Uprimne receno, jeste ze se mi projekt s pizzerii tak pozdrzel.
Do dnes pracujeme na tom, abysme zajistili dodavatele surovin pro pizzerii. Ten system distributoru funguje, jakoby vubec neexistoval internet.
Neni zpusob, abyste si nekde online podivali jake suroviny nabizi urcity distributor a za jake ceny. Proste s kazdym musite projit slozitym rizenim, kde zjistuji, jaky mate kredit a jestli vam vubec neco prodaji. Vyplnie zadost ktera ma 10 stranek a pak cekate na schvaleni. Tohle jim casto trva tydny!!! V jednom pripade uz i mesice (odesel zamestnanec co nas mel na starosti, mesic nikdo na nic neodpovidal a ted mame totalne nekompetentni zamestnankyni co se no nas ucet stara). Tohle je pritom jedna z nejvetsich firem co distribuji potraviny. Pak po schvaleni zjistite, ze treba maji jen jednu z polozek co chcete a ostatni jsou suroviny co odebirat nechcete (protoze jsou treba nic moc nebo nemaji moc polozek v organicke kvalite nebo od solidnich producentu). Timto se to taky jeste vice komplikuje, kdyz mame nejake preference co vlaste do te pizzy chceme davat.
Jen zjistit ceny je neuveritelne usili. Uplne je z toho pocit, jakoby nechteli prodavat.
Moje predstava je, ze by to melo fungovat jako v eshopu. Proste online uvidim jake suroviny distributor nabizi. Naklikam si je do kosiku a nastavim treba pravidelne dodavani kazdy tyden. Tohle je jak z rise fantazie a vubec to tak nefunguje!
Doopravdy s tim valcime a je to frustrujici. A nejhorsi je, ze ten system nejde moc obejit. Vyrobci z praktickych duvodu nemuzou dodavat na primo (moc velka minima na objednani). Nebo se boji nastvat distributory, tak trvaji na tom, ze se musi objednat pres ne. Ale znovu mam problem, protoze mam jasne vymezeno jake suroviny chci brat. A treba na kazdou je jiny distributor, ktery vyzaduje minima objednavek (proste chteji abysme od nich brali vsechno co potrebujeme na pizzu), ale zaroven nemaji nic krome jedne suroviny.
Ten system pusobi tak, ze kazdy distributor chce prodavat jen CO CHCE prodavat. Treba dostanou nejakou vetsi provizi od urciteho vyrobce syra a pak ten syr tlaci za kazdou cenu. A jsou neochotni kdyz nekdo chce neco jineho. Ale chudak nejaky mensi producent si takto myslim, ze ho distributor zastupuje, ale ve skutecnosti ten distributor tlaci nejakeho konkurenta.
Takže další business bude distribuce potravin? 🙂 íšplně to zní jako typický příklad, jak si vždycky buduješ konkurenční výhody pomocí internetu :))
No me to pripada o tolik jednodussi delat pres ten internet, nez posilat obchodaky na osobni jednani na kterych stejne na nic neprijdou a jen vsichni ztraci cas. Ale nejak to tady funguje na tech obchodacich co trvaji na schuzce a nikdy na ni neprinesou ten cenik (nebo jo, ale surovin co nechceme). Koukam na to jak to industry funguje jako pred 20 lety.
Jsi mi připomněl, jak jsem v UK kupoval diskové pole. Pozval jsem několik obchoďáků, a všichni se chtěli sejít s mým manažerem, a jejich představa o prodeji byla ta, že si budou podávat packy a plácat se po ramenou.
O produktech věděli nula.
Jednou jsem si zkusil na vedlejšák dělat obchoďáka pro kamaráda (prodej webu), a kupodivu jsem na první schůzce udělal byznys. Jak? Byl jsem připravenej, měl jsem papíry, návrhy atd…
A kde dělaj ty obchoďáci ty chyby? Myslej si, že to ukecaj, ale na schůzky chodí totálně nepřipravení. 90% obchoďáků umí jenom kecat. A jak já jsem alergický, když jsou lidi na schůzkách nepřipraveni, nedělají si žádné zápisy, žádné todo listy, vlastně se jenom kecá. To jsou pak schůzky na dvě věci…
Mam maly supermarket v Italii a musim rici, ze to tam funguje podobne 🙂 Hlavni dodavatel (krabicové zboží v regalech, 1500 položek, 80% sortimentu) sice akceptuje objednavky elektronicky pres scanner, ale taky systemem “vsechno nebo nic”, ale pak mam desitku dalsich, mensich dodavatelů, kteri prijizdeji osobne jednou tydne, s notesem a tuzkou v ruce, jsou pochopitelně velmi zarlivi, pokud uvidi neco od konkurence a tvari se “tak si od nich vemte vsechno, ja sem jezdit prestanu”. Takto to funguje desitky roku, pred padesati lety to bylo stejne… 🙂
to ma napadlo prvé 🙂
V Čechách to není o nic lepší, např. Makro, není objednávka, aby jsem neřešil nedodané suroviny, špatné suroviny…přitom je to jen o tom, že ten kdo to připravuje většinou nemá ponětí o tom co za suroviny mají. Jednání s delivery manažerem k ničemu nevedou. A přitom mám nasmlouvané objemy a ceny, stále objednávám to samé. Bidwest o něco lepší, ale nemají tak široké portfolium surovin. Na druhou stranu u obou mám aplikaci kde vidím svůj produktový list a co je nebo není skladem, nebo kdy bude. Rozvoz každý den i v sobotu
Dobry den, toto tema mne zajima – dodavam surovinu pro obe firmy. Byl byste prosim ochotny vymenit si par mailu ci telefonat? Dekuji!
Kontakt: blog (zavinac) podnikanivusa.com
Snad to nebude vadit, ze sem dam e-mail a popr. se muzeme pote spojit telefonicky info@pizzzza.cz
Zacinam si myslet ze si vzdycky vyberes nejaky mensi biz (kola, pizzerie…) s tim ze vis ze behem toho procesu najdes nejakou obri diru na trhu :-))
A začít nakupovat za maloobchodní ceny a až následně si vybudovat vztah s malými výrobci?
Chcelo by to zalozit nieco ako http://www.zeleninari.sk 🙂
takže opět nápad na nový byznys 😀
Tak ono distribuce potravin (tím spíš čerstvých nebo organic!) není jako prodávat kola.
Zboží má trvanlivost max. v řádech týdnů, někdy dnů.
Rajče taky nevyroste za týden nebo za měsíc, když si někdo vzpomene, že jich potřebuje najednou tunu.
Proto výrobci a distributoři potravin pochopitelně mají rádi industrializaci – mražené polotovary, co se dají skladovat měsíce, hydroponická rajčata a jiná zelenina, co plodí celoročně a s předvídatelnou produkcí bez externích vlivů jako počasí atd.
Malý lokální farmář dost těžko může dodávat konzistentně a předvídatelně, což typicky restaurace nebo obchody potřebují.
Ono pro distributora ze staré školy je asi dost komplikované vybudovat a udržovat nějaký online systém/sklad s denní/hodinovou aktualizací. I když určitě to lze, viz. třeba Rohlík.cz
Použití sezí³nní zeleniny je něco, čím se může John odlišit. Právě v oblasti pizzy není žádný problém mít sezí³nní verze (výměnna jídelního lístku).
Ano, presne.. pro me to problem neni… ale pro vetsinu restauraci ano… funguji na stabilnim jidelnicku a podle toho funguje i ten distributorsky system
Trošku si říkám jestli ti tenhle typ business stojí za to (gastro,pizzerie),nevidím v tom velký potenciál. Ono není prázdný trh to by chtělo pokud,tak něco originálního a spousty poboček aby to mělo smysl.. Pro zajímavost je celkem zajímavý movie Founder – začátky McDonalds,se mi na tom filmu líbí ta “euforie” expanze na další trhy
No ja jsem vzdycky skeptik, a ve vsem hledam chyby, ale tohle ma naopak obrovsky potencial. Kdyby to John zvladnul, tak do peti let vymaze vsechny tradicni distributory a na obor ma v podstate monopol. Staci aby svym partnerum jeho system dokazal vydelat vic penez..
No neni to tak jednoduchy… kdyz delas v oboru, kde jsou vsichni zvykli fungovat pres telefony a osobne, tak i kdyz das cenik online, tak ti budou volat a ptat se na ceny.. tohle presne ted jsem videl v jinem oboru. Vse dali online a zakaznici jim emailuji a ptaji se na jednotlive polozky. Nechce se jim hledat, nejsou na to zvykli… a je to taky problem.
Vim o tom. Ale vetsinou je to tak, ze je to extremne konkurencni prostredi a vydelavat se da bud zvysovanim cen jidel pro zakazniky nebo setrenim na vstupech – u nakupu surovin. Proste jako vsude jinde. A oni volaji proto aby slyseli neco v tom smyslu “jo to je cenikova cena ale ted jsme dostali navic maso z Californie a potrebujeme se ho zbavit. Tak ti kamo dame polovicni cenu, kdyz nam pomuzes se ho zbavit”.
Proste kazdej se v tom systemu kterej je zregulovanej od shora dolu, od veterinarnich opatreni, zakazu, vyhlasek, az po ceny komodit na burzach, najit pro sebe jakoukoliv konkurencni vyhodu.
Proto rikam ze najit nebo vytvorit system, v podstate Alibabu na suroviny, ktery by dokazal tohle zmenit k lepsimu, byt jen nepatrne, je vec s obrovskym potencialem. Ale jak by mel ten koncept v jadru vypadat vubec netusim, a obavam se, ze by se muselo jit metodou pokus omyl..
To je dost zvláštní to už se v US jako neprodávají čerstvé ovoce,zelenina apod ? Chápu že je asi pohodlnější šoupat krabicema,ale tohle si v Evropě neumím představit a co jsem byl naposledy před pár lety v US,tak si už moc nevybavuji jestli sem někde viděl tržnice. Na jídlo mi připadalo nejlepší čínské “buffety” za cca 10usd velký výběr,dobré jídlo a hned.
Trznice jsou.. farmers market. Ale je to system, ktery jde mimo ty distributory. Cerstvou zeleninu distributori taky maji, ale od vetsich dodavatelu, aby mohli zajistiti dodavky cely rok.
Severní Amerika – země hamburgeru – víc jak 2/3 lidí má nadváhu nebo obezitu a stravují se docela nechutně…
Další verze příběhu Prodej XYZ bikes –> náraz na typicky americký, neflexibilní, zamrzlý způsob myšlení –> Shipito –> úspěch a porážka kvílející konkurence… ? 😉
Být Johnem, udělám to jako Bat’a za První republiky v období, kdy se jeho obuvnická firma dostala do krize. Koupil bych vlastní farmu a pěstoval bych si a dodával bych si produkty dle vlastní potřeby, za vlastní ceny. Bat’a tehdy samozřejmě nerozjížděl pizzerii, produkcí velkostatku nahrazoval část platu svým dělníkům. Když krize pominula a podnik byl opět v plusových číslech, měl navíc už fungující a prosperující velkostatek.
PS: Jako flexibilní Východoevropan (který ještě vyrůstal v systému “porad’ si sám”) se zdravým rozumem a nyní i nějakým tím dolarem v kapse by John určitě zvládl najít v téměř každém oboru v US tento zamrzlý způsob myšlení a nahradit ho novou, efektivní, ziskovou strukturou (pokud ho už nepředběhl jiný Východoevropan nebo Asiat, a pokud by nemusel přímo jednat s ještě zamrzlejším americkým státním aparátem, viz aféra popelnice).
Tak ono distribuce online s obrovskými sklady je sice afektivní a v mnoha zemích velmi dobře funkční až asi na rychle kazícíse produkty. Jenže problém velkých distribucí je,že mají desítky tisíc položek a tudíš nikdo konkrétní zboží netlačí zákazníkům.. a to se mnoha dodavatelům nelíbí.Dělají sice často promo akce,ale to jsou vždy jen omezený vybraný počet,které dělají akce (podobně jak hypermarkety na přilákání zákazníků)
Z trhů se jeví asi nejzajímavějí asijské země a některé latinskoamerické. Třeba asi málokdo ví,že do číny se vozí obrovské množství mléka protože tam na pultě ho mají za cca 30CZK(1,2USD). Zajímavé jsou i vejce,ale tam je problém s přepravou. U nás stojí cca 3CZK,v číně 12-14CZK
Ať Ti to vyjde. Na italské kuchyni se prý dá vydělat nejvíc 🙂 dle známého z Le Cordon Bleu. Ovšem pokud to člověk dělá fakt dobře. Bude mít pizzerie i glutenfree a dairyfree nabídku?