Zjistil jsem, ze cim vice casu mam tim vice ho promrham aktivitami, ktere nemaji nejaky velky prinos. Treba kdyz vim, ze muzu pracovat 12 hodin denne, tak delam hodne zbytecnosti. Kdyz vim, ze mam k dispozici par hodin, tak v tech par hodinach zvladnu neskutecne mnozstvi prace.
Je to paradoxni, ale casto ten nedostatek casu mi pomuze urcit priority co bych mel doopravdy delat a co jsou zbytecnosti.
Prisly mne dva kontejnery plne zbozi. Musel jsem kolem toho docela dost behat. Poprve jsem prebiral zasilky ve vlastnim skladu. Musel jsem to zkoordinovat, zajistit lidi na vylozeni kontejneru, ted musim nafotit nove zbozi a vse zadat na web. K tomu se mi ozyvaji zakaznici co chteji take vyuzivat muj sklad na posilani zbozi nebo jako virtual office. Takze toho je docela hodne. A vim, ze nechci skoncit tak, ze budu neustale pracovat. Takze nejenom deleguji, ale take osekavam co neni nezbytne nutne. Citim, ze to tak musim do budoucna delat jeste vice. Ten casovy tlak mne pomaha lepe rozhodovat co je skutecne dulezite.
Mam to stejne. Cim mene casu mam, tim lepe se donutim ho usporadat a tim padem stanovuji priority striktneji.
Přesně. Když mám pár hodin, dělám důležitou práci, nelenoším. Ale jakmile mám celý den volno, hned se na práci vykašlu a dělám něco, co vůbec není potřeba. Chce to pak zase trochu vůle vrátit se zpět k práci.
jen 20% vyuziteho casu je efektivni. Jenze porad musite travit tech 80% neefektivne, aby aspon tech 20% bylo vyuzitelnych.
Cayman: pocty zamestnancu moc neplanuji. Chci aby to bylo efektivni.. kazdy mel dost prace a vydelal si na sebe.
Jinak k tomu planovani… ja se nesnazim planovat, ale premyslet co mam delat aby to melo co nejvetsi dopad na uspech… A podle toho urcim priority.
Endo: Ale moc to nepřeháněj s tím plánováním 🙂
To předsevzetí je dobré, si každý den veÄ�er nachystat, co budu dělat druhý den, ale staÄ�í si jen vyjmenovat 2-3 nejdůležitější věci, které zaberou max. 4 hodiny, jak přeplnit den povinnostmi, které stejně není možno splnit.
Když máš den naplněný, tak hrozí, že půlku toho nesplníš a přijde ti to plánování pak zbyteÄ�né, což je škoda.
Dobré je mít vždycky rezervu a hlavně poÄ�ítat i s tím, že se ti holt třeba ani nebude chtít vůbec nic dělat a celý den proflákáš. Což je také někdy dobré, pro zachování duševního zdraví.
Ať se daří.
titulek je zavadejici, ale mysleny asi jako "Navod jak si usporadat cas pro Johnovou praci"
Ma to byt vseobecny navod – to asi pochybuji.
Olegu, řekl bych, že hlavní myšlenka je obecně platná pro všechny, proÄ� myslíš, že ne?
Mě spíše zaujalo to, jak se John snaží “delegovat” a stále už asi rok je to to samé – viz citát z textu:
“Musel jsem to zkoordinovat, zajistit lidi na vylozeni kontejneru, ted musim nafotit nove zbozi a vse zadat na web…”
Nevidím nějak to “delegování”, jen stále dokola Johnovu práci, kterou bych asi nemohl dělat. Proto jsem se ptal nahoře, kolik lidí se o ten sklad bude starat, ale asi si to moc nevydělá při těch všech nákladech kolem, takže “pocty zamestnancu moc neplanuji”.
V tom vidím tu chybu, kdy žádné plánování nepomůže, když není finanÄ�ní rozvaha, tj. poÄ�et prodaných kol – rabat – náklady na provoz – platy zaměstnanců – hypotéka na sklad – zisk.
Nebo jde jen o hru, kdy na penězích nezáleží a pak je vše OK 🙂