Asi kazdy zna toto rceni:
Give a man a fish and you feed him for a day. Teach him how to fish and you feed him for a lifetime.
Tohle rceni se me honi, kdyz uvazuji nad soucasnou ekonomickou krizi. Nezamestnanost v Kalifornii je nejvetsi od druhe svetove valky. Hodne lidi nema penize a k tomu jich jeste dost prichazi o praci. Co je ale nejlepsi reseni nebo prospech pro spolecnost, aby se zlepsil zivot co nejvetsiho poctu lidi?
1. Clovek, ktery da penize na charitu. Treba podpori skoly, vzdelavani, zaplati nekomu stipendium. Nebo da penize lidem co trpi hlady nebo nemaji na to aby si koupili leky, dostali zdravotni peci, apod. Tady si doplnte co chcete. Ale jsou to vsechno cinnosti, ktere pomahaji nekomu kdo je na tom hure a pomoc potrebuje. To je dulezite a i ja se snazim zapojit.
2. Co ale treba clovek, ktery nikomu neda penize (proste nikomu neda tu rybu, aby se vyresil kratkodoby problem), ale vytvari dlouhodobe reseni. Treba je to zrovna podnikatel, ktery v teto krizi diky svych schopnostem nemusi propoustet lidi, ale naopak je nabira. Na tohle se nikdo nediva jako na charitu, protoze podnikatele podnikaji proto aby vydelali penize. Ale ve skutecnosti neni to jeste lepsi reseni nez charita? Cekam, ze se nekdo zhrozi, ze takhle premyslim. Ale ve skutecnosti si fakt myslim, ze je mnohem dulezitejsi ted vytvorit pracovni mista. Nebo aspon dat lidem moznost si udrzet sve zamestnani a prijmy. To jak firmy okamzite propousti pri naznaky sebemensich problemu vytvari rodinne katastrofy. Lidi prijdou o praci, tim padem o zdravotni pojisteni, pozdeji prijdou o dum, protoze nemaji na splatky… Proste kolotoc, ze ktereho se da tezko dostat ven.
Naprosto souhlasim. Je treba rozvinout podnikani a zamestnat vice lidi. Financni injekce krizi vyresit nepomuzou.
Osobne se vubec nezhrozim, protoze premyslis naprosto spravne. Co budou delat lidi zavisli na charite, pokud najednou ti kteri prispivaji zmizi – nikdo je nenaucil nic jineho, nez proste prispevky prijimat.
BTW Charity jsou velice casto jen cerne diry na prani penez, znam par lidi co delali v nejakych nadacich a drtiva vetsina z nich musela odejit kvuli jejich fungovani – nebyli schopni konfrontovat sve idealy a nadseni s realitou fungovani takovych spolku.
Tuhle teorii sem vzdycky prosazoval taky. Mnohem zasluznejsi je rozvinout podnikani a zamestnat vice lidi. Jednorazove financni injekce krizi nemuzou vyresit.
Na jednu stranu máš určitě pravdu, že vytvořením pracovních míst pomůžeš lidem mnohem víc, než sponzorováním případů, které si uvedl.
Na stranu druhou existují problémy, které se podnikáním nevyřeší. Jako příklad uvedu výzkum léčby rakoviny. Když ti ten problém přijde důležitý a máš na to dost peněz, jinak než přímým sponzoringem to nepodpoříš (pokud teda nezaložíš vlastní výzkumný ústav 🙂 ).
Obecně se podle mě nedá říct, že podnikání je lepší než charita, ale v případech, které jsi zmínil v článku, to určitě platí.
Myslím si, že uvažuješ naprosto správně Johne. Je to stejné jako s braním úvěrů nebo sociálních příspěvků. Pokud víš, že si můžeš vzít úvěr a vyřešit tak tvůj finanční problém (například si koupit pračku) nebudeš mít motivaci se zlepšovat a budeš prostě jenom spoléhat na banku, že ti půjčí nebo na stát, že ti pomůže. Pokud ale padneš na hubu a musíš se s tím poprat sám, dokáže člověk neuvěřitelné věci. A stejně tak je potřeba přistupovat k řešení krize. Je potřeba lidi naučit odpovědnosti a zpřísnit poskytování úvěrů. Zvykli jsme si žít příliš dlouho na úkor budoucnosti a chceme mít všechno hned a ne si na to ušetřit z našich výdělků. Proto je taky ekonomika tam kde je.
nemyslím si, že by tyhlě věci stály proti sobě – naopak, každá firma a kadý podnikatel by si měl uvědomovat, co je to společenská odpovědnost, přestože je společnosti užitečný už tím, že vytváří pracovní místa a dává lidem práci. Právě solidarita, pro kterou se sám rozhodnu a sám si vyberu neziskový projekt nebo organizaci, kterou podpořím, je přínosnější než vynucená solidarita vysokými daněmi a jinou regulací.
Podobné myšlení, popsané v bodu 2, by totiž mohlo svádět k postoji, že jsem společnostu už dost užitečný jen tím, že vytvářím pracovní místa a tím moje společenská odpovědnost končí. Odpovědný vůči společnosti by měl být každý jednotlivec, a to ať je to zaměstnanec, důchodce nebo podnikatel – jinak bychom mohli společnost omezit na čistě ekonomický model toku peněz, zboží a služeb – ale takto jednoduchý naštestí svět není.
Ono je asi nejlepší dávat práci i ryby
Souhlasim a jeste doplnim, bod 1. tj charita by se mela pouzivat na kratkodobe problemy. Pro lidi, kteri se ocitli z jakehokoliv duvodu v tezke situaci, napr prave v nasi dobe, kdy se hodne propousti. Charita by mela pomoct max. v horizontu jednoho roku, aby clovek preckal spatne obdobi a mohl si najit nejaky zdroj prijmu. Dlouhodoba charita podle me nic neresi, jen nechava lidi zkysnout v jejich spatnem stavu a nekteri se s tim treba i smiri a stanou se z nich bezdomovci. Charita by mela zaroven motivovat a napojovat lidi na nejake dlouhodbe programy ktere je prevezmou a vrati zas do normalniho zivota.
Samozrejme vse ve vysledku zalezi na kazdem cloveku, to jen ze ten bod c2., jako treba vytvareni pracovnich mist je soucast tech dlouhodobych reseni…
Misha: To je hezké, ale dokážeš pak akceptovat, že je tu spousta lidí, která má pocit že jsou současnými daněmi solidární až-až, a žádné další peníze ze své kapsy dobrovolně nedají?
Pokud mluvíš o solidaritě o které se každý rozhodne sám, je nutné taky akceptovat, že někdo solidární být nechce (anebo je solidární jinou formou než by sis představovala – jak psal John, zaměstnává třeba 50 lidí místo aby platil "morální výpalné" neziskovce) – jinak jsou řeči o možnosti rozhodnout se jen prázdnými kecy.
Johne: díky za postřeh, kéž by si víc lidí uvědomilo, že podnikatelé jsou jeden ze základů fungující společnosti, ne "bohatí lakomí vyžírkové".
Pavle: "Charita by mela zaroven motivovat a napojovat lidi na nejake dlouhodbe programy ktere je prevezmou a vrati zas do normalniho zivota." – taková charita jen naučí lidi dát ruce za záda s tím, že se o ně vždycky někdo za peníze ostatních postará, z toho co jsi napsal se mi víc líbil model "rok a dost" – máš roční "grace period", pokud jí nevyužiješ na sebevzdělávání a shánění práce, tak na tom chodníku skončíš stejně. Viz Johnův minulý příspěvek o pádu na dno a motivaci.
Ten vyrok povedal "Lao Tzu" a plne s tym suhlasim. Vsetky tie riesenia ako srotovne, viacnocne prispevky, nekonecna potravinova pomoc – nie su systematicke riesenia a problem, potieraju iba kratkodobo.
Kez by takhle premysleli vsichni…
Johne, dík za dobrou myšlenku. Naprosto s tebou souhlasím.
Absolutní souhlas. Pracovní místa pro lidi, čili dostupná práce, je opravdu věc, který by si měl každý vážit. A spousta lidí si tenhle fakt uvědomuje, až když je pozdě, nebo při příchodu krize.
to mi pripada jak z knizky Kiyosaki kde opisuje ludom ze nedava peniaze na charitu aby ich jedenkrat nasytil ale ich uci ako sa nasytia sami zvysovanim financneho IQ.
Keff: ano, ten to argument chápu, ale vzhledem k obecné nefektivitě státu zde budou vždy lidé, kteří budou považovat jakoukoli výši daní za pro ně příliš vynucenou solidaritu.
Pokud někdo solidární být nechce, tak je to samozřejmě jeho volba, ale nemůže očekávat, že až to bude někdy potřebovat, tak budou ostatní solidární s ním (a zdaleka nejde jen o peníze). Někdo tomu říká třeba osobní karma, mě stačí pravidlo, že se ke svému okolí chovám tak, jak bych chtěl, aby se ono chovalo ke mě.
Navíc, mnohem přesnější je pojem "společenská odpovědnost" než socany a komunisty zprofanovaný výraz "solidarita" – a pod společenskou zodpovědnost se zahrnuje nejen to, když dáš prachy na jakoukoli dobročinnost (kam se tato debata sklouzla – charita vs. pracovní místa), ale třeba i to, že tvoje firma poskytuje rovné příležitosti všem zaměstnancům, že ženy nedostávávají ve tvé firmě za stejnou práci mín než muži nebo že se chováš odpovědně vůči životnímu prostředí.
Protože pokud klidně vytvoříš tisíc pracovních míst, ale budeš při výběru zamestnanců někoho bezdůvodně diskriminovat nebo budou dostávat ženy za stejnou práci méně než muži, tak je tvoje společenská odpovědnost a tvůj přínos nulový, přestože tvoříš pracovní místa a dáváš lidem práci.
Poslední argument, který je pro společenskou zodpovědnost firem na té elementární úrovni – tj. finanční. Neziskový sektor, který potřebuje peníze, tady bude vždycky, protože jsou obory, ve kterých je stát neefektivní a pro firmy jsou nezajímavé. Peníze na nej mohou jít ze tří zdrojů – z veřejných peněz (tj, z daní, s malou efektivitou a bez možnosti volby), z peněz fyzických osob (kteří použijí už jednou zdaněné peníze a tudíž část těchto prostředků dají nedobrovolně pryč, navíc jsou zde vysoké transakční náklady) anebo z firemních peněz (na základě volby podnikatele, odečitatelné z daní, jednoduché). Pro mě je tento způsob zdaleka nejefektivnější formou podpory neziskového sektoru.
Misha Super napsany konecne neco rozumnyho a ne reci furt jen dokola. Musim jen souhlasit uplne me mluvis z duse. Dekuji