Tak me to neda a musim vybrat neco z komentaru ke clanku o odmene pro zamestnance:
Svym zamestnancum bych nedaval jako benefit neco, co je normalne uplne mimo jejich moznosti, drzel bych se toho, dat jim zazitek ktery je jen mirne nad tim, co je pro ne bezny zivotni level.
Neco v zivote dokazat stoji strasne moc energie. Nejtezsi je najit dostatecnou motivaci na tu kazdodenni drinu. Na prekonavani prekazek. Tohle si myslim, ze je klicovy rozdil mezi uspesnymi a neuspesnymi lidmi. Obzvlast kdyz clovek zacina ta je to tezke. Jakmile ochutna prvni uspechy tak se vse stava jednodussi. Uspech je jak droga.
Jenze v obdobich toho kazdodenniho boje je nejdulezitejsi najit dostatek vnitrni sily. Vzdat se je hrozne snadne. Nic nedelat je hrozne snadne. Mit pocit beznadeje je snadne. Jenze kazdy z nas mame na dosah veci o kterych se nam ani nesni. Sami tomu nechceme verit, ze to je mozne. Ale jsou na dosah.
Ziskat trosku inspirace a najednou se posuneme o krok dal. A ten krok znamena obrovsky rozdil v nasich moznostech a zivotni urovni. Kdyz se na to divam zpetne tak to vypada strasne jednoduse. A ono to fakt tak jednoduche je. Jenze to je o tom co jsem napsal na zacatku. Mit tu chut, motivaci a inspiraci neco dokazat.
A to se da zaridit ruzne. Kdyz jsem zacinal tak jsem vzdy touzil po nejakem peknem aute. Treba jsem veril, ze si nejakeho krasneho sportaka nikdy nebudu moct koupit. Proste jsem to vedel. Na 100%. Pak me jeden clovek posadil do krasneho auta. Bylo me tehdy 21 let a teprve jsem zacinal podnikat. Rikam mu, ze si takove auto nikdy nebudu moci koupit (stalo 2 mil. Kc). Na to mi rekl, ze se na to divam spatne. At o tom nemluvim dokud se nesvezu. Provezl me a nechal me ridit. Po adrenalinovem zazitku fantasticke projizdky me rekl: “Tak a ted premyslej co udelas, abys to auto mel”. Byl jsem v totalnim nadseni a najednou cele premysleni co musim udelat bylo o necem jinem. Do 6 mesicu jsem to auto mel. Ruznych podobnych prikladu mam vice.
Kdo rika, ze moji klicovi zamestnanci nebudou takto letat first class naprosto bezne. Ze tohle nebude jejich prvni krok k tomu, abysme to spolecne dosahli mnohem dal nez ted. Kdo rika, ze nebudou mit sportaky, nebudou milionari nebo cokoliv co si preji. My tohle skutecne mame na dosah. Vsichni mame tyto moznosti. Jen zalezi na nas. Bud budeme zit priprdle a budeme mit ze vseho strach. Nebo zapracujeme na tom, aby ty nase moznosti byly uplne nekde jinde. Mame unikatni prilezitost udelat se svymi zivoty co chceme. A zalezi skutecne jen na nas. Na kazdem z nas. Mili ctenari pro vas to plati taky!