Kdyz na horach napadne cerstvy prasanek, tak si vsichni nadsenci rano privstanou, stoupnou si do fronty u lanovky a kdyz se otevre tak je prasanek do hodiny kompletne rozjezdeny. Takze kdyz se chcete naucit jezdit v prasanu tak ty prilezitosti rychle mizi.

Da se to delat i jinak. Helikoptera vas vyveze na vrchol hory kam zadna lanovka nevede. Jedete nedotcenym terenem. Hned jak sjedete dolu tak vas helikoptera vyveze na jiny vrchol a jedete znovu. Opakujete cely den.

    

Tento heli skiing zalozil v Blue River, Kanada rakusak Mike Wiegele v roce 1970. Mike Wiegele ma uz 80 let, ale skoro kazdy den je nekde v resortu videt. Prijde potrast rukou hostum. Prohodit par slov s klienty, kteri se tam opakovane vraci. Pronese uvitaci rec u vecere. Je to rodinny podnik a je to videt v jejich pristupu.

Ja a Mike Wiegele 

Par fotek jak vypada ubytovani. Jsou to jednotlive kabiny. Nektere maji spolecne prostory (idealni pro skupiny hostu co se znaji). My jsme spali v kabine, ktera se jmenuje Lookout (cislo 273). Ta zadny spolecny prostor nema, takze je idealni pro dvojici.  Ma krasny vyhled do lesu a je i kousek od helipadu. Na pokoji byla vana s virivkou i parova sauna v ramci sprchy.

Vyhled z okna.  Chatka z venku. Ma dve separatni casti (horni a spodni).
Restaurace kde se podavali snidane a vecere.

Jidlo vyborne. Kuchar je ze svycarska a doslova vse poctive pripravuje. Pece vlastni pecivo i chleba. V lete si treba necha navozit cerstve lososy, ktere sam vyudi a pak je muzete ochutnat na snidani. O jidle a ubytovani pisu jen aby se nereklo, hlavne tady slo o lyzovani. To ze litate helikopterou je perfektni zazitak sam o sobe. Nadherne vyhledy. Prekrasne hory.

Neustale jsem obdivoval totalni preciznost jak nas pilot dokazal pristavat .. Na jedne strane se vyskladali lyze na hromadu.  U nich byly dva male praporky.

Na druhe strane jsme si klekli do snehu a cekali na odvoz. Helikopetra se priritila. Nekdy jsem mel pocit, ze mi pristane na hlave, ale vzdy se zkorigovala a pristala doopravdy pomalu na desitky centimetru presne u tech praporku. A zhruba 1.5 m od nas. Neuveritelna preciznost. A upresnuji, ze podminky nebyly idealni. Treba pristani do svahu (kdy se zvedaji mraky snehu, pres ktery neni videt). V nekterych situacich to byla doopravdy jen takova mala spicka hory.

Kdyz nas helikoptera zrovna vylozila tak jsme chvili pockali nez jeden z pruvodcu vylozi lyze an druhe strane a pak helikoptera odleti pryc.

Nasim pilotem byl puvodem svycar Beat Steuri. A zrovna to byl jeho predposledni tyden pred odchodem do duchodu. Ma za sebou 22,500 letovych hodin, ktere naletal za 39 let! Tomu rikam dostatek zkusenosti!

Zrovna o nem na rozlouceni vysel clanek, ktery si muzete precist zde. A popisuje tam ten zpusob jak pristava.

When you approach a landing all you see is two flags, like two lines on the windshield. That’s the reference from which you have to judge the height, the speed and the approach angle. On the snow below, you see no indication of the helicopter’s movement. Now you have to bring those flags closer and closer to the helicopter till they end up beside the ski basket. If the approach speed in the last 30 yards is too slow, the powder snow will show you what a white out is. If you’re going too fast the helicopter will end up on a place where you don’t want to be.

Doopravy to byl machr, ktery letal naprosto na jistotu. Kdyz nas vylozil nekde na hore tak jsme se pokochali vyhledem, nasadili lyze a sli na to.
Dostali jsme instrukce kam jet. Jeden z pruvodcu jede vepredu. Zjisti jakym mistem je nejlepsi sjizdet dolu (v ledovcich jsou treba ruzne rozsedliny, ktere nejsou pod snehem moc videt) a riziko se tam propadnout. Nebo urcita mista jsou nachylna na laviny tak nam rikal kam nezajizdet nebo kde se nezastavovat.

Zavola vysilackou a po obdrzeni instrukci nasledujeme za nim. Ve skupine nas bylo deset. Ale prostoru je vzdy dost na to aby si kazdy mohl jet na svem nedotcenem prasanu. V podstate pro kazdou jizdu pruvodci rozhodli jestli se stejna hora da sjet znovu a treba trosku jinak nebo se helikopterou presuneme na jinou horu. Jeden pruvodce vepredu. A ten vzadu zase kontroloval, aby se nikdo neztratil.

Mel jsem z tech pruvodcu a cele organizace velice dobry pocit. Ono to v podstate vubec neni nejaky extremni sport. Nikdy jsem nemelo pocit nebezpeci. S touto organizaci bych doporucoval i nekomu kdo je na stredni urovni  lyzarskych schopnosti at se neboji to zkusit.

Behem jednoho dne na helikoptera vyvezla treba desetkrat nahoru (je to neomezene podle toho kolik se stihne a jak dlouhe sjezdy se jedou). To kouzlo bylo v tom, ze se ten teren neustale meni. Mike Wiegele ma k dispozici 1.2 milionu akru kam muzou letat. Kazdy den jsme videli jine hory, jine vrcholy a krajinu.

Mike Wiegele nabizi ruzne balicky. Nejlevnejsi je tzv. Deluxe, pak ma Super Elite (kde je garance vetsiho mnozstvi najezdenych vertical feet) a pak si muzete pronajmout celou helikopteru sami pro sebe. Ani jeden den jsem nemel pocit, ze bych toho chtel najezdit jeste vice. Fyzicky jsem toho mel docela dost. Obzvlast ke konci nebo v nizsich nadmorskych vyskach kde snih zacinal meknout jsem mel s tou silou v nohach co delat. To byly presne ty mista kde me asi moje manzelka nejvice proklinala, ale zvladla to dobre.

Na helikopter skiing se da prijet jen na par dnu. Vetsina lidi jezdi na cely tyden nebo trosku kratsi tyden coz byla moje varianta. Takze jsem vybral pet dnu (lyzovani od nedele do ctvrtka) a odjezd v patek rano.  Rikal jsem si, ze kdykoliv jdu lyzovat tak po par dnech toho mam dost a stejne si chci odpocinout. Jeden den pocasi nespolupracovalo. Byla obrovska mlha a helikoptery nemohli letat. Uprimne receno mel jsem radost, ze nemusim priznat, ze jsem unaveny a mohl si odpocinout! V takove dny muzete jit do sauny, dat si masaz, zacvicit si v posilovne, zahrat ping pong nebo treba pro nas zorganizovali poker (sef restaurace delal dealera a delal to tak profesinalne ze jsem si pripadal jako v Las Vegas). Foto z doby kdy jsem jeste vyhraval:-).

Proste jen varovani, ze kdyz prijedete na par dnu tak pocasi nemusi spolupracovat a neda se s tim nic delat. Ale porad je zabavy dost.

Prijeli jsme v sobotu (coz je den kdy se meni skupiny). Je to zorganizovane podobne jak na pionyrskem tabore:-). Vetsina lidi prijede v sobotu. Projde se bezpecnostnim skolenim. Vyfasuje se vysilac, kdyby nas zasypala lavina (at se dokazeme navzajem najit). Kazdy jsme vyfasovali batuzek se skladaci lopatou a teleskopickou tyckou. Pruvodci nam ukazali jako co pouzivat. Podepsali jsme legalni papiry, ze si uvedomujeme vsechna rizika. A druhy den v nedeli se uz lyzovalo.

Jen mala odbocka. Bylo pro me zajimave, ze jen mensi procento ucastniku bylo z Kanady a USA. Naprosta vetsina byly evropane a hlavne rakusaci. Mike Wiegele v Rakousku hodne inzeruje a ma tam jmeno. Treba v mem tymu byli ctyri belgicani (kluci po tricitce, kteri vsichni podnikali v ruznych oborech) a dva rakusaci (kteri jsou normalni zamestnanci ve vetsi prumyslove firme). Prvnich par dnu s nami jezdil doktor (kanadan s manzelkou). Ten tam jezdi pracovne pro pripad, ze by se neco stalo tak aby byl hned doktor k dispozici. Pozdeji prijeli dalsi dva rakusaci. Ten socialni aspekt, ze s lidmi co lyzujete taky sedite u stolu u snidane a vecere se mi  libil. Po lyzovani jdete na apre ski. Date drink a nejake male appetizery co nachystaji. Dobre konverzace. Zajimavi lide. Perfektni kolektiv. Vyborne jsme se bavili. Kazdy byl naprosto v pohode (asi tim, ze nas spojovalo nadseni z toho lyzovani). Jezdi tam ruzni lide od podnikatelu po normalni lidi co jsou fanousci do lyzovani a na takovy vylet si nasetri treba jednou za zivot. A uprimne ono to fakt stoji za to. Ten sestidenni pobyt vysel zhruba na 10 tisic kanadskych dolaru na osobu (coz je 7 tisic americkych). V cene je zahrnuto i jidlo (krome alkoholu) a dokonce i na ten svah helikoptera doveze obed (polevka, sendvice…). Tak jak je relativne hodne drahe lyzovani v USA mi to pripadalo jako dobra hodnota. Treba nekdo kdo jezdi do Vailu v sezone si to muze  parkrat odpustit a pak si zajede na heli skiing coz je zazitek na uplne jinaci urovni.

Tezko se to popisuje. Proto jsem sem dal spoustu fotek i nejaka videa. Rikam si, ze to z toho asi bude citit vice o co jde. Ten zazitek je silny. Sportovne, emocne a tou krasou okolo. Nekdy jsem si to chtel uplne vychutnat a zastavil jsem se a jen poslouchal to neskutecne ticho. Jste uprostred vysokych hor a kdyz neni vitr (nebo nedychate unavou) tak neni slyset naprosto nic.

Ty vyhledy byly neskutecne.  Divat se kolem na tu krasu. V tom cistem vzduchu to je uplne high definition. A pak jet dolu cerstvou stopou v prasanu.

Tak doufam, ze jsem udelal radost dalsim trip reportem! A premyslim jestli zkusime zvysit pocet nastevniku z CR a treba nevyhlasime termin ve kterem bysme se na heli skiing mohli v pristim roce potkat!  Kdo je pro tak napiste do komentaru:-).