cas. Je to vsechno mnohem jednodussi s rostoucim poctem zamestnancu.
Tenhle zpusob podnikani vyborne funguje kdyz zacinate z niceho a postupne rostete. Nemate velke naklady. Nemate pronajmute drahe kancelare (coz dela v cislech paseku). A jak rostete tak pridavate tyto fixni naklady. Ale celou dobu se firma drzi v cernych cislech.
Ale i kdybyste zacali s velkymi fixnimi naklady tak porad vice prace by znamenalo vice penez. To byl muj pripad v Kalifornii. Koupil jsem si krasnou budovu na kancelare a sklad. Libi se mi a je blizko kde bydlim. Proste vse idealni. Ale nebyla nejlevnejsi a fixni naklady me doslova strasily celou dobu co jsem ji koupil. Proto jsem i porad vymyslel co delat jineho nez jen prodavat kola. Konecne jsme perfektne dorostli do velikosti te budovy. Bohuzel se muze stat, ze bude za chvili mala.
Ale kazdopadne jestli pro nekoho znamena, ze kdyz zamestna vice lidi, ze zacne prodelavat tak by se mel velmi kriticky podivat na sve podnikani. Vyjimkou je styl podnikani kde se napriklad vyviji fantasticky software nebo leky, ktere vyleci rakovinu a musi investovat predem s vyhledem na jackpot za par let. To je riskantni, ale mozny pristup (nedoporucuji zacinajicim podnikatelum). Ale u vetsiny firem, ktere uspokojuji konkretni potreby zakazniku se musi vydelavat hned. Jinak je potreba to podnikani zmenit. Jednoduche je to nastavit spravne hned od zacatku. Dokud je firma mala tak delat jakekoliv zmeny je velmi snadne. A porad se musi myslet na to, ze firma musi vydelavat at je mala nebo velka. To je ten cil.
Už jsem něco Johnovi odpověděl k předchozímu článku, nechci se tu opakovat, takže snad jenom doplním: Znám dost lidí, kteří se rozhodli firmu zvětšovat za každou cenu, bez ohledu na to, zda je nebo není aktuálně zisková. Někomu se to dokonce i vyplatilo – stihnul úspěšně prodat, dřív než firma (většinou) zkrachovala. Z článků tady i knihy lze předpokládat, že John takový nebude. Trochu jsem vyjádřil pochybnost, pokud se to Johna dotklo, tak se omlouvám 🙂 Ono totiž mzdové náklady v CA mi přijdou docela dost vysoké. Mzdové náklady administrativního pracovníka v CA jsou často vyšší než plat dobrého programátora v ČR. Toho samozřejmě také využívám, takže vývoj ponechávám převážně v ČR. Nevím, zda je také možné, že platy v L.A. jsou díky konkurenci nižší než u nás na venkově (Palm Springs a okolí).
Souhlasím s Johnem – když je více zákazníků a dostatek času = zkušeností, činnosti se dají efektivizovat. Zaměstnanec je potom logickým dalším krokem, když se poptávka zvyšuje. Je ale třeba velmi pečlivě promyslet, kdy bude rentabilní, a jakým způsobem bude odměňovaný.
Dobře Johne, ale jak řešit situaci když třeba nemáš pro jednoho zaměstnance dostatek práce v jednom oboru a chceš aby dělal i něco z jiného oboru. S tímhle já mám obrovský problém. Řeknu příklad: Děláme překlady a také online business. Protože práce projektového manažera v překladatelství spočívá v "přeposílání" překladů překladatelům a v komunikaci s klienty (dělání nabídek, apod.), nemá ten člověk práci na plný úvazek. Je to dáno tím, že máme 2 velké firmy, které nás živí a platí paušálem – takže s nimi spolupracuji vesměs já nebo kolegyně překladatelka a není s nimi žádná "administrativní" práce a ostatních klientů tak říkajíc z ulice je málo, takže třeba děláme 10 poptávek za týden, což se dá zvládnout za 10 hodin práce, i s komunikací s překladateli a klientem. Kromě toho máme internetový business, kde je potřeba dělat propagaci, marketing a odpovídat na dotazy klientů. Zase toho není ale tolik, aby to zabralo práci jednoho člověka.
Jenomže když tohle všechno nechám dělat projektového manažera na překlady tak funguje zákon schválnosti, že jsou buď najednou desítky překladů, které je potřeba zajistit nebo se prostě nakupí dotazy a je potřeba na ně odpovědět.
Já jsem si všechno vyzkoušel jak je to časově náročné, takže vím že se to zvládnout dá. Dokonce jsem napsal i pracovní postupy jak se co má dělat. Jenomže zaměstnanci se prostě nedívají na ty věci stejně jako já a neumí si tak rychle přeházet priority (prostě to skončí tak, že se třeba nějakou dobu "zapomene" dělat marketing nebo se sem tam "zapomene udělat cenová nabídka klientovi, apod.). Nakonec ten marketing dělám já nebo na ty dotazy klientů odpovídám já a jsem z toho zahlcený, protože kromě toho musím chodit tlumočit a překládám, aby se na to všechno vydělaly prachy.
Jaké má tohle řešení? Dalšího zaměstnance se bojím přijmout, protože by pro něj nebyla práce (tedy byla by práce, mohl by dělat třeba lepší marketing, apod.) a mám strach abych to uživil vzhledem k tomu, že stále dotuji můj oblíbený zelený projekt, který nechci zavřít, ale trochu ho přeměnit v něco jiného.
Jak bys tenhle problém řešil ty?
Vemble,
ten tvůj systém je nějaký divný, tak buď to není nějak jednoduché, a přehledné, že ti lidi nevědí, co mají dělat, či je to neupozorňuje, že je tu něco s vyšší prioritou.
Chtělo by to zjednodušit systém, nastavit jasné priority a dbát na jejich dodržování. Jak mi připadá, tak máš problém s řízením i u sebe, že nedokážeš být důrazný, vyžadovat po lidech věci, pak to děláš sám, dusíš v sobě vztek atd.
Podle mě bys měl hlavně zapracovat na systému a na sobě. Co takhle nějaký kurz na zvládání stresu a řízení lidí?
Jinak John má udělané firmy tak, aby fungovaly samy o sobě, ne?
Něco jako, že než by něco říkal lidem, tak to radši udělá sám u něho nehrozí, podle mě si to umí lépe zařídit.
Je to holt těžké.
Moje zkušenost je že když lidi nedělají správně (nebo vůbec) to co jste jim dali za úkol tak je chyba jednoznačně ve Vás. Buďto jste si najal špatné lidi – Vaše chyba – a nebo jste jim to špatně vysvětli a špatně je motivoval – taky Vaše chyba. Takže chyby druhých hledat především u sebe
Mám jednoduší vysvětlení.
Claylon si to představuje jako 10 000 objednávek a John počítá unikátního zákazníka, co mu může dělat i objednávku týdně.
Vemblovi: Jak znám Johna, tak by to pravděpodobně řešil jedním z těchto dvou způsobů. Buď by najal 2 zaměstnance na částečný úvazek (jeden na pozici projektového manažera a druhý na propagaci, marketing a odpovídat na dotazy klientů…) nebo by se zamyslel nad tím jakým způsobem si ty dokážeš rychle přeházet priority a udělal by na to přesný postup, který by dal tomu jednomu zaměstnanci a podle toho by se musel řídit.
Petr: Jenomže tohle není o profesi marketéra nebo překladatele. To je administrativní práce – nic víc a nic míň. Prostě znalost práce s e-mailem, umět telefonovat, apod. Prostě ten člověk má třeba následující úkoly: zadat překlad překladateli, kterého vybere z rozsáhlé databáze, kde je uvedeno kdo jaké překlady dělá, apod. Nemusí tedy nic nikde hledat a vybírat ani posuzovat odbornou kvalitu překladu. Udělat cenovou nabídku také není problém – máme ceník, a tak zase jde jenom o to umět třeba převést text z pdf do wordu, spočítat slova (na to máme na všechno software) a poslat klientovi nabídku (vyplnit formulář a odeslat). V oblasti marketingu je to to samé – odpovídat na dotazy klientů netechnického charakteru, v oblasti marketingu je to potom vzít článek, který napsal nějaký pisatel a ten umístit na blog nebo web (zase vyplňování formuláře). Nebo prostě faxem odeslat nabídku klientovi (tu nabídku už někdo předtím připravil). Je to prostě taková "holka pro všechno", ale jenom v oblasti administrativy. Jenomže je potřeba třeba vědět to, že priorita jedna je zařídit překlad, takže když třeba odepisuji na dotazy klientů a přijde poptávka po překladu tak všeho nechám a udělám nabídku, a pak jdu pokračovat, apod. A tohle je to co nemohu zaboha lidem vysvětlit. Zcela určitě je chyba také ve mě (v tom, že nejsem schopen časově zvládat denní kontrolu všech úkolů), ale přesto mají zaměstnanci detailní postupy jak pracovat a co dělat. Ovšem stále to prostě skřípe. Zkoušel jsem na tu pozici snad 5 lidí a nikdo se neosvědčil.
2vembl:
nezufaj, ak je jeden clovek, ktory to zvladne (ty), tak sa najdu aj ini ktorym to pojde. Treba len hladat… Alebo sa naucit, ako to ludi naucit. 🙂
2Vembl: Já bych zvážil základní otázku, zda chceš vést firmu nebo pracovat. To je totiž základ každého úspěšného podnikání. Nikdy nemůžeš současně pracovat (např. na překladech) a vést zaměstnance. Navíc, jak je mi známo, tak máš více firem a projektů, takže to už vůbec nejde dohromady.
Zkus se nad tím zamyslet a nedělat všechno najednou. To totiž nejde a je to ověřená zkušenost. Ať se daří 🙂
Vemble nezoufej. Já mám zase jednu takovou holku co mi sedí u počítače a semtam něco vytiskne na tiskárně a tak podobně.
Já: – (když tiskla letáky) vycentruj si ten leták na prostředek stránky a udělej to tak že stránku přehneš 2x vždycky na půlku, tím ti vznikne přesně uprostřed kříž kde se budou lomy křížit a tam je přesně prostředek. Změř si o kolik ti grafika utíká a posuň si to v počítači. Druhou stranu udělej stejně a bude ti to na sebe přesně pasovat.
Ona: OK.
Přijdu druhý den, koukám že z tiskárny padají letáky a na první pohled vydím že nejsou vycentrované.
Já: Proč nejsou ty letáky vycentrované?
Ona: Já jsem nevěděla jak to mám udělat.
Já: CO JSI PŘESNÄš NEVÄšDÄšLA?
Ona: – No nevěděla jsem jak to mám udělat.
Já: Umíš 2x ohnout list papíru?
Ona: ano.
Já: Umíš změřit pravítkem o kolik mm ti utíká prostředek stránky?
Ona: to ano.
Já: umíš posunout objekt v počítači o ty hodnoty které naměříš pravítkem?
Ona (nasraně): JO!
Já: Tak co jsi nevěděla jak máš udělat?
Ona: Nevím…..
Já: pokoušejí se o mne mdloby a lapám po dechu.
Nebo jiná veselá příhoda:
Když jsem byl ještě zaměstnaný a šéfoval jsem malému grafickému studiu o pár lidech.
Já: Patriku dojedeš koupit lepidlo kterým přilepíme otrhaný lišty na zeď – pokládali jsme koberce.
Patrik:
Jaký lepidlo a kde ho mám koupit?
Já:
Normálně nějaký lepidlo na koberec – nejspíš v Obi nebo Bauhausu
Patrik:
A jak se to jmenuje?
Já: – už trochu nasraně
Já nevím jak se to jmenuje. Prostě sedni do auta, dojeď do OBI dojdi do oddělení koberců nebo se tam někde někoho zeptej a kup nějaký lepidlo kterým to přilepíme – nejlépe něco v takový tý plastový tubě jak se to vytlačuje takovou tou pistolí.
Patrik:
Musíš mi říct přesně co chceš
Já:
Vždyť ti to říkám – lepidlo kterým přilepíme zpět ty lišty
Patrik:
Ale neřekl si mi jak se to jmenuje.
Já:
Kurva Patriku – neser mne. Já nemám čas s tebou diskutovat – seber se, sedni do auta a jeď koupit to posraný lepidlo. Vem si tady kus koberce a někoho se tam zeptej ať ti něco doporučí.
Patrik:
Já nikam nepojedu když nebudu vědět jak přesně se to jmenuje – pak přinesu něco jinýho co nebude fungovat a ty mi budeš nadávat.
Já:
Patriku já ti už nadávám – to jsi takovej debil že neumíš koupit nějaký normální lepidlo, který stojí normální peníze a půjde s ním přilepit kus koberce na zeď?
Patrik:
Nerozčiluj se – musíš mi přesně říct co po mně chceš a já to udělám.
Já:
Di do hajzlu – beru si klíčky a ačkoliv nemám ještě řidičák sedám do firemní dodávky a jedu si koupit debilní lepidlo kterýho hned za vchodem mají dvě palety.
No a s takovýmhle materiálem zkuste něco udělat – Někdy prostě zaměstnance korektně pracovat nepřinutíte (po dobrém) Osvědčilo se mi strhávat jim za drobné chyby 50kč v hotovosti a nebo 100 strhnutím z výplaty. Co se takhle vybere pak dám tomu kdo má nejmíň průserů. Nevím teda jak moc to je legální ale funguje to.
"Osvědčilo se mi strhávat jim za drobné chyby 50kč v hotovosti a nebo 100 strhnutím z výplaty. Co se takhle vybere pak dám tomu kdo má nejmíň průserů. Nevím teda jak moc to je legální ale funguje to."
Ano, to je skvela metoda! Ono ani nejde o tu vysi castky, ale spis o okamzitost "trestu", kdy vidi jak mu mizi z penezenky X CZK. Cetl jsem kdysi pojednani nejakeho "trestniho" soudce (mel tedy na starosti i jine agendy, ale to je jedno), a ten nadherne dokladoval, ze velky trest po dlouhe dobe nema moc smyslu, clovek se nepouci (tedy ano, ale jinak nez chceme-priste neudela chybu). Ale kdyz chytnou zlodeje policajti primo pri cinu, ma to lepsi vychovny efekt.
John má pravdu. Každý z nás by rád měl mnoho peněz, za velké volno. A ono to nejde. Proto je lepší pracovat trvdě s velkou skupinou a poté si dostaví finanční ohodnocení jak má.
Johnovi:
Myslím, že jste se s Claytonem navzájem nepochopili. Nemám pocit, že to co oba píšete by bylo ve vzájemném rozporu. Nevadí, vzniklpříspěvek, který osvěžil Tvé sympatické pravdy o podnikání.
Vemblovi:
Nevěřím, že někdo je schopen zvládnout obě profese najednou. Živím se marketingem. Je to tak široký a dynamicky se vyvíjející obor, že i když dělám jenom marketing, nejsem schopný být dobrý ve všech marketingových oborech a sám proto musím práci některých odborností nakupovat.
Vratislav: Tak vidím, že ono je to všude v podstatě stejné – díky za tyhle příklady – hned to člověku zvedne náladu. Ten s tím lepidlem je dobrý – to je přesně ono. Měl jsem jednou kluka, který tuhle administrativu dělal. Vysvětlil jsem mu jak dělat cenovou nabídku, dal jsem mu ceny a vesele jsem si odjel na tlumočení do Francie. Vrátil jsem se za 3 dny a on mi podívá – "hele, je to super – máme 4 zakázky." Tak jsem se na to podíval a on prostě slíbil 4 překlady, za které jsme si účtovali nějakých 10 000 Kč, ale překladatelé nám účtovali 15 000 Kč. Tak jsem mu říkal – hele vždyť jsme 5 tisíc prodělali, takhle to nejde dělat. Musíš si nejdříve ověřit cenu u překladatele a potom říci klientovi finální cenu. Pak z něj vylezlo, že klient smlouval a on prostě slevil (bez dovolení). Nechtěl jsem být za debila, a tak jsem to prostě zkousnul a prodělali jsme 5000 Kč.
Za měsíc jsem odjížděl zase na tlumočení a říkám mu: "Petře, ne abys zase klientům sliboval nereálné ceny. Musíme mít na všem zisk aspoň 20% jinak to nemá cenu dělat."
Když jsem se vrátil zpátky tak mi kolega povídá. Hele, máš v mailu 3 poptávky, já jsem si nebyl jistý jak mám udělat cenu, a tak jsem to raději nechal na tobě.
Takže klient dostal cenovou nabídku na překlad 3 stránek až za týden a nic z toho se samozřejmě nerealizovalo.
Nakonec odešel do jiné firmy. Jeho jedinou výhodou byla slušná znalost němčiny a i když to byl na obchod lempl, tak dodnes lituji, že jsem ho nepřeřadil na místo překladatele, kde by mu bylo dobře.
Vembl: Ja nechapu jednu vec … kdyz jsem na dovolene, tak se mi z prace ozyvaji kazdy den co se povedlo udelat, jake byly problemy, kdo volal-s cim, atd. Stoji me to kazdy den rekneme 15 minut casu, ale ty si rad najdu. Vzdyt' v dnesni dobe internetu to nemuze byt problem, ne?
Kolega posle e-mail: prisla poptavka, odpovedel jsem …, potrebuju jeste doplnit …., co ty na to? Odpovim strucne, vyrizeno za 2 minutky.
On ostatne ten system kdy zamestnanci kazdy den poslou report co delali neni vubec spatny (zde mluvime o tvurci cinnosti, kterou proste neni mozne kontrolovat zpusobem "na vyrizeni objednavky je 5 minut").
Martin Hinner: Problém je, že když jsem na tlumočení, tak nemám čas nic řešit ani brát telefony. Prostě jsem od 8 do 19 hodin někde zavřený a mám čas telefonovat tak akorát přes oběd, když si odskočím. Ale když přijde poptávka ráno, tak prostě udělat nabídku až večer z hotelu je pozdě. Dnes jsem již tohle vyřešil – pokud je nějaký problém tak mi kolegyně pošle SMS a já se ozvu zpátky a vyřešíme ho. Vždycky na chvilku uteču na WC a zavolám. Podle mě je ten problém v tom, že asi od lidí čekám něco víc než oni jsou ochotni nabídnout. Nejvíc mě naštve to, když třeba kolegyně jde ve 3 domů (jede jí autobus) a přijde třeba překlad ve 14:50 a ona ho nestihne vyřídit z práce. Vždycky mi řekne – hele je tam překlad tak udělej nabídku a když jí řeknu aby to poslala ona, protože je za to placená tak to naštvaně pošle z domova.
Prostě to neřeší a přitom ví, že jde i o její peníze. jenomže tohle je takový obecný problém vztahu podnikatel x zaměstnanec a problém asi bude v tom, od zaměstnanců nic nečekat.
Podle mě prostě česká povaha má svá určitá specifika – když ve Francii nebo USA napíšu že se tohle bude dělat takhle a takhle a 2x člověku vynadáš, že to takto nedělá, tak se to napříště bude dělat takto. V Čechách si hodně lidí řekne "je to debilní nařízení k ničemu – já si to budu dělat po svém a basta". No, naštěstí ne všichni jedinci jsou tací a jsou samozřejmě i lidé, kteří umí problém vyřešit a nebojí se přijmout odpovědnost nebo je dokonce práce baví 🙂
Doporučuji nastudovat způsob fungování podniků Tomáše Baťi za první republiky – myslím že by jsi se z toho mohl docela dobře poučit a převzít některé aspekty které by motivovaly zaměstnance.
Martin Hinner:
"kdyz jsem na dovolene, tak se mi z prace ozyvaji kazdy den"
To pak ale není dovolená, to můžeš být rovnou doma. Dovolená je o tom relaxovat celý den bez toho, aby člověk musel na své podnikání myslet. Vím zní to pitomě, ale když jsem na dovolené, tak mě ani nenapadne kontrolovat mé podnikání, jestli nespadl server a podobně, od toho tu jsou jiní lidi… Bez relaxace si člověk jen zakládá na vyhoření.
Vratislav Boch:
Hele Vratislave, už se opakuješ, a navíš nepíšeš nic konkrétního k věci. To si rovnou můžeme nastudovat, jak podníká půlka velkých podniků na světě. Příště prosím napiš něco konkrétního k tématu, nějaký případ, a nebo si nech tyto obecné komentáže, které jsou nanic, pro sebe. Už tu tvou radu z Baťou čtu nejméně podruhé. Co jsi vůbec o něm četl? Aspoň uveď pramen a hlavní myšlenku, jinak je to vážně nanic!
Ach jo, zase jsem nasranej a píšu jak hotentot :). Volali mi z O2 (tel. a ADSL) ať si k nim vše převedu, a že budu platit jen xyz Kč měsíčně, ještě mi řekli, jaký pro ně nejsem dobrý klient, který je u nich roky. Tak se ho ptám, jestli je ta cena koncová a nebude se za rok měnit, no a samozřejmě to byl klasický háček s cenou na první rok a pak si plať… Ufff nesnáším tyhle podvody.
A jsem zase Offtopic :).
Tak nečti něco co není určeno tobě ale Vemblovi a budeš v klídku.
Je docela potreba vedet co se od koho da ocekavat. Treba mam spatnou zkusenost kdyz po nekom kdo u me dela v kancelari chci aby sem tam napsal neco na firemni blog. Proste to neumi. To uz je lepsi najmout nejakeho copywritera, co to bude delat externe a zaplati se mu par dolaru za clanek. Specializovane veci, kterych se dela ve firme malo (par hodin tydne) je lepsi outsourcovat. Veci, kere jsou relativne jednoduche a dela se jich hodne je efektivnejsi a velmi jednoduche resit vlastnimi zamestnanci.
John: Jj taky jsem už pochopil, že nikdo prostě neumí všechno. V tomhle je největší problém totiž ve mě. Já jsem od přírody hodně rychlý a energický a dokážu pod tlakem rychle vyhmátnout to co je nejdůležitější a co je potřeba hned udělat. Jenomže tohle právě zaměstnanci neumí a pak je s tím problém. Naštěstí mám aspoň překladatelku, která je spolehlivá a dokáže uřídit ty největší věci kolem překladů, apod. Sice internetu nerozumí a nemůže dělat marketing, ale i tohle jsme už na základě vašich komentářů vyřešili. Bude opravdu lepší to outsourcovat někam mimo než to nechat dělat někoho z práce, kdo k tomu nemá vztah či zájem. Takže moc dík za rady a sorry, že jsem tu rozpoutal tak vzrušenou diskuzi.
Vembl: rád čtu tvoje komentáře, pro mě vždy hodně zajímavé. I mě ale překvapilo, v jakém rozsahu jezdíš do zahraničí tlumočit. To je v rozporu se smyslem podnikání. V tu chvíli ty osobně sloužíš šéfům ve Francii za fixní odměnu, zatímco svůj byznys necháváš doma. Nechci radit, ale prakticky nezávisle na výdělku bych zvážil buď delegování tlumočení, nebo v horším případě zrušení tlumočnických služeb, když na to nikoho nenajdeš. Měl bys prodávat služby a produkty, ne svůj čas majitele firmy.
Ja si myslim, ze na tom neni nic spatneho. Dokud treba podnikani nevydela dost tak se ani nevyplati do toho dat vsechen cas. A kdyz je fixni odmena solidni tak proc ne. Ja jsem delal to stejne kdyz jsem zacinal ve Vegas.. Rozjizdel jsem IncParadise.com, Millionsaver.com a pritom jsem delal fotografa pro agenty na virtual tours ipix. A to byl pro me hlavni zdroj prijmu ($100 za hodinu prace). Kdyz se podnikani rozjeli a prinaseli vice tak jsem ty virtual tours nadelegoval (coz moc dobre nefungovalo – a asi s tlumocenim to je asi podobne). Lidi chteli urcitou osobu aby jim dum nafotila a nelibilo se jim, ze jsem poslal nekoho jineho. Takze pak jsem to prestal delat uplne a venoval se podnikanim…
Ale musel jsem se do toho dopracovat a do vzalo dost casu.
John, Mart: Je to přesně tak jak říká John. Lidi vždycky chtějí určitou osobu. Problém je v tom, že neseženeš nikdy odborníka na všechno. já třeba dělám technické tlumočení a je velmi obtížné sehnat někoho jiného. Jednou jsem musel zajistit k sobě dalšího tlumočníka, protože jsme se museli rozdělit na dvě party. A i když kolegyně uměla francouzsky výborně, tak Francouzi nadávali, že to nepřekládá dobře a nepoužívá ta správná slova a že příště radši zůstanu o dva dny déle, abych to mohl odtlumočit já. Ono jde totiž o to, že se člověk tu terminologii musí nejprve naučit a na to je potřeba několik tlumočení. Většina firem si ale myslí, že si objednají tlumočníka a přijede odborník na danou problematiku se špičkovou znalostí jazyka (nepřijede, protože špičkový odborník v oboru nebude tlumočit). Takže pak se vypěstuje "závislost" firmy na tlumočníkovi. nicméně tlumočení je mnohem lukrativnější než překládání. Klienti nám platí za tlumočení v zahraničí 8000 Kč za započatý den plus diety, cestovné a ubytování. Mě osobně tlumočení nijak nevadí a baví mě, protože se dostanu do zahraničí, poznám trochu jinou kulturu, apod. Ale to že to žere čas je pravda. Můj problém s podnikáním spočívá právě v tom, že se nechci vzdát toho tlumočení a překladatelské práce a současně chci ale mít nějakou tu agenturu, která bude zajišťovat překlady a nebude na mě závislá. Ale k tomu je potřeba mít spolehlivého manažera, který to vezme pevně do rukou a já na to budu jenom dohlížet a věnovat se třeba řízení kvality překladů, apod. Tohle je můj cíl, ale zatím jsem stále nenašel člověka, který by to dokázal vést tak nějak správně.