Úvodem

Minulý článek (Guest post: Covid-19 a business v Číně) se setkal s nečekaně velkým ohlasem a po diskuzi s Johnem je zde jeho volné pokračování reflektující aktuální situaci na trhu se zdravotnickými pomůckami.

Zhruba měsíc a půl zpátky za mnou přišel stálý klient s požadavkem na dovoz velkého množství respirátorů (nebo tehdy mně množství desítek tisíc kusů připadalo velké a moc jsem si nedovedl představit komu to chce prodávat), kdy celkové číslo se neustále rapidně zvyšuje. Na tom by normálně nebylo nic divného, prostě se klientovi podařilo zachytit trh, ale situace má k normálu tak daleko jako nikdy. Tento článek nebude o samotném prodeji tohoto zboží, ale o jeho “získávání” v Číně.

V současné chvíli jsme zařídili výrobu/nákup a přepravu necelého půl milionu respirátorů, z čehož zhruba polovina již dorazila do ČR. Těžko odhadovat, zda je toto číslo konečné.

První postřeh: Zažitá pravidla neplatí 

V běžné čínské obchodní transakci si vyberete zboží, zkontrolujete továrnu, pošlete si pár vzorků, objednáte zboží a platbu pošlete po částech, jak se zboží vyrábí a připravuje na odeslání. Tento nebo obdobný postup můžete hned zahodit. Všechno je zkrátka jinak, pravidla se mění z minuty na minutu a připadáte si, že se prodíráte džunglí. Nezbývá než se přizpůsobit nebo z této “hry” vystoupit.

Druhý postřeh: Cash is king

Jednak se dost nakupuje skladové zboží (což je na Čínu nezvyklé) a hlavně na to nikdo nemá čas, poptávka velmi převyšuje nabídku. Zkrátka se vymění pár zpráv a ihned se nakupuje a to dost často za cash (a tím myslím reálnou hotovost, zástupci nakupujících často vozí s sebou miliony dolarů v hotovosti a snaží se vzájemně přeplatit).

Před továrnami a sklady stojí zástupy aut a lidí, kteří se snaží toto zboží nakoupit a je potřeba mít hodně ostré lokty (doslova) a okamžitý dostatek hotovosti. Zboží je nutné si taky okamžitě odvézt (ideálně v době nákupu, pokud je to možné), protože jinak reálně hrozí, že za hodinu už nebude existovat. Zkrátka se objeví kupující, který je ochoten zaplatí o desítky procent více, aby zboží získal ihned. Sice moc nehrozí, že by jste přišli o peníze, ale zboží budete muset získávat velmi složitě znovu (a pravděpodobně dráž). Nějaké splatnosti faktur neexistují, buď platíte hned nebo vůbec. Zkrátka aktuálně je tento trh “sellers market” a pokud podmínky neakceptujete, za pár minut je akceptuje někdo jiný.

Třetí postřeh: Burza respirátorů

Trh se dělí v zásadě na dvě roviny, na čínské respirátory od různých lokálních značek, kterých je relativní dostatek, problémem je rychlost výroby, kdy každý toto zboží chce ihned (a ne za týden nebo 14 dní, ale opravdu ASAP). Myslíte si, že když dáte továrně zakázku za 100tis USD, že je skoro jisté, že ji vyrobí v domluveném (a těžce vybojovaném) termínu (třeba 3 dny)? Ano, pokud nepřijde někdo s objednávkou za 10mil USD, což se skoro jistě stane. Tohle se normálně skoro vůbec nestává, dohody o rychlosti výroby se běžně respektují. Nyní to v Číně vypadá tak, že spousta továren včera vyráběla kabelky a zítra bude vyrábět roušky a respirátory (dochází k transformaci továren prakticky přes noc).

Druhá rovina je zajímavější – nákup skladových zásob zahraničních respirátorů. Ano čtete správně, v Číně můžete nakoupit spousty respirátorů vyrobených po celém světě jak v supermarketu jen s drobnou chybou na kráse – za 5 – 20x běžné ceny. A právě o tyto respirátory se svádí největší bitva. Naprosto fascinující je fakt, že pořád ještě ke dni psaní tohoto článku (9.4.) jsou v Číně spousty (a tím myslím miliony kusů) 3M respirátorů okamžitě k dispozici i když nyní již za naprosto extrémní ceny, určitě ale není pravda, že tyto respirátory není možné sehnat (lze koupit i nejvyšší kategorii FFP3). Produkty, které měsíc zpět stály kolem 4 dolarů (což už i tak byl třeba 8x normální ceny) nyní stojí kolem 10 dolarů a cenu má každý “prodejce” jinou, vyvíjí se jako na burze (i když burza někdy i klesá), pokud bude situace pokračovat, tak určitě ceny dosáhnout ještě nových výšin. Kolik tohoto zboží v Číně ještě je, nikdo neví, ale zásoba určitě nebude neomezená, už teď ale velmi překračuje jakákoliv moje očekávání. Zkrátka jako lusknutím proutku se vždycky někde objeví pár set tisíc kusů.

Čtvrtý postřeh: Drogový dealer

Pokud máte dobré kontakty v Číně, dostatek hotovosti na okamžitý nákup a podaří se vám zboží koupit v požadované kvalitě a množství, tak stále nemáte ještě ani zdaleka vyhráno. Zboží v Číně je vám poněkud k ničemu, je třeba jej dopravit do ČR co možná nejrychleji a o to se teď snaží celý svět. Přeprava lodí je pomalá, přeprava vlakem je taky relativně pomalá (navíc hrozí reálné riziko konfiskace zboží při průchodu mnoha zeměmi) a tak se celý svět snaží poslat toto zboží letecky. A aby to nebylo tak jednoduché, tak letadla s pasažéry (která většinou vozí spoustu leteckého carga) jsou většinou na zemi. Celý svět se tak bije o relativně omezenou kapacitu nákladních letadel a ceny také vyletěli na 10x násobek (a opět se platí dopředu přímo aerolinkám), i zde také hrozí zabavení zboží, pokud letadlo zrovna přistane někde, kde toto zboží potřebují. Nejbezpečnější je použít expresní kurýrní služby, jenže tady je přetlak podobý.

Aktuálně například do DHL hubu v Hong Kongu proudí 7x násobek kapacity, které jsou každý den schopni odbavit. A to je DHL na tom ze všech expresních přepravců zdaleka nejlépe. Zboží se zkrátka zasekává při každém přeložení na dlouhé dny a zdržení často dosahují až týdne. Musíte tedy být extrémně kreativní (a člověk si u toho připadá jak pašerák drog), zboží tříštit do spousty malých kartonů posílaných z různých adres, různých letišť a různými dopravci. Pak už jen doufáte, že přijde co nejdříve.

Na DeliBarry.com nám neustále chodí specifické poptávky na přepravu respirátorů a dalšího zdravotnického materiálu od pár kartonů zboží až po poptávky najmutí celého letadla na přepravu stovek m3 zboží. Přetlak poptávky nad dostupnou kapacitou je zkrátka extrémní a nelze ho vůbec přirovnat třeba k vánoční špičce. Je však otázkou, kdy se celý tento trh přehřeje, protože nelze zapomínat na fakt, že nakupujete zboží za násobky jeho reálné ceny.

Nakonec se to vždycky nějak zařídí, ale každá zásilka je jedna malá bitva a dokud zboží reálně nemáte ve skladu (ačkoliv pro to uděláte maximum), tak vždy hrozí, že se někde zasekne.

Závěrem

Celý tento “business” se nepodobá ničemu, co jsme do této doby zažili a je těžké předvídat budoucí vývoj a to ani ne tak na dny, v zásadě ani na hodiny. Situace se mění každou minutou, co platilo ráno, už odpoledne neplatí. Navíc se člověk pohybuje na tenké hraně, kdy se jednak snaží pomoct sehnat potřebné zboží (drtivá většina tohoto zboží v konečném důsledku putuje do prvních linií boje s touto pandemií), které se snaží koupit celý svět a relativně se nám to stále daří, na druhou stranu vás určitá skupina lidí může nařknout z profitování na této velmi specifické “situaci”. Kde většina zisku skončí, není těžké odhadnout. Na otázku zda je lepší získat zdravotnické pomůcky za přemrštěné ceny nebo je zkrátka nemít k dispozici vůbec si musí každý zodpovědět sám.

Jak už jsem psal v minulém článku, pokud bude někdo potřebovat vyřešit nějakou komplikovanou dopravu nebo full-service výrobu zboží v Číně (ideálně tedy něčeho jiného než respirátorů :), ale i to ještě zvládneme), klidně mi napište na mail martin@delibarry.com . 

Napsat tento článek mě napadlo když jsem si přečetl o té cestě do Kanady. Musel jsem se usmát, protože i já v tu dobu cestoval a to do Vietnamu. Tak nejdřív něco málo o té cestě a pak napíšu něco o podnikání v oboru logistiky v souvislosti s COVID-19.

V mém případě šlo o dovolenou. Odlétal jsem 3. března. Všchni známí mě od toho zrazovali, ale vzhledem k tomu, že Vietnam byl v té době (a pořád je) bezpečnější než ČR tak jsem strach neměl. Bylo tam minimum případů a navíc na opačné straně země. Během 14 dní se situace dost změnila. Přibylo tam pár případů a i když to bylo opravdu minimum na tak velikou zemi, tak vláda začala okamžitě jednat. Lidi najednou začali nosit roušky, na mnoha místech se začala měřit teplota, všude se objevila desinfekce a každému denně chodili SMS s aktuálním stavem a radou co dělat (udržujte si odstup, myjte si ruce, noste roušku). Podél cest se objevily bannery s návodem, jak se chovat. Nebylo to přikázáno, ale líbilo se mi, jak ta nová pravidla společnost vzala za své v rekordně krátké době. Lidi byli v pohodě. Osobně mi to nepřišlo divné, žil jsem pár let v Hong Kongu a byl jsem zvyklý, že lidé třeba nosí roušky. Ten pocit tam však ostře kontrasoval v tím, co se dělo v ČR, kde se dělala jedna bota za druhou a mezi lidmi začala panika.

Pár dní před koncem už nebylo úplně jasné, jestli bude let do ČR v pohodě. Překotně se pořád něco navrhovalo a nikdo si nemohl být jistý co se stane druhý den. Bylo mi jasné, že jakmile se uzavřou hranice tak drasticky klesne počet letů a bude problém se vrátit. Nakonec to vyšlo, ale bylo to opravdu za pět minut dvanáct. Po odletu z Vietnamu se země uzavřela pro lidi z EU a přiletěl jsem v neděli, v podstatě posledním spojem. V pondělí se uzavíraly hranice. Neodpustím si podotknout, že jsem byl opravdu šokovaný. Po příletu na pražské letiště nikoho nezajímalo odkud člověk přiletěl. Žádné měření teploty. Prázdné desinfekční stojany. Obrovské shluky lidí před imigračním, namačkaní na sebe. V tu chvíli jsem už viděl, že u nás se opatření prostě dělají “čím víc tím líp” ale nikdo nad tím nepřemýšlí. Vláda to umí dělat hrubou silou, ale neumí to dělat chytře.

A teď k tomu podnikání.
Provozuji Tiptrans (https://www.tiptrans.com/cs/), firmu, která přeposílá zásilky (ala Shipito) Máme sklady v 5 zemích – v Hong Kongu, Číně, Anglii, Německu a v ČR. Vždycky jsem si říkal, že je fajn být takto rozkročený, protože případná krize v jedné zemi ten business nepoloží. Opačná strana mince je ta, že frekvence “potíží” je vyšší, protože pořád se někde něco děje.

Nejprve Čína.
Situace tam eskalovala a byly prodlouženy novoroční prázdniny. Náš sklad zůstal uzavřen výrazně déle, než jsme očekávali a bylo potřeba jej začít dotovat. Když se pak situace začala uvolňovat, tak jsme naráželi na neustálé problémy a museli jsme hodně improvizovat. Třeba – některé fabriky a logistické firmy začaly fungovat, ale naše industrial zone byla pořád zavřená. Nemohli jsme přijímat zásilky. Pro mě je neakceptovatelné že si k nám někdo něco zašle a vrátí se mu to zpět jako nedoručeno. Takže pár našich lidí co bylo doma v karanténě v Shenzhenu si nechalo ty zásilky přesměrovávat domů. Pak jsme mohli do skladu třeba jen v úterý a čtvrtek (regulovalo se množství lidí na té ploše). Tak jsme to tam převozili. Začali jsme akceptovat zásilky na naší adrese. Jenže – všude samé roadblocks a dopravci buď nemohli, nebo nechtěli zajet až k naší budově. Takže nám to prostě vyklopili na silnici před těmi betonovými záterasami. Museli jsme to nosit do skladu sami (celkem daleko) což byl fakt problém vzhledem k tomu, že jsme měli velmi omezený staff (do dneška nemáme 100% lidí zpět).

Postupem času se to celkem uklidnilo a najednou se objevil další problém – nedostatečné kapacity letadel a restrikce u dopravců pro různé země, jejichž seznam se mění doslova každý den. Není to fakt sranda, máme v systému přes 100 dopravních služeb a když to zkombinujete s 200+ zeměmi do kterých se zasílá/nezasílá tak si to asi dovedete představit.

Také je zajímavé sledovat zákazníky. Kupř. tento týden jsme prostě museli vypnout všechny poštovní služby. Je prakticky jasné, že cokoli teď zašlete čínskou poštou buď vůbec nedojde, nebo až za několik měsíců. Nedává smysl to vůbec poslat. Jenže to znamená, že najednou nabízíme jenom drahou dopravu (DHL, FedEx, TNT, UPS) a lidem se to nelíbí. Někdo to chápe, ale někdo trvá na tom, ať to pošleme tou poštou. Jenže to je pro nás veliké riziko, protože byť vám ten člověk 100x napíše že si je všeho vědom a bere riziko na sebe tak za dva měsíce ztratí trpělivost, dá vám negativní hodnocení a otevře chargeback, který prostě prohrajete.

Německo.
Když už to bylo v Číně jakž-takž v pohodě, tak se najednou objevil problém s hranicemi. Náš sklad v Německu je 10 min autem od toho českého. Má to řadu výhod – z obou lokací tak můžeme nabízet dopravce z druhé země, tzn. z CZ umíme poslat balíky přes německou poštu a naopak, balíky v Německu lze poslat DPD nebo Českou poštou. Můžeme zaměstnávat Čechy. A právě z této výhody se jak mávnutím kouzelného proutku stala naše slabina. Vláda nechala nejprve pendlery jezdit do ciziny za prací, takže to bylo OK, měli jsme vyjímku. Pak se ale rozhodli tu vyjímku zrušit. Dostali jsme 3 dny na vyřešení. První krok byl jasný – oznámit zákazníkům, ať tam nic neposílají. Nechtěl jsem riskovat nepřevzaté zásilky. To byl první den. Ten následující jsme převezli kompletně všechny balíky z Německa do ČR. Byla to hrozná pakárna 🙂 ale nemohl jsem riskovat, že se k balíkům našich zákazníků nebudeme moci dostat třeba dlouhé měsíce (nebo i roky jak straší Prymula). V mezidobí jsem samozřejmě pořád přemýšlel, jak to udělat, aby byl sklad otevřený. V deset večer jsem sehnal čecha s trvalým pobytem v Německu, který byl ochotný tam sedět a přijímat balíky s tím, že si je denně převezeme a budeme zpracovávat v ČR. Ve středu dostal neuvěřitelný rychlokurz a ve čtvrtek, kdy jsme už nemohli za hranice, to zůstalo na něm. Vyřešili jsme logistiku, takže vše si ihned stáhneme a zpracujeme v českém skladu. Ani jeden balík nebyl nedoručený.

Krize
Není to jednoduchá situace a chápu, že spousty lidí se cítí v pasti. Ale apeluji na každého, aby se vyburcoval ke kreativitě a nastalou krizi využil ke tvorbě něčeho nového. Hrozně se mi líbí jak dokážou být někteří lidi akční když je potřeba (kupř. skupina COVID19CZ je fakt inspirativní, obdivuji co všechno dokázali udělat za pár týdnů, od infolinky až po plicní ventilátory).

My jsme uspořádali začátkem roku sbírku a poslali na naše náklady darované ochranné pomůcky do Číny a do Hong Kongu. Teď se situace obrátila a tak jsme nakoupili roušky a respirátory zase v Číně a v Hong Kongu (za čtvrtinovou cenu než to kupuje vláda) a posíláme je do ČR. Vymysleli jsme a integrovali řešení, jak si naši zákazníci mohou tyto věci “koupit” jedním kliknutím (eliminovali jsme poněkud zdlouhavý proces Asistovaného nákupu, protože teď se hraje o čas). Kupujeme denně za aktuální street prices. Desítky tisíc respirátorů se tak podařilo odeslat pro obyčejné lidi, ale také nemocnice, lékaře a stomatology.

Lidi teď musí sedět doma, ale pořád potřebují logistiku. Vycházíme jim vstříc naší novou službou Přímá zásilka (https://www.tiptrans.com/cs/poslat-balik) kdy si z pohodlí domova mohou objednat dopravu. Vyzvedneme balík druhý pracovní den a doručíme kamkoliv do světa. Také jsme stlačili poštovné na minimum. Hodně se teď posílá jídlo a sazmořejmě roušky, často do Anglie. Využíváme naší existující infrastrukturu, takže třeba i z ČR mohou poslat do Anglie zboží přes anglickou poštu.

Úspěch a neúspěch se rozlišuje jenom jednou věcí – realizací. Nápad nestačí. A jo, je to nepohodlné a někdy na palici, ale taky to je dobrodružství a zkušenost. Teď je fakt dobrá příležitost začít realizovat to, co už třeba dlouho nosíte v hlavě.

Přeji všem čtenářům pohodovou karanténu,

Marian

Jmenuji se Jakub Hlavenka a jsem zakladatel společnosti GlobalHeadout LLC ( www.globalheadout.com ). Pomáháme Českým a Slovenským firmám prorazit na americkém trhu. Naším úkolem je dostat jejich produkty do nabídky lokálních restaurací, obchodů i velkých řetězců a to jak po obchodní tak po legislativní stránce.
Naše společnost má sklady v Los Angeles, kam původně směřovala i naše cesta. Nejdříve jsme si ale udělali zastávku v Torontu, abychom zde vyzkoušeli, jak bude reagovat kanadský trh na některé námi importované produkty.

4.3.2020 jsem odlétal z České republiky, v tuto dobu u nás panovala ještě optimistická nálada v situaci týkající se koronaviru, bylo identifikováno ,,pouhých” 5 pozitivních případů COVID-19.

V Torontu ten samý den bylo 95 pozitivně testovaných. Na letištích ještě panoval klid, vše normálně fungovalo. Poprvé jsem zaznamenal aktivní nošení roušek, až u personálu letiště v Kanadě.

5.3.-16.3. 2020 během našich obchodních schůzek jsem nevnímal strach ani paniku, jen respekt z celé situace. Všichni zaměstnanci, kteří přicházeli každý den do styku s lidmi měli roušky, rukavice a dezinfekci, kterou použili vždy po každém klientovi k čištění od platebního terminálu až po pás na eskalátorech. Po dvou týdnech se počet nakažených COVID-19 změnil z 95 na 200. Do této doby nebyl v podstatě žádný problém se s kýmkoliv sejít.

17.3.2020 večer stále fungovali bary a kluby v centru města, které byli plné bavících se lidí. Je až neuvěřitelné jak rychle se situace může změnit.

18.3.2020 premiér Kanady vyhlásil nouzový stav, stopl veškeré lety do Kanady a ze dne na den zmizely takřka všichni hosté z hotelu, ve kterém jsem byl ubytovaný. Osobně jsem mluvil s manažerkou hotelu, která mi sdělila, že jsem v 8-mi patrové budově zbyl jen já a 2 hosté, a to o před pár dny byla téměř plná! Z mého pohledu celá situace nejvíce ovlivnila turisty, kteří nechtěli riskovat uvíznutí v Kanadě. Z místních jsem stále vnímal pozitivní přístup a nadhled.. Taxikář, který mě vezl na letiště, si pochvaloval rozhodnutí vlády, která mu dala příspěvky na bydlení a jídlo, aby tuto situaci mohl přečkat a upozornil mě, že není zaměstnanec, ale živnostník. Díky novým opatřením majitelé společností postupně začaly rušit osobní schůzky a pro mě nemělo smysl v Kanadě dál setrvávat.

Změnit si let zpět do Evropy nebyl žádný problém, i když se ke mě dostali různé informace o tom, že to bude problém nebo to nepůjde vůbec, šlo to v pohodě a dokonce to vyšlo i levněji než normálně, ani čekací doby na telefonech aerolinek netrvali déle než 5 minut.

19.3.2020 zvláštní pocit na cestě zpět vyvolávala prázdná letiště v Torontu i v Praze. Kromě pár lidí z personálu, nikde nikdo nebyl. Po příletu mě nikdo nekontroloval z jaké země jsem přiletěl, dostal jsem akorát informační leták, kde je poučení, jak byste se měli chovat podle toho, odkud jste přiletěli a hnali mě pryč z letiště.

Níže pár fotografií z letiště v Torontu

Nikdy jsem nic podobného nezažil.

Obchodní zastávka v Torontu byla úspěšná. O naše produkty je velký zájem a je zde mnoho příležitostí, kde můžeme rozvíjet spolupráci. Kromě dobré ekonomiky jsou zde silné české, slovenské a polské komunity, které většinu našich produktů znají a to nám s jejich začátky v zámoří dost pomůže. Rozhodně je to další velmi zajímavé místo pro podnikání.

Jakub Hlavenka
jacob@globalheadout.com
www.globalheadout.com

Úvodem

Určitě mně někteří ze čtenářů blogu znají jako spoluzakladatele DeliBarry.com. Nicméně v online e-commerce businessu se pohybuji již od roku 2007 a více jak 10 let jezdím do Číny řešit a kontrolovat výrobu našeho zboží. Za tu dobu jsme se vybudovali skvělé kontakty v Číně a aktuálně kromě kanceláří skladů v ČR a USA máme i sklad a vlastní lidi v Shenzhenu v Číně. Nyní zatím pro úzkou skupinu několika firem řešíme full-service dovoz zboží z Číny na klíč, když by měl někdo ze čtenářů blogu zájem, ať se mi klidně ozve na martin@delibarry.com. Za tu dobu jsem toho v Číně a v obchodu s ní zažil opravdu spoustu a bylo by to spíš na knihu než na článek, ale rozhodně jsem nezažil nic takového, co by se dalo srovnat se situací posledních dvou měsíců. Níže jsou rychlé zápisky z “fronty”.

Situace k 22.1.:

Většina továren v Číně zavírá kvůli oslavám Čínského nového roku. Veškeré vyrobené zboží se nám úspěšně daří poslat pryč. Covid-19 už se v Číně aktivně řeší, ale výrobu dole na pobřeží kolem Shenzhenu postihnout nestihne, továrny už ale informují o přicházejících problémech a očekávaných zpožděních (ale nic v takovém rozsahu, co se stane následně), objevují se první problémy s nedostatkem nákladních řidičů pro vnitrozemské svozy do přístavů (v menší míře se to ale děje každý rok).

Situace 19.2.2019

V Číně to je opravdu zajímavé. Ale situace je tedy výrazně horší než se obecně píše (část našich lidí posílám mimo pevninskou Čínu na Hainan, kde je situace lepší), ono tím, jak je tam ta výroba extrémně propojená, že každý dělá nějaký díl, tak když chybí víc jak půlka dílů, tak se prostě nevyrobí nic. Nás to tedy tak nepostihuje, protože jsme raději vyřešili co šlo před čínským novým rokem, ale věřím, že pro spoustu businessů, co věci řešení just-in-time to může poškodit velmi výrazně. Vlastně teď je úplný kolaps výroby, továrny mají zpět ani ne třetinu lidí, ale chybí většina součástek. Většina vládních úřadů skoro nefunguje (celnice), vlaky z Číny byly zastaveny do konce února (což se ukáže později jen jako zbožné přání), cargo nelze posílat v civilních letadlech (nelétají), jen v cargo letech (a těch je velmi málo) a většina rejdařů svoje kontejnerové lodní cesty zrušila (není moc co posílat), spousta lodí dokonce stojí v přístavech, což narušuje lodní cesty po celém světě. I již vyrobené zboží z Číny skoro nejde dostat. Podle mého odhadu a odhadu mých lidí v Číně to vypadá, že minimálně do půlky března se výroba na plno nerozjede. A těch 4-6 týdnů výpadku už nikdo nenahradí, dodatečné kapacity moc nejsou. Je to fakt docela zajímavá situace, jak virus dokáže paralyzovat tak velkou ekonomiku. Situace se dá nazvat kritickou hraničící s kolapsem ekonomiky. Z čínských velkoměst jsou města duchů.

Update 1.3.2019

Situace je pořád velmi špatná až extrémní. Nikdo skoro nic nevyrábí (pro zahájení výroby je nutné žádat speciální vládní povolení a je nutné dodržovat velmi přísné hygienické podmínky s kontrolou zaměstnanců několikrát denně), obchodní týmy továren jsou naprosto paralyzované, takže čas nejde moc využít ani pro nacenění výroby nového zboží do budoucna. První zboží (které se nemuselo vyrábět) se nám podařilo po velkém úsilí z Číny odeslat. Jsou již zavedeny masové restrikce pro pohyb kdekoliv v Číně (každý dostává svou barvičku, která říká, jak hodně se může pohybovat). Většina čínských továren avizuje naprosto apokalyptické scénáře a odhaduje, že se do dubna nic nevyrobí (to se naštěstí ukáže jako špatný odhad), obecně panuje velmi negativní nálada (horší v Číně nebyla nikdy) a denně mi chodí spousty zpráv z Číny, jestli jsem v pořádku.

Update 12.3.2019

Zdá se to být neuvěřitelné (obzvláště retrospektivně pár týdnů zpět), ale počátkem tohoto týdne se vše v Číně dává do pohybu. První vlaky s naším zbožím opustili bez problému Čínu a jedou do ČR. Vnitrostátní přeprava po Číně je pořád docela špatná, ale vše jde nějak zařídit (i když za výrazně vyšší ceny), letecké cargo je pořád velmi drahé (ale spolehlivé), i když postupně zlevňuje. Námořní kontejnery už jdou bookovat úplně bez problémů a za relativně normální ceny. Většina továren normálně funguje a to včetně obchodních oddělení, i když v omezeném měřítku, zpět mají cca 60% zaměstnanců (nicméně určitý úpadek je vždy po návratu z Čínského nového roku). Některé malé továrny zkrachovaly, ale nic dramatického to není, zaměstnanců je nedostatek, takže se jen přemístí do jiné továrny.

Stále platí masové restrikce pro pohyb osob (postupně se ale uvolňují), stále se pomalu na každém rohu měří teplota ( hlavně pak v továrnách). Stále část lidí máme pryč z pevninské Číny. Situace se ale postupně stabilizuje a velmi rychle zlepšuje

Během cca 2 měsíců jsme tedy prošli všemi “fázemi” tohoto pandemického ekonomického kolapsu (nebo jak to nazvat), od tutlání jakýchkoliv (i když evidentních) problémů, přes katastrofické scénáře ekonomického kolapsu Číny spojené s razatním zásahem vlády až po relativní uklidnění celé situace a nastartování výroby. Samozřejmě situace v Číně stále není perfektní a dlouho nebude, ale s ohledem na to, co se teď v děje u nás na Západě, je situace v Číně (alespoň co se businessu týká) zpět v “relativním normálu” a znovu otevřena pro business.

Martin

Již několik let provozuji web Skrblík.cz. Po počátečních potížích, jako v téměř každém podnikaní, jsme s kolegy přišli na to, jak takový web dělat a být zároveň ve „zdravém“ zisku.

Asi před dvěma roky mě napadlo, že bych mohl vzít úspěšné fragmenty ze Skrblíka jako různé výhodné nabídky, slevy, slevové kupóny, rozsáhlé přehledy akcí typu Black Friday, … a zkusit expandovat mezinárodně, ze začátku do zemí bývalého Sovětského svazu. Proč do těchto zemí? Žije tam poměrně hodně obyvatel, online prostředí není tak vyspělé jako na západě, není tam zdaleka taková konkurence jako v západní Evropě a v USA.

Zčásti mě k mezinárodní expanzi inspiroval můj dlouhodobý pobyt v ukrajinském Užhorodu. Užhorod je totiž historicky velmi multikulturní město, kde se vždy potkávalo a společně žilo mnoho národů – Rusíni, Ukrajinci, Maďaři, Rusové, Slováci, Češi, Gruzíni, Arméni, Cikáni, Poláci, Rumuni a v posledních několika letech přibylo několik tisíc vysokoškolských studentů z Indie, Sýrie a afrických zemí. Je to vidět třeba i na místní kuchyni, kde se všechny vlivy zajímavě mísí. Zajímavé je, že i přes značný konzervatismus místních obyvatel všichni žijí víceméně v klidu a míru bez nějakých konfliktů. Naopak například ve Lvově, který je také na západní Ukrajině, ještě nedávno reagovali lidé velmi rozporuplně na rusky hovořící lidi a to i včetně cizinců s akcentem, u kterých je zřejmé, že jsou ze střední nebo západní Evropy.

Protože Skrblík a i nové plánované podnikání je založeno především na obsahu, potřeboval jsem sehnat větší množství externích spolupracovníků, kteří ovládají především ukrajinský a ruský jazyk. A právě Užhorod mi v tomto přišel kvůli výše uvedeným důvodům jako ideální místo pro nábor talentu. Samozřejmě roli hrály i významně nižší mzdy na Ukrajině, ve srovnání s ČR poloviční až třetinové a to se při samofinancování nového projektu hodí!

Zaregistrovali jsme doménu, připravili design, web a já začal hledat v Užhorodu spolupracovníky pro tvorbu obsahu. Především mezi známými, nabídnul jsem na místní poměry solidní mzdu (tehdy ekvivalent asi 70 czk za hodinu), nabídnul práci z domu nebo z kanceláře v Užhorodu. Našel jsem a domluvil se asi s 8 lidmi, většina byla studenti – vysokoškoláci, většinou z chudých poměrů, takže jsem očekával vysokou motivaci díky možnému solidnímu výdělku. Velmi brzy se ukázalo, že i ukrajinský pracovní trh má istá kulturná špecifiká. V podstatě všichni postupně shořeli jak papír. Prakticky nikdo neudělal domluvenou práci, někdo dodal část, někdo nic. Netušil jsem vůbec proč. Později jsem zjistil některé důvody. Jedním z nich byla například pro Ukrajinu nevhodná frekvence vyplácení peněz. Zatímco v ČR standardně vyplácíme spolupracovníky měsíčně, na Ukrajině je zvykem týdenní vyplácení peněz (a v některých případech dokonce denní!). To jsem nevěděl, nabízel jsem standardně měsíční, překvapivé ale bylo, že mi nikdo ze spolupracovníků nedal feedback a nepožádal o týdenní vyplácení. Celkově jsem byl velmi překvapen, že úroveň spolupracovníků byla velmi nízká v porovnání s kolegy například ze Skrblíka. Doteď si nedokážu úplně vysvětlit proč.

Po této zkušenosti jsme zkoušeli hledat lidi na různých freelance severech. Měli jsme už část obsahu hotového, nicméně v nekompletní a nespustitelné podobě, tak jsme chtěli aspoň něco dokončit. Ukrajinci nebo Rusové na freelance webech už ztrácejí ekonomickou výhodu, nebojí si říct „evropské“ peníze, někdy jsou dražší než pracovní síla v ČR a na Slovensku.

Nyní jsme v situaci, že si úplně nevíme rady, jak najít šikovné rusko a ukrajinsko hovořící spolupracovníky, zkoušíme různé cesty, výsledky jsou zatím nejisté. Pokud máte s touto problematikou zkušenosti, budu rád za vaše tipy!

Pááááán Fandor