Nemam rad smlouvani a dohadovani o nejakem obchodu. Mam pocit, ze to je ztrata casu. Nelibi se mi pristup k obchodu, kdy kazda strana jen zkousi co ji projde. Kdyz to prejde nejakou rozumnou hranici tak me to tak znechuti, ze nechci v obchodu pokracovat.
Kdyz delam nejaky obchod tak hodne premyslim co by bylo idealni reseni pro obe strany (WIN – WIN). Snazim se vzit do pozice druhe strany a co by bylo prijatelne pro me. Je to docela tezke a zabere to hodne casu.
Nejvice me znechuti, kdyz prijdu s dobre promyslenym navrhem a druha strana to nedoceni. A radeji zkousi co muze dosahnout. Bez nejake logiky nebo argumentu se snazi dosahnout maximalnich vyhod. V tom okamziku si rikam, ze to je ztrata casu a chci jednani ukoncit. Nekdy se stane, ze druha strana se pak chce vratit k originalnimu navrhu. Jenze me se v hlavne neco zmeni a uz se mi to taky nelibi. Proste kdyz nekdo nedokaze ocenit co je dobry navrh na obchod tak me to uplne znechuti ten obchod udelat.
Vim, ze jsem to takto drive nemel. Ale hodne se to zmenilo. V USA mam pocit, ze jsem zahlcen ruznymi nabidkami. A ze tech prilezitosti je mnohem vice nez se da lidsky zvladnout. Takze kdyz je moznost se rychle a jednoduse domluvit tak to beru. Kdyz to je moc slozite tak to odsouvam pryc. Ono totiz na uplne kazdy problem nebo situaci existuji alternativni reseni. Nikdy neni jen jedno mozne reseni nebo jeden zakaznik. Vzdy je nejaka dalsi moznost hned za rohem.
Už jsi prostě přešel na americký způsob uvažování. V Evropě a Čechách je domáhání se slevy nebo jiné výhody jakýmsi národním sportem. Děláme spoustu cenových nabídek na překlady a často se stane, že mi klient volá a říká, že zakázka je naše když slevíme dvacet procent. Vždycky takové klienty odmítám, jsou z nich potom potenciální "zákazníci – vysírači", kteří budou hledat jakoukoli další možnost k získání slevy a jsou schopni zaplatit za drobný překlep nebo chybějící čárku polovinu z faktury, apod . Nedávno jsem se takto nepohodl s majitelem zámecké restaurace u nás ve městě, který chtěl přeložit jídelní lístek do angličtiny a němčiny, ale prý že na to má jenom osm stovek. Tak jsem mu řekl, ať použije google překladač, protože kvalitní překlad by stál minimálně trojnásobek. A zeptal jsem se ho co by dělal, kdybych mu řekl, že mu za oběd v restauraci místo 130 Kč zaplatím jenom 40 Kč s tím, že víc peněz na to nemám. Na to neměl odpověď, tak se sebral a odešel. Nejhorší je, že se takto chovají lidé, kterým peníze nechybí a prostě to jen tak zkouší. Na jednu stranu pro ně není problém zaplatit za pití v restauraci několik tisíc korun, ale když mají někomu zaplatit za práci, tak se ošívají a hledají jak kde ušetřit.
Vembl: rekl bych, ze tohle se deje v kazde zemi a z mych zkusenosti v tomhle cesi hodne zaostavaji. Jen si zkus udelat nejaky obchod v Cine ci si udelej vylet do arabskych zemi.
jsi v pozici kdy uz si muzes vybirat a to je safra vyhoda nez kdyz potrebujes prezit a jsi nucen prijmout co je ti nabizeno.
a stejne tak je to i obracene ten co kupuje hleda nejnizsi nabidku protoze vi ze kdyz neuspeje u tebe muze to zkusit jinde
to je proste byznys
Vembl: Udělej to jako advokáti (viz. http://markoniuss.blogspot.com/2010/09/advokatni-… ) , prostě si založ Komoru překladatelů a pod pohružkou vystěhování požaduj svojí cenu 🙂
V arabských zemích se vetšinou smlouvá z cen na začátku nadsazených až desetinásobně. Ono něco jiného je mít nastavené ceny tak, že počítám se smlouváním a něco jiného je mít nastaveny "tak akorát" a potom ke smlouvání prostoru moc není.
Vembl: Ja mam pocit, ze cim kvalitnejsie sluzby, tym si za ne ludia radi priplatia. Na Slovensku a v Cechach je priemerna kvalita sluzieb velmi nizka oproti vyspelym statom, a preto ludia radsej utracaju za produkty (pitie) a sluzbam neveria. Vyspely svet je postaveny na kvalitnych sluzbach.
Podle mně je pointa tohoto článku v sousloví WIN-WIN.
Prostě musí nastat symbióza, kde si všichni odnesou něco za rozumných podmínek. Pokud se to z jedné stran nelíbí, může se improvizovat: zákazník může jít jinam, podnikatel buď upravit podmínky nebo se na zákazníka vykašlat. To už ale do hry vstupují zadní vrátka a priority, ketré člověk musí umět stanovovat. A častokrát to není úplně easy.
Takže prakticky souhlas s Bertrandem.
"Nejvice me znechuti, kdyz prijdu s dobre promyslenym navrhem a druha strana to nedoceni."
Presne to je prvni vec ktera mi vadi nejvice s timhle bojuji vzdy a jeste jsem za vola ja, manazeri neumi naslouchat, neumi se vcitit, zisk az na prvnim miste(samozrejmne nic proti tomu) 😛
"Každý dělá jen to, co mu zato stojí." jak říkává můj kolega. Johnovi už prostě nestojí zato, ztrácet čas s někým, kdo se ani nesnaží pochopit jeho byznys.
John nasazuje laťku hodně vysoko tím, že přemýšlí i za protistranu a snaží se jednat i v jejím zájmu. Tím spousta potencionálních partnerů odpadá, protože se ani nekvalifikují. Dlouhodobá spolupráce s nima by stejně byla problémová, takže nezbývá u takových jednání pilovat techniku, jak je co nejrychleji ukončit.
Věřím, že John to časem zvládne za 2 minuty 🙂
Osobně rád smlouvám, doslova to miluji. Když není bonus a nebo sleva, tak nemám z obchodu radost 🙂 (pokud to přeženu).
Stějně tak se dívám na zákazníky. Prodávám virtuální zboží, takže můžu slevit. Ceny nastavím spravedlivě, ale pokud někdo příjde, chce toho víc a řekne si o opravdu velkou slevu a udělá to slušně a mnohdy i vtipně, tak se doslova rozzářím, vyhodím úsměv a tu cenu mu dám. A taky z toho hodněkrát těžím. Prodával jsem třeba odkazy, přišel člověk, chtěl velkou slevu, dal jsem mu ji, a ta cena se mu zdála natolik dobrá, že řekl, že co mu dám ještě navíc, když přitáhne ještě kamaráda na stejnou nabídku, tak jsem mu dal další drobnost a během čtvrt hodiny jsem měl uzavřené dva obchody na rok, které mi vydělaly peníze na celý měsíc :).
Mě smlouvání prostě baví, je to hra. Ale musí jít o slušné a vtipné smlouvání v určitých mezích. Jakmile cítím vydírání typu "dej mi to skoro zadarmo, nebo jdu jinam", tak to už pro mě není hra, naštvu se a urazím…
to Begawas tento Tvoj nazor sa mi paci povedal si to dobre. 😀
2Vembl.. souhlas
2David Filip… jo to me docela na cinanech i arabech irituje.. I kdyz nejvetsi machri jsou mozna indove.
2Jan Dvorak.. o tom to taky je.. kdyby clovek vedel, ze ma pocitat se smlouvanim tak se na to taky pripravi. V USA mam pocit, ze dostanes jen jednu sanci.. bud hned udelas prodej nebo je to ztraceno. Takze na prvni pokus davas to nejlepsi co se da.
Po mně když chce někdo slevu tak mu řeknu že od teď to má o 100 Kč (nebo jiný ekvivalent dle aktuální zakázky) dražší než jsem řekl původně. Řeknu mu že vím zcela přesně jakou cenu má můj čas – hodně velkou a že mne mrzí že na jednu stranu by chtěl využívat výhody typu že pro něho něco udělám grátis o víkendu a na druhou stranu chce slevy. Dávám kalkulace takové jaká je cena za kterou to chci dělat. Většinou to zákazník pochopí a když ne s radostí ho přenechám konkurenci. Docela to funguje. Nač si pěstovat 20% problémových zákazníků kteří způsobují 80% komplikací.
"nejvetsi machri jsou mozna indove" – no ti to mají darem přímo od Boha 🙂
V Indii se win-win bere jako slabost nebo hloupost, pokud se to vůbec někdo snaží chápat. Cílem je druhou stranu totálně obrat s minimálním využitím své vlastní energie. Je to celonárodní sport a zručnost obyvatelstva je tedy značná. Zkouší to víceméně pořád a na rozdíl od číňanů jsou v tom překvapivě (i pro ně samé) kreativní.
V Indie nemusíte řešit, jestli vás podvedou nebo ne, ale jak moc. Vyhořela tam hromada firem ze západu a ani nevěděli jak se jim to stalo.
Nechci aby to znělo negativně, je to krásná země a lidé jsou tam nádherní. Je to jen tak jiná mentalita, že se to s naším softem co máme v hlavě prostě nepotkává. Třeba hledat osvícenou duši co žila část života na západě.
Asii dobře snáší asi jedině Havlík http://havlik.blog.idnes.cz/c/49458/Oslepujici-Bo…
Postreh o smlouvani v Irsku
Ja vpodstate souhlasim s Johnem, taky me nebavi o necem neustale smlouvat a vymyslet dalsi a dalsi klicky. Postupem casu me nejvice bavi neco poptat, vybrat to nejlepsi a nejlevnejsi, jednou snizit cenu a nashle diky.
V irsku to ale funguje nasledovne. Mame hodne tahani s pronajmy apod. Tu je to snad tak ze chcete pronajmout mistnost na poradani fitness classes, v dobe recesion by kazdy mel byt rad za byznis, vzdy vam reknou ze se vam ozvou zpet, to bud nikdy neudelaji, ci jim to trva doslova tyden takze clovek vola jak blazen a pripada si ze hrozne neco chce. Nechapu jak tento system muze fungovat, ale bohuzel je to tak naprosto vsude v Irsku a to i kdyz chcete neco koupit, chteli jsme objednat 300 matracek na fitness, poptali jsme a nikdo se neozval zpet…proto jsou asi v dluhu. Naprosto chapu Johna, ja taky nemam na smlouvani cas…smutne je ze se k nemu ani nekdy vubec nedostanu:-)
no hlavne bude problem v tom ze ked viem s kym ma tu "cest" rokovat tak pripravim cenovu ponuku.
Sohlasim s J. Adamkem v plnem rozsahu 🙂
Smlouvat se musi tak aby to bavilo obe strany a nebylo to vydirani. Jsme proste jenom lidi a jak se rika nezalezi co rikate ale jak to rikate.. Coz ovsem bude problem kdyz vyjednavam s uplne jinou kulturou.
Johne nezapomen az prijedou Japonci a budou rikat "It's difficult.." v jejich reci to znamena "Absolutely impossible".
Kamarad co pracoval 6 let v Japonsku rikal ze to byla sranda kdyz jednali s Americanama a ty brali to difficult jen jako takovej small talk 🙂
American ti rekne, ze to je challenge… difficult to nezname…:-))
Pri "smlouvani" rad dodrzujem pravidlo, ze kym nie je dohodnute vsetko, nie je dohodnute nic. Potom dochadza ku vtipnym situaciam, ked uz je draft zmluvy na stole, a protistrana este skusi zjednavat lepsiu cenu alebo ine podmienky. Vtedy je fajn povedat: "Som rad, ze nasu doterajsiu dohodu este neberiete ako zavaznu, lebo aj ja potrebujem posunut cenu, zial opacnym smerom.". Potom hned vidno, ze niekto to pochopi hned, a niekto iny zacne rozpravat nieco o serioznosti.
Ono to bude mozno aj tym, ze v mnohych "how to get rich" motivacnych knizkach sa radi prave zjednavanie. Do extremu to doviedol taky Kiyosaki, ktory v jednej knizke dokaze napisat, ako treba davat ponuky povedzme len na polovicu ceny nehnutelnosti, a v tej istej knizke dokaze napisat, ako velmi ho urazilo, ked dal jemu niekto nizku ponuku :-).
2Andrej: To je pekne reseni. To co pises o Kiyosaki je duvod proc ho nemam moc rad… Hodne lidi temto knizkam veri doslova.. a pak je to porod s nimi delat nejaky business, protoze jsou fakt mimo realitu. Kdyz jsem delal ksefty v nemovitostech a v dobe boomu me tito lide lezli krkem…