Zrovna resim nejake problemy s neschopnymi korporatniky. Jsem v takovem zacarovanem kruhu. CPA se vymlouva na CFO ve firme. CFO se vymlouva na to, ze ma moc prace, protoze predchoziho CFO vyhodili a ted toho ma moc. CEO se zastava CFO, protoze predchozi CFO byl neschopny. Majitel rika, ze predchozi CFO byl vlastne uplne vyborny a odesel ze zdravotnich duvodu. Vysledek, ale je, ze nikdo nedokaze udelat rozhodnuti. Nikdo nedokaze vzit odpovednost. Nikdo nechce delat tu skutecnou praci. Jedine na co se vsichni zmuzou je diskutovat a odkladat. Planovat konferencni hovory ze kterych vyplyva jediny zaver, ze se pak pozdeji zase poradi mezi sebou. A pak se asidoufa, ze se na ten problem zapomene…
Vysledoval jsem z toho jak tito lide v tech firmach prezivaji a jak to funguje. Je to pro me hodne nove, protoze ve vlastni firme jsem si vzdy cenil toho, kdyz lidi dokazali vse hned udelat bez dlouheho vykecavani. Takze z tech mych pozorovani jsem sepsal navod jak to taky muze fungovat nebo nefungovat.
Kdyz se dostanete do vedouci pozice v nejake korporaci, tak je hlavni cil se v te pozici udrzet. Problem je, kdyz jste neschopni a na tu praci nestacite. Takze mam pro vas rady co jsem vysledoval, ze skutecne funguji. Mam totiz obrovsky problem najit jedineho cloveka ve vedouci pozici se kterym by se dalo jednat. Narazim na ruzne zasivace a neschopne lidi, kteri nejsou schopni udelat cokoliv. V tech firmach prezivaji a ridi se podle nasledujicich pravidel.
Musite zacit tajit veskere relevantni informace. Ja uz podle toho vidim ze se do tohoto prostredi moc nehodim. Mam totiz zasadu, ze vzdy premyslim co je dobre pro uspech firmy a nevadi se me radit s kymkoliv. Treba klidne se ptam nebo radim se zamestnancem na nejnizsi pozici. Nebojim se sdelit relevantni informace. Vysvetlit souvislosti. Proste poskytnout co nejlepsi informace o pozadi. Jde mi o to, ze chci aby kazdy rozumel proc se veci delaji.
Jenze tohle je pristup, ktery se vam v korporaci nemusi vyplatit. Kdyz budete sdelovat moc informaci podrizenym tak oni pak poznaji, kdyz udelate nejake hodne spatne rozhodnuti. A dokazou pak i rict presne argumenty proc to bylo spatne. Kdyz je naopak budete drzet naprosto ve tme, tak z nich muzete udelat totalni blbce, ze nicemu nerozumi. Proto je velmi dulezite, si drzet vsechny relevantni informace u tela. Nikomu nic nesdelit. Nikdo nesmi vedet co je vlastne dulezite. Jake jsou priority. Jak ma firma fungovat. Jestli se maji setrit naklady nebo naopak utracet. Nejlepsi je drzet vsechny v totalni tme. A pak si muzete vzdy vytahnout nejaky argument, kdyz se vam to zrovna hodi. Vy vite vsechno. Ostatni jsou blbci. Tohle chovani vam uz zajisti velmi strategickou pozici.
Takze, ucastnete se uplne vsech konferencnich hovoru a schuzek. Nacpete se kde se da. To je asi nejduleziteji. Nejde o to jestli delate nejakou skutecnou praci. Jde o to, ze jste VSUDE! Shromazdujte informace. Nikomu nic jen tak nesdelujte. Budte strateg! Zajistete aby lidi, kteri vam konkuruji v ramci organizace nemeli pristup ke stejnym informacim. Kdyz udelate jakekoliv rozhodnuti tak nikdy nedejte nekomu vedet proc. Nikdy neukazujte svoje prave argumenty. Mlzte. A kdyz vas nekdo podrizeny napadne tak ho odbijte nejakou nesmyslem. On stejne nema spravne informace. Az dojde ke konfrontaci s nadrizenymi tak teprve tehdy vytahnete ty spravne informace.
A kdyz neco nevyjde vzdy mejte nekoho na koho to muzete svest. Idealne nejakeho podrizeneho, ktery nikdy nemel dostatek informaci ke sve praci. Tohle je taky relativne jednoduche na zarizeni. Staci kdyz nebudete delat zadnou skutecnou praci. Kdyz nic nedelate tak nic nemuzete zkazit. Ze zasady musite oddalovat jakekoliv rozhodnuti. Zaplnte si cas diskutovanim. A pak kdyz uz to naprosto nejde tak dejte prikaz co udelat nejakemu podrizenemu. Ten prikaz, ale nesmite nikdy dat pisemne treba v emailu. Jedine po telefonu nebo osobne at se to pak da poprit a svest vinu na toho podrizeneho.
Kdyz mluvite na tech schuzka a konferencnich hovorech tak pouzivejte tzv. nekonecne vety. Proste i jednoduchou otazku na kterou se da odpovedet ano nebo ne, musite rozvest tak, aby se kazdy unavil poslouchanim a prestal se soustredit o cem ta otazka byla. Naucte se vykladat ruzne prihody a anekdoty. Dulezite je zabit co nejvice casu a nikdy neresit co je doopravdy dulezite. Kdyz nevite odpoved nebo se vam nechce odpovidat na nejakou otazku tak se jednoduse odmlcte. A pak zmente tema. Proste ty otazky ignorujte. Podrizeny si moc nedovoli na vas tlacit at odpovite.
Dalsi tip je kdyz uz neco posilate pisemne v emailu, tak zasadne davejte co nejvice lidi do kopie. Cim vice lidi v kopii tim vetsi sance, ze pak tu odpovednost muzete svest na nekoho jineho. Taky to zajistuje, ze tu praci nakonec nebudete muset delat sam, ale nejak tak davate najevo, ze ti lidi v kopii jsou za neco odpovedni, protoze o tom vedeli.
Tak doufam, ze jsem pokryl to nejdulezitejsi a na nic nezapomnel.
Jo, to mi pripomina nejmenovanou banku, kde jsem stravil dva roky zivota – kde se do kopie davaly nejen desitky lidi, ale i ruzne skupiny ktere obsahovaly desitky dalsich lidi, protoze se nekdo s nekym z te skupiny o tom bavil apod.
A protoze slo o mezinarodni banku, tak se obcas do kopie soupl i nekdo z jinyho statu, kdo se podle nejake databaze o ten system “jakoze stara” taky, takze pak tento jeste navic vsem co odpovidali ze “jich se toto snad netyka”, pripadne “vyradte me vsichni z teto komunikace” (coz horlive odpovidali vsichni na vsechny), do cehoz nejaci tatari odpovidali ze nerozumi a at je nekdo vyradi taky.
Jestli nekdy doslo k nejakemu rozhodnuti jsem casto ani nestihl zaznamenat.
Ano, mam stejnou zkusenost 🙂 Banky v tomto naprosto vedou.
Totalni pravda, funguje to takhle s hodne klienty, pro ktere nase spolecnost dela.
Smutný, ale pravda… Hlavně banky to mají dotažené k dokonalosti.
Přesně tak to funguje i u nás ve firmě. Teď už na to “vedení” přišlo a začalo se propouštět.
Celé je to založené na Petrovom princípe. Ľudia su povyšovaní az do úrovne svojej nekompetencie a tam sa snažia udržať za každú cenu.
Krasne si to napsal. Mam osobni pestre zkusenosti. Smutne je, ze tyhle lidi, to maji nauceny a pouzivaji to pak i mimo tu praci, kdekoliv. A neni podminkou, ze musi byt clovek z vysi pozice v korporaci…
Mam pro tyto lidi slovni oznaceni – “krmelec”. Velmi casto povidaji (“krmí”) o necem nepodstatnem a tim se snazi vyhybat odpovedi, odpovednosti, praci. Radi zakoncuji monolog otazkou, na kterou odpovite jednoslovne a pokracuji dal. Kdo s tim nema zkusenosti, zapomene na to podstatne co s nimi resil a zabije tim hodne casu.
Musite neustale myslet, co je hlavnim bodem, ktery s nimi chcete resit. Dost tyhle lidi rozhodite, kdyz je slusne stopnete a reknete “… muzete se strucne vyjadrit k …”, nekdy to stopnuti musite udelat 2-4x, ale jakmile pochopi, ze chcete ten verdikt “krmelce” to rozhodi nebo dokonce nastve! Pozdeji se Vas bude snazit obchazet pres jine osoby.
Skvělý příspěvek do vědního oboru zmr*ologie 🙂 o kterém už vycházejí i knihy (autor D-FENS)
Jojo, D-FENS a zmrdi je na toto téma klasika 🙂
Johne, takhle normálně vážně nepíšeš. Je z toho cítit frustrace, ne konstruktivní myšlení. Sám píšeš, že nekecáš a makáš. Možná by stálo za to, si tu nevylívat frustraci na svých čtenářích a zajistit to, že ti lidé co “prd dělají” ucítí problém.
Co kdybys začal přemýšlet nad slabými stránky korporace, slabými stránky lidí a trošku tu politiku využil ve svůj prospěch.
To, že se tu nervuješ znamená jenom jedno – že oni vyhráli.
Martine, sorry ze jsem te zklamal. Ale tohle je boj, co neumim bojovat. Proto asi nejsem zamestnancem nebo CEO v nejake velke firme, kde bych umel politikarit a v tomto prostredi zkvetat a prosperovat. Je to pro me velka neznama. Nelibi se mi to. I kdybych dostal jakoukoliv odmenu tak bych v tom prostredi nedokazal delat. Citil bych se mizerne. Bud bych ho pretvoril podle svych predstav (ty lidi vyhodil). na to bych musel mit absolutni moc co zridka byva.. takze bych se do toho radeji vubec nepoustel. Tohle je moje dalsi slabina. Neumim se tomuto prizpusobit a dokazat byt v klidu. Ale treba nekdo by dokazal napsat clanek jak ho stejne veci nechavaji kompletne v klidu a jak takove problemy v korporacich resit.
Souhlasím, i kdyby mi nabídli o tísíce víc. Kultura tvoří osobnost.
Ráda bych viděla nějaký takový článek.
Pod to bych se podepsal. Prikladu z osobnich zkusenosti by se dalo najit hodne. Nehazel bych ale vsechny v korporaci do jednoho pytle. Obcas se najde nekdo, kdo fakt chce neco udelat a urychlit to a vyhnout se schuzkam. Ono se to ale dost casto vubec nevyplati, takovej snazivec pak vetsinou celi napadeni, ze nesleduje korporatni procesy a ze se to proste musi vsechno prodiskutovat dle pravidel.
Takze problem, ktery by slo pri dobre vuli vyresit za 10 minut se resi treba 2 mesice. Je to frustrujici, ale clovek si na to v korporaci (bohuzel) zvykne.
Jo je to presne tak. Bohuzel. Korporace je idealni zachrana sit pro neschopnost, ve ktere uvizne i sposta vybornych lidi. Clove by rekl, ze takovy system rizeni nemuze prezit, ale opak je pravdou. Korporace jsou tu desitky let a jen tak nezmizi a nezmeni se, protoze zatim nikdo neprisel s lepsim konceptem jak ridit treba 100t zamestnancu. (Jsem 10 let korporatnik, Oracle)
ano, hlavna je VISIBILITY ako sa tomu “odborne” hovori… dlhe nudne prezosky, vykrivovat blbosti na calloch… proste musia vsetci vidiet, ze sa “vyznate” 🙂 🙂
V clanku je spomenuta moja oblubena veta: Mam toho vela. Este stupidnejsou je: A preco to mam robit?
Takych “pracovnikov” by som vyrazil. No to, ze takych ludi do firmy vobec zoberu, resp. ich povysia na intergalakticke pozicie povazujem za totalny fail vlastnikov. A kedze corp su vylucne vlastnene desiatkami silnych akcionarov, kt. robia intrigi medzi sebou, tak to v korporaciach inac ani fungovat nemoze. Politika ide uz zhora.
Este by som tam pridal zamerne zneprehladnovanie a komplikovanie systemu. To sa potom flakaci vedia dobre nabalit na ukor celej firmy.
Tenhle příspěvek je snad must-read pro každého státního úředníka/politika. Líbí se mi, že John se tohoto dokázal ve své firmě vystříhat. Doufám, že si Shipito tuhle firemní kulturu udrží i po převzetí. Na druhou stranu by mě zajímalo jak jsi řešil, když jsi povýšil do řídící pozice někoho kdo na to nestíhal /pokud se ti to stalo/
Ano to se stane, ze clovek povysi nekoho kdo na to nestaci. Z tohoto duvodu se vyhybam nejakym formalnimu povysovani a titulum dokud neni na 100% jiste, ze ten clovek na tu funkci staci. Takze nez abych slavnostne vyhlasil, ze nekdo je vedouci neceho, tak mu radeji dam vice pravomoci… at se ukaze jestli to skutecne umi ridit. Kdyz neumi tak se nic nestane a dela dal svoji praci. Kdyz umi tak se casem muze formalne uvest, ze ma tu vedouci pozici. Ale treba uz nejakou dobu ukazal, ze tu praci zvlada.
Ano, to je přesně správná a bezpečná strategie pro všechny zúčastněné. Nedojde tak k pnutí ve skupině.
myslim že kdyby takhle většina z nás podnikala tak chcípnem hlady. Nebo bysme se museli stát zaměstnanci korporátu 🙂
Tvůj článek by byl dobrým námětem pro knihu ve stylu Tima Ferrise. Jak hacknout korporaci. Bohužel v každodenní praxi to asi moc sranda není. Snaživým – poctivým zaměstnancům rozhodně nezávidím.
Ahoh Johne,
To čo píšeš je bohužiaľ pravda. Ako píšeš nie je to bojisko, na ktorý si zvyknutý. To chápem.
Ale čo mi v tvojom článku chýba je zaver – tvoja obvyklá stratégia vec riešiť a nie sa len sťažovať. Tento prístup sa mi vždy u teba páčil.
Želám ti kopu síl nájsť (aspoň) návrh riešenia, alebo, ak si to mí´žeš z rí´znych dí´vodov dovoliť, poslať ich (slušne) do prdele.
A už sa teším, že nájdeš zasa svoje riešenie a mi potom nájdeme tvoj článok.
Ahoj,
velice pěkný článek ale bohužel tuto taktiku již znám. Pracuji ve firmě, kde se této strategii daří 🙁
Ahoj Johne,
docházíš ke stejným závěrům jako bloger D-FENS.
http://dfens-cz.com/zmrdi-i-zasveceni/
Ahoj Johne,
pravdivý článek, děkuju za něj, protože mi utvrdil v tom, co si sám o korporacích myslím. Nicméně jsem v korporacích profesně vyrostl a musím říct, že naštěstí to není v každé korporaci takový extrém. Byť se to globálně dá říct opravdu téměř o každé korporaci, dodal bych, že korporaci tvoří menší celky, pobočky, týmy. V jedné a té samé korporaci tak může pobočka v jedné zemi fungovat, přesně jak píšeš, a v jiné zemi má naopak schopný lokální tým, který se dokázal částečně vymanit a funguje velmi dobře.
Korporace můžou být velmi dobrá managerská či obchodnická škola a jak píšeš ve své knize, dokud se člověk posunuje kupředu, je to OK 🙂
Btw. vtipné video k tématu… https://www.youtube.com/watch?v=57VNipV3x4E
Ať se daří, ahoj
Kristian
Ahoj, plně souhlasím. Po zkušenostech ‘ve 2 korporacích jsem se naučila I jako žena mluvit sprostě…korporatní zmr….jsou fakt patologická mutace těchto lidí- neporadí vylezou vám Jako paraziti po zádech- 1 den jim nějaķý nápad s nadšením sdělíte a 2.den uż to mají ‘ve vlastní presentaci a honosí se před ostatními! No a pak vám s klidem vrazí kudlu do zad! No co nejdále od korporatních psychopatū, aby se slušný člověk nezbláznil! A neočekávejte, że to v jiném korporátu bude lepší! Nebude!