Ahoj,
na blogu jsi psal clanek o “To nejde“, naprosto to znam a vim, ze presne v tom je moje nejvetsi chyba, nemam problem si to priznat, ale jak tedy tu nechut a vymluvy v sobe prekoant, mas na to nejaky figl, nebo se te to ani netyka a “To nejde” te ani nenapadne? No mozna ctenari by meli nejake figle 🙂
Na tohle se urcite objevi ruzne rady od ctenaru v komentarich. Ja jen pridam malou osobni zkusenost. K prekonani jakehokoliv pocitu lenosti nejlepe pomaha dosazeny uspech. Nejdrive treba u mensich cilu, ktere je snadnejsi dosahnout. Nebo kdyz mate stesti a jste na spravnem miste ve spravny okamzik (coz se me nekolikrat stalo a chce to jen zkouset a znovu zkouset). Pak nemusite byt zadny expert a vsechno jde relativne snadno. Jednou zazijete uspech a mate chut to opakovat. A nejake prekazky po ceste vas uz tak nebrzdi.
Ja myslim ze uplne nejdulezitejsi je neco co te musi STRASNE motivovat(pokud jsi prirodne liny jako ja:-) Pokud jsi stale liny, je to blby projekt, proste te nemotivuje tak abys prekonal vymluvy.
Pokud najdes neco takoveho, nastava dalsi problem – odlisit "to by bylo super, vytvorit neco jako.." od "tohle vytvorim".
Asi padnes parkrat na hubu nez si uvedomis ten rozdil 🙂 Problem "to by bylo super" je ze se honis za emocialnim stavem, ne za konkretni vizi. Az dosahnes potrebne emoce, projekt te prestane bavit, treba po par tydnech, protoze to "neco jako" jsi uz vytvoril ale nikdy jsi to nechtel dotahnout do konce. I kdyz budes zkouset jit dal, protoze ti chybi vize tak vlastne ani nevis kam jdes a budes podvedome strasne "linej" s tim nejak pohnout, protoze nevis jak dal. Akorat te to zdepta a nakonec si treba reknes ze jsi proste linej a nemas na to…
K te vizi, to je moje dalsi zasada-je to v tom, ze si dokazes hned predstavit jak to bude presne fungovat. U hodne zalezitosti si reknes to nejak vyresim az se tam dostanu. Jenze ta vize musi byt uplne >jednoducha<, v tom je jeji sila. Zadny to vyresim az pak. Nemusi to byt nejaky business plan, jen spis "princip" v jedne vete. Bude to tak jasny a jednoduchy ze ti budou hned z toho proudit dalsi napady ktery tam budou zdanlive genialne zapadat 🙂
Priklad z me branze a jak vznikl napad behem par vterin na hru ktere se pak prodalo 10 tisic ks "bude to hra zalozena na principu service her, tj. stejna hratelnost, jen se budou misto jidel nosit leky, misto objednani jidel vydavat recepty, misto vymeny ubrusu vymeny posteli." Naprosto jasna vize kterou jsme meli dohromady behem 15-20 vterin – a zustalo to jadro hry az do konce. Dalsi detaily se samozrejme nabalily pozdeji(treba nejake zajimave pridavky k hratelnosti). Ale ta core vize zustala.
Priklad spatne vize:"bude to hra…zalozena na service hrach, ve fitness klubu..co tam kdo bude delat presne nevim…asi nejak cvicit..konkretne jeste nevim jak..ale to doresim pozdeji, tu mechaniku, tema je super…". Samozrejme projekt mi krachl po par mesicich 🙂 Proste jsem se motal v kruhu, protoze jsem si to neumel predstavit, problem byl uz v te neexistujici jednoduche vizi.
Kdyz mas dobrou vizi tak te to strasne motivuje, protoze cil vidis ciste pred sebou…jde jen o ten cas aby ses k nemu dostal…kdyz vidis mlhu tak mas tendenci odkladat veci…flakat se,atd.
Ahoj, taky nad tím čas od času přemýšlím. Těch možností je mnoho:
1) dělat, co tě v tu dobu právě baví, to jde málokdy, ale funguje to
2) rozdělit si úkol na malé, rychle splnitelné části (upgrade: napsat si je na papír a po dokončení škrtat, to mě docela baví, motivuje a je to dost efektivní)
3) koukat na účet po tom, co ti někdo proplatí fakturu
4) škrtat už jednou škrtlé úkoly na papíru s tím, co dělat, to trvá pár vteřin a motivuje k udělání něčeho, aby bylo, co dalšího škrtat
5) soustředit se na výsledky a ne na to, že to nejde
Ale nechci nějak poučovat, taky jsem spoustu dní fakt promrhal a ještě určitě promrhám 🙂
Zamyslel bych se nad tím, zda je nezbytné překonávat svoje výmluvy a jít vůbec cestou byznysu. Musel se John někdy přemáhat, aby neříkal "To nejde"? Autor si snadno může najít seberealizaci úplně jinde a být přitom šťastný.
Podle řady autorů jsou v zásadě tři faktory potřebné k dosažení úspěchu: motivace, znalosti a vlastnosti. Zatímco se lze motivovat, znalostí lze nabývat, vlastnosti jsou bohužel neměnné. Nevidím velký smysl přesvědčovat se, abych něco dělal…
Já bych být autorem dělal věci, do kterých se nemusím nutit. Až bude připraven podnikat, tak to pozná – bude se muset přemáhat, aby neworkoholičil 🙂
ja to vydim tak ,ze vsude na svete jsou bac'ove a ovce. jedni proste maji tu touhu vest a neco tvorit..a druzi se nechaji vest nejlepe vyslapanou cestou…. nadavaji na vedouciho a taky obcas sni o tom ze by mohli jit prvni a ze by vsechny vedli lepe a lepsi cestou… ale po chvili zase zapadnou do stada.
musel jsem pohledat ..ale nasel jsem test ktery mne pred par lety pomohl a utvrdil v tom ze ted delam to co delam…..a delam to rad. http://www.cmi-lmi.com/kingdom.html
No já myslím, že zažití i menšího úspěchu jak říká John nakopne. Taky jsem nedávno spustil malinký projekt, ale hned začal fungovat a předčil má očekávání.
Určitě pomůže úspěch, a já jsem třeba nejlínější, když je přede mnou velký úkol, třeba na několik měsíců, a já "nevím kde začít" – tak dělám nějaké podružnosti a další den ráno řeším stejnou otázku.
V takovém momentě mi pomůže si na papír napsat všechny věci, které momentálně chci udělat, a pak ke každé napsat první činnost která k tomu povede ("Nakoupit" – "obout boty a otevřít dveře" :)) – no a pak jít obout ty boty místo spekulování jak je do toho obchodu daleko :)).
Musim priznat, ze jsem se musel hodne nutit. A zazil jsem mockrat pocit, ktery se da vyjadrit takto: I HATE MY JOB! A to bylo moje vlastni podnikani, ktere jsem si sam vymyslel.
Obzvlast ze zacatku je to tezsi. Ale kdyz jde clovek dobrou cestou tak je to snadnejsi a snadnejsi. Je to asi s cimkoliv kdyz se ucite neco noveho.
Kdyz se rozhodnu delat novy sport, tak to nepujde fantasticky od prvniho dne. Budu muset trosku drit, trenovat, snazit se, ucit se… a pak to najednou zacne jit snadno. Clovek prekona prvni prekazky. Zjisti ze to zacina jit. A ma z toho cim dal vetsi radost.
Mart: Toz taky me takove veci napadaji, ale neni to jen dalsi vymluva? 🙂
Co prodat do zacatku mam, taky jsem to parkrat zkusil jen tak bez zivnosti, nacerno. Muj zatim nejvetsi demotivator je, zalozit si zivnost, zjistit jak se zaklada, jake jsou povinne odvody statu kdyz nemam zisk, jake kdyz mam, jak si muzu odecitat dane, jak se to projevi kdyz jsem zaroven zamestnan … Musism rict, ze je to asi studium na par hodin maximalne. Tak co uz … abych zacal! 🙂
Keff: to sem jednou zkusil, kdyz sem nepsanou A4 veci co chci udelat, docela me to odradilo 🙂
Pavel napsal výborný příspěvek. díky
Mě na nepříjemné úkoly pomáhá výborné pravidlo. Pracovat na tom danném nechtěném alespoň hodinku denně. To jdete k té práci i s
chutí a často zjistíte že jste na tom pracovali třeba i 3 hodiny.
Větu "To nejde" už jsem doufám úplně vytesnil. Je to jen o přístupu, je potřeba hledat cesty ne negativa.
Rozdělit větší cíl na menší úkoly a pak ta radost z malého úspěchu určitě pomáhá, každý úspěch přidává k cíli pozitivní emoce, takže na něm pracujete s větší chutí.
Podle mých zkušeností jsou nejhorší dvě fáze. Nejdříve ta první, kdy se má něco rozjet a člověk na tom musí máknout. Potom to začne jakž tak fungovat a třeba to vydělá i nějaké peníze. Najednou přijde nějaká rána a člověk se zase musí nutit do toho, aby s tím něco udělal. No a pak to již buď funguje nebo ne. Ovšem co je vůbec nejdůležitější je vstávat ráno z postele s pocitem chuti pracovat. Pokud je člověk otrávený nebo se mu nechce dělat, tak nic nestihne a neudělá. Na druhou stranu je také potřeba se mít trochu rád a ne si hned "nadávat" za to, když nestihneme všechno co jsme chtěli. Chce to prostě mít odolnou psychiku. To ale přichází s věkem a ne nadarmo se říká, že největších úspěchů lidé dosahují až mezi 40. až 50. rokem života (viz. třeba Lincoln, Andrew Carnegie, apod.).
souhlasím s příspěvky výše. také si večer sednu ke stolu, napíšu na papír (ne do kompu) úkoly na příští den a ty pak splním. nesmi to byt ale ukoly na mesic dopredu..
Vembl: pokud se nekomu nechce vstavat – dejte si notebook k posteli:Da vstavat ani nemusíte
Papier, pero a skrtanie dost pomaha! A tiez rozdelenie ulohy na mensie casti, ako tu niekto pisal vyssie…
Jo je to tak.
Je třeba přesně určit, co má člověk daný den udělat.
Nejhorčí je, když jsem (třeba zrovna teď) hodně pozadu v něčem, tak mě to demotivuje. Musím vše dodělat a mít zas "prázdné ruce".
Nesnáším, když mám nějaké nedodělky a nebo zacpaný stůl. Je dobré začínat každý den s chutí a s tím, že co člověk mohl udělat včera, tak udělal. Pak se hned vstává lépe.
Asi je opravdu lepší si nadefinovat úkoly ne ráno, ale večer. Ráno pak už není čas a člověk na něco i zapomene…
Hmm vsichni o tom mluvi, asi to budu muset zkusit, napsat si vecer ukoly, ktere bych realne chtel zitra stihnout a pak je v prubehu dne skrtat.
Akorat se bojim, ze v patek budu mit 10 ukolu, ktere jsem nestihl 😉 nebo ze je budu presouvat a jeden ukol se mi bude na tom papiru objevovat tyden… nez ho konecne dodelam.
Protoze vzdy se najde neco, co je potreba udelat hned a zdrzuje to od ukolu (odpovedet na email z pojistovny, zaplatit to a to, protoze je posledni den, jit nekam podepsat smlouvu, atd…)
možná už to tu padlo, ale já bych Vám chtěl přednést jednu psychologickou metodu. říkat si že něco nejde umí každý, to máte pravdu, říká se tomu myslím "odříkání"
clovek si není jist, tak si sám najde výmluvu proč něco nejde. ale jak již bylo řečeno, nejlepší je to zkusit, když si řeknete, že z toho nic nebude, ale zkusíte to, tak můžou nastat 2 situace. první bude taková, že to opravdu nevyjde a vy si potvrdíte svou teorii že to nevyšlo. a nebo to naopak vyjde, sice si nepotvrdíte svou zápornou teorii, nicméně to už bude jedno, vždyť to přece vyšlo.
vídíte to? máte dvě možnosti, člověk by řekl že jsou obě špatné, ale nikoli. jedna Vám potvrdí Vaši pravdu, takže je pozitivní. druhá vám sice pravdu nepotvrdí, ale dosáhnete úspěchu, což bylo cílem a je to také pozitivní. proto už nikdy neříkejte že něco nejde. vždy to jde pozitivně, tak proč to nezkusit
l0v3.. ja to tak delam.. treba se me do neceho nechce.. tak si jen reknu, ze to zkusim, abych nemel cerne svedomu, ze jsem to ani nezkusil… a funguje to tak.
lov3: odříkání je, když něco chceš, mohl bys to mít, ale nedopřeješ si to… nebo tak nějak to chápu.
jako "stálo to léta dřiny a odříkání, ale výsledek stál za to." takže je to spíš opak.
Jako že si odříkávám hospodu a místo toho makám.
Ešte som zistil, že okolité prostredie a "kamaráti" na človeka veľmi vplývajú. Začni sa stretávať s ľuďmi, ktorí niečo dokázali. Tí Ťa namotivujú a budeš inak rozmýšľať.
Taktiež Ťa demotivujú ľudia, ktorí nikdy nič nedokázali, pretože od nich budeš počuť – "a prečo to nikto pred Tebou ešte neurobil, keď to je taký dobrý nápad"??
Tak se musim priznat, ze ten muj nevetsi zadrhel s tema danema atd. jsem stale jeste nevyresil, zakony jsou strasne komplikovane atd., ale proste jsem to sepsal a poslal na ministerstvo financi, myslim, ze nenepsat ten emaila pak si tu neprecist clanek, tak by me to vzivote nenapadlo.