Takto vypada korporatni premysleni v praxi.

1. Prijde dotaz emailem s pozadavkem na nejakou informaci.
Odpovime kompletne celou informaci do emailu. Obratem jsme pozadani jestli nemuzeme udelat konferencni hovor a probrat to. V tom hovoru se probere uplne to stejne jako je v emailu. Nic noveho. Vsichni jsou spokojeni. Teda krome nas, protoze mame pocit, ze ta pulhodina na konferencni hovor by se dala vyuzit k uzitecnejsi praci.

2. Vyjednavame o necem s korporaci (treba vyse najmu ke skladu)
Napiseme navrh. Prijde odpoved, ze ten clovek co s nami jedna se musi poradit s jinym clovekem co je nad nim. Clovek nad nim po case napise, ze musi najmout konzultanta co jim poradi. Nikdo nechce udelat rozhodnuti. Nikdo nechce mit odpovednost. Konzultant se zapoji a vse zanalyzuje. Dojde k chybnemu zaveru, ale posveti nejaky postup. Vsichni jsou spokojeni, jen to po strance businessu vubec nedava smysl. Ja pak mam strasne dilema jeslti jim to odkyvat, ale uz dopredu vidim jak jim ten pristup prinese problemy. Kdyz to neodkyvam tak riskuji, ze jim budu muset vysvetlit proc a tim padem ze vsech udelat blbce, protoze nad tim tak dlouho premysleli (vcetne konzultanta).

3. Korporace chce udelat spolupraci. Zjistime, ze ale jejich predstava nedava smysl. Je to proti podminkam, ktere mame se treti stranou. Napiseme presne definici podminek a proc to nejde. Prijde odpoved, jestli radeji neudelame o tomto konferencni hovor. Nemame k tomu vubec nic noveho rict. Ale vsichni by se asi lepe citili, kdybysme si to rekli jeste jednou po telefonu. Krome nas!