Tak a ted mam posledni clanek do meho tridilneho serialu (Stesti, Mrzeni a Energie). Jak jsem psal o mrzeni, tak pan odbornik Dr. Prof. Rohlik, me prave upozornil pri telefonicke konzultaci, ze spise pisu o MUSENI nez o MRZENI. Radeji to teda uvadim na pravou miru s temi pojmy. MUSENI je temer kazda prace, ktera se vam nechce delat. Vetsina museni se podle meho nazoru da jednoduse nadelegovat. Takze na rozdil od pana Dr. Profesora me MUSENI zas tak nevadi. Ale casto se narhnou zavaznejsi problemy a neprijemnosti, ktere nejdou jednoduse delegovat a fakt je musim resit. A tomu ja rikam MRZENI. Pan Dr. Prof. Rohlik jeste rikal, ze MRZENI je i kdyz se vam treba kocka vysere na koberec (to jen na upresneni).
Ale zpet k te pointe. Cim vice toho delate tak tim vice toho mrzeni se najednou muze nahrnout. Ja uz s tim dopredu pocitam a presne vim jak se na to pripravit. Ten zaklad je mit v zasobe obrovske mnozstvi energie, ktere cloveka dokaze pres ty problemy presunout.
Tzn. nemuzete kazdodenne prezivat s vyplazenym jazykem na veste. Kdyz mate kompletne zaplneny den ruznymi ukoly (MUSENIMI), tak pak kdyz prijde poradne MRZENI, tak uz vam nezbyde cas a ani energie to resit. A prave v reseni tech zavaznych situaci nebo mit dostatek sily na ty nejvetsi ukoly povazuji za naprosto klicove.
To ze nemam rad schuzky, telefonaty a ruzne zdrzovani casu (to museni) vyplyva z teto filozofie pripravenosti na jakekoliv situace. Mit schopnost skocit akcne na problem. Intenzivne se do neho zakousnout. Vlozit do toho tolik energie jako letici meteor, ktery neni mozne zastavit. Proste schopnost absolutne vsechno odhodit (bez jakehokoliv vahani) a dat 100% fokus na to co chcete resit. Takove vetrna smrst nebo boure. Kdyz jsem chodil do prace v Shipito tak jsem nevedel co budu ten delal. Vybral jsem si co jsem chtel. A kdyz jsem videl, ze neco potrebuje urgentni reseni, tak jsem tomu dal vsechno, abych to vyresil.
Takze abych byl plny te energie, tak proto tak casto sportuji. Jsem schopen pres den jit lyzovat nebo kitovat. Nebo proste delat veci, ktere vim, ze me tou energii naplni. Proto si tak hlidam cas, abych si ho nezaplnil necim co nechci. Kdyby kazda schuzka nebo telefonat dodal energii, tak je mam na rozvrhu cely den. Jenze je to naopak.
Samozrejme, kazdy muze mit uplne jinaci styl prace, ktery mu vyhovuje. Tohle co popisuji je muj. Ja proste vim, ze treba sezeni osm hodin v kancelari me energii vybiji. A kdyz ji chci mit v zasobe, tak bych proste nedokazal nekam chodit do prace a sedet tam cely ten. Ale to neznamena, ze nejsem schopen pracovat 10-12 a vice hodin denne, kdyz je potreba. Muzu pracovat z jakehokoliv mista s maximalnim nasazenim. Dulezite je, aby se ta prace udelala a zrealizovalo se co je potreba. Jsou to okamziky kdy se udela obrovske mnozstvi prace v malem casovem obdobi. Maximalni fokus. Zadne zdrzovani. Maximalni vysledky.
Nedávno jsem poslouchal jednoho kouče, a on řekl zajímavou věc, že hlavní problém většiny lidí je ten, že řeší jen to co přijde a do nekonečna odkládají rozvojové aktivity, takže jejich život je naplněn jenom MUSENíM a MRZENíM, ale žádným rozvojem.
V tomhle mě strašně mrzí být zaměstnanec, protože firmy mnohem častěji ocení ty, kteří lepí všelijaké průsery než ty, kteří problémům předcházejí. Když jsem jednou slyšel Elona Muska, jak říká o tom, že zaměstnanec, který je týden na dovolené a firma to nepocítí, jako by pro něj neexistoval, tak mi došlo, že by pro mě kolikrát bylo nejlepší připravit co nejvíc průserů na mojí dovolenou, vypnout mobil, odjet a nechat firmu ať se posere, a pak být hrdina, když se vrátím.
Smutné…
Tým prvým odstavcom si to trafil perfektne, 100% súhlas.
@martin.. tak ja prave ocenim, kdyz zamestnanec odjede na dovolenou a nic se neposere nebo to predem zaridi, aby ty problemy dokazal resit nekdo jiny. Kdyz to tak neni tak to beru jako red flag.
Martine, takový preventivní způsob řízení IT úseku méě stál místo, když starý majitel najal při rozvoji firmy mladší “manažery”. Všichni se plácali po ramenou, jak dokáží bravurně řešit nastalé problémy (které předtím nikdy nenastaly) 🙁
S Johnem súhlasím, s prvou časťou tvojho príspevku tiež. Ale to s tým Muskom je vedľa. Muskov prístup bol o úplne inej pracovnej filozofii. On rieši výskum a vývoj, to je z princípu “problém-solving”. Johnov biznis bol o nastavení a stabilnej prevádzke.
Zajimalo by me podle jakyho klice si vybiras zamestnance Johne. Nemas strach praci delegovat nekomu jinemu? Myslim ze spousta lidi se snazi udelat praci vlastnima silama protoze nemaji duveru veci delegovat, potom ale chybi energie na reseni zasadnich problemu.
Kdyz chces delat vse sam, tak se upracujes k smrti. Takze je vzdy rozhodnuti jestli si to udelam pomyslne “dokonale” sam nebo mene dokonale a nemusim to delat sam. A ve vetsine pripadu radeji nadeleguji.
Já to raději udělám sám a už mě to pěkně se.re
Právě jsi si odpověděl na řešení svého problému 🙂
Všetko sú to iba priority a človek sa musí správne vedieť rozhodnúť a mať nato gule niečo delegovať – najlepšie čo najviac čo sa dá. A potom už je to celé iba o focuse a prinútení sa alebo dotlačení dané MRZENI urobiť aj ked sa človeku nechce. A znova opakovať a opakovať – dajme tomu až do konca života skoro.