Když mi bylo 17 a psal se rok 2003, začal jsem se ve škole trochu věnovat kódování webových stránek. Vytvořil jsem webové stránky pro naši třídu a napadlo mě, že bych si takto mohl i něco přivydělat. Rozhodl jsem se proto vstoupit do světa práce a odpověděl na inzerát, který na jobs.cz zveřejnil určitý John Vanhara. Hledal někoho, kdo by mu pomohl s webem pro realitní projekt na Floridě.
Domluvili jsme se, já jsem svou práci odvedl a měl jsem dostat zaplaceno. Žil jsem v té době v malé vesnici nedaleko Nového Bydžova (východní Čechy) a John mi poslal šek. S tím jsem šel do banky, kde to byla poprvé, co takovou věc viděli, ale přesto mi ho slíbili vyměnit za peníze, i když si za to účtovali zhruba 30% poplatek. Byly to moje první vydělané peníze v životě, takže jsem měl radost i přes vysoký poplatek. Pro Johna jsem pak vytvořil ještě další weby.
A co je neuvěřitelné? O dvacet let později žijeme s Johnem jen zhruba deset minut od sebe a potkali jsme se na čaj u pláže. Samozřejmě jsem se do Ameriky nepřestěhoval kvůli Johnovi. Přestěhoval jsem se sem, protože jsem po práci s Johnem založil STRV, které později vyrostlo na téměř 200 lidí.
Celé to považuji za nádherný příběh a chtěl bych Johnovi poděkovat za to, že odstartoval mou kariéru. Děkuji, že jsi mi v roce 2003 dal příležitost! Tento blog byl po celou dobu mou inspirací a děkuji ti, že jsi ho vydržel psát. Je to skvělé sledovat tvou cestu v dobrém i ve zlém (Pizzoun :).
Nyní jsem začal novou challenge s velkou offline složkou – chci naučit Američany saunování a otužování. V tomto článku je vše popsáno podrobněji. Hledám pro projekt investory, takže pokud byste o někom věděli, prosím, napište mi na email D a v i d @ m i n d z e r o . com. Děkuji Johnovi i komunitě tady za vaši podporu.
John hodně pomohl mnoha lidem. I já mu vděčím za mnohé a nevím, zda bych byl tam, kde jsem, nebýt jeho. Já tedy bydlím jen kousek od jeho “chatky” v horách, do L.A se mi zase až tak nechce 🙂
Díky Davidovi za ten článek, zaujalo mě to. Ale jen bych chtěl říct, že si myslím, že tenhle “startupově vzorný” způsob života není k úspěchu úplně nezbytný. Každý den vstávám po desáté, jen tedy někdy v době lyžařské sezóny dělám výjimku, ale to fakt bolí. K snídani si rozhodně nedávám proteinový shake a místo cvičení mi stačí, že třikrát do týdne strávím půl dne lyžováním u nás na horách. No, asi nejsem ten správný potenciální zákazník pro Davidův nový projekt 🙂 Opravdu to není tak, že ten správný a pracovitý startupista vstává ve 4:30 ráno, jak se dnes na to mnozí dívají. My, co vstáváme tak někdy před polednem nejsme o nic horší (ale ani lepší) než oni. Úplně nechápu, kde se tohle adorování brzkého ranního vstávání vzalo.
Je pravda, že je důležité najít svůj vlastní rytmus a to, co funguje pro vás. Úspěch nemusí nutně znamenat brzké ranní vstávání nebo životní styl startupisty. Důležité je, že jste spokojeni se svým způsobem života a že vás naplňuje. Každý máme svůj vlastní způsob, jak přispívat k světu kolem nás. A to, co pro vás funguje, je pro vás to nejlepší. Prefuruji ranní vstávání, protože moje schopnost se soustředit je v tomto čase nejvyšší.
To ranní vstávání je asi o zvyku.
Je sice hezký vstávat v 5h, ale zas musí člověk chodit spát do 21h, jinak by byl za týden mrtvý… 🙂
Radši chodím spát mezi 0-1h, a vstávám mezi 7-8h…
Mě se třeba ráno lépe pracuje, takže raději vstanu v pět. Mám na sobě vyzkoušené, že když chrnim do desíti, jsem pak o poznání méně efektivní. Každý to má holt jinak ♂️
Tak to je absolutně super! Fakt mazec, co se za ta léta stane, a jak se místní čtenáři posunou. Gratuluju Vám oběma. Splnil sis můj “dětský sen”. Já tenkrát Johna objevil náhodou, protože jsem chtěl udělat e-shop na prodej kol. Na ty inzeráty se pamatuju, taky jsem byl na střední jako ty. Dokonce John pak ty lidi co tam měl na spolupráci a na dalších internshipech hrozně na blogu chválil, takže jsem určitě četl i článek o tobě. Je to fakt už řada let. Fakt to ale letí. Bohužel jsem ale tenkrát neměl žádné hard skills… No tak jsem alespoň četl ty články. Ze spolužáků nikdo toto nadšení nesdílel (asi si to měl podobné), tak jsem všechno diskutoval se svým otcem, až tak moc, že se na “legendárního” Johna stal časem alergický. BTW do dneška si asi myslí, že jsi Johne nějaký podvodník, a nenechá si to vyvrátit. Takže když jsem mu říkal, že přes tebe investuji do těžby Bitcoinu někde v Texasu, zase se tvářil stejně jako před těmi 18 lety. Fakt super Deja Vu pohled, takový nevymyslí ani v Hollywoodu. Hlášku mého táty “dej s Vanharou pokoj” si dodnes pamatuje jak ségra, tak i mamka, teta se strejdou, a dokonce i babička.
Protože jsem vnitřně podnikání furt ještě nevzdal (někomu z nás to asi bude trvat déle ehm..), tak jsem za startup speedlo, ve kterém od začátku existence pracuji, vydal na Start Up Cup do Prahy. (Asi 2 ročníky zpět) Sedím si vedle investora z Pegasus Investment (jméno jsem zapomněl.. Bernard nebo tak něco), ze kterého se snažím dostat rozumy, jak expandovat na americký trh a otevřít si tam třeba vlastní pobočku.. V panelové diskuzi sedí takový týpci, docela mladý.. z nějakýho STRV, a já si říkal, jak asi začínali! Ty by mohli být starý ccca jako já.?!
Vůbec bych netipoval, že to bude někdo tady z fóra. (I když z blogu jsem se to pak taky dozvěděl). Doufám že za nějakých 20 let se za vámi do USA někdo ze čtenářů zase přestěhuje.
Nechcete udělat nějaký sraz veteránů fóra v LA? Ono by těch historek bylo totiž více. Byla by to alespoň fajn dovolená plná různých cest, kterou se čtenáři potom vydali. Budu nějak muset zařídit, abych do důchodu stihnul mít v CV internship u Johna. Evidentně to pomohlo :D.
Pro me byl John inspiraci uz pres deset let. Nevim uz presne jak je to dlouho co jsem objevil tento blog a Johna. 5 let zpatky jsme se dokonce potkali v LA a ja dostal radu rad. Nejsem sice v USA, jsem v Mexiku, ale USA je mym nejvetsim zakaznikem. Ted objevuji latinskou Ameriku a jeji prilezitosti a verim, ze Mexiko je idealnim mostem pro byznys se severem i jihem Ameriky. Viva America, Viva Mexico, Viva John!
Nechci aby to znělo jako hejt, ale jako člověk co se pohybuje v IT, tak mi vstávají vlasy hrůzou na hlavě, když si čtu slova jako “top product”, “top people”, “highly inteligent” apod. co jsem se dočetl na těch stránkách STRV.
Svět startupů je bohužel plný falešnosti, zatímco na jedné straně stojí obecná prezentace cool světa mladých vysoce inteligentních lidí měnící svět a přes den hrajících fotbálek a sedících na lazy bag, na druhé straně jsem v coworkingu v praze odposlechl rozhovor investorů velkého angel investora typu 9/10 neuspěje, máme plný mail spamu od nereálných zakladatelů a naprosto racionálním pohledu na věc.
Zatímco firmy hledají mladou krev, kterou vysají až do poslední kapky nejlíp zadarmo, vše je navenek prezentováno jako boj za lepší svět.
Jako ne že by mi startupy vadili, kdyby na rovinu lidem řekli, jdete do věci co na 90% neuspěje, budete tu dělat do noci a budete spíše hůře placení, a zejména v ČR zmínili, že v nejoptimističtějším scénáři se jejich startup promění na korporát a s přerodem lidi odejdou nebo je vyhodí bez jakéhokoliv equity, byl by to upřímný popis situace jaká je.
V tomhle se mi teď strašně líbila knížka Roberta Vlacha “Na volné noze”, která prostě nic z života volnonožce nemalovalo na růžovo a byla posazená nohama na zem slovy “je to tvrdá práce a jako není to lehké a často výsledek nebudou ani tak peníze jako svoboda” a mám spíš rád marketing prezentovaný stylem typu “poctivé řemeslo”.
Nevím spíš mi sedí firmy, kde normální lidi každý “nudný den” poskytují služby normálním lidem a třeba to není ani top, ale je to obyčejné a jednoduché.
Tak jasně, to není jen o “startupech”, 90+% firem obecně neuspěje..
Jedno jestli je to IT startup, restaurace atd.
Makat 16h denně do startupu bez equity snad nikdo normální nejde, ne?
Hon za zdravim by nemel byt zavislosti az posedlosti. Urcite je primarne vse o mysli, od toho se odviji i stav tela a reality ve ktere clovek zije. Jen proste dlouhodobe prirodu a jeji zakony neocurame. Nejde v tomu pristupovat jako zijeme pod stresem, tak si dam vecer prasek ci seanci a druhy den znova. Ale vedene seance jako rozbuska pro uvedomeni si a premysleni nad zivotem, sebou, hodnotami, urcite to muze nasmerovat. A interakce s podobymi lidmi na ceste – je to pak vse plnohodnotnejsi, to sdileni. At chceme ci ne, jsme v dobe, kdy ta mira tlaku skrze technologie a mainstreamovemu stylu zivota nas skokove odvadi od prirozeneho. Urco se budeme pomalu prizpusobovat, ale proste nelze za par generaci odstranit treba pohyb z nasich zivotu a ocekavat ze nejaky prasek nas bude drzet ve zdravi… A spojeni fyzicna a psychicna tu byla a je, jen o tom veda vi prd. Drzim palce – cokoliv co da prostor pro reflexi, mindfulness a zastaveni se a moznost premyslet, nebo naopak nemyslet a citit, to ma smysl… Snad nebudou lesy a divocina jiz brzo nejen v US praskat ve svech pochodujicimi vedomymi lidmi na ceste:-):-)
To zní jako americká verze Saunie.
Ale co se šušká tak Saunia na tom finančně asi nebude nejlíp.
Chodím tam rád, mají to tma hezké, ale když se podívám kolik musí stát ten provoz a většinu času tam je třeba do 10 lidí… Více jen navečer/v zimě.
Taky si myslím že saunování hodně souvisí s klimatem, na Floridě nebo v Kalifornii sauna asi terno nebude.. Ve 30st.C fakt není chuť na to chodit do sauny.
Ze saunovani v USA jsem vyleceny po tom, co jsme parkrat zasel do sauny v lokalnim fitku a sedeli tam lidi v teniskach a mikinach 🙂
Je pravda že Amíci jsou trochu puritáni a panbíčkáři, takže si moc nedokážu představit jak tam může fungovat sauna, kam se chodí komplet na ostro – muži ženy dohromady… 🙂
To si moc nedokáažu představit, vždyť být oblečený v sauně – tak do 3 minut jim musí být jasné že tady je kurva něco hodně špatně… 😀
Tenhle blog jsem objevil docela nahodou v roce 2007. A I kdyz jsem se nedostal do USA pres vlastni podnikani, ale pres pracovni nabidku zamestnavatele, Johnovi vdecim za tu spoustu informaci, ktere jsem tady na blogu nasel a ktere mi byly uzitecne pri zacatcich v USA. Diky Johne!
Ono to je fakt zajimavy jak uz dlouho tady nekteri jsme na tomto blogu… az skoro takova nostalgie:-) Kazdy prosel nejakym pribehem. Tak komunita vzdy mela hodnotu i pro me.
poprve jsem cetl prispevek na tomhle blogu v kvetnu 2008, tezko se tomu veri
Gratulace! Pozitivní příběhy jako tento se dobře čtou.
Taky jsem se před asi 12 lety velmi inspiroval Johnovým duchem díky knížce o podnikání, spolu s 4-Hour Work Week a ReWork.
Šel jsem jinou cestou, jsem solo-founder a mám bootstrapped business (product based, ne služby), který jsem začal po večerech při práci v korporaci. Sice tam ještě úplně nejsem, ale věřím, že i jednotlivec může ve světě online prodejů softwaru mít business se ziskem kolem $1M ročně, bez zaměstnaců.
Člověk hlavně musí zjistit, co ho baví a dává mu energii. Mě např. extrémně deptá/nebaví managovat lidi, proto jsem si řekl, že radši budu mít menší business, ale větší svobodu a nikoho, kdo by na mě byl závislý (zaměstnance). Z korporace jsem odešel před pár lety, teď dělám fulltime na svém. Protože se to prodává “samo” online, mám svobodu nedělat, když se mi nechce.
Mam to podobne. Od strednej skoly rozne vlastne prokjekty a podnikanie. Bolo obdobie, ked som mal niekolko zamestnancov a takisto ma ich managovanie absolutne nebavilo a hodne bralo energiu.
Teraz si uz asi 4. rok idem one-man-show. Je to absolutna sloboda, nikto na mne nie je zavisly, taksito mozem nerobit, ked sa mi nechce. Ale aj tak stale premyslam nad tym, ze s tymi ludmi by som to dokazal dotiahnut ovela dalej. Citim totiz, ze momentalny stav strasne brzdi moj potencial.
A lavirujem medzi tym, ci si ponechat tu slobodu a pracovat si na biznise pomalicky sam, alebo nabrat dalsich ludi, ktori mi urcite pomozu, ale budem musiet lamat cez koleno tu moju nechut k ich manazovaniu.
Ale zrejme je problem len vo mne, mam asi nespravny managersky mindset (nie som leader?) a jednoducho sa to musim naucit. Ale da sa to vobec, ak mi to prirodzene nejde?
Ahoj, ak si zo zapadneho Slovenska, tak sa mi ozvi. Mal som kedysi eshop, ale teraz riesim nehnutelnosti. Nakolko je to s nimi momentalne slabsie, tak mam viac casu a viem pomoct s manazovanim ludi a celkovym chodom. V podstate to iste robim aj teraz, ale s nehnutelnostami. Nemusim mat plat, mozem byt plateny percentualne z “noveho” obratu.
Ked mas zaujem, napis mail: ficojechuj@gmail.com
(mail vytvoreny len kvoli tomuto :D)
Ahoj. Jsem ctenarem zhruba od te doby, kdyz se rozjizdel obchod s plazovymi koly. Nebo tesne pred nim. Blog mi byl vzdy inspiraci. Nakonec jsem to dokazal. Opustil jsem jistotu zamestnani a podnikam ve dvou oborech a dari se tak, ze i ja zacinam byt konecne spokojeny 😀 I kdyz je to stale beh na dlouhou trat. Dekuji za sdileni tvych cennych informaci / pribehu / osobních reakcí na mail, atd.
Ja vdacim Johnovi tiez za mnozstvo rad a inspiracii. V USA som nieco cez 3 roky, velky biznis nemam, ale som spokojny. Ak by si siel niekedy dole do San Diega, tak ta rad pozvem na pivo, alebo naopak v Torrance u Picouna. Dufam, ze Talian to tam stale ma, lebo to bola fakt najlepsia pizza v USA (asi preto ze nechuti ako americka).
Muzeme nekdy zajit nekde na to pivo.
Ja by som spomenul trochu iny vpliv, ktory na mna tento blog (a John) mal. A to investovanie. Zachodove portfolio bola pre mna velka inspiracia par rokov dozadu a odkedy som ho zacal praktikovat, tak moje investovanie islo zo stoky hore. Dik John.
Perfektni! Me to zachodove taky dela radost!
Mně zase před nějakými 11 lety hrozně pomohla Johnova knížka o podnikání. Dodnes si pamatuji jak jsem ji četl v metru když jsem jezdil do práce. Ale bohužel vedle Johna zatím nebydlím :).