Dnes mi volali z firmy pres kterou mame merchant account (na prijimani plateb kreditnimi kartami). Byl to jejich security department. Lekli se totiz toho, ze mame cim dal vetsi objem transakci a to povazuji za risk.

Na toto jsem si uz zvykl, ale kdyz jsem prijel z CR tak mi to pripadalo nepochopitelne. Proc by melo byt vice riskantni firma, ktera prijima vice plateb. Maji byt radi, ze maji vice penez.

Ale podle nejakych statistik treba vi, ze tohle je riskantni. Takze to sleduji. Treba jim takto nekdo zkrachoval a pak zakaznici zadali o penize zpet. A stalo je to hodne penez. Jsou proto radeji opatrni.

Musim jim poslat bankovni vypis za posledni dva mesice. Podivaji se kolik mame penez na ucte. Kdyz to bude dostatecne tak vse schvali na vetsi objemy.

Naprosto perfektni video o cem vlastne je podnikani.

Co jsou nejdulezitejsi zdroje, ktere mate k dispozici. Jsou to penize? Cas? Nebo uplne neco jineho. Jaky business vymyslet, aby vydelal co nejvice penez behem dvou hodin pri zakladni investici pouze $5? Schvalne co vas napadne jako prvni vec a co napadlo studenty. Byl vas napad lepsi?

Stanford Technology Ventures Program Entrepreneurial Thought Leader Lecture

Kdyz se v USA prodava nejaka mensi firma tak pro urceni hodnoty se pouziva casto formule 3 az 5-ti nasobek rocniho zisku. Pisu mensi firmy, protoze u tech funguji tyto pragmaticka meritka. To ze nejaka velka firma je sem tam schopna koupit jinou firmu za mnohem mnohonasobky obratu do toho nepocitam. Ale i to se stava. Ale zpet k tem mensim firmam.

Do zisku se zahrnuje i vyplata, kterou si plati majitel. Napriklad firma ma 50 tisic dolaru zisk. Dalsich 50 tisic si vyplaci majitel. Celkem je to 100 tisic dolaru. Prodejni cena by se mohla pohybovat v rozmezi 300 az 500 tisic dolaru.

Kdyz se nad tim zamyslim tak mi to pripada docela ferove. Sam kdybych kupoval nejakou firmu tak bych nechtel platit o moc vice nez trojnasobek zisku. Kdybych prodaval tak bych chtel zase dostat aspon ten petinasobek. A pri vyjednavani by se asi dalo dosahnout nejakeho kompromisu.

Jednou se mi malem podarilo prodat cast firmy za ten petinasobek zisku. Bylo to v dobe, kdy jsem stehoval kancelare a nechtel jsem menit adresy zakaznikum na mail forwarding v Las Vegas. Hodne zakazniku to totiz nenese dobre kdyz musi menit svou adresu, kterou maji na vizitkach, dopisnich papirech, fakturach, apod. Takze jsem chtel prodat business na mail forwarding v kancelarich, ktere jsem pronajimal a opoustel do kancelari, ktere jsem koupil. Dal jsem inzerat na web na prodeje firem. Ozvalo se par zajemcu. Nikdo nevypadal moc nadejne. Pockal jsem asi 1-2 mesice a pak se zacal stehovat. A v tom okamziku se mi ozvali jedni zajemci se kterymi jsem drive mluvil a strasne tlacili at jim to prodam. Byl by to ten petinasobek zisku se kterym bych byl spokojeny. Ale uz bylo pozde. Zakaznikum jsem uz rozeslal emaily, ze se stehujeme a menime jejich adresy. Uz jsem nechtel delat dalsi zmatky a mail forwarding jsem neprodal. Ale vyzkousel jsem si, ze to funguje.

Taky jsem jednou zkusil dat podobnou nabidku jedne firme v CR, ale vyhnali me s tim, ze jsem se zblaznil. Ze ma nabidka je strasne mala a nevyhodna. Pravidlo, ktere dobre funguje v USA se prodavajicim vubec nelibilo. Zajima me jaky na to maji nazor ctenari. Kdyz se podivate na sve firmy tak se vam podobna formule zda vyhodna nebo nevyhodna?

Prisla mi nova kredini karta Mastercard. V praci neoteviram postu. Je to prace navic, kterou jsem jiz davno delegoval. Delegovani ma vyhodu, ze nemusim delat spoustu ruznych ukolu. Ma to i nevyhodu, ze sem tam zamestnanci vidi az moc detailu. Ale me osobne to zas tak nevadi. Davam tomu prednost nez delat vsechnu dulezitou praci sam.

Zamestnankyne co otevrela obalku se lekla. Videla kreditku a na ni napsano, ze ma limit na utraceni ve vysi pul milionu dolaru.

Me to zas tak nevzrusilo, protoze jsem o karte vedel. Jen si v takovych situacich rikam, co si asi moji zamestnanci mysli. V Americe neni zvykem se moc vyptavat na osobni veci. Ceka se az se ten clovek sam sveri. Takze Americani se moc neptaji a vice se domysleji jak co asi je. Kdyz si vzpomenu jak jsem skrome zacinal, tak bych neveril, ze jednou budu treba takovou kartu mit. Uz si na takove veci zacinam zvykat, ale prvnich par let jsem mel pocit “nerealnosti”. Vsechno se vyvijelo tak rychle a porad jsem v te dobe bojoval uplne se vsim. Jazykova bariera, uceni se systemu jak vse funguje v USA a k tomu jsem rozvijel podnikani.

Jinak tech pul milionu neni nijak bez ruceni. Jine karty od Mastercard nebo VISA mam bez dalsiho ruceni max. na 50 tisic dolaru (vic se jim to moc nechce davat). U teto je navic ruceni jednou nemovitosti. Takze to neni uplne klasicka kreditka bez ruceni. Uprimne se ji ani nechystam nejak pouzivat. Jen kdybych chtel treba udelat nejakou investici. Treba koupit nejakou firmu a zaplatit jim za to kreditkou:-).

Muj pomer dobrych napadu nebo rozhodnoti k tem spatnym vypada nasledovne:

60% – spatne napady a rozhodnuti

40% – dobre napady a rozhodnuti, ktere okamzite funguji (mozna je jich procentualne jeste mene). Malokdy vse funguje hned od zacatku a bez vylepsovani a predelavani.

Ano, vidim to hodne kriticky. Ale beru to podle tech pocatecnich napadu a rozhodnuti. Hodne casto zjistim, ze ten prvotni napad je blbost a je potreba to zmenit nebo upravit. Napadne me treba nejake vylepseni v podnikani. Udelam ho. Zjistim, ze zakaznici nereaguji jak bych si predstavoval. Takze znovu vylepsuji a upravuji. Znovu sleduji reakci. Znovu vylepsuji. Nekdy to je potreba se vratit trikrat nebo ctyrikrat na zacatek nez se prijde na “zazracnou” formuli, ktera funguje.

Kdyz prijdu na tu formuli, ktera funguje, tak si lide kolem me mysli jak jsem genialni a jak mne to jde snadno. Nevidi totiz cely ten proces, kolik to stalo namahy a usili se k necemu dopracovat. Nevidi kolik chyb jsem udelal a jak casto jsem musel cely proces upravit. Vidi jen zaver a rikaji si, jak mne to jde nadherne snadno.:-)