Kdyz kupujete komercni nemovitosti tak jednou z veci co se musi pohlidat behem tzv. due dilligence je enviromental report (jestli neni na pozemku treba nejake znecisteni prostredi). Jde o to, ze kdyz by nekdo vypustil z nejake nadrze olej nebo jinou chemikalii tak bych mohl byt v budoucnu odpovedny za jeji uklid. Proto se dela tento enviromental report, ktery by mel podat detailni informace jestli je na pozemku nejaky problem.

Pri koupi poslednich dvou skladu jsem narazil na komplikace. Podivejte se jak komplikovane ten report vypadal.

Byl jsem rad, ze tohle resi banka. Banka ktera dava pujcku nechce mit zadny risk a najme pravniky a rejpe do toho tak dlouho dokud nejsou vsichni byrokrati spokojeni. Tohle se tahlo aspon 14 dnu, kdy jsem trnul jak to dopadne. Nakonec byli se vsim spokojeni. Ono tohle je totiz dost komplikovana situace vzhledem k historii cele oblasti (vyrabeli se tam puvodne letadla). Drive tam nejaka znecisteni bylo, ale vsechno bylo vyreseno. Jenze z toho vznikl takto objemny report se stovkami stranek, ktere popisovali co bylo za problemy a jak se vyresily.

Uprimne jsem byl velmi rad, ze to nemusim cist a ze ma nekdo vetsi strach nez ja. Ze ta banka na to da pozor. Udajne podle drbu u uzavirani transakce doslo na nejaky konferencni hovor na kterem bylo snad osm lidi z banky s ruznymi pravniky na ktere doslo k tomuto finalnimu rozhodnuti. Moje bankerka z toho mela nervy, protoze jsem ji rekl, ze jestli me pujcku nedaji tak uz do Citibank uz nikdy pro pujcku nepujdu a zustanu u Bank of Amerika (kteri jsou v techto zalezitostech trosku odvaznejsi). Mel jsem jednu dobu pocit, ze se toho boji az moc a dochazela me trpelivost.

Na to si s ulevou zavzpominala, kdyz jsme podepisovali finalni dokumenty a uz se vedelo, ze vsechno dobre dopadlo.:-)