Ono je hrozne tezke psat trip report po zkusenosti letet se Singapore Airlines Suites v A380. A pak porovnavat jake bylo sedadlo:-).
Ale neco zkusim (ty co to otravuje cist tak prosim rovnou preskocte tento clanek). Naposledy me nejaky anonym napsal, ze jsem trapnej jak klasickej sedlak co poprve zazil nejake lepsi sluzby… 😀
Kdyz jsem nedavno letel do Tokya tak jsem stihl udelat par fotek v letadle. Vetsinou jsem uz liny fotit kazdy let, takze ne pokazde ten trip report pak muzu napsat.
S JAL (Japan Airlines) zas tak casto neletam. Oni totiz zas tak casto neuvolni dve sedadla v prvni tride. Je to spise nahoda, ze neco zahlednu. A kdyz mam zrovna chut letet do Japonska tak se takoveto nahody rovnou chytnu. A i to byl duvod proc jsem nejake fotky udelal.
Sedadlo neni spatne. Neni to samostatna suite s dvermi jako v Singapore Airlines:-). Ale furt to asi nemuzu porovnavat. Ale vzdy bych dal prednost tomuto sedadlu nez treba British Airways. Je totiz docela siroke a to mi pripada na spani dost dulezite (kdyz lezim na boku nebo na brise).
JAL serviruji krome Dom Perignon take alternativu sampanske Salon 1999. Dom Perignon piju porad (to zni, ze?), tak jsem si dal Salon. Uvedu to na pravou miru. Dom Perignon serviruje vice asijskych aerolinek a skutecne KDYZ LETIM tak ho piju casto. Ale rad zkusim neco jineho. Porad jeste nejsem psychologicky tak daleko, ze bych si koupil domu flasku sampanskeho, ktera stoji k $300 a vypil si ji jen tak. Mozna k tomu jednou dojdu, ale zatim jsem rad, ze mam temer neomezenou moznost si vse vychutnat v letadle.
Jeste k tomu nekteri znalci rikaji, ze rocnik 2003 Dom Perignon stejne neni nejlepsi (v provnani s Dom Perignon 2002, ktery jeste nedavno servirovali):-)
Klasicky je k dispozici jidelnicek. Krome hlavniho menu jsou v nabidce ruzna dalsi jidla, ktera si muzete kdykoliv behem letu objednat. Davam ilustracne jen ukazku z jidelniho menu a vineho listku.
Tohle bylo velmi zajimave. Premiovy caj, ktery se naleval jako vino. Royal Blue Tea.
Pripada mi, ze i kdyz Singapore mel nejlepsi sedadlo tak jidlo je lepsi v JAL (nebo treba v Cathay Pacific).
Stolovani, jednotlive chody parovane s vinem a hlavne ta personalizovana obsluha jsou doopravdy skvely zazitek.
V teto fazi jdu spat:-). Letusky vam nachystaji postel. Pyzamo samozrejme vyfasovane, jen jsem ho zapomnel vyfotit.
Pospal jsem par hodin a dostal na neco chut. V JAL delaji naprosto vynikajici zeleninove kari. Vzpomnel jsem si a objednal.
Pri jidle jsem se podival na nejake filmy a popijel u toho to Royal Blue Tea.
Hrozne rad se divam na japonske filmy. Jsou takove depresivni jako byvaly filmy v CR. Takze je mi to blizke:-).
Chvilku jsem znovu spal. Pak mi letuska rekla, ze za dve hodiny pristaneme. Jestli chci neco dalsiho na jidlo. Vzal jsem to uz jen z lehka. Nemel jsem totiz hlad tak jsem ji rekl at mi donese jen ovoce.
Ale jak jsem snedl ovoce tak jsem najednou ten hlad dostal.
Testoviny s kuretem a salatem.
Zakusek a cappuccino.
Tesne pred pristanim stihli zavrit jak letiste Narita tak Haneda. Letadlo bylo presmerovano do Sappora. Letiste v Tokyu se za 2 hod. otevrelo a leteli jsme zpet. V Tokyu byla totalni kalamita. Napadlo asi 4-5 cm snehu. Vlaky meli 3-4 hod. zpozdeni. Dalnice z Narity byli uzavrene. Limousine bus prestal kompletne jezdit. JAL pro nas zaridil hotel (byli jsme jedin z mala stastlivcu). Hotely byly vyprodane a vetsina lidi vyfasovali spacaky a spali na letisti.
Takto vypada snehova kalamita. Mistni rikali, ze to je nejvice snehu za poslednich 17 let!!!
Autobus do hotelu mel snehove retezy a po asfaltu na kterem zadny snih nebyl to krasne drncalo.
Tak to jen na zaver trosku pro legraci…
Zrovna v tom case som bol v Tokyu a zas taka sranda ako na obrazku to nebola, snehu bolo celkom dost, mnohe auta sa nevedeli pohnut z miesta. Najviac sa mi pacili tie spravy v zmysle ze “vlaky shinkansen naberaju zdrzanie, meskanie moze dosiahnut az 20 minut”. Zrovna v tom case mali dospievajuce dievcata nejaky “coming-of-age” (vstup do dospelosti) sviatok, ked zvyknu chodit v kimonach a zÅri sandaloch, takze bolo zaujimave sledovat ako v takom vybaveni chodili po zasnezenych uliciach 🙂
:)) na druhou stranu jestli nejsou zvykli na snih, tak asi moc nevedou zimni peu?tak mozna retezy jediny “jisty” reseni.
Retezy jsou ti ale bez snehu uplne na houby, ba prave naopak jeste spise ke skode… 🙂
jo jen to krasne drkota … ale japonci nejsou zadni riskeri.. jistota je jistota.. tak mi to aspon mistni vysvetlili
Presne pred rokem jsem tam byl taky a prestoze nebyl nikde snih, mam z nich stejny pocit, jako tu pises – jistota je jistota. Kdyz jsem koukal k zasnezenym horam na obzoru a ptal se, jestli tam treba o vikendu jedou si zalyzovat, byl jsem sepran pohledem, jako bych byl nejakej blazen a odpovedi bylo neco ve smyslu “vzdyt u toho umiraji lide” :D.
Snehova kalamita? pozvem na vychod SR, za jeden den napadlo 0,5 metra noveho snehu.
I v Londýně je kalamita při 5cm sněhu :-D. Jinak se Johne nenech odradit od psaní trip reportů. Závistivých hlupáků je hodně.
Jj, taky mám tu zkušenost z jihovýchodní UK, kde napadlo cca. 5cm sněhu. I děti měly ten den prázdniny. 🙂
Pises luxusni ty trip reporty. Moc rad si je ctu, urcite pokracuj a na hlupaky se neohlizej.
Jsou pro me i slusnou motivaci, proc hnout zadkem u me v praci – vydelat a zazit take takovy let.
Pobavila me ta postel s bezpecnostnimi pasy – vypada to jak nekde na zachytce 🙂
To asi jen vypada, ze toho hodne snis, vid? Porce jsou pocitam male (ono to z tech fotek ne 100% vynikne) a let dlouhy. Ale vypadaji ty pokrmy suprove. Zase tu budu muset utrit tu louzicku pod sebou, jak jsem pri cteni slintal.
A ty retezy na asfaltu, no co dodat 🙂
Na trip reporty se vždycky těším. Pan Anonym je buď frajírek co mu peníze nějak spadly do klína, nebo prostě jen závidí. Aby si to John takhle mohl užít v letadle, tak na to dřel a riskoval. Chudáci snobáci kteří takovou parádu berou jako samozřejmost a neradují se z ní….
Ja myslim,to jak si John uziva je super – zvlast kdyz ma takove moznosti kreditek,otazkou jak ho to bude dlouho bavit,myslim,ze az poleti po 30x,tak uz mu to prijde jako by jel ve vlaku 🙂 Vse se okouka, i nove namakane auto,kdyz si clovek koupi ma radost par mesicu a pak uz to zacne vnimat jako “standard” …
Bohuzel se do toho dostavam… 🙁
problem nastane, ked uz (z akehokolvek dovodu) takto letiet nebude moct..
supr Johne, ale na to pyžamo si dávej bacha! 😉
Jojo, ten sníh v Tokyu mi připomněl teď sníh v New Yorku. Přiletěl jsem sem na výstavu her v sobotu po páteční “superbouři”, kterou prej nikdo nepamatuje. Tak jsem se těšil na NY pod sněhem a tady bylo nejvíc tak 20cm sněhu. Chodníky suché, silnice pěkně uklizené, nikde sebemenší známka nějakého problému…
Johne, létáš jen tak pro radost nebo pracovně? mě to příjde strašně drahé, vím, že jsi psal o těch mílích na kartách. Je něco takového v ČR? já jsem sice dost skromný, vůbec neutrácím, nenávidím platební karty, protože to ničí marže a odsává peníze ven ze země, někde zákazník platí poplatek za platbu kartou, jen si říkám, že až si půjdu na jaře koupit Ferrari, jestli mám platit kartou 😀 a kde vzít tu správnou?
Mno tak ty karty uz nejsou takova hruza,pred lety strhavali poplatky treba 3-4procenta,dneska uz je objem a konkurence dohnala,ze vetsi firmy plati je 1-1.5procenta. Preci jen je to pohodlnejsi a z neceho ty firmy co vlastni karty musi zit.
Ale obavam se,ze v CZ asi ty mile fungovat nebudou a pokud ano,tak by jsi fakt musel udelat velky obrat s kartou. A co mam zkusenosti ne moc firem akceptuje ve vetsim businesse karty.