Kdyz me bylo kolem dvaceti let tak jsem mel predstavu vysneneho idealniho zamestnani. Jezdil bych po celem svete a treba oteviral nejake pobocky. Firma by me zaplatila vsechny naklady. A ja bych takto cestoval a poznaval svet. Prijel bych na nejake nove misto. Zjistit vsechny mozne informace. Vyridil a vyresil bych co je potreba.

Zadnou takovou nabidku na praci jsem nenasel.

Ted jsem v uplne obracene pozici. Stejnou nabidku mam pro nekoho jineho. Uz jsem to nadhodil v kancelari kdo chce jet rozjet pobocku na U.S. Virgin Islands:-).

Jestlize nas ostrovni vlada schvali na ten jejich economic development program, tak budeme muset otevrit kancelare a najmout lidi. Dam prednost kdyz to bude delat nekdo kdo vi jakou mam predstavu o fungovani firmy. Nekolik takovych lidi mam u kterych vim, ze si rozumime jak co ma fungovat. A pro ne je to je dobra prilezitost si vyzkouset neco noveho.

Poslednich par dnu jsem zaneprazdnen zkoumanim dalsich prilezitosti pro rozvoj v zahranici. Jeden potencialni partner by chtel, aby nektery z nasich zamestnancu pomohl rozjet sklad ve dvou dalsich zemich. Vypada to, ze prilezitosti na cestovani bude vice.

Sem tam nahlednu pod poklicku nejakych firem. Nebo se ke me dostanou informace od nejakeho podnikatele. Po skoro 10 letech podnikani v USA me stale prekvapi jak maly trh je CR.

Kdyz podnikate na takovemto malem trhu tak premyslite uplne jinak. Prizpusobujete se. Podle me ho nazoru dochazi k uricte deformaci. Dokud nezazijete neco jineho tak si to neuvedomujete.

Ale to podnikani je skutecne uplne o necem jinem. A da se to tezko vysvetlit. Nechci rict, ze podnikat na vetsim trhu je jednodussi. Protoze neni. Kdyz nebudete mit dobry produkt a mate kolem sebe vetsi konkurenci tak je to mnohem tezsi.

Ale kdyz jste v necem aspon trosku lepsi tak vas ten vetsi trh mnohonasobne rychleji odmeni za vase usili.

Kdykoliv se vratim z nejake dovolene tak mam v sobe pocit vdecnosti. Vdecnost za to, ze firma funguje i beze me. Ze zamestnanci vyresi problemy, ktere se objevi. Vdecnost za to, ze nejsem nejak potreba. Vratim se zpet a hlavni rozdil je v tom, ze je vydelano vice penez. To vidim jednoduse na bankovnim ucte. Tohle je fantasticky pocit.

Kdyz je clovek v kazdodennim shonu tak si tohle vsechno ani poradne neuvedomi. Nevidi, ze ma kolem sebe lidi, kteri jsou schopni delat vsechno co delam ja. Ono se to casto ani neprojevi dokud neodjedu. Tim, ze jsem pryc tak jsou vsichni nuceni vse resit bez me ucasti. A najednou se zjisti, ze vlastne ani nejsem potreba.