I kdyz cestuji, tak si na notebooku nechavam lokalni cas z Los Angeles. Takze zapnu pocitac. Kouknu do praveho dolniho rohu na hodiny a vidim kolik je hodin v Los Angeles (a tim padem u nas v kancelari).

Jenze pred par dny jsem si kvuli nataceni poradu Den D predelal cas na notebooku na casove pasmo v CR. Nenosim totiz hodinky a uz jsem nezvladal prepocitavat, kolik je aktualne hodin. Tak jsem si z pohodlnosti predelal cas na notebooku. To by bylo v poradku. Ale zapomnel jsem na to.

Takze dnes jsem si vyrizoval nejake emaily a potreboval jsem prodiskutovat veci s mymi pracovniky v Los Angeles. Kouknu rychle na hodiny v pocitaci a vidim, ze je poledne. Tak pres Gmail chat pisu lidem, co vidim, ze maji oranzovou tecku (pocitac je zapnuty, ale asi u nej aktivne nikdo neni). Zelenou (online) nemel nikdo coz mi bylo divne. Tak jim pisu. Pracujete nekdo? Myslel jsem si totiz, ze je poledne. A ne tri rano.

Takze cekam, ze rano prijdou do prace. Podivaji se na sve pocitace, ktere si zapomneli vypnout. A reknou si, ze jsem se kompletne zblaznil, kdyz jim pisu ve tri rano a ocekavam, ze budou pracovat.

Tak jsem si sel tesne pred odjezdem do CR zahrat volejbal na plaz.

Kolega spatne odehral mic. Ja se snazil za kazdou cenu dobehnout a v lytku me trikrat po sobe docela vyrazne neco ruplo. Tri kroky a tri rupnuti nez jsem se zastavil. Jakoby me nekdo strelil do nohy.

Na nohu se mi uz nepodarilo stoupnout. Bolesti jsem malem omdlel. Bylo mi chvilku na zvraceni. Byla tam takova boule a pak zacala otekat.

Kolo na kterem jsem prijel odvezl kamarad k sobe. Z blizke restarace me donesli led na chlazeni. A manzelka me rovnou zavezla na pohotovost. Tam doslova 5 hodin cekani, sem tam nejaky doktor, rentgen (zjistili, ze nic zlomeneho nemam – coz jsem vedel predtim) a MRI jim zrovna nejelo.

Vyfasoval jsem berle. Brutalni pilulky na bolest (na to jsou Americani experti si utlumit jakoukoliv bolest a ja ji radeji budu citit at vim, co se se mnou deje). Nabidli nejdrive injekci na utlumeni bolesti. Nechtel jsem, tak donesli pilulky Vicodin (na tom je myslimzavisly Dr. House:-). Ono to stejne zas tak moc neboli dokud se nehejbu.

Na nohu se nemuzu postavit a udajne to tak bude min. nekolik tydnu.

Omlouvam se, ale sraz rusim. Budu se pokouset trosku posunout let, abych stihl dalsi navstevu doktora. Ono to ted bylo uz nacasovane. Do CR jsem mel priletet v patek rano a odpoledne mel byt sraz. Kdyz let posunu, tak sraz nestihnu. Snazim se ted informovat, co nejdrive to jde. Diky za tak velky prislib ucasti a jeste jednou se omlouvam za to zruseni!

Jde o to, ze dost casto slysim ruzne vymluvy, proc se neda zacit podnikat. Velmi klasicky duvod jsou penize. Lidi nechteji prijit o vsechny prijmy a pustit se do neznameho. Takze reknou, ze kvuli penezum nemuzou nic zkusit.

Podle meho nazoru to proste k zacatkum v podnikani patri. Dokazat prekonat to nejtezsi obdobi, kdy nejsou penize a jedine, co clovek ma, je jeho vlastni kreativita a tvrda prace. Ale chapu, ze pro hodne lidi jsou penize velka prekazka.

Proto jsem velmi zvedavy, kolik lidi se prihlasi do akceleratoru StartupYard.

Pro ty, co nechteji tolik riskovat, prinasi StartupYard reseni. Prihlaste se, za to nic nedate. Kdyz vas vyberou, tak mate sanci pracovat na svem podnikani a jeste k tomu mit nejake penize. Ono je tojako socialni experiment. StartupYard odstranuje dalsi vymluvu. Prilezitost, ktera stoji pred vami a ceka na vyuziti.

Tim, ze to v CR vsechno zatim pomalu zacina, prinasi dalsi obrovskou vyhodu. Nemusite se cpat se stovkami dalsich startupu. Nemate brutalni konkurenci. Kdyz budete mit aspon trosku decentni napad, tak vase sance na prijeti je podle me dost velka. Kdyby to bylo v CR rozjete jako v Sillicon Valley tak byste se museli snazit mnohem vice a nadeje na prijeti by byla velmi mala.

Konecne jsem se k Google+ taky dostal;-).

Jen strucne. Ma to nejake musky, ktere je potreba doladit. Treba jsem nemohl najit cloveka, co mi poslal pozvanku. Podle jeho jmena ho to nenaslo. Musel jsem znat jeho email. Jinak se proste nedal pridat.

Co se mi libi je, ze Google+ kombinuje to dobre z Twitteru i Facebooku. Circles na roztrideni lidi dava smysl. Zpusob, jak se rozhodujete, kdo co uvidi (verejne, circles), je taky velmi prehledny. Takze myslim, ze to bude uspesne.

Ja teda ne. Nekteri lidi dokazou napsat email na dve A4 a pak zjistite, ze vlastne jde o jeden problem, ktery staci popsat jednou vetou. Jenze nekdy se vyznat v zaplave textu je docela obtizne.

Vemte si, kolik omacky se casto vejde do lidske komunikace. A casu mame vsichni cim dal mene. Co kdybyste byli nuceni komunikovat s omezenim na 140 znaku podobne jako Twitter? To by byla velka motivace se rychle dostat k veci.

Dokazali byste dojednat treba nejaky kseft nebo neco vyridit? Ja si myslim, ze by to mohlo jit. A bylo by to docela zabavnejsi nez cist zaplavu emailu.

Premyslim nad projektem jehoz soucasti je diskuze. V ramci te diskuze si treba domlouvate podminky investice nebo nejake spoluprace. A mam chut tam dat omezeni 140 znaku jako na Twitteru. Je to totalni utopie, nebo to neco ma do sebe? Ocekavam, ze si lidi mezi sebou budou dojednavat seriozni obchod.