Byl jsem velmi rad, kdyz jsem zahledl post, ktery napsal ve slabe chvilce MusHo o pusobeni v nejzhavejsim startupu v Silicon Valley. Pred rokem to tak skutecne bylo.
Proc ten clanek ocenuji? Protoze to bylo velmi uprimne. Par flasek vina k napsani asi take pomohlo:-). Je to krasne pouceni jak se vse v podnikani vyviji. Jeden den pracujete v nejpopularnejsim startupu a druhy den ztracite nadeji.
Znam to velice dobre. Mockrat jsem si tento pocit frustrace zazil sam. A je velmi tezke najit silu to prekonat a jit dal. Co me pomohlo je vzdy jit zpet k zakladum. Krok za krokem delat nejake drobnejsi ukoly. Treba takove, ktere jsou docela otrava delat. Nechce se mi, ale ono kdyz kazdy den jich clovek udelat nekolik, tak se to zacne stradat. A po case se ze vseho vyhrabe. Kdyz ne tak lze delat zacit jineho. S novymi zkusenostmi, ktere jsou k nezaplaceni. O neco chytrejsi s vetsi sanci to udelat spravne. Vsechno ma svuj smysl.
“Krok za krokem delat nejake drobnejsi ukoly”… díky Johne, tohle jsem teď potřeboval slyšet. Opravdu.
Myslím že ten pocit totálního podnikatelského dna/selhání brutálně selektuje ty dlouhodobě neúspěšné a na druhou stranu dodává sílu těm kteří se v něm ocitli třebas už po několikáté…Nikdy nevíš kdy je to naposled. Z mého pohledu je tedy úspěšný byznys ať se to někomu zdá nebo ne zkrátka o jakési životní POKOŘE..
Tohle taky znám moc dobře. Stane se, že člověk nadělá nějaké hrubé chyby nebo prostě má jenom smůlu. A nedaří se. Chtěl by ses na všechno vykašlat a někam se schovat a stěžovat si na nespravedlnost světa… Většinou víš, co je logické dál udělat a jak pokračovat. Jenže v případě neúspěchů se k tomu strašně špatně hledají síly. íšspěšný člověk se odlišuje tím, že ty síly najde a místo pasivního odevzdání se osudu si logicky uspořádá úkoly a pustí se do práce. Je to opravdu strašně těžký, zažil jsem to mockrát, ale jde to. Je třeba to brát tak, že i konkurence dělá chyby a pokud je teď třeba o hodně napřed, stejně se jí nakonec něco nepodaří a pokud to teď nevzdáš, tak budeš mít šanci jí dohonit.
Tohle platí nejen v podnikání, ale i v životě – ve škole, ve sportu…
Pro mě byla vždy dobrou průpravou na život dobřanská offroad čtyřiadvacetihodinovka. Člověk si sáhne na dno sil a naučí se výše zmiňovanou zásadu – nevzdávat i když se nedaří. Při tak dlouhém závodě v terénu se obvykle něco rozsype a není vzácností v depu hodinu opravovat. Věřte tomu, že se potom zatraceně špatně hledá motivace sednout si znovu za volant a jet dál. Přestože člověk ví, že ostatní pravděpodobně také nejspíš něco rozbijou a šance na slušné umístění je tu pořád. Chce to začít hledat pozitivní stránky (tak už jsme opravili, už to pojede, vše ostatní je OK) a ani bych se tak úplně nebránil motivaci typu: Hele, těm před náma se v posledních kolech od tý přední nápravy ozývají hodně divný zvuky – taky už dlouho nepojede 🙂
Tohle taky znám moc dobře. Stane se, že člověk nadělá nějaké hrubé chyby nebo prostě má jenom smůlu. A nedaří se. Chtěl by ses na všechno vykašlat a někam se schovat a stěžovat si na nespravedlnost světa… Většinou víš, co je logické dál udělat a jak pokračovat. Jenže v případě neúspěchů se k tomu strašně špatně hledají síly. íšspěšný člověk se odlišuje tím, že ty síly najde a místo pasivního odevzdání se osudu si logicky uspořádá úkoly a pustí se do práce. Je to opravdu strašně těžký, zažil jsem to mockrát, ale jde to. Je třeba to brát tak, že i konkurence dělá chyby a pokud je teď třeba o hodně napřed, stejně se jí nakonec něco nepodaří a pokud to teď nevzdáš, tak budeš mít šanci jí dohonit.
Tohle platí nejen v podnikání, ale i v životě – ve škole, ve sportu…
Pro mě byla vždy dobrou průpravou na život dobřanská offroad čtyřiadvacetihodinovka. Člověk si sáhne na dno sil a naučí se výše zmiňovanou zásadu – nevzdávat i když se nedaří. Při tak dlouhém závodě v terénu se obvykle něco rozsype a není vzácností v depu hodinu opravovat. Věřte tomu, že se potom zatraceně špatně hledá motivace sednout si znovu za volant a jet dál. Přestože člověk ví, že ostatní pravděpodobně také nejspíš něco rozbijou a šance na slušné umístění je tu pořád. Chce to začít hledat pozitivní stránky (tak už jsme opravili, už to pojede, vše ostatní je OK) a ani bych se tak úplně nebránil motivaci typu: Hele, těm před náma se v posledních kolech od tý přední nápravy ozývají hodně divný zvuky – taky už dlouho nepojede 🙂
Máš pravdu, že je strašně těžké se zvednout. Nejhorší je, když se skloubí více problémů najednou. Po pádu mého reklamního systému zůstaly dluhy, které dodnes splácím a strávil jsem v podstatě 3 roky tím, že jsem se v tom plácal a nebyl schopen nic kloudného vymyslet a udělat. Navíc jsme se museli vypořádat s onemocněním dcery, různými anonymními útoky na internetu, apod.
Nejhorší na tom je, že zatímco v kapitalistických zemích a v USA je neúspěch běžnou součástí života a lidi to prostě tak nějak berou, u nás v Čechách tě pranýřují lidé, kteří sami mají máslo na hlavě a to všechno ubírá energii.
Ovšem nakonec ti stejně nic jiného nezbyde než se zvednout, oklepat se z těch všech průšvihů a zkusit dělat něco dál. Jinak to nejde. Někdy je to opravdu velký boj, ale stojí to za to se s tím rvát, protože nikdy nevíš kde na tebe čeká pořádný úspěch.