Nekdy mam pocit, ze toho bullshitu kolem podnikani mam dost. Bullshitu co vam vykladaji lidi co vam chteji neco prodat nebo vas do neceho vmanipulovat. Jednou jsem sel tak daleko, ze jsem si na Amazonu koupil knizku jak manipulovat manipulatory. Ale nestihl jsem ji precist:-(.

Takze zatim se branim uprimnosti a konfrontaci bullshitaru. Na rovinu rikam co si myslim i kdyz to je casto spolecensky nevhodne. I kdyz vim ze lidi chteji slyset neco jineho tak jim to radeji rikam jak to je. A jsem hrozne rad, ze nemam nejake spolecniky nebo investory, kteri by byli vydeseni co jsem to kde a komu rekl. Ono to ma sve vyhody byt svym panem. Mit vlastni svobodu. A nebat se konfrontovat ruzne korporatni bullshitare.

Nemam rad business plany, protoze neverim, ze se da moc naplanovat budoucnost. Ale mam rad osobni cile. Protoze to urcuje ten smer kam jit. A kdyz clovek vi ten smer kam jde, tak dela po te ceste spravna rozhodnuti. Ono je to tim padem i mnohem snazsi. Kazda otazka se da odpovedet jednoduse. Pomuze me to dostat se k memu cili nebo nepomuze. A podle toho se rozhodnu a jdu dal.

Proste drzim v hlave co je ten muj cil. Snazim si to casto pripominat. Protoze ono je hrozne lehke se nechat svest z te sve cesty. Porad vas neco bude lakat s vidinou, ze mozna jina cesta nebo uplne jiny cil je jednodussi. A pak treba casto zmenite za cim vlastne jdete a vypada to ze bloudite.

Kdyz mate pevny cil tak naopak kazde rozhodnuti je velmi jednoduche. S jistotou jdete kupredu.

P.S. Ono to fakt funguje. Doopravdy kdyz se na neco takto soustredim tak se to splni.

S timto jsem osobne nikdy nemel problem. Kdyz vidim prilezitost tak po ni skocim. Nejsem clovek, ktery by prilis badal, odkladal, analyzoval, hledal duvody… Radeji delam.

A taky si myslim, ze v tomto dela hodne lidi chybu. Vidi nejakou prilezitost a mysli si, ze tam zustane na veky. Maji pocit, ze kdyz se par tydny nebo mesicu zdrzi tak se nic nestane.

Stane. Nacasovani je dulezite. A taky cim dele se neco odklada tim mene se pak cloveku do toho chce. Kdyz se vse krasne hybe kupredu tak je to i vetsi zabava.

Zadny uspech se nestane pres noc. Nikdy to neni, ze se rozhodnete najednou byt uspesny a hned se to zrealizuje nejak samo o sobe. Vzdy to zabere nejakou dobu se vypracovat. Nemusi to byt zas tak strasne dlouho, ale vetsinou to je otazka aspon par let.

Sami si rozhodujeme jak prozijeme svoje zivoty. Jestli treba stravime pohodovy zivot nebo budeme na necem makat. Znam hodne lidi, kteri jdou tou jednoduchou cestou. Nekdy jim trosku zavidim, ze jedine na co premysli co budou delat pro zabavu. Rikam si jak jsou krasne nezatizeni. Jenze pak jednoho dne prijde situace, kdy zjisti, ze maji nejake financni problemy. A najednou hledaji okamzite reseni. Jenze takove resnei neexistuje. Jeden kamarad se me takto ptal co mam ted delat, kdyz neuzivi vlastni rodinu. Jenze ja na to nejsem schopen odpovedet. Nad svou karierou je potreba premyslet kazdy den. Ne az kdyz jde do tuheho. Kdyz jsou dobre casy tak je potreba setrit, investovat, vzdelavat se.. proste porad jit kupredu. Kdyz prijde tezsi doba tak se z toho cerpa.

A mam pocit, ze kolem me je strasne moc firem co je naprosto miluji. Vetsinou to jsou lidi co maji zaplacany cely den schuzkami a konferencnimi hovory. Kdyz jim zavolam, ze potrebuji neco urgentniho vyresit tak nemaji cas. Problem je, kdyz to je nas dodavatel a stane se fakt nejaky velky pruser. Treba se u nich stane nejaka chyba a najednou nemuzeme odesilat zasilky. To je okamzik kdyz zavolate deseti lidem se kterymi jste se setkali na osobni schuzce a ani jeden z nich vam nezvedne telefon nebo nezavola do 10 minut zpet. Oni v podstate ani zavolat nemuzou protoze maji ten den kompletne zaplacany a neni prostor na reseni neplanovanych problemu. Ale pak miluji naplanovat schuzku o mesic pozdeji a na te se pobavit jak teda vsechno uz zase dobre funguje a ze teda neni zadny aktualni problem (udelaji carku a je hotovo).

Ja to delam presne obracene. Snazim si ten den vubec nezaplacat a byt pripraven resit ty necekane problemy. A v celem duchu funguje nase firma. Neni to zadna veda. Jsme produktivni. Mame cas na praci. Proste jen odmitame ztracet cas necim co stejne nedava moc smysl.

Dalsi perla s temito konferencnimi hovory a schuzkami je, ze lide co je tak maji radi je jeste vetsinou nezvladaji manazovat. Mockrat se stane, ze se hovor musi pozdrzet. Je to skoro jako pravidlo. Muzeme posunout hovor nebo schuzku o 30 minut? Nebo o hodinu? Nebo na dalsi den?

Porad se drzim zkratka. A slusne ty hovory odmitam. Snazim se vyresit veci okamzite, aby schuzka nebo hovor nebyl nutny. Ale mam pocit, ze zacnu zaujimat mnohem radikalnejsi postoj. Ono totiz CAS JE STRASNE DRAHOCENY. Velmi vyrazne si uvedomuji, ze ten muj uspech nikdy nebyl kvuli tomu, ze bych promarnil cely den na schuzkach nebo telefonnich hovorech. Ten muj uspech je v tom, ze kazdy den dokazu firmu posunout kousek kupredu. Kazdy den neco vymyslim, vylepsim.. proste a jednoduse mam cas PRACOVAT.

A ono mezi nami ten konecny uspech je ciste jen o VYSLEDCICH. Bud vas nejaka cinnost k tem vysledkum posune nebo vas ti lide kolem vas a ruzne BUSY cinnosti jen od vysledku oddali. Kazdy den se to secita. Uplne malickosti. Promarneny cas. A najednou po par letech zjistite, ze jste se moc daleko neposunuli. Treba jen kvuli tomu, ze jste se snazili byt slusni a neodmitnout nekoho kdo se s vami chtel schazet a plkat o nepodstatnych vecech.