Dan Martell tweetnul tento starsi clanek z WSJ: The Perfect Salary for Happiness: $75,000.
Je to o tom kolik penez lidem staci na to aby byli stastni. Myslim, ze to docela sedi. Kdyz ma clovek o dost vice tak stejne ta kvalita zivota nejde nejak rapidne nahoru. Trosku vyjimku do toho pravidla dela, kdyz zijete v oblasti, kde je drahe koupit dum. Pak je $75 tisic/rok malo.
Samozrejme cely clanek je o Americe a lidech tady. A pointa je v tom, ze ten materialisticky mamon a snaha mit uplne vsechno lidi stastne nedela.
Co se týče vztahu peněz a štestí tak se mi hrozně líbí tenhle citát.
Money can’t buy you happiness……neither does poverty.
Za peníze štěstí nekoupíš, ale radši budu smutnit ve vile na St. Maartenu v Karibiku 😀
$ 70 B
Jedna filozofická: Proč někteří lidé tvrdě pracují do pozdního věku, i když už vydělali tolik peněz, že zabezpečí několik následných generací své rodiny? Proč např. ty, Johne, si neřekneš dost, neprodáš firmu a do konce svého života si nehraješ třeba s projekty, které budou nestresové a zaberou zlomek času? Chápu, že přestat pracovat je těžké, ale přijít o každodenní stres může zvýšit výrazně kvalitu a délku života. Nebo se mýlím?
Kdyz nejses v tom materialistickym kolotoci tak ti prave ta kvalita zivota okamzite vzroste. O to se snazim. To ze prodas firmu a mas nejake penize na ucte te podle me moc stastnym taky neudela. Budes mit chut neco delat. Sportovat se taky neda 8 hodin denne.. nebo porad jen cestovat. Podle me jde o to najit ten spravny balanc
…a prave ve chvili, kdy uz nemusis resit finance, si muzes dovolit venovat se projektum, ktere nemusi byt prilis ziskove (jestli vubec), kde se clovek realizuje, ale nic ho netlaci. Ale asi to je o tom, ze takove lidi bude stale bavit bojovat s konkurenci, se zakazniky, zlepsovat procesy a budovat “imperium” na ukor sveho volneho casu.
Delat ztratovy (neziskovy) projekt/business jen kvuli tomu, ze me to bavi je podle me volovina. To je lepsi dat penize na charitu nebo radeji nedelat nic. Ta realizace je v tom, ze clovek dela neco uzitecneho co lidi chteji a kdyz to chteji tak jsou ochotni za to platit. A bohuzel nezijeme ve vakuu, takze konkurenci nebo zakazniky vzdycky budes mit.. a ze je s nimi nejaky problem to proste patri k podnikani. Jinak to ani nejde.
Muze to byt mysleno, ze clovek provozuje vedlejsi business kde treba prodelava x desitek tisic $ rocne, ale tim businessem pomaha mnohem vice lidem a vic nez kdyby jen pasivne penize dal.
To jsem ani neřekl. Asi jsem se špatně vyjádřil. Příkladem je třeba Bill Gates a jeho nadace, někdo se třeba začne angažovat ve vedení své obce, někdo začne přednášet na univerzitách apod.
John je alergicky na provozovani neziskoveho businessu, pozor na to :))
Dokud se tomu rika neziskovka a na rovinu se dela charita tak jsem pro.
Souhlasím, že když má člověk vnitřní motivaci, tak se s “prací” přestat nedá (a přineslo by to akorát další stres). A až těch peněz bude třeba opravdu tolik na zabezpečení několika generací, pak by se dalo uvažovat o nějaké nadaci nebo něčem podobném 🙂
Myslim ze je rozdil kdyz je nekde treba stres kvuli tomu ze jsi uspesny a firma roste, nebo ze je kvuli tomu naval o svatcich nez stres z toho ze te to nebavi, nesnasis lidi se kteryma pracujes atd. To prvni bych spis nazval adrenalin a poskytuje zadostiucineni, i kdyz to cloveka vycerpa. Hlavni je kdyz me bavi ten “vyssi princip”, proc neco delam – ten adrenalin je pak soucast uspechu a clovek to tak myslim i bere. A o tom by mel asi byt zivot – sportovci to taky nezabali protoze je to vycerpava, kdyz je to jejich zivot 🙂
Neco na tom bude. Dnesni problemy se nedaji vubec srovnavat s dobou, kdy nam podnikani neslo a resili jsme kazdou korunu. Ale dokazu si predstavit, ze az vydelam “dostatek financi”, vzdalim se z exekutivnich cinnosti spise do role udavani smeru. Nevypadnout z kola, ale take omezit cas v praci na minimum a vice se venovat rodine. Nedokazu si predstavit, ze budu kvuli zminovanemu vyssimu principu pracovat do 70 a pak umrit jako zdrchany milionar. Takovych je preci spousta a ja je (zatim) nechapu.
Nadrazeny “vyssimu principu” prace a vsemu ostatnimu by melo vzdycky byt osobni spokojenost cloveka v zivote, podle me. Nedaval bych dohromady zdravou chut se realizovat s lidma co tam maji treba jeste jine spis destruktivni duvody (napr. komplexy z toho ze nejsou dost dobry). To uz je otazka pak na ty lidi, jak jsou spokojeni. Myslim si ze u Johna je to zdrave, jinak bysme tu nemeli fotoreportaze z Asie,potapeni, Brutuse apod. 🙂 Clovek chce taky zivot zit, penize by mely byt prostredek pro zivot a vysledek seberealizace co nas bavi, ne cil. Ve vysledku je to na kazdem a upracovany 70tnici nas nemusi znepokojovat pokud jsme spokojeni se sebou 🙂
Tvůj blog má jednu výhodu: Ty činíš většinu lidí mentálně štastnými bezpodmínečně – všichni díky společnému sdílení přijímají tolik, kolik skutečně potřebují. Všichni jsou šťastni.
Zatímco cena v penězích činí zpravidla štastné ty, kteří mít mohou a činí neštatné ty, kteří mít nemohou. Proto lidé tolik nesmyslně hromadí majetek nebo peníze – jen chtějí v systému peněz zažívat pocity vítězství. Čím menší potřeba porážet druhé, o to je člověk ve skutečnosti šťastnější.
Kdo nevidel a nezna Alaina de Bottona urcite kouknete:
Status Anxiety
http://www.youtube.com/watch?v=mKkdFSqAxV8
Me se libi jak rika ze nevolnici byli driv stastnejsi nez dnesni prumernej clovek dnes a ani ten nejbohatsi sejk na svete neni happy. Proc? kouknete na dokument 🙂
Velmi zajimave
Sympatak, znam ho z prednasky na TED 🙂
jeho prednaska na TED taky dobra
http://www.ted.com/talks/alain_de_botton_atheism_2_0.html
Libi se mi jeho styl..
Taky se mi libila. Nicmene ted jsem dokoukal dokument a mam z neho pocit ze je trochu tendencni, dela interview s lidmi co jsou extreme napravo a je to sestrihano tak ze Les Brown pusobi jako monstrum:)) Myslim ze pravda je uprostred..neni to ani o stesti ani ze clovek ovlivni uplne vsechno..ale jak se rika, clovek muze ovlivnit jak na udalosti reaguje – to lze vzdycky.
Vybornej dokument a aktualnejsi nez kdy jindy…diky!
Jo šťastný a bezstarostný život.
To si pamatuju, že jsem si kdysi taky vypočítal na 1 mil. dolarů.
A už to muselo být fakticky dávno, protože to bylo 30 mil. korun.
ja jsem to pred par lety pocital na 2 mil. Ale to se taky platili dobre uroky v bankach. Dnes je to zase jinak.
Zajímavý článek. Ale těch $75,000 je v USA přijatelných pro svobodného člověka bez dětí. Pokud bych žil sám, tak si naprosto s tímhle příjmem vystačím a žiju naprosto spokojeně. Vyšší příjmy by mi asi více štěstí nepřinesly.
Problém je rodina. Potřebuji větší a dražší dům se kterým jsou samozřejmě spojeny vyšší náklady. Víc mě stojí zdravotní pojištění. Ale především, náklady na rok studia na dobré vysoké škole pro jedno dítě se nevejdou pod $60,000 (včetně ubytování). Je také potřeba platit za dobrou střední školu (v extrému může být dražší než vysoká) a dnes stojí za úvahu i soukromá základní škola. S veřejnými školami je to čím dál tím horší. Pokud k tomu připočítám nějaké cestování, dovolenou atd., tak rodina se dvěma dětmi potřebuje minimálně $120,000 (po zdanění!) s tím, že na studia dětem bude průběžně šetřit.
Tu honbu v Americe po soukromych strednich skolach moc nechapu. Chodil jsem pred 9 lety na normalni statni stredni skolu v San Diegu a nikdy jsem si toho ze byla spatna nevsiml. Kvalita a celkove pristup byl nekolikanasobne lepsi nez na stredni v CR a dodneska mi ta skola schazi. Zamereni na praxi, vybaveni maximalni, v prostorach skoly obrovskej cistej park, sportovni stadion pro nekolik tisic lidi,ucitele a lidi kolem maximalne v pohode a pistoli me taky nikdo neohrozoval :). Celkove ta aura kolem skoly a hrdost se mi strasne libila.
Naopak jsem znal cloveka co chodil na soukromou katolickou skolu hned vedle a byl z toho nestastnej. Protoze mel pocit ze jeho skola vychovava jenom povrchni snoby co deli lidi do trid a mimo tu svoji se uplne izoluji.
Před devíti lety tomu docela věřím. Také samozřejmě záleži na regionu – někde prostě není na výběr a public school nepřipadá v úvahu.
Ono fakt zalezi na mestech a oblastech. Nekde jsou vyborne public skoly a nekde je to horsi. Podle toho se treba dost lidi stehuje nebo kupuje baraky, aby deti mohli do urcite skoly. Kdyz jsem byl v realitach tak to byl jeden z hlavnich duvodu proc koupit dum v uricte lokalite (patrilo to pod urcity skolni district)
Co se týká kvality života, tak podle mého názoru je to hodně o sebenaplňení a volném času, možnosti určit si co člověk bude dělat a co ne. Mě třeba děsně vadí dojíždění do práce, tak jsem se přestěhoval blízko práci. Ale bydlím v pronajatém bytě, kde mě majitel může hned vyhodit, stejně jako v práci. A to na mém štěstí moc nepřidává nezávisle na tom, že žiju skromně a vydělávám dost na to, abych si dopřál co potřebuji… O penězích to pro mě vůbec není, radši bych žil s jistými 15k Kč měsíčně v Praze v podnájmu než s nejistými 50k Kč v Praze v baráku na hypo a furt se stresoval, že mě vyhodí…
Tohle ti právě Johne hrozivě závidím, to že můžeš bydlet blízko u práce a máš to de fakto jisté. Tu svobodu v rozhodování co uděláš ve volném čase atd… Nezávidím ti lepší auto nebo let 1st class, ale tohle… Paradoxně to jsou věci, které na penězích až tak moc nezáleží… Spíše to je o tom, jestli je člověk svým pánem nebo zaměstnanec.
Jo to dojizdeni do prace… to znam… kdyz jsem premyslel nad skladem treba 30 minut daleko tak jsem mel pocit, ze bych uz snad do te prace ani nechtel jezdit:-))) Ze to je moc daleko a nemuzu si zajet domu na kafe nebo na obed. 🙂
priliz vela penazi stastiu neprida, ale priliz malo penazi stastie kompletne zrujnuje k nule. inak povedane, dostatok penazi je dnes pre stastie nutnost
Nějaká studie dokázala, že se vzrůstajícím majetkem a více peněz nevzrůstá dlouhodobě štěstí v životě. Slyšel jsem to tuším v byznyspark.cz.
Podle mě člověku stačí jídlo/bydlení a plus něco málo na zábavu, víc paradoxně ke štěstí nepotřebujete…všechny materiální věci vás dřív nebo později přestanou bavit a je jedno kolik stojí. Doporučuji výborný článek zde : http://www.theminimalists.com/288/
je to pravda