Category Archives: Osobni zkusenosti & zivot

Kdy me prace bavi

Osobni zkusenosti & zivot

Vite, kdy me bavi nejvice podnikat? Kdyz vsechno nejak tak rychle odsipa a jde kupredu. Clovek ma az pocit, ze to jde snadno.

Takove ty okamziky, kdy nemusite cekat na odpoved emailem. Misto abyste cekali tyden a pak dostali omluvu, ze dotycny zrovna nemel cas tak ta odpoved prijde okamzite. Kdyz kazdy udela vse co ma udelat velmi rychle a bez dlouheho cekani. Kdyz se nejaky obchod rychle dojedna a nikdo zbytecne nechytraci.

Proste za ten den udelate obrovske mnozstvi prace a pohnete se kupredu. Tohle mam doopravdy nejradeji.

Doufam, ze to vydrzi cely rok 2014!

Korporatni vs. podnikatelsky pristup

Osobni zkusenosti & zivot

Korporatni pristup – dokazat oduvodnit argumenty a presvedcit ostatni, ze nejake rozhodnuti je to nejlepsi. Je to uplne specificky set schopnosti toto umet delat. Vedet, ktere rozhodnuti pujde dobre vysvetlit a ktere ne. A dokazat byt vzdy na te spravne strane. I kdyz pro firmu to muze byt na nic. Sem patri i argumentace, ze se neco nejakym zpusobem dela uz dlouho, tak proc to menit.

Podnikatelsky pristup – udelat to nejlepsi rozhodnuti pro dany okamzik a problem. A je uplne jedno jestli se to da vubec nejak vysvetlit nebo ne. Nejdulezitejsi je, jake rozhodnuti je skutecne nejlepsi pro firmu. Ne jak to oduvodnit. Bohuzel cim kontraverznejsi rozhodnuti tim mene tomu budou lidi rozumet. Takze v tomto je to tezsi, kdyz ma clovek nad sebou nejake lidi s korporatnim pristupem. Pak je to riskantnejsi pristup.

Jak delam strategicke planovani

Osobni zkusenosti & zivot, Shipito

Kdyz chcete neceho dosahnout tak musite trosku vedet kam smerujete. Ono v tom kazdodennim shonu je tezke mit trosku nadhled. Takze jsem si na to vytvoril jednoduchy system.

Pouzivam uplne primitivni Word dokument. Zadne slozite pomucky nebo softwary. Proste jeden soubor do ktereho si pisu poznamky.

Mam to rozdelene podle mesicu. Kdyz je novy mesic tak si napisu nadpis: Prosinec 2013. To jen abych zpetne videl k jakemu datumu se poznamka vztahovala.

Pisu si tam jakekoliv vyznamne zmeny, ke kterym doslo v podnikani. Treba kdyz nastavime jine ceny. Nebo spustime nove sluzby. Nebo treba se udela velky redesign webu. Proste jakakoliv vyznamna zmena, abych pozdeji mohl dohledat proc treba od nejakeho mesice nam vse zacalo rust nebo klesat. Napisu kratkou poznamku pod ten mesic. Kdyz pak zpetne hledam tak staci jednoduse prolitnout ocima dokument a vidim to.

Pak si tam pisu ruzne myslenky k budouci strategii. Kdyz mam zrovna naladu a inspiraci tak napisu par vet. Jak si predstavuji, aby Shipito fungovalo za par let. Jakym smerem jit. Cokoliv strategickeho. Jde o to, ze kdyz mam slabou chvilku tak se na ten dokument zpatky podivam a uvedomim si proc vlastne delam veci jak delam. Nechci podle okamzite naklady delat nejake zmeny. A ten dokument mi pomaha vytvaret nejakou kontinuitu.

Jednou za cas, tak 1-2 roce se divam hodne do minulosti. Takovy komplexni pohled jak se moje myslenky vyvijely. Co za zmeny jsme delali. Jaky to melo dopad. Proste se snazim trosku divat z odstupu a znovu mi ten dokument velmi pomaha.

Je to celkove velmi primitivni, ale naprosto dostacujici a fungujici system.

Startupovy Zen

Osobni zkusenosti & zivot, Startupy

Vzdycky kdyz vidim nejakeho podnikatele nebo startup, ktery je naprosto spokojeny s tim jak vsechno je tak mam pocit, ze to je obrovsky “red flag” (varovny signal).

Kdyby to bylo u nekoho kdo ma velmi dobre rozjetou firmu, ktera vydelava velke prachy, tak je to relativne OK. To ze takovy clovek trosku usne na vavrinech neni zas takovy problem. Dobre rozjeta firma pojede a bude vydelavat jestli hodne dlouho.

Kdyz ale to stejne vidim u nejakeho zacinajiciho startupu tak me to desi. Startup, ktery nevydelava. Nikam se poradne nehybe. Ale zakladatele jezdi po konferencich, startup soutezich, jednaji s mentory, schazi se po akcich, buduji kontakty, potkavaji velmi zajimave lidi…. a vsechno je to strasne bavi. I kdyz nakonec to nemusi vubec nic prinest. Resi kokotiny. Ruzne filozoficke otazky co se stane az budou strasne uspesni. Jestli ten mozny budouci uspech vubec unesou. Vsichni zakladatele i zamestnanci jsou obrovsti kamaradi. Kazdeho ta prace strasne bavi. A vsechny naprosto bavi byt spolu dohromady co nejvice casu. Protoze je to vsechno strasne super.

Uprimne jsem to takto nikdy nemel. Samozrejme me prace celkove vice bavi nez nebavi. Ale vetsinu casu me to obzvlast v tech pocatecnich stadii docela sere. A to vcetne vsech lidi co se mnou delaji. Nejsem nikdy spokojeny s tim jak se to rychle (pomalu) zene kupredu. Porad mam pocit, ze by vsichni mohli delat rychleji. Ze se maji vykaslat na reseni volovin a hlavne to dodelat. Proste se to ve me dusi. Jsem nasranej. A snazim se na nikoho nervat a byt v klidu, abych je zbytecne nevynervoval. Tohle asi stoji nejvetsi osobni usili. Ale v zadnem pripade nemam pocit, ze jsem spokojen uz s tou cestou na kterou jsme se vydali. Doslova jsem nasranej, ze nejsme tam kde mame byt.Az kdyz vidim, ze se k nejakemu cili blizime, napr. ze uz vydelavame dobre penize tak se mi trosku ulevi a muzu si dovolit pocit, ze jsem trosku spokojeny.

Pratele, vemte tento clanek jak je napsany. Strasne vam zavidim, kdyz dokazete vsechno milovat a byt spokojeni i kdyz podle vysledky tomu neodpovidaji. Kdyz je pro vas ta cesta uz cil tak jen dobre pro vas! Ja to mam presne obracene. A doopravdy vam vsem zavidim!To je pro me docela tezka vec na tom podnikani. Ten pocit frustrace, ze vsechno nejde okamzite zaridit a zrealizovat jak to chci. Ze je predemnou mraky problemu. Sracek, kterymi je potreba se probrat. Spousta ztraceneho casu, protoze nevim ktera schuzka nebo telefon pro me budou uzitecne. Ktera akce prinese co potrebuji. Moje zkusenosti jsou, ze vetsina casu je naprosto promrhana. Vzdy doufam, ze delam dobra rozhodnuti a poustim se jen do toho co skutecne prinese nejaky smysl. Neuzivam si to. Jsem ke vsemu kriticky. Sere me to. Mam na to malo casu, abych stihl vsechno co bych potreboval. A az se vsim prokousu tak to je teprve uleva. Ale ono to strasne dloho trva.

90% lehke (nekdy tezke) nasranosti. Na zaver 10% dobreho pocitu, ze to nakonec dobre dopadlo.

Ruzne cesty k stejnemu cili. Je potreba byt flexibilni a vytrvaly.

Osobni zkusenosti & zivot

Jednu vec co jsem se v Americe naucil je, ze na kazdy problem existuje obrovske mnozstvi reseni. Asi tim, ze to je opravdu velka zeme, kde je spousta lidi, spousta firem, spousta konkurence… tak skutecne je vzdy mnoho alternativnich cest.

Uz treba v tom jak se americani stehuji. Neni prace v Chicagu, tak se prestehuji do Los Angeles. Je to naprosto normalni a kdyz se podivam kolem sebe tak vidim spoustu lidi, kteri se takto stehovali za prilezitostmi. Je potreba byt flexibilni, protoze vzdy je nejaka cesta, ktera vede k cili.

V podnikani je to stejne. Neco se nedari a staci hledat a najdou se dalsi reseni. Ten jediny problem je v tom, ze ty alternativni reseni nejsou jasne videt. Jsou skryta. A nedaji se nejak snadno hledat. Kdyz neznate ty spravna klicova slova tak je ani nenajdete (protoze se neumite zeptat). Dokonce je tezke se ptat nejakych odborniku, protoze ne kazdy ma ten spravny prehled, aby zrovna dokazal poradit vam. Ale proste je dulezite se nevzdat a pak se to reseni jednoho dne objevi.