Dokud se ma clovek relativne dobre tak ve sve podstate nema zas tak velkou motivaci. Ma co jist a ma co pit. Ma kde spat. Na nejakou zabavu jsou taky penize. I kdyz si treba sam muze myslet, ze ma motivaci tak tomu tak neni.
Ke zlomu dochazi kdyz se dostane do nejakeho vetsiho pruseru. Treba hrozi, ze o vsechno co ma prijde. Nebo uz o vse prisel. To pak dostava uplne jinou uroven. Najednou zjisti ceho je vseho schopen dokazat. A to co nikdy neslo najednou jde. Co se mu nechtelo delat neni problem delat.
To co píšeš je naprostá pravda, ale mám to chápat tak, že se něco děje? 🙂
ne u me ne.. ale tak me to napadlo kdyz se divam na jednoho kamarada co by chtel podnikat
Uplně mi to mluví z duše, žádám teď o investiční úvěry, jednám s bankami, což bych kdysi nedělal resp. neměl zapotřebí
Máš pravdu, ale ne vždy to tak je. Někdy se stane přesný opak. Nepříjemná zkušenost a prohra člověka nalomí, najednou má strach pustit se do něčeho nového, aby opět neudělal průšvih a přestane si důvěřovat. Mě se stalo přesně něco podobného po mém průšvihu. Najednou jsem si přestal věřit a přestalo se dařit. Člověk více a více upadal do letargie a nevěděl co si počít. Nakonec mi z nejhoršího paradoxně pomohla škola. Rozhodl jsem se jít v “pozdním” věku studovat medicínu a získal zajímavou práci pro farma firmy, kde mohu uplatnit své zkušenosti s tím co jsem dělal celý život. Kdybych se nevrátil do školy, tak bych tu práci nikdy nezískal. Pomocná ruka někdy přijde z místa, kde by to člověk nikdy nečekal.
Taky mam pocit, ze ty negativni zkusenosti jsou z tohoto hlediska nenahraditelne, i kdyz bych si radsi vybrala klidek a pohodu.
Hranice mezi tim, ze se dostanes do toho negativniho stavu nebo te to hned nakopne je strasne tenka. Dokonce si myslim, ze je to prirozeny, nejdriv spadnout na dno, chvili se v tom babrat a pak se z nej postupne vyhrabat. Tim se mozna v cloveku vytvori ta spravna motivace. Malokdo ma na to hned zacit makat, kdyz ma pocit, ze vsechno je v… Nejdulezitejsi je se z toho dna nakonec odlepit a nechat se tou negativni zkusenosti posilit, coz vypada, ze se ti nakonec povedlo.
Tell me where to sign 🙂
Zkus tenhle clanek porovnat s timto https://www.podnikanivusa.com/2013/04/07/moje-historicke-prilezitosti/
Pises tam, ze uz nevidis tolik tech bezvadnych prilezitosti, kolik jich bylo. Neni to spis tim, ze ted se staras o Shipito a tak je proste nevidis?
osobně když sem se ocitl na dně a nebyl to stav dvoutýdenní ale třeba 8 měsíců, tak moje poslední niterní motivace (a že sem sakra namotivovaný člověk od přírody) tak je prostě a jednoduše smrt.. Myslím že i Jobs říkal něco v tomhle smyslu “Remembering that you are going to die is the best way I know to avoid the trap of thinking you have something to lose…” (http://goo.gl/koaES). Motivací mě tedy v těch nejtěžších chvílích byla píředstava mé umírající babičky, která v sobě 40let nosila tikající bombu v podobě rakovinotvorných azbestových vláken a která ještě týden před smrtí pod šíleným náporem drog věřila, že se z toho dostane a zvesela nás doma pohostila. Toto dodá člověku odvahu vstát i z těch nejšílenějších sraček na světě, nepochybně a vždycky!
Souhlas. Znám lidi, kteří bydlí u rodičů, nemají žádné výlohy a tím jim ani nevznikla potřeba být jakkoliv proaktivní. Jsou OSVČ stylem “kávička, cigárko”…a ve finále nemají ani na zdravotní a sociální. Pracovní a životní tempo má každý z nás jiné, finanční nároky a životní standard také. Ale proč tedy takoví lidé nadávají, jak se mají blbě, že nemají peníze a že “by udělali maximum” aby se měli lépe, když se k tomu stejně nedokáží přinutit?
Jak by asi fungovali, když by o jistotu hnízda u rodičů přišli a museli si jako většina lidí okolo ty peníze fakt vydělat? Ne nadarmo se říká, že nejsilnější motivace je ta negativní…když člověku hoří vzadu koudel… 🙂
Děkuji životu, že mi ukázal i své stinné stránky. Změnilo mi to vnímání velikosti překážek a slova “nelze”.
jo je to tak