V nejblizsich dnech me ceka dulezite rozhodovani. Byl jsem pozvan na lyzovacku do Park City v Utahu byvalym CEO jedne obrovske americke firmy (na seznamu Fortune 500). Je nadseny z projektu Shipito a chce do neho investovat (spolecne jeste s nekym) hodne vyznamnou castku.

Takze v nedeli odletam do Salt Lake City a do utery budu lyzovat, poznavat a vyjednavat. Na jednu stranu me to strasne laka jako vyborna prilezitost vyzkouset neco noveho, posunout firmu uplne dal a fungovat uplne jinym zpusobem nez jsem zvykly.

Na druhou stranu jsem byl vzdy odpurcem venture kapitalu, hlavne z duvodu, ze se bojim ztraty kontroly nebo ztraty svobody. Venture kapitalisti maji urcite predstavy jak by mela firma fungovat a to nemusi vzdy uplne sedet s mymi predstavami. Taky podnikat sam ma svoje vyhody. Jak si co udelate tak to mate. Kazde rozhodnuti si muzu udelat behem par vterin nebo minut a jakekoliv nasledky se tykaji vzdy hlavne me. Jakmile do businessu bude zasahovat vice lidi (board of directors) tak to muze byt zase jinak a nevim jestli s tim nebudu mit trosku problem (byt ten spravny team player). Petitydenni dovolene a podobne vystrelky by mne nemuseli prochazet.

No citim se, ze to je zase takovy ten zlomovy okamzik, kdy si clovek rozhoduje o budoucnosti. Je to obrovska prilezitost, ale zaroven krok do neznama. Je o to dost tezsi se takto rozhodovat, kdyz clovek v podstate penize nepotrebuje. Kazdou firmu buduji tak aby byla co nejdrive profitabilni. Nejsou to projekty postavene na vode, ktere by cekali na penize od investoru jako na smilovani. Taky se mne uz podarilo v Americe dost vybudovat, takze nemam takovy ten agresivni hlad neco dokazat jako kdyz jsem zacinal. Ale zase me laka objevovat a dale se vzdelavat (z praktickych novych zkusenosti). A je to taky prilezitost pro lidi co delaji se mnou, aby posunuli sve kariery vyrazne kupredu. Ono je to neco jineho delat pro maly startup nebo pro firmu, ktera ma nejen velke ambice, ale taky prostredky ty ambice splnit. Je to moznost byt u zrodu neceho velkeho. A byt tzv. na “ground floor” takove prilezisti, kdyz se z malicke firmy stane velka uspesna firma. To se bezne moc casto nestane.

Vyhlasil jsem nove firemni pravidlo: Nikdo si uz nesmi v praci uvarit caj, kavu nebo horkou polivku! Mame takove ruzne instatni k dispozici, ale s tim uz je konec.

Odpoledne se totiz jedna zamestnankyne oparila. Byla to nova slecna, kterou jsem najmul minuly tyden. Nekdo ze spolupracovniku ji zacal rikat “Crazy Mary”. Kdyz totiz mela prijit na zamestnanecky pohovor tak stihla asi desekrat zavolat a s obrovskou panikou v hlase se ptala jestli nemuze prijit na pohovor o den drive. Mela strach, ze kdyz prijde pozdeji tak uz si vybereme nekoho jineho. A vydrzela volat skoro kazdou hodinu. Ja jsem si rikal, ze je asi hodne motivovana takze jsem to nebral vazne kdyz stavajici zamestnanci rikali, ze zase vola Crazy Mary (a ze doufaji, ze ji nezamestnam).

Zamestnal jsem ji a trosku se to potvrdilo, ze ta prezdivka sedi. Nedokazala totiz vydrzet pracovat dele nez 30 minut aniz by vybehla pred kancelar a zapalila si cigaretu. Prvni den se pred kancelaremi valelo aspon 20 cigaret. To me iritovalo tak jsem ji rekl, aby ty spacky hazela nekam do kose. Kourit neprestala, ale cigarety jsem uz nikde nevidel. Ale zase jsem nebyl moc spokojeny s praci. Takze jsem s ni musel promluvit a trosku ji varovat. Se svou slovanskou povahou jsem vetsinou pro americany velmi konfrontacni. Rekl jsem ji narovinu, ze pro jeji preziti v teto firme musi ukazat vice nez dela. Jinak ze ji budu muset vyhodit. Americky pristup by na stejnou situaci byl: Delas fakt super job, ale mozna by to slo trosicku vylepsit v nejakem detailu… (You are doing great job, but…). No a ja to delas great job nerikam, kdyz si to nemyslim. Coz je pro hodne lidi brutalni kulturni sok. Uz jsem nejednou dohnal nektere zamestnance ke slzam (treba fakt mirnou kritikou prace).

Po tomto varovani Mary chtela ukazat, ze je pracant a dokonce omezila koureni tak na 5-6 cigaret (spolupracovnici rikali, ze si sama pro sebe nahlas narika u stolu … I want a cigarette… I want a cigarette..). Deficit z koureni nahradila cajem. Za den si uvarila asi 20 caju. Stihla me namocit uterky, hodit je do drezu, rozsypat caje v me sbirce z celeho sveta (vcetne velkeho vyberu bylinkovych caju z CR)… proste udelat bordel jak to jen slo. Taky ma zvyk nalet varnou konvici vrchovate vodou a pak si udela maly salek caje. Nejenom to trva dlouho nez se voda ohreje, nedava to smysl a taky je to nebezpecne. To jsme zjistili v pozdnich odpolednich hodinach. Mary si nalevala z vrchovate konvice vodu do salku a oparila si ruku.

Bylo to obrovske drama a stres. Kricela, stenala, narikala.. Podle toho kriku jsem chtel volat pohotovost, ale to mi zakazala. Chtel jsem aby sla k doktorovi (na ruce nic videt nebylo), ale taky nechtela. Chtela hrdinne pracovat. Ale i po ctvrthodine pod studenou vodou jsem ji jen slysel stenat a narikat. Musel jsem trvat na tom, ze musi jit k doktorovi nebo domu. Nechtela, ale byl jsem neoblomny.

Po teto zkusenosti jsem po americku svolal zamestnance a sdelil jim, ze ve firme je nove pravidlo. Nikdo si uz nesmi varit caj nebo cokoliv s horkou vodou. Ostatni zamestnaci se nestastne ptali: Proc? My jsme se prece neoparili. My za to nemuzeme. Rekl jsem prisne: To nevadi. Je to nove pravidlo (company policy) a musite ho dodrzovat. Takto to totiz v Americe funguje. Jeden idiot udela nejakou vec a pak se vytvori pravidlo a aplikuje se na vsechny. Pro me jsou takoveto situace trosku takovy soukromy humor a sleduji jestli si mysli ze to myslim vazne nebo si z nich delam srandu.

Asi bych to delat nemel, ale je takovy zpusob jak si davam zabavu do kazdenni prace.

Druhy den jsem Mary vyhodil. Zjistil jsem ze pozadavala transakce do ucetnictvi kam vubec nemela. Proste binec v ucetnictvi, ktery nekdo bude muset nekolik hodin opravovat. Kdyz jsem ji pekne sdelil, ze ji uz nebudu potrebovat tak vypukla obrovska scena, coz se mi snad jeste nikdy nestalo, protoze americani to vetsinou berou v klidu. Rekla mi, ze jsem “jerk”, tekly slzy, pak nechtela odejit… musel jsem klidnym hlasem rikat, ze trvam na tom aby odesla.

A ted mame v kancelarich nadherny klid. Zbyvajici zamestnanci jsou stastni, ze ruzne drama jsou za nami. A znovu na plno pracujeme.:-)

Uz se mi v Americe stalo, ze me nekdo obzaloval, ale nikdy to nedoslo do soudni sine. Bylo to treba kvuli nejakym webum, kdy se jedna firma snazila zbavit konkurence (tak me soudili o 200 tisic dolaru). Nakonec jsme se ale domluvili a jeste me poslali sek na pet tisic dolaru. Potrebovali totiz uzavrit vsechny soudni spory, protoze chteli zrovna vstoupit na burzu (predtim bylo potreba vse doma uklidit). Takze zmenene priority prinesly reseni (telefonat od jejich CEO a sek vse vyresil).

V pondeli jsem stravil pul dne v soudni sini v Las Vegas. Byla to zajimava zkusenost. Byl jsem souzen zaroven s mymi klienty, kterym jsem zalozil firmu. Protoze na firme figurovalo me jmeno tak me rovnou dali jako dalsiho obzalovaneho (strategie pravnika zalujiciho) i kdyz jsem s celou zalezitosti nemel nic spolecneho.

Las Vegas ma krasne soudni sine (interiery). U stolu jsou mikrofony a strategicky rozmistene kamery. Kdo promluvi na toho se automaticky prepne kamera. Vse se zaznamenava takto digitalne plus klasicka zapisovatelka. Dostat se do soudni sine je vsak horsi nez kontrola na letisti. Dukladna kontrola a protivni policajti, kteri jsou zvykli jednat cely den s vyvrhely. Nejdrive me dali otazku: Ty ses pravnik? Byl jsem tam jeden z mala slusne oblecenych. Rekl jsem, ze ne tak chteli abych sundaval pasek, a rozcilovali se jaktoze nemam v kapse nejakou penezenku, apod.

Na digitalnich cedulich se podobne jako na letisti dalo najit do jake soudni sine se ma clovek dostat az po jeho jmeno na dverich kam ma jit. Zorganizovano to bylo vyborne.

V soudu slo o to, ze nekdo delal realitni obchod v Hondurasu (kupoval farmu) a doslo k ruznym nedorozumenim jakoze kava se nesklizi kazdy rok (ale jednou za dva roky), ze po prodeji zmizel nejaky dobytek, ze passion fruit se kazde tri roky musi vysazet znova… Proste clovek co tu farmu kupoval mel pocit, ze byl podveden a lidi co to prodavali meli pocit, ze si mel zjistit poradne jak farmarit nez si tu farmu koupil. Na zaver se ale vsichni dohodli (nakonec slo jen o penize a nic jineho).

Musel jsem take vypovidat (dodrzovat procedury, prisahat).. V nervozite jsem mluvil o dost rychleji nez normalne, takze pravnici meli trosku problem rozumet memu ceskemu akcentu. Me zase pripadalo, ze oni mluvili extremne pomalu, takze se vsechno strasne tahlo.

Pravnik zalujici strany se me snazil nachytat na tom, ze jsme neco udelali spatne pri zakladani firmy. A kdy jsem si pak daval pozor jak odpovidat a ptal se na upresnujici definice tak treba po trech otazkach se prestal ptat na urcitou vec, protoze vedel, ze moje odpoved by pomohla me a ne jeho strane. Bylo to velmi zajimave.

Soud se tahl dva dny, ale po prvnim dopoledni se vsichni shodli na tom, ze me potrebovat nebudou a soudkyne rozhodla, ze jsem v tom skutecne nevinne. Takze jsem jel navstivit mou kancelar v Las Vegas. Seznamil jsem se zamestnanci, ktere jsem osobne neznal a pak vyrazil na lyzovacku (u Las Vegas se fakt da velmi dobre lyzovat – 40 minut autem). Predtim jsme museli nakoupit kompletni vybaveni na lyze (poslednich deset let jsem jen jezdil na snowboardu, takze posledni lyze co znam byly takove ty klasicke rovne lyze:-). Lyzovani je parada, zase me to chytlo.

P.S. Las Vegas je ted idealni na velmi levne hotely. V nabidce toho je moc. Ja jsem vsadil na Priceline (pres ten jejich system kde zadate kolik chcete platit a pak se uvidi jestli vam cenu akceptuji) a dostal pokoj v hotelu Venetian za $85 na noc (a k tomu $50 kredit na hrani v kasinu). Na to ze to je jeden z nejlepsich hotelu ve Vegas to je v podstate neslychana cena.

Mam ted trosku cas se vratit k nekterym mistum, ktere jsem navstivil po me ceste kolem sveta. A neda mne to a musim jeste nejakou tu fotku zverejnit.:-)

Japonsko je mou naprosto nejblibenejsi asijskou zemi na cestovani. Kombinace super moderniho a historie je naprosto uchvacujici.

[photopress:IMG_2108.JPG,full,pp_empty] [photopress:IMG_2122.JPG,full,pp_empty]

Misto kde spite v hotelu je extremne dulezite. Ja davam prednost oblastem kde se nejvice zdrzuji mistni oproti turistickym oblastem. Grand Prince Hotel ve ctvrti Akasaka (Tokyo) je muj tip na takove vyborne misto. Urcite se do stejneho hotelu chci znovu vratit. To okoli totiz nema chybu.

Vyjdete na ulici a najdete restaurace, bary a obchody ve kterych se to mnozi mistnimi lidmi (a minimum turistu).

Pohled z hotelu:

[photopress:IMG_2139.JPG,full,pp_empty] [photopress:IMG_2138.JPG,full,pp_empty]

Take jidlo je moc dobre. Nechapu jak nekdo muze rict, ze v Japonsku neni co jist. Vyber a kvalita jidel je naprosto neuveritelna. Nemusite jist jen sushi. V Japonsku jsou kuchyne z celeho sveta (po Japonsku vylepsene – fakt). A zpusob jak je vse servirovane je take uchvatny. Soustredeni na detaily a prezentaci i v levnych restauracich.

[photopress:IMG_2128.JPG,full,pp_empty] [photopress:IMG_2141.JPG,full,pp_empty]

Nizke stropy me sem tam zaskocily.

[photopress:IMG_2069.JPG,full,pp_empty]

Samozrejme cestovanim vyuzivam i k pratickym vecem. Treba v tomto nejstarsim budhistickem chramu v Tokyu (Asakusa Temple) jsem si vylecil vsechny mozne zdravotni problemy. Staci na problematicka mista nahrnout kour a vse je vyreseno:-).

[photopress:IMG_2099.JPG,full,pp_empty]