Pracujete v nejakem oboru aspon 5 let. Je to nejenom vase prace, ale zaroven konicek. Neni vam lito stravit stovky hodin volneho casu samostudiem. Precetli jste desitky knizek. Ctete blogy a jine informace denne na Internetu. Takze se da rici, ze jste docela odbornik.

Lide to o vas vi, ze se nejakym oborem zabyvate. Pak jste nekde ve spolecnosti, mate diskuzi nebo nekde neco napisete. A nekdo jiny vam rekne svuj nazor, ktery je ale naprosta hovadina. Nemuzete se na toho cloveka zlobit, protoze se o ten vas obor vubec nezajima (mozna nekde neco slysel od nekoho, ale v zivote o to nemel skutecny zajem). Ale najednou s vami zacne argumentovat. Ale uplne spatne. Nedokaze dat rozumny argument, ale presne vsechno vi (cim je blbejsi tim si je jistejsi).

Dobra diskuze se da vest s lidmi, ktere maji znalosti na podobne urovni. Ale kdyz je jeden uplne mimo tak je to tezke. A ted si vemte, ze takovy clovek ma velke sebevedomi a chce s vami argumentovat. Vy ho ale nechcete ztrapnit a vysvetlit mu, ze nezna ani zaklady. Ale pritom vas to urazi, protoze to presahuje hranice blbosti, ktera se da snaset. Najednou vidite, ze ostatni si zacinaji myslet ze na tom nazoru neco bude, protoze vy mlcite. Ale nechcete promluvit, protoze vite, ze vase reakce toho cloveka ztrapni a ukaze, ze o tom nic nevi. Jak toto resit?

Kdyz jsem psal par poslednich clanku tak se me honily v hlave moje vlastni zkusenosti. Treba tento clanek o zmenach. Zrovna ja osobne jsem mel neuveritelnou obavu ze zamestnavani lidi. Byl jsem rozhodnut a na 100% presvedcen, ze po zkusenostech z podnikani jiz nikdy (doopravdy NIKDY) nebudu nikoho zamestnavat.

Zazil jsem si na vlastni kuzi jake to je zamestnavat lidi. Mel jsem s tim strasne moc starosti. Ale zaroven jsem to i neumel. Prectete si muj starsi clanek kde to popisuji. Byl jsem presvedcen, ze cokoliv budu delat tak to musi byt cinnost, kde nepotrebuji zadne zamestnance.

Ted si nedovedu predstavit, ze bych zamestnance nemel. Ale kdybych se zatvrdil a vytrval v mem puvodnim rozhodnuti tak se nikdy neodhodlam udelat zmenu. Kazdy se boji rizika, ze se znovu spali, kdyz uz nejakou negativni zkusenost zazil. Bylo to hodne rozmysleni a stresu nez jsem najmul prvniho cloveka (a to jeste v USA, kde jsem poradne neznal podminky jak se podnika a co me ceka). A ted si rikam, ze jsem se bal temer zbytecne.

Jsem starsi, snad rozumnejsi, coz hraje nejakou roli. Ale je tady jeste neco co mi velmi vyrazne pomohlo. Zmena prostredi do USA. V CR neexistuje dobre prostredi pro vychovavani manazeru. Omlouvam se jestli nekoho urazim, ale toto je muj osobni nazor. Kazdy zamestnanec v CR ma na vse svuj nazor. Kazdy vi, ze by vse dokazal delat lepe. Kazdy vi jak co resit. Lidi nemaji radi navody, neradi uznavaji autority, presne postupy prace, dodrzovani pravidel… Ano je v tom velky rozdil proti USA. Manazer v CR bude resit spoustu prkotin od toho jestli mu lide vubec prijdou do prace nebo budou na nemocenske par mesicu a pritom treba ani nebudou nemocni. Jestli zamestnanci nebudou neco obcuravat a delat to po svem. V USA toto temer neexistuje. Ale to jsem odbocil.

Zamestnanci v USA vas v podstate navedou do vasi role manazera. Specificky si vyzadaji vase stanovisko na reseni situaci ve firme. Na kazdou vec budete muset dat rozhodnuti (nestaci mavnout rukou a rict jim at si to vyresi sami). Ne Americani nejsou kreativni a nebudou si neco delat sami. Bud jsou jasna pravidla a pak pracuji. Kdyz nejsou tak klidne pracovat nebudou. A je to chyba vedeni, protoze nenastavilo pravidla.

Ale jakmile zamestnanci chapou jak situace resite tak vase pravidla dodrzuji a dale prosazuji. Presne postupy, ktere jsem zavedl v roce 2002 se dodnes v me firme dodrzuji. Stejna pravidla stale funguji. A to treba do kancelare v Las Vegas prijedu jen parkrat za rok. Jednou se neco zavede a funguje to. Az tady jsem zazil a pochopil vyznam slova ORGANIZACE. Nebo budovani organizace. Mate firmu a budujete neco co ma urcita pravidla a kulturu. Manazer stoji v cele a urcuje smer vyvoje a ty pravidla. A zamestnanci na tom stavi a organizace roste a funguje! Diky zamestnancum!

Kdyz se podivam zpetne na svuj zivot tak jsem nekolikrat udelal docela velke radikalni zmeny. Byly to zmeny ze kterych jsem mel obrovsky strach. Nechtel jsem je delat, protoze jsem zil ve svem pohodli a mel jsem obavu neco menit.

Tohle si myslim, ze je docela velke nebezpeci vlastniho rozvoje. Sam to u sebe vidim. Na neco zvyknu a mam pocit, ze to tak musi byt. Proste jsem zvykly neco delat nebo zit urcitym zpusobem. Ale pritom by slo zit mnohem lepsim zpusobem nebo udelat pozitovni zmenu, ale je tezke najit odvahu a udelat to rozhodnuti. Nebo je az prilis jednoduche si najit spoustu duvodu proc by se zmeny delat nemely.

Lidi jsou asi od prirody lini a nechce se jim zbytecne vyvijet energii, kdyz neni 100% garantovany vysledek. Ale v zivote to je tak, ze na 100% neni garantovane vubec nic. Proste clovek musi sem tam neco risknout. Udelat zmenu. Dostat se do situace, ktera je nova, neznama a neni to pritom moc prijemne. Ale kdyz to prekona tak zjisti, ze se zase neco noveho naucil a k necemu to bylo. A nemusi jit vzdy o to, ze se mu zadari. I neuspech je pozitivni (je to zkusenost).

Ale nejhorsi je nikdy se o nic nepokusit. Vidim treba lidi, kteri dokazou dlouze vypravet proc neco nejde. Ale pritom s tim nemaji vubec zadnou praktickou zkusenost. Nikdy to nezkusili. Nikdy se neodhodlali neco risknout. Nikdy neudelali zmenu ze sveho stereotypu, zivota nebo pohodli. Takovyto lide jsou jako jed. Kdyz se budete o neco pokouset tak vas budou zrazovat. Ukazou vam duvody proc to nejde. Budou ztracet spoustu vaseho casu. Ale pritom s tim co chcete delat nemaji zadnou konkretni zkusnost. Nikdy se od takovych lidi nenechte odradit!

Zrusil jsem svuj Twitter.com ucet. A mam o dalsi hloupost mene. I kdyz cteni a psani Twitteru zabralo jen par minut denne, tak to byla hodne neproduktivni cinnost. Radeji tech par minut venuji tomu, ze nebudu delat vubec nic, odpocivat, sportovat.. proste cokoliv jineho co se netyka online sveta ve kterem travim az moc casu (podle meho nazoru).