Konec kitove sezony je velmi nebezpecny. V zari/rijnu prestavaji foukat pravidelne termalni vetry na miste kde jezdim.
Ja se pak zacnu trosku nudit. A kdyz se nudim tak vymyslim hovadiny. Napriklad davam nabidky na koupe ruznych nemovitosti. Jen tak impulzivne zkousim jestli mi akceptuji moji nizkou nabidku (low ball offer). Hledam ruzne opomenute dealy, kde z nejakeho duvodu prodavajici nemuze prodat a ja zjistuji jak by to slo vyresit a udelat z toho dobry deal.
Presne si pamatuji, ze takto vznikl cely napad na pizzerii. Ze jsem se trosku nudil a dal nabidku na koupi nemovitosti ve ktere by to slo provozovat.
A to misto abych si vyuzival plodu sveho predchoziho usili a jen relaxoval. 🙂
S pizzerii pomalu postupujeme kupredu. Kazde oddeleni ve meste se vyjadruje k tem nasim planum. Takze implementujeme zmeny a vypada to, ze zadny velky problem uz pred nami neni. Ale porad je to min. nekolik tydnu nez ty finalni plany budou schvalene. Nemam na to moc trpelivost, ale co se da delat.
Pomalu uz sem tam nekomu koho znam reknu co se chystam delat. Treba znamym co vlastni restaurace. Ti mi vzdy reknou at se pripravim na to, ze budu pracovat 20 hodin denne! A mysli to smrtelne vazne. 🙂
Se stavenim skladu to je podobne. Po verejne schuzi na schvalovani planu jsme dostali mraky pripominek od vsech moznych oddeleni. Takze architekt je ted zapracovava a ja doufam, ze neprijdu o moc plochy skladu (coz hrozi). Treba pozarnici chteji sirsi pristupovou cestu (a rovnou dve). Coz nam odebere misto na parkovaci mista a tim i plochu skladu. Ale architekt pusobi velmi sikovne a snazi se to nejak kreativne vyresit.