Nelibi se mi podnikatele co vetsinu casu nadavaji na zamestnance. Znam par lidi v CR co podnikaji a tohle od nich slysim skoro porad. Ono je to totiz unavujici poslouchat stale dokola, ze ma nekdo s necim problem, ale pritom nedela nic proto, aby se to napravilo.
- Novemu zamestnanci je potreba dat cas, aby se zaucil na zpusob prace v nove firme.
- Je potreba zacit s jednoduchymi ukoly, aby pochopil jak firma pracuje.
- Nemuzou se ocekavat zazraky hned o prvniho dne.
- Je potreba poradne vysvetlit a naucit praci, kterou ma delat.
Ale zaroven plati i tyto pravidla jakmile se prekona to pocatecni zauceni:
- Je mu potreba dat hodne volnosti, aby mel sanci udelat chyby. Tohle je nejrychlejsi zpusob jak se neco naucit.
- Nesmi se buzerovat kvuli malickostem. To ze ja bych delal praci trosku jinak neznamena, ze ji tak musi delat i moji zamestnanci. Kazdy si musi najit nejaky idealni zpusob prace, aby byl maximalne produktivni. Tzn. musi vedet co ma kazdy den delat, kdy co ma byt hotove, ale detaily jak se vse bude realizovat by meli zustat na zamestnanci. Firmu musi zajimat vice celkove vysledky nez zpusob jak se co presne udela.
Tohle je zpusob jak zjistim jestli pro me pracuji dobri lide nebo ne. Kdybych jim nedal sanci se naucit jak moje firma funguje a zaroven sanci delat chyby tak se nikdy nedozvim jestli se na ne muzu spolehnout.
A kdyz firma neni stale spokojena s vykonem zamestnance? Nezbyva nez dat inzeraty a zacit znovu hledat. Cist zivotopisy a delat pohovory je casove narocne. Ale je to sance ziskat nekoho noveho a lepsiho kdo pro vas bude pracovat.
Z vlastní zkušensoti mohu potvrdit, že v 99% případů kdy si člověk stěžuje na zaměstnance je chyba ve vedení společnosti. Dříve jsem také bazíroval na každé blbosti a buzeroval lidi proto, že nedělali věci tak jak jsem si představoval. Pak jsem ale pochopil, že tudy cesta nevede a dnes to mám vyřešené tak, že každý zaměstnanec má v pracovní smlouvě přesně vyjmenované úkony které musí dělat. A funguje to. Například kolegyně ví, že musí každý den napsat 10 článků na web, sekretářka ví, že má každý týden vybrat 50 firem a oslovit je s nabídkou našich služeb. Je důležité dávat měřitelné úkoly a dbát na dodržování jednou nastavených pravidel. Pak to celkem funguje.
Budu trochu cynický: osvědčilo se mi zaměstnávání žen nad 50 let, nejlépe rozvedených bez živitele a nedávno propuštěných administrativních pracovnic z velkých podniků (např. z účetních oddělení). Jsou loajální, slušné k zákazníkům, zkušené praxí a váží si práce. Nevýhody: jsou pomalejší (přeci jen už trochu unavené životem) a neumí anglicky (ani nejsou schopny se doučit, byť alespoň základní czenglish).
Súhlasím s Vemblom. V našich končinách je väčšinou problém vo vedení, ktoré sa nevzdeláva v žiadnej oblasti (vedenie ľudí, ich motivácia, osobný rast, profesný rast…). A keďže sa nevzdeláva nikto z vedenia, prečo by mali posielať zamestnancov na nejaké kurzy? Aby sa predajci stali lepší a efektívnejší? Zbytočné – stačí im povedať nech odteraz pracujú na 120 % a tým sa to vyrieši. Keď nie, nájdu si iného, ktorý bude síce horší, ale tomu sa to prepáči, lebo je nový… Toto je prosím pekne logika, s ktorou som sa už viackrát osobne stretol! Brrr… Keď si uvedomím, že stačilo zainvestovať pár korún a zvýšiť napr. gramotnosť v oblasti predajných techník alebo prístupu k zákazníkom.
Pěkné! K takovému postoji dojde člověk asi časem. Je to spíše o tom začít zaměstnancům důvěřovat. Nejprve se kontroluje každá drobnost, ale později se přenechává určitý prostor pro vlastní způsob řešení práce a pohlíží se na zadané úkoly jako celek.
Tak ono je na jedné straně dobré nechat zaměstnanci volnost dělat věci "jeho" způsobem, ale na druhé straně je díky českému zákoníku práce těžší se zbavit zaměstnance, který nemá odpovídající výkonnost. Odtud pravděpodobně pramění část toho, že vedení firem hodně kontroluje zaměstnance. Ne každý má postavené smlouvy tak jako Vembl.
Petr S. : v 3 mesicni zkusebni lhute to je potreba zjistit. 2 mesice zaucovat a pak na zamestnance pritlacit, aby se ve zkusebni lhute projevil.
Nebo berte lidi na zivnostak, ty muzete vyhodit kdykoliv.
Skvely post! Diky Johne.
Jiri Benes: lidi na živnosťák se taky mohou kdykoliv sebrat a z minuty na minutu vypadnout. Ono to má i své nevýhody. Nehledě na to, že freelancer vždy pracuje paralelně na více zakázkách pro více klientů, nevěnuje se jen jednomu.
Jiri Benes: Zkusebka ti nezaručí, že zaměstnanec bude fungovat i za půl roku.
Johne , chcel som sa ta spytat cisto zo zaujimavosti . Ako su natom zamestnanci v USA? Da sa im verit , alebo ak maju prilezitost obcas si nieco daju aj sebe do vrecka? Je nutne pouzivat napriklad kamery ? Viem ze vsetko je to koniec koncou v ludoch , ale ta mentalita je tam predsa ina ako u nas.
Jiri Benes, Petr S.: To sa dnes rieši zmluvou na dobu určitú – 6 alebo 12 mesiacov, ktorá sa potom predlžuje o ďalšiu zmluvu na dobu určitú tak dlho, ako to zákonník umožňuje.
Martin: Jasně, ale na konci té smlouvy ti může i dobrý pracant klidně odejít v podstatě ze dne na den a máš prdlačku. Já bych to asi ukončil – je pravda, že na to existují mechanismy, ale i ta mají svá rizika. A v praxi stejěn záleží vždy na konkrétní situaci a konkrétních lidech
Palec nahoru za přístup k chybám, to vidím jako největší chybu šéfů, zaměstnavatelů, podnikatelů a vůbec.
Neschopnost přijmout chybu , panická hrůza z chyb, netolerance k chybám…
Aneb článek má pro mě titulek "Jak se pozná dobrý zaměstnavatel" 😉
Myslim, ze behem prvnich 14 dnu (max. 4 tydnu) se pozna jestli bude zamestnanec dobry nebo ne.
Ale musi se mu dat ta prilezitost se projevit. Nejlepe poznam jak kdo pracuje kdyz jsem nekde mimo a stane se nejaky problem. Podle toho jak to kdo dokaze vyresit je videt jak je uzitecny pro firmu.
Jinak zamestnanci jsou asi vsude podobni. Dobri nebo spatni. Ale urcite veci funguji jinak v USA. Problem s kradenim jsem nemel.
Urcite veci jsou v USA snadne. Kdyz potrebuji nekoho vyhodit tak mu v klidu reknu at zitra nechodi. A neni to zadne drama. Vypisu posledni sek a tim to skonci.
John: To ti tedy závidím – říci zaměstnanci ať zítra nechodí, vypsat šek a vše je ok. Já jsem měl jednou zaměstnankyni, která několik let pracovala dobře, ale potom začala dělat blbosti a třeba dvě hodiny telefonovala s kámoškou, pak jela k doktorovi do vedlejšího města a využívala že na to má ze zákona celý den, když jsem potřeboval něco udělat tak to odflákla. Prostě to bylo drsný. Tak jsem se rozčílil a řekl jí, že jestli nezačne sekat dobrotu vyhodím ji na třiapadestáku (§53 – hrubé porušení pracovní kázně). Hned druhý den přišla do práce s tím, že ji vyhodit nemohu, protože své úkoly plní a na doktora má nárok a nikde v pracovní smlouvě nemá zákaz telefonování. Skončilo to tak, že jsem ji raději propustil z organizačních důvodů (a dal jí 2 odstupné platy + 3 měsíce ještě u mě dělala). Tohle mě ale hodně probralo a poučilo. Od té doby mají naše pracovní smlouvy 5 stránek a obsahují přesný popis toho co zaměstnanec smí a co ne. A funguje to k oboustranné spokojenosti.
Tak to je drsny. V USA to plati tak, ze kdyz je zamestnanec v praci tak ten jeho cas patri zamestnavateli (protoze za to dostava penize).
Takze kdyz zamestnavatel rekne, ze soukrome hovory se nesmi vyrizovat tak to tak proste plati. Samozrejme o prestavce si zamestnanec muze delat co chce.
Ešte ma napadlo, že čas za aký sa zamestnanec ukáže, môže závisieť od frekvencie vyplácania. John to pozná za 2, max 4 týždne – preto mám otázku, ako často sú u neho vo firme výplaty. U nás je prakticky všetko postavené na mesačných obdobiach.
Vembl: Dnes už to není § 53, ale § 55 a provedení tohoto úkonu je zase o něco obtížnější.
Oproti předchozímu zákoníku z roku 1965 v tom současném například nejsou ustanovení o pracovní kázni. Dnes už ze zákona nemusí zaměstnanec vykonávat svoji práci "svědomitě a řádně podle svých sil, znalostí a schopností", pokud to nemá ve smlouvě.
Ovšem pokud místo práce dvě hodiny telefonuje, tak je to podle mě nerespektování pracovní doby, což je porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci. Bohužel by se to asi nedalo obhájit jako "zvlášť hrubým způsobem", takže by se to nejdřív muselo vytknout (vytýkacím dopisem) a až "soustavné méně závažné porušování" lze považovat za "hrubé porušení".
Nejsem si tím úplně jistý, takže bych ten postup raději konzultoval s právníkem (mnohem radši zaplatím poctivého právníka, než odstupné nějakého zmrda).
Větě "tohle není mojí náplní práce" se často předchází ohebnější definicí typu "plní další úkoly zadané vedoucím pracovníkem". Takže náplní práce je pak to, co si zrovna usmyslíte, ovšemže v rámci dobrých mravů (nemůžete sekretářce zadat vymalování kanceláře, ale můžete zadat, aby třeba před odchodem pozavírala okna a odpojila konvici, i když to nemá ve smlouvě).
Uplne suhlasim s Vemblom, naozaj je problem zbavit sa pracovnika, ktory prestane robit. Zo zakonika prace mu zamestnavatel musi dat odstupne, lebo len tazko je dokazat, ze si pracu nerobi v zmysle pracovnej zmluvy. Existuje iba jediny pripad, kedy je mozne zamestnanca vyhodit a to je za alkohol, teda ak by pocas pracovnej doby pil.
Osobne si myslim, ze v SR alebo CR je vacsi problem so zamestnacami ako v USA. Mlady ludia, ktori sa chcu zamestnat, sice ovladaju jazyky a pracu na pocitaci, ale nemaju uz pocit zodpovednosti. V podstate im je jedno, ci firma prosperuje alebo nie, ich zaujima iba ich plat a nie ako vykonaju pracu. Vedia, ze su chraneni Zakonikom prace, ktory viac chrani zamestnaca ako firmu.
Po roznych skusenostiach som zistila, ze najlepsie je presne do detailov vypracovat popis prace so vsetkymi povinnostami, pravami a aj zakazmi a taktiez nadstavit niekolko-zlozkove odmenovanie v zavislosti od prosperovanie firmy.
Konečně to někdo napsal! Tady si všichni stěžují na zaměstnance, ale vedení a šéfové se chovají tak, že i kdyby dostali nejzlatějšího pracovníka, tak neschopností vedení to skončí špatně.
Mohu říci, že většina českých zaměstnavatelů si nezaslouží žádného dobrého zaměstnance. Po mnoha zkušenostech (nejenom mých) když slyším, jak se nějaký majitel stěžuje na zaměstnance, automaticky to překládám: „Jsem neschopný majitel firmy, a právemsi zažívám to, že dobrému zaměstnanci jsem nikdy nedal šanci, aby pro mě mohl dobře pracovat.“ To je totiž daleko nejčastější skutečný význam toho, co majitel by měl skutečně říct.
Moc by sme nemali nadávať na majiteľov – veď aj John je jeden z nich 😀
Ale v rozhovore pre dreamlife prezradil, že je dobrý manažér a vie si zariadiť, aby mu biznis išiel i keď tam nie je. Verím preto, že mať Johna za šéfa je ideálne…
Johne, nechceš si založiť firmu, ktorá by školila manažérov? Vieš delegovať, vieš ako na systémy, máš za sebou úspechy, ktoré dokazujú, že vieš, o čom hovoríš 🙂
V Americe je to jiné než v ČR. Právě před chvílí jsem byl svědkem neskutečné scény, kdy měl být vyhozen zaměstnanec, vyhrožoval šéfovi, vyhrožoval svému okolí, a hodlal si uřvat odchod dohodou, aby tak měl nárok na odstupné (3x měsíční plat). Jeho pracovní kázeň a výkony byly žalostné. Bohužel kvůli stupidnímu zákoníku práce existuje jen velmi málo možností, jak se civilizovaně takovéhoto zaměstnance zbavit a nebýt na tom ještě více škodný. Zbavit se tu lempla je prostě problém. 🙁