Dejme tomu, ze se prodava vetsi mnozstvi nejake komodity. Je hodne zajemcu. Nekteri si chteji koupit jen trosku. Jini hodne. Kazdy je ochotny platit jinou cenu. Cilem je najit co nejspravedlivejsi trzni cenu. Prikladem jsou treba prodeje akcii v IPO nejakych velmi zhavych technologickych firem, kdy se tento mechanismus pouzije na urceni trzni ceny.
Udela se modifikovana holandska drazba.
Kupujici jsou drobni zajemci i velci investori.
K dispozici je treba 100 akcii.
Investor A ma zajem o 10 akcii s cenou $10 za jednu.
Investor B ma zajem o 20 akcii s cenou $5 za jednu.
Investor C ma zajem o 50 akcii s cenou $3 za jednu.
Investor D ma zajem o 50 akcii s cenou $2 za jednu.
Aukci vyhravaji nejvyssi prihozy. Jednotlive prihozy nejsou videt. Kazdy ucastnik jen vidi v prubehu akce jestli jeho bid vyhrava nebo ne. Po skonceni se seradi prihozy podle cen a 100 akcii se rozdeli mezi ucastniky s nejvetsimi prihozy. Vysledna cena je pro vsechny vyhravajici stejna a je urcena podle toho nejmensiho vyhravajiciho prihozu.
Investor A bidoval na 10 akcii s cenou $10 za jednu. Vyhrava 10 akcii a plati $2 akcii.
Investor B bidoval na 20 akcii s cenou $5 za jednu. Vyhrava 20 akcii a plati $2 za akcii.
Investor C bidoval na 50 akcii s cenou $3 za jednu. Vyhrava 50 akcii a plati $2 za akcii.
Investor D bidoval na 50 akcii s cenou $2 za jednu. Vyhrava jen 20 akcii a plati $2 za akcii.
Muzete mi rict, jestli vam to pripada srozumitelne? A dobry zpusob jak trzni cenu urcit v takovemto pripade?
V aukcích se nepohybuju, ale tady jsou mé dojmy:
– Tvrzení “Aukci vyhravaji nejvyssi prihozy.” a “Vysledna cena je pro vsechny vyhravajici stejna a je urcena podle toho nejmensiho vyhravajiciho prihozu.” mi dohromady nedávají smysl, buď jedno, nebo druhé (nebo jsem to nepochopil).
– Co se týká určení ceny, nechápu, proč bych to jako prodejce neprodal podle poptávky, tj. prodat v pořadí A, B, C, D, ale podle poptávaných cen. Např. proč to prodat investorovi A za nižší cenu?
My 2 cents 🙂
Ja by som akurát slovo “příhodí” nahradi “ponúkne”, lebo sice ide názvom o aukciu, ale skôr je to forma tendra (verejnej súťaže), kde sa už raz ponuknutá cena nemení…
P.S.: čo bráni tomu súťažiacemu aby použil svoju inú entitu, ktorá ponúkne zlomok jeho ceny? On bude mať veľa akcií za malú cenu, nie?
V tom príklade by subjekt A aj D mali rovnakého maijteľa. A ponúkne 10 za 10 a bude mať istotu, že kúpi maximálne za cenu od D. Alebo ešte nižšiu ak bude E, ktoré ponúkne odkup 100 akcií za 1 $…
Takže mi systém príde veľmi náchylný na odbrbávanie.
Ve výše uvedeném případě si odejde E) 100akcií po 1$. Výsledek by ale zůstal stejný.
Když všichni kupující mají mít stejnou cenu, tak to fér je s těmi 2$.
Diky za feedback. Ty nejvyssi prihozy garantuji, ze se na cloveka dostane. Ale zaroven tam nehrozi riziko, ze moc preplati. Kdyby se vzal priklad s tim IPO, tak nekdo kdo se zucastni treba nechce zaplatit dvojnasobek jako jiny investor co dostane uplne ty stejne akcie. Proste vsichni co vyhraji (na ktere se dostalo) plati stejnou cenu (a nikdo neplati vice nez byl ochoten prihodit.. resp. krome jednoho investora vsichni plati mene).
Ok, s tím dovysvětlením to dává smysl i mně, laikovi. Upravil bych větu “Aukci vyhravaji nejvyssi prihozy.” na něco ve smyslu, že výše příhozu určují pořadí, na koho se dostane, ale ne cenu. To “vyhrávají” je pro mě trochu matoucí.
Tak cenu to urci pro toho nejnizsiho co porad vyhral. Jak to definovat a popsat je docela orisek, aby to bylo srozumitelne.
Ja osobne ako vyhlasovateľ “aukcie” by som tento model nepožil. Lebo síce sa dostane na viac záujemcov, ale pre emitenta je to nevýhodné. A pojem “spravodlivá cena” má viac pohľadov. V zásade je cena spravodlivá najmä vtedy ak je prijateľná pre obe strany – predávajúceho aj kupujúceho. A iný kupujúci má inú úroveň “spravodlivosti”.
V IPO sa moc nevyznám (vlastne vôbec), ale celý systém mi príde komplikovaný. A komplikovaný bude len preto, že je tam kopu regulácií ako ochrana “spotrebiteľa”. Vo všeobecnosti ale je spotrebiteľ málokedy reálne ochránený a tá druhá strana iba preregulovaná. Jediní spokojní sú burza – viac účastníkov, väčšie poplatky a štát – viac daní pre neho.
Preto mám radšej čistý “trh” bez komplikácií, kde v zásade platí jednoduchý samoregulačný systém ponuky a dopytu. A prepáč, ale pojmy ako “spravodlivosť” sú v zásade len ľavičiarská nálepka ako regulovať. A regulácia vo všeobecnosti má kladnú spätnú väzbu a nakoniec zadusí akúkoľvek slobodu.
Povinnou cetbou na toto tema je The Alchemy of Finance (G. Soros).
Přesně takhle fungují reklamy na Google. Teda fungovali dříve, teď tam hrají ještě další faktory (kvalita reklamy, relevance apod., ale to je pro tento příklad jedno).
Z pohledu investora mi to přijde super. Z pohledu prodejce / emitenta se mi to moc nelíbí. V uvedeném případě získá prodejce 100*2 USD (200 USD celkem za 100 akcií), ač celková maximální hypotetická nabídka na stole od investorů je 10*10 + 20*5 + 50*3 … Což je 350 USD za 80 akcií. Přijde mi to jako nevyužitý potenciál.
Ten příklad je v tomhle hodně extrémní. Smysl holandské aukce spočívá v tom, že se kupující nemusí bát, že by svou nabídkou přeplatil, a nemá tak motivaci skrývat svou skutečnou maximální cenu nebo s ní dělat nějaké strategické hry.
@Michal H. Presne jsi to vystihl.. smysl je, ze se kupujici nemusi bat, aby svou nabidkou preplatil a neskryval svou max. cenu
Přijde mi to málo srozumitelné a moc komplikované pro většinu lidí.
Lepší je IMHO klasická aukce…
Z pohledu emitenta bych mel obavu, abych prodal za nejlepsi mozny vysledek. Nutne by bylo nastavit alespon min. akceptovatelnou cenu za jednotku + by byl zajimavy prvek dle bidu mit moznost prizpusobit celkovy pocet jednotek, ktery se takto v aukci proda. Zbytek by zustal emitentovi. Z pohledu kupujicich by byl zajimavy taky prvek umistit vice bidu v ruznych cenovych hladinach.
Toto a radu dalsich zalezitosti (nejen) obchodnich vypoctu resi linearni algebra. Hledej tuto publikaci, je zdarma ke stazeni:
Introduction to Applied Linear Algebra – Vectors, Matrices, and Least Squares. Stephen Boyd and Lieven Vandenberghe.
Zajímavé. Přemýšlíš jak nejlépe určit tržní cenu pro sdílené těžení? 😉
Zmíněnou taktiku bych použil bez předchozího uvědomění přihazujících. V opačném případě by hrozilo, že na rozdíl od zdejších předpokladů budou zájemci schválně nabízet vyšší cenu. Aby měli jistotu, že budou patřit mezi ty šťastlivce na které se dostane. Budou přihazovat s blaženým vědomím, že ve výsledku by s největší pravděpodobností měli platit méně než sami aktuálně nabízí.
Pokud by ti nešlo o určení spravedlivé tržní ceny, ale chtěl bys co nejvíce vydělat, tak bych na to naopak dopředu upozornil. Počítám, že se pak nabídky zvýší o x %. Já bych o nějakých x % víc než obvykle přihazoval. Když bych věděl o možnosti, že výsledná cena může být nakonec nižší. Dává to smysl stejně jako když vybíráš mezi dvěma výrobky, z nichž jeden je sice o něco dražší, ale doručení nabízí zdarma.
Základ je samozřejmě, aby všechny nabídky byly skryté, neveřejné.
> Základ je samozřejmě, aby všechny nabídky byly skryté, neveřejné.
To zrovna vypada jako neco vzacnyho – skutecny use case pro blockchain.
Nie je to velmi komplikovane a priemernemu investorovi by to malo byt zrozumitelne. Tato metoda nefavorizuje ani ponuku ani dopyt, takze moze sluzit na urcenie trhovej ceny.
Predpokladam, ze sa to pouziva na marketplace so silnym postavenim. Keby predajca ho mohol obist a predat na priamo tak to spravi. Tak by mal sancu ze si cenu vysponuje nad trhovu 🙂
V příkladu asi chybí, jen že kdyby byly i investoři E, F…, kteří nabídli méně než $2, tak už nejsou potřeba k prodeji těch 100 akcií a nedostane se na ně.