Kazdeho v praci bavi trosku neco jineho. Pro me je naprosto nejzabavnejsi cast, ta tvurci cinnost pri rozjezdu podnikani.
Dejme tomu, ze se podivate na jakekoliv podnikani. A vetsinou se ta cinnost dela desitky let podle nejakych pravidel u kterych uz nikdo nevi proc. Jen se proste vi, ze se to takto prece dela!
Me hrozne bavi se na nejakou tu trivialni cinnost podivat uplne novym pohledem. A dat si otazku, proc se to tak dela? A proc to nedelat jinak? A chci slyset argument nez si potvrdime, ze to treba budeme delat stejne jak se to vzdy delalo. Jde mi o to porozumeni. Vedet presne proc to tak delame (napr. je to nejrychlejsi zpusob). Ten proces premysleni, je pro me naprosto nejzajimavejsi cast.
Uplne nejlepsi je tohle delat s nejakym partnerem. Nekdo kdo dokaze mit otevrenou mysl. A na podobne urovni se zvidave ptat. Je to pak doopravdy radost, protoze pri te diskuzi se najednou objevi nova unikatni reseni. Je to jak zazrak. Najednou se rozsviti zarovka a vse je jasne. Jeste k tomu partnerovi. Hodne lidem je takova diskuze neprijemna. To jsem si casto vsiml. Treba s nekym na necem delam. On prijde s resenim, ze bysme neco meli delat urcitym zpusobem. Treba si vemte grafika co navrhuje web. A kdyz se ho zeptam proc dal nejaky prvek na toto misto. Proc neco je tucne a vyrazne. Tak proste nechteji o tom vubec diskovat, protoze proste nevi a ty otazky berou pomalu osobne. Proste chteji bojovat za to co navrhli, ale v podstate sami nevi proc.Kdyz se me zeptate proc jsme dali nejaky kus vybaveni na urcite misto nebo nejaky stul v kuchyni, tak presne vim ty argumenty proc. Je to zavisle od nejake procedury, aby se nechodilo daleko, apod. Kdyz nam delal navrh kuchyne zkuseny sefkuchar, tak to vubec nedokazal vysvetlit a nakonec sam zjistil, ze to nenavrhl dobre. Ale bral to jako velky osobni utok, ze se ptame na otazky, kdyz on je ten kdo ma desitky let zkusenosti a my zadne nemame.
Prevzit neco bez tech otazek je pro me spatny pristup. Ja mam dobry pocit pouze tehdy,kdyz se to nove podnikani takto posklada kamen po kameni a my presne vime, jak ty kameny na sebe skladame a proc to tak delame. Proste kazda procedura ma nejaky argument, ktery nam musi davat logiku. Vzdy dam prednost pracovat s clovekem, co ma takto otevrenou mysl, radeji nez s nekym kdo ma zkusenosti a mysl uzavrenou. V dnesni dobe jsou informace velmi dostupne. Jen je potreba premyslet co je fakt dulezite a dokazat se rozhodnout. To je dalsi vec. Moc se s tim nepareme. Tech rozhodnuti je takove mnozstvi, ze se musi hrnout kupredu a delat jedno za druhem.
Mne přinde nejzábavnější část exit!!!
Spousta příležitostí, vid?
@fandor Ten exit je prave nejhorsi.. nejvetsi stres.. neuveritelne mnozstvi prace.. tak tech par sekund po tom exitu, kdyz dorazi penize na bankovni ucet bych rekl, ze to je prijemna euforie.
Já bych úplně nezatracoval intuitivní řešení problémů, však to je projev nasbíraných zkušeností – které nemusí být vždy možné v hlavě dotrasovat k racionálnímu odůvodnění. Ve většině případů, kdy jsem se nechal přesvědčit k jinému rozhodnutí, než to co jsem sám pocitově navrhoval, se ukázalo, že to byla menší či větší chyba.
Jedna věc samozřejmě je, že není snadné udržet si zkušenosti (tvořící intuici) relevantní, nezůstat u toho, že jsem se jednou něco naučil a už to nikdy nepotřebuje přehodnotit, navíc když ono je pak tak snadné jet práci “na autopilota”.
Z druhé strany najít někoho, kdo má přesně ty relevantní zkušenosti, které hledám, má čas vyřešit můj problém zrovna když potřebuju a za cenu, kterou jsem ochotný zaplatit, to může zabrat i více času, než vyřešit si to sám.
Jako programátor často bojuji s něčím podobným: řeším nějaký problém, buď můžu použít nějaké cizí řešení, ať už open-source nebo placené, ale budu muset najít to nejvhodnější a provést implementaci a potřebné úpravy. Nebo můžu něco napsat od píky (obecněji z jednodušších součástí). Poznat předem co je efektivnější, když ani neznám “trh” existujících řešení…
Ještě mne napadá, že intuice je dobrá na “masovou produkci”. Pokud potřebuji vyřešit co nejvíce problémů, intuice je řádově rychlejší než analytické řešení a chybovost může být akceptovatelná…
Nesouhlasím.
Buď Johnův postup, nebo už rovnou čistě kopírovat delší dobu osvědčená řešení z masového trhu.
Intuice je dobrá tak pro ženské, které nemají díky neustálému blábolení čas a intelektuální kapacitu na popisování vlastních myšlenkových postupů.
Intuice je výborná záležitost, ale nebudu řešit umístění sporáku v kuchyni intuicí.
ÄŽakujem John, práve v týchto dňoch niečo podobné riešim a Tvoj post padol, ako z neba 🙂
John, Tvoj mindset je tvorivý a čo je skvelé, Teba to baví, proste podnikateľ. Vždy tam je predpokladám určitý cieľ , ked sa zamýšľaš nad tým nový riešením – napr. ako to robiť rýchlejšie, ako týmto známym postupom, hoci ostatní mí´žu mať pocit, že človek ide vymýšľa nové koleso. Veľa ľudí je copy-past mindset, ale mne skí´r vyhovujú open mind people.
Je úplně jedno, jestli stavíte pizzeri, mrakodrap nebo “jen ” zahradu. Vždy bude kolem vás spousta lidí se zkušenostmi, kteří “ví jak”. Na vše mají ověřené postupy, léta zkušeností, ale když se jich na kteroukoliv proceduru, postup, zvyklost zeptáte “proč?” tak dostanete snůšku blábolů, ale pořádný argument ani jeden. Nakonec se dozvíte, že to, co děláte (jinak) je blbost.
Jen na jedno neumí tito zkušeníci odpovědět. Proč to vám funguje líp, než jim…
S těmi grafiky je to tak (sám jsem grafik):
Zákazník přijde za grafikem a neví uplně přesně co chce (v 99% případů).
Představte si, že přijdete za zedníkem a řeknete mu: postav mi jednopatrovej barák zhruba 10x10m – zbytek nechám na tobě… Pak přijdete k baráku a řeknete – no dobrý ale tohle okno je tady proč? Co kdyby jsme ho posunuli o metr vedle. A ten komín – mně by se líbil z červenejch cihel. Proč je tam tenhle a potřebuju ho dvojitej protože ve vedlejší místnosti chci krb. A garáž je kde? A ten barák nemusel být přesně 10×10 – taková kostka. To taky mohlo být 6 x 12 – to by vypadalo lépe ne – dá se s tím něco udělat?….
Asi by jste při třetí hloupé otázce dostali do hlavy krumpáčem.
Uvědomte si co dělá grafik. Dostane vágní zadání (v naprosto drtivé většině případů) s tím že to má nějak vymyslet protože je přeci ten grafik a ví co a jak. Grafik sedne k čistému papíru nebo prázdné obrazovce. Nahází tam věci co chcete a je to totální guláš který nedává smysl. Začne to přendavat sem a tam a najednou to smysl dávat začne. Pak ladí drobné detaily jestli písmo tučné nebo kurzívu, linku jo nebo ne a jak dlouhou…. všechno je to v drtivé většině o pocitech které sice vycházejí z matematiky (zlatý řez a tak podobně) ale spíše jde o ladění pocitu. Nakonec to co vypadalo na začátku beznadějně vypadá dobře, má to hlavu a patu. Jsou tam věci co chtěl klient – grafik je spokojen – má to koncepci a funguje to.
Pošle grafiku zákazníkovi a: Jéééé a tohle to tam dávat nebudeme. Naopak jsme se dohodli dnes na poradě že tam potřebujeme přidat tamto. Tohle jsme mysleli že nebude důležité ale nakonec to potřebujeme vypíchnout…. Logo máte vpravo dole proč? To musí být nahoře to je důležité…. Grafik má v hlavě argument, že je změřené, že nejvíc pozornosti věnuje čtenář pravému dolnímu rohu – proto tam dal logo – ale co už tak někomu kdo tomu vůbec nerozumí něco vysvětlovat? Stejně to je zbytečné. Celé se to bude muset předělat a zase z toho vznikne kočkopes pod kterého se rozhodně nechci podepsat.
Proč jsem dal to a to – tam a tam? Protože se mi to tak líbí! – Jje to dostatečně exaktní odpověď? Ne? Tak co třeba – moje dvacetileté zkušenost v grafice mi říká, že to tam sedne jako prdel na hrnec… Taky špatný? Dobře – tak tady máte knížku kde jsou změřené studie o tom kde by měly být jednotlivé prvky a jaký to má vliv na pozornost čtenáře…. aha Vás to nezajímá, protože pan ředitel chce obrázek své dcery na titulní stranu – OK – tak já ho tam dám….
Moje zkušenost je přesně taková – zákazník neví přesně co chce – způsobí, že grafik z jeho přibližného zadání po hodinách práce vytvoří něco co dává smysl a má to koncepci na které se dá stavět. Pak přijde zákazník a položí zdánlivě banální otázku… Nešlo by tohle posunout támhle? Šlo – ale zničí to celou koncepci – nebudou fungovat ostatní prvky….. grafika je v prdeli, ztracenej čas…. a ještě vypadá to, že jste idioti který neví co dělá.
Na toto bych přesně odpověděl tímto článkem:
https://navolnenoze.cz/blog/kreativni-zadani/
Když grafik nedostane přesné zadání, tak se na něj má postupnými dotazy doptat. Když se neptá, něco nakreslí a klient to pak chce měnit, tak je to z velké části chyba grafika. On má být ten zkušený oproti klientovi.
(Sám jsem dělal grafika a úplně stejnou chybu 🙂
Neni presnejsie porovnavat grafika k architektovi nez k zednikovi?
Pokud to máš takhle, je to z mého pohledu tvoje chyba, ne chyba zákazníka.
Dělám sice kamery a zabezpečovačky, ale principálně to co popisuješ beru jako součást svého know how. Vím, že zákazník často neví co sám přesně chce,co potřebuje nebo dokonce co je technicky providitelné a co vyhovuje předpisům.
A je součástí mé práce doptat se ho na všechny detaily, tak abych splnil jeho očekávání. Pokud s tím máš často problém, měl by ses na to zaměřit.
Tak tady jsme na tom Johne uplne stejne. Ja jsem nestudoval modu a nebyl vychovan nejakou modni znackou, takze jakmile jsem zacal navrhovat, zkouset netradicni materialy a nasledne z nich vyrabet, taky jsem si kladl podobny otazky a vetsinou odpovedi ziskaval na modnim veletrhu v Milane a v Parizi. Testoval sem korek jako material a resil praskani a oteruodolnost a neustale se vystavovatelu ptal proc. Ti co neradi resili moje otazky se jednoduse nestali mymi dodavateli a nekteri zase byli uzasni. Bavil sem se s jednim dodavatelem korkovych latek z Portugalska a rikam mu, ze ma hezky latky, ale ze je treba osetrit ten material povrchne aby byl odolny. Koukal na me jako na blazna, ze to delaji po desetileti, ze se to neosetruje. Nakonec jsem navrhnul kombinaci vosku a oleju a nasel ty idealni kombinace a pomery. Rok na to jsem to ukazal tomu dodavateli na vystave a ti na me koukali ze sem se musel az smat. Tahle faze na zacatku je super.
Mňa najviac baví fáza rozvoja a rastu. Ale samotný koncept je ten istý – treba si pokladať otázky – prečo, ako, kde, atd atd . čím viac otázok tým lepšie a z týchto otázok vychádza to že treba premýšľať a premýšľať dí´kladne. Bohužiaľ to ví¤čšine ľudí v dnešnej dobe chýba a sú lenivý rozmýšľať a myslieť.
Johne, potřeboval jsem se tě zeptat ohledně daňového přiznání v Nevadě, ale ani jeden e-mail nefunguje. Je ještě jiná možnost, kde tě kontaktovat?
Casto o tom rozprava Ray Dalio, naposledy tu:
https://www.youtube.com/watch?v=jXJ1GfHlONQ
Ze jakasi cast v mozgu doslova reaguje ked s clovekom niekto nesuhlasi a vytvara pocit, ze sa nanho utoci.
Ja to nemam a kedze som stretol osobne za zivot s 2-3 ludia co na tom boli rovnako, povazujem to za poruchu.
Samozrejme je to uzitocne ked potrebujem nieco vyriesit a ja som casto ten komu ludia volaju ked treba von z pruseru. Ale ked je vsetko v poriadku a nikto prave nepotrebuje zachranovat tak som povazovany za cvoka a asociala 😉
Z toho, co jsi Johne psal, mi vychází jediné… vzdělání v určité oblasti učí stereotypům, místo kreativitě a kritickému myšlení v rámci svého oboru a to mi připomíná příběh mého kamaráda fotografa, který se učit fotografovat a to doslova v MF Dnes, dnes patří mezi velmi žádané fotografy, protože prý fotí úplně jinak… v oboru nevzdělám, dovolil si fotit tak, jak ho to nikdo nenaučil… umět řemeslo je jedna věc, ale přemýšlet o něm mimo naučený koncept je věc druhá.
No s tym grafikom, robime weby vo firme. A prave toto je vec, kde vieme vzdy presne povedat, preco davame nieco tak ako davame a skor presviedcame klientov, aby to nechali na nas, nie na ich pocit 🙂
Na tieto postupy su vsak dost nevrli lekari :DD
Johne,
dělal jste si někdy Myers-Briggs test ? Nejste náhodou také INTJ ? 😀
Nedelal.. ale zajimave.. Docela bych si rekl, ze to sedi.