Kdyz se clovek ma relativne dobre. Nemusi se mit naprosto super. Ale staci relativni komfort a spokojenost. Staci mit dostatek jidla a piti. Strechu nad hlavou. Sem tam nejakou zabavu.
V Cesku se vetsina lidi ma dobre. Je tezke padnout na nejake dno. Vzdycky vas podrzi rodina, socialni sit nebo kamaradi. A ono kdyz se ma clovek dobre je doopravdy tezke najit motivaci a tvrde makat na tom, aby se mel jeste mnohem lepe.
Proste si rekne jestli mu to vubec stoji za to. A odpoved je jednoducha, ze ne. Tohle si myslim, ze je zaklad lidske povahy.
V USA tech zachrannych siti tolik neni. Hodne lidi se prestehovalo daleko od svych kamaradu a rodiny. Hodne lidi se pristehovalo ze zahranici a jsou uplne odtrzeni od sveho komfortu a znamych lidi. Kdyz se v Americe nedari tak clovek klidne skonci jako bezdomovec a nikdo se nad tim ani nepozastavi. Kazdy vi od malicka, ze se o sebe musi postarat a ne vzdy to je jednoduche.
Poznal jsem i par lidi z CR, ktere ten psychicky tlak v USA uplne zlomil.
Ale ten tlak pusobi i obracene. A to tak, ze dokazete mnohem vice nez kdybyste prozili cely zivot v pohodli a bez starosti. Proste ten tlak vas donuti objevit schopnosti o kterych ani nevite, ze mate. Prekonate prvni tezke obdobi a pak vidite, ze to co jste povazovali za tezke je najednou mnohem jednodussi.
Kdy je tezke najit motivaci? Existuji dve situace, kdy je tezke najit motivaci. Kdyz se dari a kdyz se nedari. 🙂
Dokud se daří a mám trochu problém s motivací k dalším činnostem, tak si vždycky snažím nastavit nějaké sny, cíle, které bych si chtěl splnit a pro které prostě musím jít dál po nastavené cestě… nedávno jsem o tomto akorát psal: http://blog.neveceral.cz/mejte-sny-ale-ne-ruzove-…
To o čem píšeš, je samozřejmost v USA. Ale i v Česku lze klesnout na dno. Pak se teprve ukáže co v tobě je. Jestli jsi pouze ve vleku společnosti, nebo tě nějaký tlak jen tak nezlomí. A pokud někdo píše o tom, jak si musí stanovit cíle ( koupě auta 🙂 ), aby se donutil něco dělat, tak neví co je skutečná motivace. Ta se dostaví, až budete stát s batohem a igelitkou v absolutně cizím městě a budete si muset vyprosit peníze na telefon potencionálnímu zaměstnavateli. Až zaplatíte kauci a nájem za byt s vědomím, že na ubytovně už opravdu ne, ale peníze na jídlo budete mít až o výplatě, kerá bude za sedm dní. Takže až budete sedět o počítače, v teple, s kávou a bude psát o tom jak je hrozně těžký se motivovat, když se musíte rozhodnout, zda jít na diskotéku, do hospody, nebo koukat na film, uvědomte si, že 70% z toho není vaše zásluha a jen se vezete. A až jednou spadnete na dno, tak pak se ukáže jestli zůstanete stát, nebo se zlomíte. Do tý doby řešíte kraviny.
Je to tak. Hodně lidí u nás nadává, jak je to blbý, jak se mají špatně. Ale to je stále jediné, co s tím dělají. Zatím jen nadávají. Nemají zatím potřebu s tím něco dělat. Zatím to jde, třeba se to nějak vyvine. S tím počítají a stále jen nadávají.
Možná bude ještě hůř, až potom to začnou lidé řešit. Možná už na to bude pozdě. Ale asi to zná každý. Stále je v pohodě a čeká. Nakonec je ale schopen (když už je skoro pozdě) vyvinout velké úsilí aby to zvrátil.
Asi jsem taky často takový. Nejlíp mi vyhovuje pracovat s nátlakem, že to je už poslední možnost, kdy je možné něco udělat. To se pak dokáže udělat opravdu hodně. Když je času dost, proč se honit?
Mně připadá, že jestli člověka ten tlak zlomí nebo ne není až tak předvítatelné a musí se to jen zkusit. Pak záleží na mnoha okolnostech, jak z toho člověk vyjde.
Petr:
"Nakonec je ale schopen (když už je skoro pozdě) vyvinout velké úsilí aby to zvrátil."
Toto je na100% pravda. Člověk vždycky najde nějakou cestu.
Proto bych nějak uměle zrušil el. sítě, ropu a pod, aby lidstvo bylo nucené, co nejrychleji přijít(a uvést do praxe) s něčím novým, co nedevasuje životní prostředí. Protože krátkozrakost "mocnější" části obyvatel světa mě neuvěřitelně se… Hodnota přírodního bohatsví je podle mě totiž nevyčíslitelná.
Nejsem ekolog..;-)
endorfin: lidstvo by opravdu prislo s necim novym – s tim, jak se na ty site zase napojit, nebo jak je opet vystavet…
Jinak se mi ten clanek moc libi. Je to v podstate uplne jasna vec, ale nikdy jsem se nad ni nezamyslel. Delam (sice ne v US) pro americkou firmu za vyborne penize, zadny socialni system me nezajistuje a presto v soucasne dobe tvrde po vecerech makam (krome prace) na novem projektu. Tak snad jsem vyjimka potvrzujici pravidlo.. 🙂
Aj ja som došiel k podobnému záveru – že keď mi je vcelku dobre, tak ma nič nemotivuje na oslobodenie za z "krysieho závodu" zamestnania.
Ale našťastie občas prídu chvíle, keď je to v robote nafigu, a vtedy som síce vytočený, ale zároveň sa aj tak trochu zvrhlo teším, že ma to aspoň motivuje niečo pre svoju ekonomickú slobodu urobiť :-).
Ono by sa to dalo zhrnúť do vety: Nie je nič horšie, ako keď je ľuďom dobre. :-)))
Je to tak a já to cítím i na sobě.
U nás v ČR je hlavně hodně populární si říkat, proč něco nejde udělat a nehledat motivaci k tomu, to udělat.
Pekny clanek a pravdivy, taky je pravda ze v CR se vic nadava nez kona a pohodlnost je vice videt, libi se mi ten zpusob motivace, co pise David, na kazdeho proste funguje neco jineho – ale tohle neni spatne, nekdo radsi hleda praci nebo sedi v kancelari, nekdo radsi miri stale vys a vys – kazdopadne nikomu nepreju aby poznal to dno.
Lidi v Čechách bohužel nemají žádnou motivaci. Třeba jedna z mých zaměstnankyň. Má minimální mzdu jako základ a k tomu až 150 % navíc podle výkonu. Každý měsíc dostává pouze minimální mzdu – dělá totiž lidově řečeno "velký H malý O římskou pětku (V) k tomu NO) . Minulý měsíc jsem se jí ptal proč nedokáže splnit ani ten nejelementárnější úkol. Prý to nejde. Tak jsem si s ní sedl k počítači a ukázal jí, že to jde. To co jsem po ní chtěl za 8 hodin mě trvalo tři hodiny. Hm, řekla. Druhý den opět nestíhala. Nechal jsem jí v práci o hodinu déle než udělala to co měla. Následně jsem se jí zeptal jestli jí práce baví? Prý nebaví, ale co má dělat, když rodiče chtěli aby si ve 25 letech začala trochu vydělávat a přispívala jim na společnou domácnost. Tak jsem jí řekl, že pokud se do týdne nezlepší dostane padáka. Druhý den mi přinesla zákoník práce otevřený na stránce, kde se píše o pravidlech propouštění zaměstnanců. Prý ji mohu propustit, ale musí dostat odstupné (no vida, alespoň tohle ji bavilo). Od té doby každý den kontroluji zda udělala to co má v pracovní smlouvě, a pokud to neudělá, zůstává v práci přesčas do té doby, dokud to nesplní. Ale stejně si pořád plní jenom to svoje minimum a neudělá nic navíc. Hlavně že se rozplývá nad tím jak by chtěla bydlet sama, koupit si vlastní byt… Takhle to vypadá v Čechách. A přitom kdyby chtěla mohla by snadno vydělávat ne 10 000 Kč hrubého, ale 25 000 Kč. Tohle mě na podnikání deprimuje ze všeho nejvíc – ten nezájem lidí o nic a žádná ctižádost nebo touha něco dokázat.
mluvis mi z duse..lepe bych to nenapsal
Vembl: Docela jsem se pobavil. Ale opravdu to tak je. Lidem se nechce makat, peníze by ale chtěli. Hlavně že mají ty svoje sny, čeho by chtěli dosáhnout. Myslí si, že to stačí. Že stačí snít a ono se jiím to samo splní. Možná i tohle je problém různé motivační literatury. Hesla typu "přejte si a bude vám dopřáno". Ale že se musí makat, tak to teda ne. Vidím v tom zásadní rozpor českého myšlení a naplňování "amerického snu". My češi jeme totálně jiní, rádi bysme ale měli výhody těch, kteří na splnění toho snu opravdu makají.
Jo je to tak. Když se nedaří, tak je člověk v depresi a když se daří tak je zase spokojený a nemá potřebu jít dál :).
Petr a Vembl: V tom ale přesně dochází k oddělení zrna od plev, kdo jen sní a dělá furt stejně a koho ty sny nakopávájí a vedou dále. Nevím proč, ale třeba ve svém okolí mi přijde, že zrna jsou spíše podnikatelé a plev spíše zaměstnanci, u pohovorů vždycky povídají, co všechno by v životě chtěli dosáhnout a po uplynutí zkušební doby se chovají přesně tak, jak píše Vembl (samozřejmě ne všichni).
Jinak Petr to vystihl krásně, když je času dost, proč se honit, pak cokoliv, co člověka donutí makat, i když má čas je imho super. Na někoho funguje bič, na někoho vize. Motivace se samozřejmě liší člověk od člověka, protože každý je v jiné situaci, má jinou minulost a chce jinou budoucnost.