Ahoj Johne, sleduji tě již přes deset let. Úplně od začátku jsem četl každý tvůj článek na blogu a hrozně mě to bavilo, motivovalo i inspirovalo při mém budování firmy. Snad jsem ti i jedinou psal. Moc ti tvůj úspěch přeji, vydřel jsi si to! Zajímala by mě prosím jedna věc. Jsi zpětně spokojený s tím že jsi firmu prodal a nebudoval dále? Bude mě zřejmě čekat podobné rozhodnutí a nevím v jakém stádiu firmu prodat, nebo dále rozvíjet. Co bylo tvým podnětem k prodeji firmy? Když odpovíš budu moc rád. Díky moc!

Sem tam mi prijde na email dotaz jako tento a ja se pak vzdy ptam jestli muzu zverejnit na blogu. Pripada mi to dobre tema na diskuzi. Kazdy kdo nejakou firmu buduje nad timto premysli. A ono neni moc lidi se kterymi to slo probrat. Pohled z venku na uspesnou firmu je uplne jinaci nez ten pohled z uvnitr. I kdyz firma velmi dobre funguje navenek, tak je vzdy strasne moc veci co se neustale musi resit. Ruzne problemy nebo situace, ktere vyzaduji pozornost. Clovek bud zaujme postoj, ze to nebude resit a pak se jednodho dne probudi a zjisti, ze ho konkurence predbehla, zamestnanci nefunguji jak maji a firma jde do haje. Nebo to proste resi, ale pak je pod neustalym psychologickym tlakem, ze ho na te svoji firme neco sere, protoze to nefunguje tak dobre jak by chtel, aby to fungovalo.

Nemusi jit vzdy nutne o problemy. Ale jde o to premyslet kam dale vse vyvijet. Co vylepsovat. Kde jsou rezervy. Ja jsem byval porad myslenkama ve sve firme. Vecer jsem sedel u televize, notebook na kline, koukal jsem treba na ruzne statistiky,  ukazatale a porad premyslel co vylepsit. To stejne nekde na dovolene. Proste mi to nedalo venovat velke mnozstvi myslenek co a jak ve firme delat.

Kdykoliv byl okamzik, ze vse naprosto dobre fungovalo, tak jsem si hned rikal, co se ted stane za pruser. Protoze ta euforie, ze vse slape, objednavky chodi, zakaznici jsou spokojeni, zamestnanci jsou motivovani a spokojeni… to proste nikdy netrva vecne. Vzdy je potreba byt obezretny a neusnout na vavrinech.:-)

Kdyz jsem pak nakonec firmu prodal tak jsem citil obrovskou ulevu. A to presto, ze jsem mel strasne moc veci velmi dobre nadelegovanych, mohl jsem si jezdit na dlouhe dovolene (kolem 90 dnu v roce), nemusel jsem byt ve firme ani tech 8 hodin denne. Ale presto jsem mel myslenky soustredene na uspech firmy.

Ta zmena po prodeji byla strasne prijemna. Ono i kdyz me podnikani bavi, tak se to v urcite fazi stane rutinou. Nekomu to vyhovuje a nekomu to vadi. Me ta rutina spise vadi. Mam rad to vzruseni, kdyz firma roste. Ale jakmile se rust zpomalil a zbyly jen rutinni veci na reseni tak me to uz tolik nebavilo. Je to ale doopravdy individualni. Ja obdivuji, kdyz nekdo dokaze zustat u jednoho podnikani klidne cely zivot a ma to rad (nebo dokonce nekolik generaci zustava u stejneho podnikani a nikdo to nepokazi a jeste vylepsuje).

Kdyz se clovek rozhodne firmu prodat, tak ziska financni polstar a muze si delat co chce. Takze rozhodne bych nemel nikdy strach co delat potom co se firma proda. Je tam krasna svoboda a moznosti. A myslim, ze to je uplne jedno jestli se pak zacne delat neco neoveho nebo ne. Je tam ta svoboda se rozhodnout bez museni a tlaku.