Ahoj Johne, sleduji tě již přes deset let. Úplně od začátku jsem četl každý tvůj článek na blogu a hrozně mě to bavilo, motivovalo i inspirovalo při mém budování firmy. Snad jsem ti i jedinou psal. Moc ti tvůj úspěch přeji, vydřel jsi si to! Zajímala by mě prosím jedna věc. Jsi zpětně spokojený s tím že jsi firmu prodal a nebudoval dále? Bude mě zřejmě čekat podobné rozhodnutí a nevím v jakém stádiu firmu prodat, nebo dále rozvíjet. Co bylo tvým podnětem k prodeji firmy? Když odpovíš budu moc rád. Díky moc!

Sem tam mi prijde na email dotaz jako tento a ja se pak vzdy ptam jestli muzu zverejnit na blogu. Pripada mi to dobre tema na diskuzi. Kazdy kdo nejakou firmu buduje nad timto premysli. A ono neni moc lidi se kterymi to slo probrat. Pohled z venku na uspesnou firmu je uplne jinaci nez ten pohled z uvnitr. I kdyz firma velmi dobre funguje navenek, tak je vzdy strasne moc veci co se neustale musi resit. Ruzne problemy nebo situace, ktere vyzaduji pozornost. Clovek bud zaujme postoj, ze to nebude resit a pak se jednodho dne probudi a zjisti, ze ho konkurence predbehla, zamestnanci nefunguji jak maji a firma jde do haje. Nebo to proste resi, ale pak je pod neustalym psychologickym tlakem, ze ho na te svoji firme neco sere, protoze to nefunguje tak dobre jak by chtel, aby to fungovalo.

Nemusi jit vzdy nutne o problemy. Ale jde o to premyslet kam dale vse vyvijet. Co vylepsovat. Kde jsou rezervy. Ja jsem byval porad myslenkama ve sve firme. Vecer jsem sedel u televize, notebook na kline, koukal jsem treba na ruzne statistiky,  ukazatale a porad premyslel co vylepsit. To stejne nekde na dovolene. Proste mi to nedalo venovat velke mnozstvi myslenek co a jak ve firme delat.

Kdykoliv byl okamzik, ze vse naprosto dobre fungovalo, tak jsem si hned rikal, co se ted stane za pruser. Protoze ta euforie, ze vse slape, objednavky chodi, zakaznici jsou spokojeni, zamestnanci jsou motivovani a spokojeni… to proste nikdy netrva vecne. Vzdy je potreba byt obezretny a neusnout na vavrinech.:-)

Kdyz jsem pak nakonec firmu prodal tak jsem citil obrovskou ulevu. A to presto, ze jsem mel strasne moc veci velmi dobre nadelegovanych, mohl jsem si jezdit na dlouhe dovolene (kolem 90 dnu v roce), nemusel jsem byt ve firme ani tech 8 hodin denne. Ale presto jsem mel myslenky soustredene na uspech firmy.

Ta zmena po prodeji byla strasne prijemna. Ono i kdyz me podnikani bavi, tak se to v urcite fazi stane rutinou. Nekomu to vyhovuje a nekomu to vadi. Me ta rutina spise vadi. Mam rad to vzruseni, kdyz firma roste. Ale jakmile se rust zpomalil a zbyly jen rutinni veci na reseni tak me to uz tolik nebavilo. Je to ale doopravdy individualni. Ja obdivuji, kdyz nekdo dokaze zustat u jednoho podnikani klidne cely zivot a ma to rad (nebo dokonce nekolik generaci zustava u stejneho podnikani a nikdo to nepokazi a jeste vylepsuje).

Kdyz se clovek rozhodne firmu prodat, tak ziska financni polstar a muze si delat co chce. Takze rozhodne bych nemel nikdy strach co delat potom co se firma proda. Je tam krasna svoboda a moznosti. A myslim, ze to je uplne jedno jestli se pak zacne delat neco neoveho nebo ne. Je tam ta svoboda se rozhodnout bez museni a tlaku.

Ahoj Johne,

v prvé řadě, moc díky za tvůj blog a za super podnikatelské postřehy a obecně za to, jak se dělíš o zkušenosti s “komunitou”. Chtěl bych Tě touto formou poprosit o radu/názor/zkušenost. Před nějakým časem jsem se vrhnul na podnikatelskou “dráhu”, ačkoli formou prostého OSVČ. Pomalu ale jistě se dopracovávám k ročnímu obratu 1 mil. Kč, což dle českých daňových zákonů značí nutnost registrovat se jako plátce DPH (prosím nepřestávej číst, nechci daňové poradentství… :). Tedy další “papírování”, další komunikace s úřadem, lehce vyšší daně apod. Předpokládám, že jsi musel mnohokrát řešit situaci, kdy jsi se s růstem svých firem dostával stále více a více do povědomí úřadů a chtěli tedy po tobě další a další věci. Situaci, kdy jsi věděl, že stačí vydělat o trošku více a máš na ramenou další starosti. Jak se s těmito situacemi vypořádáváš? Snažíš se najít cesty, jak se jim vyhnout? Nebo je prostě přijmeš a bereš za nutné “zlo”? Donutila tě někdy přílišná byrokrocie, aby jsi nerealizoval svůj nápad?

Díky za každou radu, měj se skvěle

Lukáš

Pozadal jsem Lukase, at to muzu dat na blog. Je to velmi dobre tema na diskuzi. Tak asi jako kazdy podnikatel tu byrokracii taky nemam rad. Radeji nejakemu uradu zaplatim nejaky poplatek pokud ten proces je jednoduchy, nez abych travil hodiny vyplnovanim nejakych formularu. Ta byrokracie je ubijejici. Je to neproduktivni zlo, ktere musime prekonat.

Kdyz vidim, ze podnikani velmi dobre slape tak to zlo prekonam. Zatnu zuby. A udelam co je potreba. Ale kdyz to zas tak moc dobre nejde, tak je ta byrokracie to co mi rozhodne, ze neco radeji osekam nebo zavru. (Nebo ani nezrealizuji ten napad).

Dobrý den,

prosím o radu. Pracuji v zahraničí a měsíčně mám volných zhruba 20 tis. Kč. Chci s nima něco dělat. Problém je v tom, že pracuji 48h týdně a tak mně nezbývá moc času (Tím si nestěžuju. Svoji práci miluju 😀 ) Zajímalo by mě, kam byste tyto peníze dával vy.
Jde mně o to, že chci na svým účtě zanechávat měsíčně jenom to co potřebuju, plus něco navíc. Chci zamezit, abych peníze utrácela za kraviny, protože nevím co s nima.

Děkuji,

Alena

Poprosil jsem Alenu jestli souhlasi, abych dal jeji dotaz na blog. Treba se najde vice zajimavych rad. Moje osobni rada byla, byt ted s investicemi spise opatrnejsi. Penize bych daval jen na sporici ucet. Nejaky ktery ma nejvetsi urok. V USA to je ted treba Capital One 360 Money Market, ktery plati 2% rocne (jsou i dalsi co plati trosku vice). Neni to moc, ale aspon neco.  Do nejakych investic bych se zrovna moc nehrnul vzhledem k tomu, ze se asi blizi nejaka krize.

Ahoj Johne,

sleduju tvůj blog přibližně 11 let a vždy mi dělalo radost čí­st o tvých úspěší­ch, o tom, co řeší­š, i o tvých cestách. Sice jsi občas pochyboval, jestli má smysl na blog dávat další­ reporty, ale očekával bych, že většina čtenářů řekne “ano, má!” :).

Jako mnozí­ bych se na tebe i já chtěl obrátit s prosbou o radu či komentář.

Mám za sebou mnohaletou zkušenost s podnikání­m v IT – prodeje licencí­ vlastní­ho software. Začali jsme už na střední­ a měli jsme tzv. našlápnuto, ale bohužel se nám nakonec nepodařilo vyrůst a postupně jsme ztratili nadšení­ a “srdce” a začali jsme se každý poohlí­žet jinam. Vlastně i do nového století­ a nové éry, protože náš software měl původ v roce 2005, kdy ještě frčely klasické desktopové aplikace.

Měl jsem úžasný benefit poslední­ch několik let ží­t ze setrvačnosti našeho původní­ho byznysu a zkoušet vybudovat něco jiného. Nemyslel jsem si, že by se mi dří­v nebo později nepodařilo nic dotáhnout do úspěšného konce, ale zdá se, že to tak bude. Nedokážu se vží­t do mysli zákazní­ka, nedokážu si vzí­t “passion” tam, kde vidí­m pří­ležitost. Když se něčemu intenzivně věnuji, mám pocit, že mi mezi prsty protéká něco mnohem důležitější­ho. Dokladem mé neschopnosti budiž to, že se přes rok intenzivně pohybuju kolem kryptoměn a přesto jsem ani jako zkušený technolog (ale ne zkušený byznysmen) nebyl schopný nic nastartovat.

(Částečně asi i proto, že můj vnitřní­ postoj, s kterým bojuju, je, že biz kolem kryptoměn a ICOs je převážně mediálně nafouknutý zero sum game BS, který z většiny pohání­ pure greed a manipulace a kde spousta lidí­ přijde o pení­ze a pár schopných/šťastných se namastí­.) Konečně si uvědomuju, jak je těžké někomu způsobit užitek, za který by byl ochotný dát pení­ze!

Nedokázal bys nějakým způsobem a vzhledem k tomu, co jsem ti o sobě napsal, popsat, jak myslí­ a cí­tí­ člověk, jako jsi ty, který se dokáže soustředit na jednu věc, dokáže odsekávat vše nedůležité, nají­t vhodnou pří­ležitost, resp. “tí­živou potřebu” potenciální­ho zákazní­ka, a trpělivě se zaměření­m, které je pro mě asi nepochopitelné, pracovat krůček po krůčku směrem k úspěchu?

Moc děkuji za pří­padnou odpověď,
Ondra

Ondro diky za zajimavy email a souhlas se zverejnenim. Tak hned na zacatek k tem trip reportum. Uz jsem mockrat mel neco rozepsane, ale pak jsem to vymazal. Mam z tech reportu rozporuplny pocit. Na jednu stranu jsem mel nadseni z nejakeho zazitku a chtel jsem se o nej podelit. Ale taky jsem nechtel aby to vyznelo jako nejake vychloubani. Coz vyzniva.

Kdyz ctu ten tvuj email o motivaci tak presne vidim v cem je ta pricina. Kdyz se clovek ma relativne dobre, tak je strasne tezke najit motivaci a energii do intenzivni prace. Ja treba u sebe vim, ze kdyz chci doopravdy uspet tak se to neda delat “na pul”. Clovek se do toho musi vrhnout se strasnou vervou. Totalnim fokusem. Velmi intenzivne. A ten intenzivni pristup je zaroven i hodne vysilujici. Znam to u sebe. Taky se tomu branim. A pak treba delam veci jak se rika v USA “half ass” (tak nejak na pul:-). Vysledek pak neni ono.

Najit business, ktery bude davat lidem uzitek a zakaznici ti pak budou chtit rvat ruce je doopravdy silene tezke. Ale je to jeste tezsi na malem trhu jako je Ceska Republika. Muzes udelat naprosto dokonaly projekt, ale tim, ze ten trh je maly tak je tezke ucitit to rapidni prijmuti od zakazniku. Mockrat jsem na blogu psal jak jsem neco rozjizdel a temer umyslne jsem to na zacatku udelal hur nez bych mohl. Proste jsem chtel videt jestli jsem se trefil do toho co zakaznici chteji. A kdyz mi zacali posilat penize tak jsem zacal intenzivneji budovat, investovat a rozjizdet. Takto zacalo IncParadise, XYZ bikes, Shipito… Tu motivaci abych se tomu naplno venoval jsem dostal az kdyz jsem videl, ze zajem je. Ze zakaznici kupuji. Davaji me penize. To me pak ohromne motivuje, ta validace napadu a pak pro me neni problem najit motivaci na tom poradne makat.

Na zacatku je vzdy nejaka jednoducha teorie. U XYZ bikes jsem veril, ze vice lidi nechce moc utracet za plazovy bicykl. Tak jsem zkusil primy import z Ciny a primy prodej zakaznikum. U IncParadise jsem mel pocit, ze vsem trva zalozit firmu strasne dlouho a delaji zbytecne drahe balicky. Rozdelil jsem jednotlive sluzby na objednavce a zadne balicky zakaznikum nevnucoval a zakladal firmy do druheho dne. U Shipito jsem mel strach, ze nebudu schopen splacet hypoteku na sklad a neco jsem krome prodeje kol musel delat. A udelal jsem podobne jak u IncParadise. To mysleni bylo jak delat vse co nejrychleji (kazdy ma rad rychlost) a zaroven i levne (znovu jasny a rozdeleny cenik na jednotlive ukony s balikem). U Pizzouna znovu sazim na tu rychlost. Kdyz si nekdo pizzu objedna tak chci aby ji dostal dovezenou doopravdy bleskove. A taky sazim na trend, ze lidi chteji jist zdraveji a lepe. Proto zamereni na suroviny od farmaru a BIO kvalitu.

Ale jestli se to posledni podnikani povede to se uvidi. Prvni se musi ta teorie prokazat v praxi. To je klic. Musi se realizovat. Nevyjde to tak delat neco jineho. Moc se s tim neparat! Takze v mem pripade neztracim tolik casu velkym analyzovanim. Radeji realizuji. Uvidim jestli to jde nebo nejde. Kdyz to nejde se nezastavim a udelam neco jineho.

Pro me drive fungovala ta zakladni motivace v podnikani = vydelat penize. Kdyz se clovek ma dobre tak nema ten velky hlad. Kdyz ma naopak strach, ze kdyz neuspeje tak skonci na ulici tak ma okamzite motivaci zajistenou. Ja mam z toho emailu pocit, ze se mas az moc dobre!