Kulturni stret se schuzemi

Jak Shipito vyrostlo tak casto jedname s jinymi vetsimi firmami, ktere treba pro nas zajistuji nejake sluzby. A v teto lize vetsich firem vsichni miluji osobni schuzky. Cokoliv je potreba resit tak se nejradeji sejdou. Nikdy neprijde jeden clovek za firmu. Minimalne tri az ctyri lidi. Probere se co je potreba udelat. Pak to vetsinou vazne. Kdyz si zacneme stezovat tak chteji udelat dalsi schuzi kde se bavime o tom stejnem a slibi, ze to uz vaznout nebude. Proste lidi schuzuji, ale nikdo uz nema cas moc na praci.

Pripada mi to jako nemoc velkych firem. Kdykoliv mi nekdo vytyka, ze nemame dostatek lidi v managementu tak si vzpomenu na toto. Ze najmu nove manazery a pak jedine co budeme delat je schuzky. A na kazde bude sedet hodne lidi. Pak si budeme posilat emaily kdy se do kopie taky vlozi co nejvice lidi. Tento zpusob vedeni firmy je dost obvykly a vidim to u nasich partneru. Me to vsak jde proti srsti. Kazdy clovek je v Shipito za neco odpovedny. A ocekava se, ze svoji praci udela bez toho, abysme se schazeli, delali konferencni hovory a posilali nekonecne emaily s updaty. Proste za Shipito muze byt na schuzi jen jeden clovek a ten je kompletne zodpovedny, ze vse vyresi. Mame to nastavene uplne jinak a nakonec nam to funguje lepe.

Uplne nejvice iritujici je, kdyz se stane urgentni problem a nemuzeme nikoho sehnat na telefonu nebo emailu, protoze maji zaplneny den schuzemi a nemuzou jen tak operativne neco resit. To je nejvice frustrujici.

 

Spread the love

25 thoughts on “Kulturni stret se schuzemi

  1. A pak kdyz tyhle velke firmy chteji usetrit, tak si najmou jinou firmu, aby jim rekla kdo je v jejich vlastni(!) firme zbytecny a koho maji vyhodit… Pakarna

  2. Mám jenom několik málo zkušeností­ s velkými firmami, ale řeknu jediné: Velká firma to tak má zabudované a nezmění­ to.

    Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tí­m nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat. [viz. Jára Cimrman]

    Jí³, Johne, někdo tě teď drží­ za koule. Když chce takový člověk pení­ze, není­ to OK, ale jde to vyřešit. Ty meetingy – ty ti nezávidí­m.

  3. Ty si nestěžuj 🙂 Při velikosti Shipita tam máš aspoň koho poslat a nemusí­š tam vždycky sám. Tohle je mor. My bohužel často spolupracujeme s těmi největší­mi firmami v oboru a je to přesně to o čem pí­šeš.
    Tihle lidé musí­ mí­t diář zaplněný schůzkami a pohybují­ se od schůzky ke schůzce. A když náhodou neschůzují­, tak mají­ naplánované konferenční­ hovory. Vše tak, aby měli na minutu zaplněnou pracovní­ dobu. A běda, když někdy něco opravdu potřebuješ – to si musí­š nejprve domluvit conference call… Naštěstí­ jsou výjimky, pár z nich je tam asi opravdu na práci a těm se dá většinou kolem půlnoci poslat e-mail a dostat odpověď (užitečnou a k věci). Vždy ale trvá, než se k takovým lidem dostaneš.

    1. tak me to ani nevadi, ze bych tam musel osobne.. to fakt muzu vzdy nekoho poslat.. jen me to fascinuje jako zpusob prace.. jsem presny opak. Snazim se nezaplnit si den vubec zadnymi telefonaty nebo schuzkami at se muzu naplno venovat praci

      1. Honzo, chci se zeptat ctes khiny? a pomaha ti to v necem co si napr. pouzil v bizu a vyplatilo se ti to?( jelikoz jsem docela odpurcem toho)

        PS: Muj nazor nyni je ze cteni knuh sice neco da ale taky cloveka omezuje v tom ze to chce delat presne podle toho coz podnikani o tom neni…

          1. Pomaha tim to v podnikani? ( myslis praktikujes neco ve svem bizu?) muzes prosim neco doporucit bude to moje prvni knizka 🙂 Diky moc jsem tvuj fanda a sdilim 90% tveho nazoru co pises na blogu…

            PS: Ja pise ctu ruzne blogy, clanky, diskuze uz nekolik let ale knihy me neberou…

            1. knizky jsou super.. jak na relaxaci i inspiraci. Ctu vsechno.. casto i beletrii nebo pribehy lidi co neco dokazali. Neni to o tom cist jen nejake motivacni knizky. Posledni jsem docetl Shipping Man (tip od JB).

            2. Z vet typu “knihy me neberou” je mi trosku smutno…co muze byt lepsiho nez si pribehy promitat ve sve hlave pri cteni kvalitni knihy?

      2. Mě ti lidé připadají­ také úplně nepochopitelní­. Pro ně je práce ty schůzky a důkaz vlastní­ nezbytnosti přeplněný diář. Jak takové firmy mohou fungovat je mi záhadou.

  4. hm, prave jsem byl odejit z takove nadnarodni spolecnosti jelikoz jsem byl moc akcni a chtel jsem veci resit… blby zvyk z meho predchoziho podnikani. Velke firmy spise pripominaji politickou stranu, kde je důlezite ne to co delas a umis, ale s kym mluvis a komu lezes do zadku.

    1. “Velke firmy pripominaji politickou stranu, kde je důlezite ne to co delas a umis, ale s kym mluvis a komu lezes do zadku.”

      Přesně tak. Naví­c každý se snaží­ budovat si pozici nenahraditelnosti a budovat si vztahy se zákazní­ky a dodavateli.

  5. Takhle, pracuji ve firmě co má přes 100.000 zaměstnanců po světě a je to přesně to co ří­káš, hlavně bych to stáhnul na management. Pravda je taková, že interní­ procesy a věci jsou v takhle ohromné firmě tak složité, že není­ možné, aby jeden člověk vůbec dokázal vést úplně sám projekt.

    Já ty chybějí­cí­ meetingy apod. zase vidí­m opačně z pohledu zaměstnance jako neduh malých firem. Malé firmy jsou často až pří­liš závislé na jednotlivci, to si ve velké korporaci nemůžeš dovolit.

    Jinak se tomuhle ří­ká micromanagement (doporučuji nají­t na wikipedii). U malé firmy jsem byl napří­klad svědkem toho, že jsem onemocněl a zruinoval celý projekt, který byl na mě hozený. Ta firma se z toho docela těžce škrábala ven. U velké společnosti si toto nedovedu představit. Tady může odejí­t i celé oddělení­ a ta firma to dokáže managovat. Velká firma dokáže procesně zvládnout věci, které ty v malé nikdy procesně nezvládneš.

    1. ono i tá malá firma by to mala ustáť, len i tý čo onemocněj by mali presunúť svoje povinnosti a zodpovednosti na tých čo sú zdraví­.

  6. Někdy mi to taky nejde do hlavy… Máme holandského dodavatele, který je schopný zaplatit dva obchodní­ky, letenky, ubytování­ v Praze, půjčení­ auta…. jenom aby nás občas navští­vili. Přitom u nich nemáme zas tak velký obrat, aby se jim to mohlo moc vracet… Nebo je to znamení­, že máme začí­t jejich zboží­ importovat pří­mo z Asie… Jestli mají­ marži 200%

  7. Mno ty lidi nevybudovali firmu, oni budují­ sebe. Jim prioritně asi nejde o to, jestli se někde něco v podniku zastaví­, ale co bude s nima když se to zastaví­. Na ty pozice se asi nedostali poctivou prací­ někde v pří­tmí­ dí­lny, pro ně je poctivá práce rozesí­lání­ novoroční­ho přání­ tisí­cům partnerům.

    Mě zase prudí­, že mi volají­ z pevné a zmeškané hovory mě navedou někam na recepci. Dneska se mi to stalo třikrát a to už je o hubu jim vysvětlovat co se stalo, požádají­ mě o strpení­ a pak mi dají­ buď kontakt na mobil nějakého šéfa nebo mě pří­mo spojí­. V takovych chví­lí­ch si uvědomuju jak krátký a krásný život je.

  8. Taky to nechapu. Momentalne pracuju s velkou nadnarodni spolecnosti – resp. nastesti tam mam jen jeden kontakt se kterym pracuji, na schuzky nechodim, ale on jo takze to znam zprostredkovane. Firemni politika, interni souboje.. to uz je snad lepsi jit si zahrat hru, to aspon cloveka zrelaxuje (kdyz uz to nic neprinese pracoven) 😛

    1. ono to neni o tom, ze by si clovek mohl nejak vybirat.. spise je stesti, ze na nejake to vizum ty jeho podminky pasuji a muze ho vyuzit. Takze to musis vedet ty ktere z nich muzes pouzit nebo se poradit s pravnikem, ktery se v tom vyzna a vysvetli ti rozdily.

  9. Přijde mi to trochu jako i vlastnost Američanů. Radši udělají­ conference call, kde 4 lidi zabijou hodinu a půl. Třeba Němec, Brit nebo Japonec spí­š pošle email s konkrétní­m problémem který stojí­ chví­li jeho a chví­li mě.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *