Kdyz podnikate tak je to jako jizda na horske draze. Letite nahoru, pak dolu, nahoru a dolu… Kdyz zrovna letite dolu tak to muze byt hodne narocne na psychiku. Jsou to okamziky, kdy to chcete vzdat a delat neco jineho (nebo nedelat vubec nic).
Realita neni takova, ze by vzdy slo vsechno jako po maslo a jenom se darilo. Bohuzel, ze? Kdykoliv se dari a mate pocit, ze vsechno funguje naprosto fantasticky tak je nejaky problem hned za dvermi. Na toto uz jsem si docela zvykl a beru to jako fakt. Ale neznamena to, ze me nedeprimuje, kdyz do neceho vlozim spoustu casu nebo penez a pak se tomu nedari.
Asi jako kazdy podnikatel beru tyto neuspechy docela osobne. Neni to jako u zamestnance, ktery ma tu hlavu cistejsi. Majitel – podnikatel to proste mnohem vice proziva. Ale mam na to reseni, ktere mne pomaha.
Chce to mit vzdy vice nez jeden cil. Vice cilu pomuze prekovanavat docasne neuspechy. Je jedno jestli jde o cile osobni nebo pracovni. Kdyz se jen totalne zamerite na praci tak vas neuspech v praci polozi. Kdyz mate treba aspon dva cile tak uz je riziko mensi. Treba chci mit uspech v praci a zaroven chci byt perfektne fit (a nabudovat svaly v posilovne). Tohle je jen priklad a vyberte si co chcete. Ale kdyz uz mam takoveto dva cile a v praci se nebude darit tak muzu jit do te posilovny a bude se me darit tam. Cim vice cilu mate a skutecne je chcete dosahnout tim je se vsechno stava jednodussi. Budete prekonavat jednoduse problemy, protoze se pokazde muzete zamerit na to co se vam dari.
Stejne tak plati:
Kdykoliv se nedari a mate pocit, ze nic nefunguje tak je nejaky uspech hned za dvermi.
IVO na tohle je potreba mit system hezky to je popsane v postu "Treti moznost jak financovat startup" – http://buzzmag.cz/treti-moznost-jak-financovat-st… je tam mnoho dalsi zajimavich veci. Osobne ted zkousim stredni cestu model 3+2 uvidime jak se to osvedci. Vse je vzdy o discipline ktera me do jiste miry schazi a musim se ji ucit.
Jeden můj znami rika "stul ma 4 nohy"!
Jak je to s disciplinou u vas? 😉
Zdielam s tebou tento nazor. Preto sa tiez venujem viacerym veciam naraz, mam viac cielov a roznorodu pracu na roznych trhoch.
Ono to může ale také být dvousečná zbraň. Čím více cílů člověk má, tím možná méně jednotlivé úkoly k dosažení cíle zvládá a potom najednou zjistí, že dělá všechno, ale nic pořádně.
Pokud má člověk v podnikání více cílů, často těká a není schopen nic dotáhnout do konce (to je moje vlastní zkušenost). Navíc pokud máš jeden velký cíl (stane se ze mě nabušená korba) tak je riziko neúspěchu vysoké, protože jeho splnění vyžaduje hodně času a námahy a když člověk nevidí výsledky hned, propadne depresi.
Podle mě je proto nejlepší si velké cíle rozdělit do malých a splnitelných. Výsledky jsou pak vidět takřka hned a člověka to pozitivně motivuje dělat dále.
Například moje hlavní cíle v překladatelství jsou rozděleny do 3 skupin – zlepšení celkové úrovně prezentace s minimálními náklady, získání 2 nových zákazníků každý měsíc a následně zvýšení obratu. V každé z těchto skupin máme dílčí cíle a kroky, které provádíme, abychom jich dosáhli (třeba zlepšení celkové úrovně prezentace zahrnuje úpravu webu – nová grafika a texty na web a také lepší struktura a obsah cenových nabídek – tedy ne klasická nabídka e-mailem, ale ve formátu pdf s podrobným rozpisem a popisem jednotlivých kroků, apod.). Pro přilákání nových zákazníků zase máme 2 směry – offline a online marketing s přesně stanoveným počtem oslovených firem měsíčně).
Tento koncept je zajímavý, nicméně sám mám v poslední době jen jediný velký cíl. Opravdu je to dobré v tom, že se člověk může soustředit jen na jedinou věc a vše ostatní víceméně pustit z hlavy. Podle mého je to mnohem efektivnější, než mít cílů více.
Na druhou stranu už jsem i pocítil, že když se člověku mírně nedaří, tak se to odrazí i na náladě a rozpoložení. Chyba ale není v jediném cíli, ale v tom, že dovolíme úspěšnosti našeho konání v rámci jeho splnění určovat naši aktuální náladu. Pokud bychom se řídili jedním ze sedmi návyků Stephena Coveyho, tedy být proaktivní, nikdy by se to nemohlo stát :).
Když e nedaří, jsem v depresi že se nedaří. A když e daří extrémně moc, upadám zase v depresi že nic nestíhám.
S tím roztěkaním a prací napůl tak úplně nesouhlasím. Myslím, že ty cíle nemusejí být všechny pracovní. I John přeci píše o posilovně jako druhém cíli.
Přesto s těmi pracovními cíli bych to viděl jako s konverzemi u reklamy. Tzn., že se nemusejí všechny podařit dosáhnout – třeba nejsou úplně to, co trh chce a je tím pádem zbytečné dál bojovat s větrnými mlýny. Také mám mnoho cílů, ale všechny se drží většinou logistiky nebo dopravy, což vím, že mne baví. Každý má přeci svůj obor, ve kterém se vyžívá.
Jakmile ty cíle různě spojuji, otvírají se mi možnosti pro jiný cíl a zjišťuji, jak dvě věci najednou propojit a dosáhnu tím dvou cílů najednou, které by bez sebe nefungovaly, ale to jsem na začátku třeba ani netušil…
Souhlasim, uz kvuli diverzifikaci. Ale nesmi tech cilu byt zase moc. Osobne mivam ze tak ~ 3-4, ale samozrejme v jinych oborech to muze byt dost ruzne dle prumerne delky trvani a narocnosti projektu.
Clovek se musi umet radovat i z dilcich uspechu, to je jeden z klicu, jak neztratit motivaci.
Osobne nemam moc rad diverzifikaci. V uvedenem prikladu se mi zda byt malopravdepodobne, ze by se podarilo bud byt fit anebo mit uspech v praci. IMHO vetsinou clovek ma bud oboje nebo nic.
Muj osobni recept na prekonani udoli je peclivy vyber oblasti podnikani. Idealne
– delam co me bavi
– v oboru, kde se citim silny a
– jsou tam penize a potencial rustu
Pak v momente kdyz se nedari, me prace porad naplnuje a vidim moznosti zmeny k lepsimu do budoucna.
Nie je dobre mat velke ciele, lebo potom aj ocakavania su velke. Najlepsie je stanovit si cestu a postupne kroky, t.j. stanovit si dlhodoby ciel a ten rozdelit. Ak pride akykolvek neuspech, alebo sa nepodari dosiahnut ciastkovy ciel, netreba prepadnut depresii, ale treba si zobrat ponaucenie a zapisat si ho, aby v buducnosti clovek neurobil tu istu chybu. Ak je clovek silna osobnost a tou by mal byt kazdy, kto chce podnikat, tak by ho nemali rozhadzat nejake neuspechy, ale mal by sa stat silnejsim, aby mohol dalej pokracovat. Ja sa drzim hesla “Ked nejde o zivot, tak nejde o nic”, lebo akykolvek problem je riesitelny, akekolvek zle obdobie raz skonci a preto sa treba pozerat iba dopredu.
Pracovní diverzifikace je těžká. Většinou toho člověk zkouší spoustu, ale pak se zaměří na to, co mu funguje a když tento příjem vyschnem, tak je tu problém…
Jinak tohle je pro mě taky problém. Ale cítil bych to spíš přesně obráceně :), já když se mi nedaří, tak makám a když se mi daří, tak přestávám makat :). Chtělo by to dělat více, když se člověku daří, abych poposunul svoje podnikání dál, a vytvořil si tak dostatečně velkou finanční rezervu, aby mě finance už netrápily ne v měsíčním, či ročním plánu, ale na deset, či dvacet let.
Pak se mi bude relaxovat rozhodně lépe, protože budu vědět, že budu mít co jíst nejen za rok, ale i za pět let :).