Zijeme ve skutecne informacne bohate dobe. Vse se da najit. Kdyz ma clovek vuli tak se prokouse k jadru veci. Daji se zjistit informace temer o vsem.
Presto je to pro me naprosto neuveritelne jak suverenne nekteri lidi veri uplnym hovadinam!
Drive jsem se snazil temto lidem ukazat nejakym argumentem, ze jsou na omylu. Ted to uz vzdavam. Je to totiz obrovska ztrata casu. Kazdy si na vse musi prijit sam. A i kdyby mu to trvalo cely zivot tak se to neda urychlit. Lidi veri cemu chteji verit.
Taky si myslim, ze na schopnosti rozpoznat a zhodnotit informace je zakladnim predpokladem jestli se clovek bude mit dobre nebo spatne. Ze na tom zalezi uspech. Dokazat zhodnotit co se deje kolem nas. Taky mit schopnost se kriticky podivat na svoje vlastni ciny. Vedet, kdy ma cenu dal zkouset a kdy ne. Je tady spousta prilezitosti jak vydelat spousta penez a jsou skutecne na dosah ruky. Jen delat ty spravna rozhodnuti je dost tezke. Vetsina lidi tapa a pak se rozhodouje podle davu. Nebo se pta na uplne spatne otazky, takze ani nemuzou dostat spravnou odpoved.
mluvíte mi z duše,
Tady na blogu si vsichni tykame.. viz. sloupec napravo. 🙂
rozpoznání dobra a zla je otázka stará tisíce let a zřejmě nebude nikdy zcela zodpovězená. Dva lidé se téměř vždy budou na stejnou věc dívat jinak a jinak ji vyhodnotí. Na tom, že lidé dokáží věřit kde jaké blbosti nejeden vystavěl perfektní business a nacpal si kapsu. Neměl bych to za zlé žádné straně protože každá z toho vyšla s určitou zkušeností :o)
Ostatně žádné rozhodnutí není špatné :o) možná neudělat žádné rozhodnutí může být ta horší volba.
Ale jak mám podle vás rozpoznat a zhodnotit, že moje schopnost rozpoznat a zhodnotit informace je dobrá?
No me nejvice dostane kdyz se me nekdo pta co si myslim o jeho podnikani a jestli bude uspesne. To je vec co nejsem naprosto schopen nikomu poradit. To proste musi vedet ten clovek co se me pta sam jestli ma dostatek sily se s tim poprat. Ja do toho nemam co mluvit, protoze na me to vubec nezalezi. Ale presto se me dost lidi zepta a ceka na nejake “moudro”. Pro me je to od zacatku uplne spatna otazka.
Na to jsem se chtel zrovna zeptat, co te k tomu clanku konkretne vyprovokovalo, tak mam odpoved 😉 Mam opacny problem, ze jsem nekdy zbytecne moc hluchy a i kdyz mi rikaji ostatni ze to je blbost tak na to kaslu a sam si pripadne natlucu nos. Ale i kdyz to byla nakonec “blbost” (nad moje sily), jsem rad ze jsem do toho sel, ted mam diky tomu zas neco uspesnejsiho…jinak by asi clovek porad vahal. Vsechno je relativni, pro jednoho blbost, pro druheho super. Nejvic me dostane kdyz mi pritelkyne rekne.. “kdyz lidi rikaji, ze…” a otravi ji i vec ktera ji puvodne bavila :/
Tak s tímto souhlasím, jsem na tom taky tak – moc hluchý. Ale na druhou stranu, člověk trošku musí hluchý být, když slyší pouze, že něco nejde 🙂
Petre, na toto mi neda nereagovat. Som mlady clovek (27) a popri skole a po skole som pracoval v consultingu. Mojim zameranim bol process improvement a hlavne som riesil nastavenie predajnych procesov (banky, poistovne), ale robil som napr. aj pre filmove laboratoria.
Pri svojej praci som pocul tolkokrat vetu “to sa neda,” “takto to nebude fungovat” a podobne blbosti, ze som ju zacal uplne ignorovat. Keby som sa toho drzal, nikdy nedosiahnem napr. vysledok 60% medzirocny narast predanych produktov, 300% navysenie v oslovenosti klientov a pod.
Po odchode z tejto consult. spolocnosti som hladal cestu, ako sa uzivit sam a po troche trapenia sa mi business konecne rozbieha.
Teraz chcem tento business posunut o dalsi krok dalej a vymyslel som jednu originalnu sluzbu, na ktoru som vypracoval business plan a robim momentalne prieskum trhu predtym ako oslovim potencialnych investorov. U presne 1/6 respondentov som dostal reakciu “to vam nepojde” alebo “takto to nikto nerobi” alebo “co ja viem, drzim palce, ale…”. Niekedy neudrzim pobaveny usmev, pretoze viem, ze dany clovek predstavuje v totmto konkretnom pripade priemernost a upada v mojom pomyslenom hodnoteni tak, ako som si to prinajmensom 200-300krat overil za par rokov v mojom povodnom zamestnani.
Ale ocenim, ked sa dozviem tie “…” za “ale” pretoze mozem identifikovat aspon nejake nove slabe stranky projektu a vediet na ne v buducnosti reagovat. Takze vdaka aj za tychto, pretoze nam pomahaju lepsie sa pripravit na skepticizmus, priemernost a depresiu menej uspesnych.
vždycky se najde někdo kdo bude tvrdit že to nejde. Nechat se odradit je snadné. Jít s davem ještě snadnější jenže za tímto postojem se neskrývá úspěch ale jen průměrnost. Máš-li dost vytrvalosti a tvrdohlavosti jsi na dobré cestě udělat i z úplné blbosti dobrý business 🙂
Já mam obvykle problém s tím, že neumím zhodnotit všechny úhly pohledu. A z mého pohledu pak volba vypadá jako vhodná, ale při konfrontaci s jiným úhlem pohledu, o němž jsem neměl tušení se ukáže jako blbost.
Vyzkoušet všechny možné pohledy je technicky, finančně a časově nemožné, tak co s tim? 🙂
Co bys na to poradil? 🙂
Treba se mnohem vice rozhodovat intuitivne. Myslim to fakt vazne. To je to, ze lidi davaji spatne otazky. Hledaji odpovedi na neco co se treba odpoved neda najit. Vedet vubec co analyzovat a co se rozhodnotu podle srdce.
právě ta konfrontace je důležitá. Probrat to s někým jiným, sbírat názory a pak si poskládat konečný obraz 🙂
Myslim ze schopnost vyhodnotit spravne situaci prichazi az se zkusenostma.
Abychom mohli informace analyzovat, a aby lidi nevěřili hovadinám, je třeba svá tvrzení dokládat, např. citacemi zdrojů. Uvedu příklad:
Nedávno na těchto stránkách proběhla bouřlivá diskuze, zda jsou americké verze vozů šizené, protože v Evropě jsou přísnější bezpečnostní předpisy na konstrukci, například proto, že v Německu je na dálnici neomezená rychlost, a auta proto musí být i při své maximální rychlosti bezpečná. Proto v řadě případů mají evropské verze kvalitnější konstrukci. Často takto postupuje Volkswagen. Zdroj: http://www.auto.cz/jetta-vw-viceprvkova-naprava-evropu-vlecena-ramena-usa-52588
Netýká se to všech výrobců, např. Volvo dělá konstrukčně auta shodná nebo s minimálními úpravami pro Evropu i Ameriku. Zdroj: http://www.import-auta-usa.cz/caste-otazky-odpovedi
Závěrem bych chtěl vyzvat všechny diskutující, aby pokud něco tvrdí a nejde o osobní zkušenost, nezapomněli dodat citace zdroje a umožnili ostatním si tvrzení ověřit.
No hned je to lepsi kdyz se uvedou nejake zdroje:-)
Mezi US a evropskými specifikacemi vozidel rozdíly samozřejmě existují. Někdy se jednotlivé modely dokonce vyrábí i v jiných továrnách – např. Chrysler Voyager se pro Evropu vyráběl v Rakousku. Pak je rozdíl samozřejmě větší. Nicméně, v žádném případě se nedá generalizovat. Pokud se budeme bavit o rozdílech mezi US a evropskou verzí, bavme se vždy o konkrétním modelu.
Vaše zdroje jsou ale ještě daleko od důvěryhodného zdroje. Také si dokážu udělat web moje-auta-jsou-ta-nej-a-ja-jsem-reditel-zemekoule.biz a napsat si tam cokoliv. Ideální by bylo vycházet z údajů výrobců, pak prodejců (občas asi balamutí), porovnávat např. podle katalogových/technických listů, databází náhradních dílů, zkoumání jejich kompatibility a podobně. Když někdo píše kraviny, je samozřejmě dobré vědět, ze kterých kravin je poskládal 🙂
S tím co píšete naprosto souhlasím. Nejlepší je vycházet z důvěryhodných primárních zdrojů. Je to časově náročné. Pro určitý první přehled by mohly stačit i nějaké rychlejší přehledové články nebo porovnání, které už někdo zpracoval a publikoval. Mně se to bohužel nepodařilo najít v čase řádu minut, které jsem tomu chtěl věnovat. Možná ale knihovník by uměl během pár minut najít relevantní zdroj, který by popisoval, zda a jaké jsou rozdíly mezi US a Evropskými auty, což často lidé v diskuzích tvrdí. Nemusí to být zrovna odborné studie, pro zdejší účel by stačilo pár populárních motoristických článků. Pokud něco takového dovedete najít a dáte to sem, jistě to bude pár lidí z minulé diskuse včetně mně zajímat. Děkuji.
Jedním z velkých nástrojů ovládání lidí je víra, že existují (pro většinu oblastí) důvěryhodné zdroje.
Lidé nahradili hledání pravdu a selského rozumu slepovou vírou v lepším případě v důvěryhodné zdroje, ve středním jako odkaz na internetu, v horším případě televizi a médiím.
Nicméně uznávám, že důvěryhodné zdroje (ať si pod tím představí kdo chce cokoli) je lepší volbou.
Miloslav Ponkrác
Ano presne. Libor detektiv se nezapre:-) O tomhle by jsi mel napsat clanek ty. Jak co hledas a zpracovavas!:-)
Dřív se říkávalo “informace jsou moc”. Když chtěl někdo manipulovat davem, zamezil přístupu k informacím a pouštěl ven jen to, co uznal za vhodné. Já dnes říkám “vytáhnout z informací to potřebné je moc”. Žijeme v době, kdy jsme doslova zahlcení daty, informacemi, tvrzeními.
V dnešní době je problém informaci utajit (wikileaks, warez…). Podle toho co pozoruju se s davem manipuluje trochu jiným způsobem – uvolní se obrovské množství protichůdných informací a výsledkem je u jedince zmatenost, skepticismus vůči všemu, či pokřivený pohled na svět.
Příkladem je třeba globální oteplování – neříkám že jde o manipulaci, chci spíš ukázat na druhou část mého tvrzení – lidé mají naprostý zmatek v problematice a neorientují se. Jeden vám řekne že globální oteplování je, druhý že je to přesně naopak, třetí řekne že je to neprokazatelné. Když se zeptáte jestli snižovat emise CO2, máte už tolik kombinací názorů že mají lidé jen velmi malou šanci najít společnou řeč. A teď do toho zkuste ještě zamíchat jadernou problematiku…. výsledkem je dav čekající na vůdce co smete chaos a povede všechny svým směrem.
Knowledge is Power. France is Bacon. http://ohinternet.com/France_is_bacon
Pekne:-)
Špatné je, když člověk neví, že neví.
Pouze, když ví, že neví, může ještě zkusit hledat.
Po té, co jsem přestal jako dítko rozebírat hračky, abych věděl, proč a jak fungují, a po té, co jsem se pak patnáct let intenzivně věnoval počítačům, jsem nakonec vystudoval informační vědy a knihovnictví. Občas, když se někdo v mém okolí opije a začne být moc upřímný, tak začne rýpat, že jako proč na “knihovníka” člověk potřebuje vysokou školu, co je na tom, pracovat ve “skladu knih”. Nejčastěji takhle rýpou lidi bez maturity. Naposledy se tak stalo asi před týdnem a druhý den měl ten člověk informační potřebu, dostal do půlminuty odpověď a řekl mi, že tomu nevěří, protože jsem odpověď přinesl moc rychle.
Umět pracovat s informacemi je základ. Když se zamyslíte nad tím, co dělá např. lékař při diagní³ze, tak nejde o nic jiného, než že zná nějaký hodně složitý systém a zpracovává informace, které jsou součástí tohoto systému a jeho okolí. Nevzdělanec si ale od doktora většinou odnáší “prášky”, někdy taky “pilulky”, nebo mu pan doktor dal “injekci”. Bohužel, někteří si odnáší i budoucí smrt, protože se dostali do rukou špatného lékaře. Ale to už moc odbočuju. Občas se s lékaři přu, ale ješitnost jim nedovolí stav “ví, že neví” 😉
Špatné je, když člověk neví, že neví.
Pouze, když ví, že neví, může ještě zkusit hledat.
Po té, co jsem přestal jako dítko rozebírat hračky, abych věděl, proč a jak fungují, a po té, co jsem se pak patnáct let intenzivně věnoval počítačům, jsem nakonec vystudoval informační vědy a knihovnictví. Občas, když se někdo v mém okolí opije a začne být moc upřímný, tak začne rýpat, že jako proč na “knihovníka” člověk potřebuje vysokou školu, co je na tom, pracovat ve “skladu knih”. Nejčastěji takhle rýpou lidi bez maturity. Naposledy se tak stalo asi před týdnem a druhý den měl ten člověk informační potřebu, dostal do půlminuty odpověď a řekl mi, že tomu nevěří, protože jsem odpověď přinesl moc rychle.
Umět pracovat s informacemi je základ. Když se zamyslíte nad tím, co dělá např. lékař při diagní³ze, tak nejde o nic jiného, než že zná nějaký hodně složitý systém a zpracovává informace, které jsou součástí tohoto systému a jeho okolí. Nevzdělanec si ale od doktora většinou odnáší “prášky”, někdy taky “pilulky”, nebo mu pan doktor dal “injekci”. Bohužel, někteří si odnáší i budoucí smrt, protože se dostali do rukou špatného lékaře. Ale to už moc odbočuju. Občas se s lékaři přu, ale ješitnost jim nedovolí stav “ví, že neví” 😉
To je pravda, třeba v USA jsou knihovníci (librarians) dost respektovaní. Poskytují například rešeršní a referenční služby, řeší digitální archivy, hluboký web, metadata apod. Nekvalifikovaní pracovníci, kteří vydávají knihy ve výpůjční službě, tam nejsou označováni za knihovníky, ale technický personál. Taky jsem měl nedávno diskusi s doktorkou, když mi tvrdila, že lék pouze potlačující příznaky léčí 🙂
Lékař řekne: “Vy jste to četl někde na internetu, že ano?”. Většinou jim odpovídám, že nikoliv, že na papíře 🙂 Zkrátka věřím víc vlastnímu úsudku, vytvořeném na rok starém třicetistránkovém článku o daném léku z respektovaného odborného periodika, než pomatenému sdělení lékaře, který před pár měsíci vylezl s diplomem z Karolina a v životě takové články neviděl.
Lidi jsou nepoučitelní’¦
Tu schopnost se lidi učí tím, že něco dělají.
Když někdo dva roky přemítá, jestli jeho podnikání bude úspěšné, načež potom napíše Johnovi, který ho přirozeně pošle někam, schopnost analyzovat informace a správně se rozhodovat si rozhodně nevylepší. Zůstane jaký je, zkoprní a nebude se vyvíjet.
Naproti tomu, když někdo (klidně informačně negramotný) začně něco dělat – klidně sebevětší blbost (protože nedokázal vyhodnotit informace), tuhle schopnost si trénuje. Dělat, zkoušet, makat.
Tento článek je o kognitivních schopnostech. Na netu je o tomto termínu toho plno. Např.:
http://www.brainjogging.cz/kognitivni-funkce
Na jejich úroveň má vliv spousta faktorů, které se v průběhu života člověku přihodily (hl. v dětství). V odkazu dva vysmátí stařící tvrdí, že je možné je rozvíjet a měnit. S tím souhlasím. Jen bych ale za sebe doplnil, že to jde dost ztuha.