Kdyz podnikate tak je to jako jizda na horske draze. Letite nahoru, pak dolu, nahoru a dolu… Kdyz zrovna letite dolu tak to muze byt hodne narocne na psychiku. Jsou to okamziky, kdy to chcete vzdat a delat neco jineho (nebo nedelat vubec nic).

Realita neni takova, ze by vzdy slo vsechno jako po maslo a jenom se darilo. Bohuzel, ze? Kdykoliv se dari a mate pocit, ze vsechno funguje naprosto fantasticky tak je nejaky problem hned za dvermi. Na toto uz jsem si docela zvykl a beru to jako fakt. Ale neznamena to, ze me nedeprimuje, kdyz do neceho vlozim spoustu casu nebo penez a pak se tomu nedari.

Asi jako kazdy podnikatel beru tyto neuspechy docela osobne. Neni to jako u zamestnance, ktery ma tu hlavu cistejsi. Majitel – podnikatel to proste mnohem vice proziva. Ale mam na to reseni, ktere mne pomaha.

Chce to mit vzdy vice nez jeden cil. Vice cilu pomuze prekovanavat docasne neuspechy. Je jedno jestli jde o cile osobni nebo pracovni. Kdyz se jen totalne zamerite na praci tak vas neuspech v praci polozi. Kdyz mate treba aspon dva cile tak uz je riziko mensi. Treba chci mit uspech v praci a zaroven chci byt perfektne fit (a nabudovat svaly v posilovne). Tohle je jen priklad a vyberte si co chcete. Ale kdyz uz mam takoveto dva cile a v praci se nebude darit tak muzu jit do te posilovny a bude se me darit tam. Cim vice cilu mate a skutecne je chcete dosahnout tim je se vsechno stava jednodussi. Budete prekonavat jednoduse problemy, protoze se pokazde muzete zamerit na to co se vam dari.

Ahoj Johne,
již delší­ dobu sleduji tvůj blog a tvé uspěchy v podnikání­ za oceánem. Obdivuji kolik toho zvládáš. Zají­malo by mne, a určitě i další­ čtenáře tvého blogu, jak si organizuješ čas abys stí­hal všechny projekty, které máš a ještě si našel čas na zábavu a psaní­ blogu. Máš vyhrazený čas na každou činnost v rámci nějakého každodenní­ho pracovní­ho rituálu nebo jak máš zorganizovaný pracovní­ den?Dí­ky za odpověďPetr

Dobra otazka. Nejsem zadny superman a asi jako kazdy zapasim s tim jak nejlepe zkombinovat praci a zivot. Berte muj navod s rezervou. Na organizaci prace je spusta odborniku (viz. napr. princip GTD). Moje kvalifikace je v tom, ze toho delam hodne najednou a z toho jsem se neco naucil. Ridim vice firem a casto se me nekdo pta jak to zvladam. Nemuzu sedet v kancelari v kazde me firme (protoze jsou ve vzdalenych mestech). Taky rad chodim ven sportovat a jezdim na dovolene. Takze nejake zasady musim mit abych to byl schopen zvladat.

Kdyz pracuji tak skutecne pracuji. Snazim se s tim doslova “nesrat”. Proste zamerit se na cil co je potreba udelat. A udelat to co nejrychleji to jde (najit zpusob jak to udelat co nejrychleji). Maximalne se soustredim a makam na to. Nenechavam se vyrusi a vetsinou neskoncim dokud to nedodelam (za predpokladu, ze dodelat znamena treba nekolik hodin prace v tahu).

Snazim se udelat co nejvice v co nejkratsim case. Celkove pracuji hodne, ale v hlave si drzim to ze chci pracovat co nejmene. Protoze tech cinnosti mam vice a vse se da neustale vylepsovat tak vim, ze vsechno proste delat nemuzu. Chci mit i dost casu na rekreaci a ruzne konicky. Ale kdyz pracuji tak premyslim, co je nejnutnejsi udelat a jak nejrychleji to muzu udelat. S tim souvisi i to delat vse tim nejjednodussim zpusobem jak to jde. V jednoduchosti je krasa.

Pouzivam priority. Nezaseknu se na detailech. Muj kamarad, ktery se mnou ridil realitni tym v Las Vegas byl schopen premyslet nekolik hodin nad tim jestli nase reklama v jednom z casopisu ma mit modre nebo zlute pozadi. Muj pristup byl bud udelat rychle rozhodnuti a kdyz si nejsem jisty tak jeden mesic zkusim jednu barvu a druhy mesic druhou barvu (a zmerim vysledky – treba pocet lidi co na inzerat zavolalo). A podle toho co bude fungovat lepe se budu rozhodovat dale. Venuji cas primerene k potencialnimu vysledku. Kdyz na mem rozhodnuti zalezi hodne penez tak venuji hodne casu.

Nemam zadne schuzky. Schuzky s lidmi jsou obrovskym zroutem casu. Cas zabere si nejakou schuzku domluvit, pak ji potvrdit, pak na nekoho cekat (nebo i nekam jet). Nekdy se stane, ze lidi schuzky zrusi a presunou na jiny datum. Narusuje to moji flexibilitu. Treba ani nemam zrovna naladu se s nekym schazet. Obzvlast kdyz se to domlouva dlouho dopredu. Takze se snazim podnikat tak abych zadne schuzky nemel. Kdyz se chce zakaznik schazet tak mu rovnou dam po telefonu nebo emailu co nejlepsi nabidku a rovnou reknu, ze na schuzky nemam cas. Tak jak mam podnikani zarizeno si to muzu dovolit a vyhovuje mne to.

Minimalne telefonuji. Telefon je podobny zrout casu. Nedomlouvam si konferencni hovory. Nedomlouvam si casy kdy budu nekomu volat nebo nekdo bude volat me. To domlouvani casu je pro me problem. Nemam totiz zadny kalendar (ani papirovy ani na pocitaci nebo na telefonu). A zadny kalendar nechci, protoze nemam rad ani ty schuzky nebo telefonaty.

Kdyz nekdo zavola a chce se sejit tak kontakty predam mym zamestnancum at to vyridi. Ne vzdy to funguje. Nekteri zakaznici jsou neoblomni, ale neda se nic delat. Tohle bylo asi nejtezsi, protoze jsem kvuli teto neochote mozna ztratil nejake zakazniky nebo zakazky. Ale prinasi me to obrovskou flexibilitu ve vyuziti meho casu. Naprosto to miluji a je to i duvod k me vysoke produktivite prace. Proste mam cisty kalendar a kazdy den muzu delat presne co chci delat.

Podobne to funguje se zamestnanci. Tim me treba netelefonuji s kazdou kravinou. Vetsinou nevolaji dokud nejde o opravdovou katastrofu. Tohle slo zaridit lepe nez se zakazniky. U zamestnancu je to jednodussi, protoze ty je mozne naucit presne tak jak to chci mit ve firme zarizene. Takze dokud nehori tak me nevolaji. Spise volam ja jim (obzvlast tem co jsou v jinych mestech nez ja), kdyz treba jedu v aute a stejne bych nemohl delat nic jineho. Vyuzivam cas tak aby to vyhovovalo mne.

Deleguji. Rad si vyzkousim jakoukoliv cinnost v me firme. Treba odpovidam na emaily, resim ucetnictvi, vyridim objednavky, ale nedelam to vecne. Delam to do te doby dokud nejsem presvedcen, ze vim jak je nejlepsi zpusob jak tu praci provadet. Jakmile to vim a vidim, ze cinnost je delegovatelna tak ji deleguji. Tohle je hodne dulezite. Nezaseknout se v komfortu a stereotypu prace. Pak je clovek zaneprazdnen a vlastne nema na nic noveho cas. Kdyz se prace nadeleguje tak je casu k dispozici hodne.

Pracuji na cem se me chce pracovat. Zjistil jsem, ze nejlepsi vysledky mam kdyz pracuji na necem kdyz na to mam chut pracovat. Takze kdyz prijdu do prace a nemam zadny aktualni prusvih (zavirovany pocitac, praskle potrubi v nejake nemovitosti, apod.) tak delam presne na tom na cem mam chut pracovat. Podivam se treba na nejakou mou firmu nebo web. Zamerim se na nejakou oblast a snazim se ji vylepsit. Nejak tak podle nalady. Tohle mam nejradsi a mam s tim nejlepsi zkusenosti. Pro me tohle funguje a dokazu toho udelat hodne. Mnohem vice nez kdokoliv jiny, protoze mam chut to delat.

Pracuji kdy mam nejlepsi vykonost. Za idealni povazuji jit sportovat v prostredku dne nebo mit jinou aktivni prestavku. Jit se treba projit a na obed na plaz. Posedet venku na zahradce a divat se na more. Zrelaxovat a pak jit zpet do prace. Prestavka v prostredku dne pro me funguje naprosto perfektne. Stejne tak to plati rano. Nemam zadny budik a kazdy den se vzbudim podle toho jak se citim. To taky funguje dobre. Zajimave je, ze se stejne budim v rozmezi plus minus jedna hodina. Ten rozdil, ze se clovek probudi sam od sebe dela obrovsky rozdil.

Pomucky pro organizaci. Nejdulezitejsi je email. Ruznych ukolu je hodne. Takze nutim kazdeho at me posila emaily, protoze jinak na vsechno zapominam. Dokud to nemam vyrizene tak nechavam email v inboxu. Kdyz vyridim tak archivuji. Na dlouhodobejsi veci a abych nezapomnel tak si pisu ukoly to TO DO na basecampu nebo ted na Gmail Tasks. Ale svym zpusobem emailovy program je dostacujici jako misto kam si uchovavat ukoly (i kdybych si mel poslat email sam sobe).

Drobna zkusenost na zaver. Cim vice jste toho donuceni delat tim rychleji se naucite byt efektivnejsi a organizovanejsi. Delegovat jsem se naucil az kdyz jsem vedel, ze chci jezdit casto na dovolene nebo se odstehovat k mori. Predtim jsem mel porad strach to udelat. Duverovat lidem jsem se naucil az kdyz jsem byl take donucen. Podnikatele vetsinou mysli, ze by vsechno meli delat sami, protoze to delaji nejlepe. Nebo maji strach udelat krok do neznama. Pak to jednou zkusi a zjisti, ze po prekonani pocatecnich problemu to jde snadneji nez kdy tusili.