Tak se mi podarilo nadelegovat dalsi vec. Kompletni system na prijmani novych zamestnancu. Mam z toho radost, protoze delat pohovory a vybirat zamestnance je dost casove narocne. Obzvlast kdyz jich ted prijimame cim dal vice. A ted to mam nadelegovane.

Nadelegovane pro me znamena, ze min. dva lidi ve firme to dokazou delat. Vse od podani inzertu, vyberu podle zivotopisu, sjednani pohovoru, jak vybirat, jaky test udelat, jak vyhodnotit a pak kdyz nekoho najeme, tak kompletni vyrizeni veskereho papirovani. A skutecne si to zkusili. Kdyby byl jeden nemocny tak nekdo druhy muze zaskocit. Cely proces si vyzkouseli uplne sami. Ja jsem se jen podival koho najmuli. A mluvil jsem s temi novymi zamestnanci az kdyz byli prijmuti. Musim uznat, ze vybrali dobre.

Zase jsem ve sve vlastni firme mene potreba.:-) Ale takto to ma byt. Mozna bude potreba nekoho najmout az budeme pryc. Krok za krokem predavam ruzne cinnosti dalsim lidem. Delegovani ma jeste jedno hledisko. Schopni lide radi prijmou dalsi odpovednost navic. Jsou radi, ze si muzou vyzkouset neco noveho. Novou praci. Novou zkusenost. Hodi se jim to do zivotopisu, kdyz muzou ukazat jake ruzne prace delali a otevira jim to dvere do budoucich povolani.

Kazdy kdo podnika tak nechce, aby jeho konkurence vedela co presne dela. Takze se vetsinou snazi nikde o nicem nemluvit. Nebo kdyz uz nekde pise nejaky blog nebo dava rozhovory tak radeji mlzi, aby nevypustil neco co by mu uskodilo. Ja tohle presne chapu. Ale premyslim do jake miry je to prospesne.

Mam zkusenosti s obojim. O necem vubec nepisu vubec. O jinych aktivitach pisu nebo mluvim hodne otevrene.

Kdyz se piste otevrene o podnikani tak se da ziskat velmi primy vztah se zakazniky a ruznymi partnery. Proste je to skoro jako kdybyste se znali osobne. Zakaznici a partneri o vas vi vice. Rozumneji lepe proc delate neco jak delate. Pritahnete k sobe podobne smyslejici lidi a ti vam zase lepe pomuzou k uspechu. Byt otevreny vam pomuze vybudovat tyto vztahy. A ty jsou k nezaplaceni.

Je to risk byt otevreny. Je to obrovske dilema jake informace poustet do sveta. Pochlubit se uspechem? Ale nevyuzije tu informaci konkurence? Ale to pochlubeni zase taky pomuze, protoze zakaznici a partneri vidi, ze firma neco asi dela dobre. Verim, ze vetsina lidi si mysli, ze je lepsi tajit co nejvice to jde. Ja bych si to stejne myslel jeste pred par lety. Ted se me uhel pohledu uz dost zmenil. Je to hodne tezke vedet co je doopravdy klicove a nesmi se zverejnovat. Je to tezke delat tyto rozhodnuti. Ale vidim, ze se vyplaci byt otevreny. Je v tom i risk a clovek musi pomalu naslapovat a testovat co si muze dovolit.

Cim je clovek otevrenejsi tim je to zajimavejsi pro lidi okolo. Nejenom clovek dostane dobry feedback, inspiraci, ale je tam ten primy ekonomicky prospech. Kdyz se podivate na “old school” firmy, tak ti toto nikdy nebudou delat. Nejaky CEO nebude psat blog a psat neco o sve firme. Proste toto je nemyslitelne. Ale rikam si, jestli neni jina doba a tento pristup je jiz prekonany.

V podstate nemuze jet nikdy. Nikdy neni vhodny cas. Vzdycky se objevi nejaky duvod proc nejet. Pokazde je mozne plany zrusit a jit resit nejaky problem. Jen popisu nasledujici pravdivy pribeh, ktery to krasne ilustruje.

Mam kamarada jehoz bratr podnika v necem podobnem co ja. Ma firmu na freight forwarding. Resi, ale vetsi zasilky nez male baliky. Ma sklad primo v ramci letiste v Los Angeles. A posila tyto vetsi zasilky predevsim pro firemni zakazniky letadlem po celem svete.

Pred dvema roky svou firmu prodal. Byl totiz uz kompletne vyhoreny. Uz tu svoji firmu kompletne nenavidel. Sedm let nejel vubec nikam na dovelenou. Ani na vikend. Kazdy den chodil do prace. Mel spoustu prace. A firma rostla.

Pak dostal nabidku at firmu proda. Koupila ho mnohem vetsi firma. A chteli, aby zustal ve vedeni jako zamestnanec. Dela porad stejnou praci. Ridi stejny team lidi. Ale jako zamestnanec. Najednou je strasne spokojeny. Jezdi na dovolene. O vikendu chodi hrat golf. A ma pocit, jak je to fantasticke, ze uz nemusi byt porad v praci.

Firma funguje porad dal. Nezkrachovala a dari se ji stejne nebo i lepe nez predtim. Najednou to ale jde. V cem byl teda problem? Proc to nemohlo fungovat kdyz byl tento clovek majitelem. A muze to fungovat kdyz je majitelem nekdo jiny?

Odpoved at si kazdy najde sam podle toho jak se mu to hodi. Nejaky podnikatel bude verit, ze to nejde a nikdy na dovolenou nepojede. Nekdo jiny zase radeji ani nezacne podnikat, protoze se toho dopredu boji. Kazdy si najde svuj duvod proc to jde nebo nejde.

Tesne pred dosazenim nejakeho vetsiho uspechu byva nejaky obrovsky problem. Takovy problem, ze mate pocit, ze se to neda prekonat. Neco co vas posune dozadu a ztracite uplne nadeji. Tohle jsem uz nekolikrat zazil. Mel jsem pocit, ze se na vse chci vykaslat. Ze uz to ani nema cenu. Proste ten problem se me v tom okamziku zdal neprekonatelny. K tomu me okoli me jeste utvrzovalo v tomto pocitu. Treba i ruzne autority jako pravnici mi rekli, ze to nejde.

Pak jsem to nejak zpytlikoval dohromady sam. V dusi jsem mel uplne pocit beznadeje, ale nedalo mi to a udelal jsem ten posledni krok. Mel jsem pocit zbytecnosti, kdyz jsem travil desitky hodin resenim. Jakoze travim cas, kdyz kazdy prece vi, ze uz to nema cenu.

A najednou doslo ke zlomu. Vse se vyresilo temer zazracne a jednoduse. Kdyz resite jakekoliv problemy, tak to chce vydrzet. A neustale hledat moznosti. I kdyz si uz clovek neveri a ma pocit, ze to uz nema cenu. Vzdy se da najit reseni.

Zrovna dneska jsem si jedno takove vitezstvi vychutnal. O detaily se snad budu moci podelit nekdy v budoucnu.

P.S. Jeste z jineho soudku. I kdyz dosahnete jakehokoliv uspechu tak se najdou nejaci loseri, kteri vzdycky budou chtit poukazovat na neco co se vam nepovedlo. Proste to budou chtit vypichnout pri jakekoliv prilezitosti. Jen aby to mohli shodit.

Nemam cas znamena, ze na neco NECHCI mit cas. Podle svych priorit mam pocit, ze to neni zas tak dulezite tak na to nemam cas. Takze kdyz reknu, ze na neco nemam cas, tak nejsem presvedcen, ze to je pro me nezbytne dulezite.

Rict, ze nemam cas neni dobra vymluva. Kazdy ma 100% kontrolu nad svym casem. Je to vzdy rozhodnuti cloveka jak si zaridil zivot, aby mel cas na to na co ho chce mit. Je to drsne to takto rici, ale je to jediny zpusob jak neco zmenit. Schopnost priznat si pravdu a ze kazdy ma moc ve vlastnich rukach neco se svym zivotem delat. Hodne casto to neni snadne. Ale vzdy se da vsechno zaridit. Treba ne okamzite. Ale jde to.

Kdyz mi stejnou vetu rekne nekdo jiny tak to chapu uplne stejne. Je to kazdeho rozhodnuti cemu chce svuj venovat cas.

• Nemam cas na sport.
• Nemam cas na nejaky projekt
• Nemam cas na odpocinek.
• Nemam cas na uceni se neceho noveho.

Samozrejme ja to taky rikam. Ale v skrytu duse vim, ze se mi proste nechce. Vim, ze vsechno ma svoji cenu. Bylo by fantasticke se treba naucit nekolik dalsich jazyku (chtel bych mluvit Spaneslky, Italsky, Nemecky a Japonsky). Ale kdybych SKUTECNE chtel, tak bych do toho musel dat obrovske mnozstvi casu. Ale zas tak moc se me nechce, takze proto nic nedelam. Ale vim jak toje. Uvedomuji si cemu davam priority.

Mozna si rikate, ze tady pisu blbosti. Ale skutecne si myslim, ze je hodne dulezite videt ten rozdil. Bud bezmyslenkovite na cokoliv odpovim, ze nemam cas. Nebo se zamyslim jestli skutecne neco chci nebo nechci. Kdyz chci tak si na to ten cas udelam. Kdyz nechci tak se tim vubec netrapim a necham to byt. Ale vim, ze mam kontrolu nad svym casem. Ze jde jen ciste o me priority cemu ho venuji a co je pro me skutecne dulezite. Kdyz neco dulezite je, tak nehledam vymluvy a udelam to.