Kdyz budu kupovat dalsi sklad tak se uz neubranim tomu, aby moje firma prosla auditem. Z toho moc radost nemam. Audit je docela draha vec (min. nekolik desitek tisic dolaru). Je to taky dost prace tim projit.

Auditori chteji zkoumat do detailu jak vse ve firme funguje. Od ucetnictvi, kontrol, rizeni… Tohle me ceka ted v prosinci. Delam to proaktivne dokud je cas. Uvazuji totiz o dalsim skladu a vim, ze uz se auditu nevyhnu. Jakmile mate nad 5 milionu dolaru pujcek tak uz to zacina byt velmi prisny pozadavek aby firma audit mela. Na posledni sklad co jsem kupoval v Oregonu uz ho po me take chteli, ale dokazal jsem se z toho uz vymluvit.

Bohuzel s pristi koupi se auditu uz nevyhnu. Je to takovy krucek ze startupu k byrokracii jako u velke firmy. Moc radost z toho nemam. Ale nemuzu se tomu uz vyhnout.

Mam za sebou kontrolu z financniho uradu (IRS). Chteli po me tisice dokumentu. Byl jsem uplne frustrovany kolik casu to zabralo nachystat. Moje ucetni stravila dva dny chystanim dokumentu. Co jsme nemeli na papire jsme dali a zbytek jsme elektronicky ulozili na USB. Kontrola prisla. Stravili u me tri hodiny davanim otazek. A pak rekli, ze na tom USB ulozisti jim to davat nemuzu, ze mam vypalit CD. A ze me daji spoustu dalsich pozadavku co po me budou chtit a prijdou jeste jednou. Byli slusni. Ja taky. Ale na zaver jsem zjistil, ze to bude jeste dost dlouhy proces nez je uspokojim. Oproti minulemu auditu to tentokrat vypada dost casove narocne. Desitky tisic stranek dokumentu jim nestacili. Jen je prolitli behem par minut a chteji jich jeste vice pri dalsi nasteve.

Takze fakt zvazuji jak se na pristi nastevu nachystat. Mam fakt chut si koupit nejakou svacinu se smradlavym syrem. A nez prijdou tak se v me kancelari tu svacinku dat. Proste uz nechci znovu stravit dalsi hodiny tak mi to pripada jako mozny zpusob jak trosku delku te nastevy omezit. Mam obavu, ze se jim u me moc libi. Teplicko. Prijemne kancelare. Mozna az moc prijemne prostredi. A pak to zbytecne prodluzuji.

We celebrate income disparity and we applaud the growing margins between the bottom 20% of American society and the upper 20% for it is evidence of what has made America a great country. It is the chance to have a huge income‘¦ to make something of one’s self; to begin a business and become a millionaire legally and on one’s own that separates the US from most other nations of the world. Do we feel bad for the growing gap between the rich and the poor in the U.S.? Of course not; we celebrate it, for we were poor once and we are reasonably wealthy now. We did it on our own, by the sheer dint of will, tenacity, street smarts and the like. That is why immigrants come to the U.S.: to join the disparate income earners at the upper levels of society and to leave poverty behind. Income inequality?

Read more: http://www.businessinsider.com/dennis-gartman-god-bless-income-disparity-2011-11#ixzz1dyyd9glp

Takhle mluvit ted neni v Americe povazovano za politicky korektni. Hnuti Occupy Wall Street. My jsme 99%. Vy jste 1% nejbohatsich. Me to docela irituje, kdyz vidim velmi bohate zname americany, kteri jsou multimilionari, ale ted maji pocit, ze musi vsude rikat, ze nepatri k tomu 1% nejbohatsich. I kdyz kapitalismus neni dokonaly system tak je porad nejlepsi. Amerika vzdycky byla zemi, kde jste prisli splnit ten svuj American Dream. Legalne a ciste mate sanci vydelat miliony. Nemusite s nicim sidit nebo hledat nejake klicky. Staci kdyz vam to mysli a nebojite se tvrde pracovat. Nekomu se to povede. Jinemu ne. Ale skutecne to zalezi jen na vas. Tech prilezitosti je tady strasne moc. Je jen na vas jak moc je chcete a kolik jste ochotni dat jejich dosazeni.

DHL me pozvalo na IndyCar zavody v Las Vegas, ktere se konaly minuly vikend. Cekal jsem, ze pozvou hodne firem. Ale pozvali jen dve. Nas a jednu dalsi firmu. Vse zarizeno a zorganizovano. Letenky z Los Angeles do Las Vegas. Ubytovani, vsechno jidlo a piti. Party v Playbou Club s Adnretti teamem: Marco Andretti, Mike Conway, Danica Patrick a Ryan Hunter-Reay. Tour garazemi. Moznost si povykladat a vyfotit se zavodniky. Proste zazitek, ktery se jen tak neda sam o sobe zaridit. Jde o to, ze DHL je sponsorem a mohli si vzit nejake hosty. Takze vzali po dvou lidech pouze ze dvou firem. A jednou z nich bylo Shipito.

Puvodne jsem premyslel, ze pojedu. Ale pak jsem se rozhodl, ze tu moznost dam memu COO (takto jsem pojmenoval meho warehouse manazera, aby to nevypadalo blbe, kdyz ho poslu reprezentovat firmu). Takze ted je z nej oficialne COO (Chief Operating Officer).

Muj COO a jeho pritelkyne byli nadseni. Rikal, ze se o ne perfektne starali. Byli tam pritomi lidi z top managementu DHL. CEO pro U.S.A. Co byl ale sok, ze meli vse kompletne nastudovane o nasi firme. Hned vedeli kdo je kdo. A detaily o nas. Padlo moje jmeno. Jejich CEO hned rikal, jak me pozdravuje a kdyz pojede do L.A. tak se chce stavit. Kdyz COO zminil nas novy sklad v Oregonu tak hned privzali nejakeho reditele pro Oregon, at mame prime kontakty, kdyby byl nejaky problem. Vedeli presne nase cisla kolik posilame. Uprimne mam pocit, ze to sleduji vice nez ja. A jak kazdy mesic nebo ctvrtleti prekonavame mnohonasobne ty projekce. Tohle byl pro me trosku sok. Protoze jsem si fakt myslel, ze zas tak pro DHL zajimavi nejsme. A ze jim nebude stat za to to tolik sledovat co delame.

Takze mam velkou radost, ze se to memu COO libilo. Myslim, ze z toho mel vetsi zazitek nez ja sam. Taky si rikam, ze jsem asi fakt divnej, ze jsem za kazdou cenu nechtel jet sam. Vetsina majitelu firem nebo CEO presne pro takove akce ziji. Me tyto akce docela bavi, ale jen do urcite miry. Uprimne to, ze jsem si sel v nedeli na plaz, zahral si volejbal a proflakal ten den me pripadalo jako nejlepsi co muzu delat.;-)