Naprosto perfektni video o cem vlastne je podnikani.

Co jsou nejdulezitejsi zdroje, ktere mate k dispozici. Jsou to penize? Cas? Nebo uplne neco jineho. Jaky business vymyslet, aby vydelal co nejvice penez behem dvou hodin pri zakladni investici pouze $5? Schvalne co vas napadne jako prvni vec a co napadlo studenty. Byl vas napad lepsi?

Stanford Technology Ventures Program Entrepreneurial Thought Leader Lecture

Kdyz se v USA prodava nejaka mensi firma tak pro urceni hodnoty se pouziva casto formule 3 az 5-ti nasobek rocniho zisku. Pisu mensi firmy, protoze u tech funguji tyto pragmaticka meritka. To ze nejaka velka firma je sem tam schopna koupit jinou firmu za mnohem mnohonasobky obratu do toho nepocitam. Ale i to se stava. Ale zpet k tem mensim firmam.

Do zisku se zahrnuje i vyplata, kterou si plati majitel. Napriklad firma ma 50 tisic dolaru zisk. Dalsich 50 tisic si vyplaci majitel. Celkem je to 100 tisic dolaru. Prodejni cena by se mohla pohybovat v rozmezi 300 az 500 tisic dolaru.

Kdyz se nad tim zamyslim tak mi to pripada docela ferove. Sam kdybych kupoval nejakou firmu tak bych nechtel platit o moc vice nez trojnasobek zisku. Kdybych prodaval tak bych chtel zase dostat aspon ten petinasobek. A pri vyjednavani by se asi dalo dosahnout nejakeho kompromisu.

Jednou se mi malem podarilo prodat cast firmy za ten petinasobek zisku. Bylo to v dobe, kdy jsem stehoval kancelare a nechtel jsem menit adresy zakaznikum na mail forwarding v Las Vegas. Hodne zakazniku to totiz nenese dobre kdyz musi menit svou adresu, kterou maji na vizitkach, dopisnich papirech, fakturach, apod. Takze jsem chtel prodat business na mail forwarding v kancelarich, ktere jsem pronajimal a opoustel do kancelari, ktere jsem koupil. Dal jsem inzerat na web na prodeje firem. Ozvalo se par zajemcu. Nikdo nevypadal moc nadejne. Pockal jsem asi 1-2 mesice a pak se zacal stehovat. A v tom okamziku se mi ozvali jedni zajemci se kterymi jsem drive mluvil a strasne tlacili at jim to prodam. Byl by to ten petinasobek zisku se kterym bych byl spokojeny. Ale uz bylo pozde. Zakaznikum jsem uz rozeslal emaily, ze se stehujeme a menime jejich adresy. Uz jsem nechtel delat dalsi zmatky a mail forwarding jsem neprodal. Ale vyzkousel jsem si, ze to funguje.

Taky jsem jednou zkusil dat podobnou nabidku jedne firme v CR, ale vyhnali me s tim, ze jsem se zblaznil. Ze ma nabidka je strasne mala a nevyhodna. Pravidlo, ktere dobre funguje v USA se prodavajicim vubec nelibilo. Zajima me jaky na to maji nazor ctenari. Kdyz se podivate na sve firmy tak se vam podobna formule zda vyhodna nebo nevyhodna?

Prisla mi nova kredini karta Mastercard. V praci neoteviram postu. Je to prace navic, kterou jsem jiz davno delegoval. Delegovani ma vyhodu, ze nemusim delat spoustu ruznych ukolu. Ma to i nevyhodu, ze sem tam zamestnanci vidi az moc detailu. Ale me osobne to zas tak nevadi. Davam tomu prednost nez delat vsechnu dulezitou praci sam.

Zamestnankyne co otevrela obalku se lekla. Videla kreditku a na ni napsano, ze ma limit na utraceni ve vysi pul milionu dolaru.

Me to zas tak nevzrusilo, protoze jsem o karte vedel. Jen si v takovych situacich rikam, co si asi moji zamestnanci mysli. V Americe neni zvykem se moc vyptavat na osobni veci. Ceka se az se ten clovek sam sveri. Takze Americani se moc neptaji a vice se domysleji jak co asi je. Kdyz si vzpomenu jak jsem skrome zacinal, tak bych neveril, ze jednou budu treba takovou kartu mit. Uz si na takove veci zacinam zvykat, ale prvnich par let jsem mel pocit “nerealnosti”. Vsechno se vyvijelo tak rychle a porad jsem v te dobe bojoval uplne se vsim. Jazykova bariera, uceni se systemu jak vse funguje v USA a k tomu jsem rozvijel podnikani.

Jinak tech pul milionu neni nijak bez ruceni. Jine karty od Mastercard nebo VISA mam bez dalsiho ruceni max. na 50 tisic dolaru (vic se jim to moc nechce davat). U teto je navic ruceni jednou nemovitosti. Takze to neni uplne klasicka kreditka bez ruceni. Uprimne se ji ani nechystam nejak pouzivat. Jen kdybych chtel treba udelat nejakou investici. Treba koupit nejakou firmu a zaplatit jim za to kreditkou:-).

Muj pomer dobrych napadu nebo rozhodnoti k tem spatnym vypada nasledovne:

60% – spatne napady a rozhodnuti

40% – dobre napady a rozhodnuti, ktere okamzite funguji (mozna je jich procentualne jeste mene). Malokdy vse funguje hned od zacatku a bez vylepsovani a predelavani.

Ano, vidim to hodne kriticky. Ale beru to podle tech pocatecnich napadu a rozhodnuti. Hodne casto zjistim, ze ten prvotni napad je blbost a je potreba to zmenit nebo upravit. Napadne me treba nejake vylepseni v podnikani. Udelam ho. Zjistim, ze zakaznici nereaguji jak bych si predstavoval. Takze znovu vylepsuji a upravuji. Znovu sleduji reakci. Znovu vylepsuji. Nekdy to je potreba se vratit trikrat nebo ctyrikrat na zacatek nez se prijde na “zazracnou” formuli, ktera funguje.

Kdyz prijdu na tu formuli, ktera funguje, tak si lide kolem me mysli jak jsem genialni a jak mne to jde snadno. Nevidi totiz cely ten proces, kolik to stalo namahy a usili se k necemu dopracovat. Nevidi kolik chyb jsem udelal a jak casto jsem musel cely proces upravit. Vidi jen zaver a rikaji si, jak mne to jde nadherne snadno.:-)

Cim dele pisu tento blog tim vice lidi me zna a posila ruzne napady nebo navrhy. To mne vubec nevadi. Ale vsimam si, ze ti lide nejsou spokojeni s mymi odpovedmi.

Nehrnu se totiz nadsene do kazdeho noveho podnikani nebo napadu. Casto napisu, ze nevidim jasny zpusob jak vydelat nebo to povazuji za moc riskantni. A pak vidim jak hrozne moc jsme kazdy z nas s myslenim nekde jinde.

Nekdo ma treba pocit, ze kdyz nekde vyhodim par desitek nebo stovek tisic korun, ze me to vubec nebude bolet. Ja mam zas pocit, ze kdybych to tak delal tak zustanu navzdy chudakem.

Proste chci vydet naprosto jasny plan jak na necem vydelam jeste nez se do toho pustim. Musi to byt podlozene na realite. Kdyz se podivate na ma podnikani tak jsem je vsechny rozjel s minimem penez a budoval je postupne. Nikdy to nebylo o tom nalit spoustu penez ne neco a pak doufat, ze casem vydelam. Jsem extremne kozervativni. A presto i s timto pristupem mam kolikrat co delat, aby se vsemu darilo. Neni to sranda. I kdyz je clovek paranoidni a premysli co vsechno nebude fungovat tak pak zjisti, ze spoustu veci opomenul.

Na druhou stranu spousta lidi co nikdy nic nezrealizovala ma bezbrehy optimismus. Obzvlaste kdyz si mysli, ze presvedci nekoho jineho kdo do toho s nimi pujde. Treba me nebo nejakeho jineho spolecnika. Jenze pro me to znamena jen to, ze misto jednoho cloveka budou dva lidi delat neco co ani nedava smysl.

Mozna ten vyse uvedeny zpusob nekomu funguje. Ale ja se snazim jit jen na jistotu. I tak je to dost riskantni. Divam se vzdy na COST/BENEFIT. Nebo-li co me to bude stat a co dostanu zpet. Divam se na ROI (Return on Investment). Nebo-li kolik investuji a kolik mam sanci vydelat. Kdyz to neni uplne fantasticky lakave tak do toho vubec nejdu!

Ruzne propocty nedelam podle zadnych oficialnich statistik. Divam se jen podle svych osobnich zkusenosti nebo podle toho cemu rozumim. Nemam rad business plany, ktere reknou, ze trh s nejakymi sluzbami nebo zbozim je 5 miliard dolaru a staci, aby nase firma ziskala 10% trhu a budeme mit obrat 500 milionu dolaru. A pak staci pocitat konzervativne s 20% ziskem a je vydelano 100 milionu dolaru. Takto skutecne hodne lidi premysli, ale podle meho nazoru je to totalni blbost.