Tak jsem mel peknou debatu se startupem, o kterem nedavno vysel clanek na TechCrunch. (Jen poznamka: Nejsou z CR, ale z Ameriky.). Vezou se ted na vlne publicity a jsou nadseni, jak uspesne vsechno rozjeli.

Co jsem si z toho odnesl je to, ze se vraci konec devadesatych let. S kazdym prodejem, co udelaji, utrati vice nez vydelaji. A ty naklady se nedaji svest na vydaje na reklamu. Po jejich zapocitani to je jeste vice tragicke.

Asi jsem fakt moc pri zemi, ale tohle vubec neobdivuji. Kdybych aspon videl nejaky plan, jak do budoucna tuto situaci zmenit, ale o tom ani zadny naznak. Spise takove doufani, ze prijde nejaky zazrak az vse bude fungovat ve velkem, tak se nejak usetri a tim se vytvori zisk. V tomhle jsem fakt skeptik. Na toto by se melo myslet hned od zacatku. Jestli zisk bude nebo nebude to je uz jina. Hned se to nemusi podarit, ale musi se aspon o to snazit.

Vedle v kancelari na mne volaji, ze mi nekdo poslal helikopteru. Jdu se podivat a vidim toto:

Byla tam i karticka kam mam volat abych dostal dalkove ovladani:-).

Prodej vina v USA je business representujici 30 miliard dolaru rocne. Ano, miliard. Ten trh v USA skutecne obrovsky. Kdyz premyslite nad tim potencialem treba v porovnani delani stejneho businessu v CR.

Zaroven je ten americky trh i neskutecne komplikovany (legislativne). Ale to se tezko vysvetluje nekomu kdo si neprosel zkusenosti na tomto trhu alkohol prodavat. Ta legislativa je tak komplikovana, ze nejaka byrokracie ohledne podnikani v Evrope je proti tomu skutecne slaby odvar. Ale je to obrovsky a lukrativni trh.

Proto take vznika obrovske mnozstvi startupu, ktere resi prodej vina (me se treba libi Lot18.com nebo ClubW.com). Kazdy na to jde trosku jinak. Ja sam bych chtel nejaky chytry koncept vymyslet. Neco trosku unikatniho. Nejaky experiment.

To premysleni nad tim beru jako zabavu. Trosku se kreativne odreagovat a vymyslet neco zajimaveho. Pohrat si s koncepty. Najit tu spravnou kombinaci jak to vino nabizet, prodavat a distribuovat. A mam uplne volne pole pusobnosti. Nemusi jit jen o vino z CR. Muze to byt odkudkoliv na svete. Jde mi to zkusit vymyslet neco noveho.

Chcete se trosku pobavit? Kouknete na dvanact let stary clanek z doby internetove horecky o tom jak jsem zacinal v Americe.

To jsem jeste nemel tuseni, ze bych chtel do Ameriky trvale odjet. Byl to jen napad jet na delsi vylet. Vyuzil jsem moznost, ze si manzelka mohla vzit volno na napsani disertacni prace. Na rok jsme odjeli do Ameriky s nasetrenymi penezmi. Cestovali jsme. Poznavali USA a ucili se anglicky. A trosku nahodou ve stejny okamzik se objevila prilezitost rozjet business. Mym partnerem byl Lukas Pelikan (se kterym jsem pozdeji rozjel jeste Fazole.cz). Lukas byl tehdy student a skutecne jsme nevedeli poradne co delame. Samozrejme mel talent a spoustu problemu jsme diky tomu velmi rychle vyresili. Treba prvni verze naseho softwaru na barterove burzy jela na MS Access a zakaznik se ptal jestli to pojede na SQL databazi. A nedelam si srandu tehdy jsme fakt nevedeli co SQL je. Ale Lukas vzdy vsechno zjistil. Rekl neco ve stylu, ze neni problem a za par dnu to bude hotove. Predelal software a ja sel zpet za zakaznikem, ze uz to mame podle jeho predstav. Ty nase znalosti berte s rezervou. Ona to byla fakt jinaci doba a vse tak nejak zacinalo.

Ja jsem zase mocneumel anglicky. Kdyz zakaznik nechtel jednat po emailu tak jsem je vetsinou odmital. Na telefonovani jsem si az na vyjimky moc netroufal. Sem tam nejaky zakaznik prijel osobne a z toho jsem mel uplne nejvetsi stres. Fakt jsem moc lidem nerozumel co rikaji. Emaily se dali prelozit se slovnikem v ruce. A protoze poptavka byla dost velka tak takto slo podnikat. Byli jsme ve spravny cas na spravnem miste.

Internetova horecka kolem roku 2000 byla doopravdy silena. Porad nekdo volal a emailoval, ze chce ten nas software. Kazdy byl oslepen tim, ze rychle zbohatne na Internetu. Nestihali jsme reagovat, instalovat, delat upravy…

Dostavali jsme nevyzadane nabidky na odkup firmy. Na osobni jednani za mnou priletel treba CEO nejvetsi barterove burzy s tim, ze nas chteji koupit. Ale asi videl jak spatne mluvim anglicky tak ho to pozdeji odradilo. Ale licenci, vcetne prekladu do cinstiny jsme pro ne delali. Bylo to hodne surealni. CEO te burzy priletel soukromym letadlem s doprovodem dalsich peti lidi. A prvnich 20 minut jednani me presvedcoval jak je dobrej. Jak vybudoval nejakou nejvetsi sit prodejen na mobily v USA (uz jsem zapomnel jmeno) a pozdeji ji prodal. Jakoby se me snazil presvedcit proc bych mel s nim delat business. To byl pro me sok. Ja jsem nemel tuseni co mu mam rikat o sobe, protoze jsem v zivote nedokazal skoro nic a hlavne jsem se neumel tak dobre prodat jako to americani umi:-).

Stavali se situace, ze nekdo zavolal a rekl, ze vstupuji na burzu a ze nas koupi, protoze potrebuji co nejvice nahodnit obraty. Takze vsichni vydelame. Myslim, ze vetsi silenstvi si uz nedovedu predstavit.

Ale stejne rychle to preslo. Vrchol internetove bubliny byl v breznu 2000 a v roce 2001 to jelo dolu jak po masle. Byla to velmi zajimava lekce podnikani (vice info o bubline zde).

Na zaver znovu davam ten odkaz na clanek, ktery puvodne vysel v casopise Connect.

Asi nejzajimavejsi nedavna diskuze na Google+ ohledne nedavne afery ohledne Vodafonu (detaily neznam a v CR nejsem, takze omluvte jestli jsem nco nepochopil).

Odstartoval to Marek Prokop:

Marek: Od včerejší­ aférky s Vodafonem mi vrtá hlavou, jak vznikají­ situace, kdy si lidé masově něco dobrovolně kupují­ za podmí­nek, které považují­ za nevýhodné, a zároveň velmi negativně hodnotí­ toho, kdo jim to prodává. Neznáte někdo, prosí­m, odkazy na práce, které by to podrobněji rozebí­raly? Pří­padně aspoň jak (a zda vůbec) se tento jev odborně nazývá, abych si to mohl vygůglit. Děkuji.

Prectete si celou diskuzi zde.

Ono to je skutecne nesmirne zajimave tema. Parkrat jsem na Shipito delal nejake zmeny v cenach a co se potom rozpoutalo bylo velmi neumerne. Proc vubec k takovymto situacim dochazi?

Ja osobne nerad neco menim, kdyz to funguje. Ale jsou situace, ze je proste potreba zmenit ceny treba kvuli par uzivatelum, kteri zneuzivaji cely system (neumerne ho zatezuji v pomeru s ostatnimi). Taky jsem zjistil, ze i kdyz se zmena treba vetsiny zakazniku vubec netyka a nikdy je neomezi tak ji stejne vnimaji extremne negativne.

V nekterych pripadech mate i otevrene nepratelske zakazniky. A jako majitel firmy s tim podstate nemuzete vubec nic delat. V par extremnich pripadech jsem zkusil doporucit at nas nepouzivaji, ale zjistil jsem, ze to tyto zakazniky uplne rozzuri. Proste ke konkurenci jit nechteji.

Je to skutecne velmi zajimave tema na vetsi rozbor. A vubec na psychologicky pristup jak podnikat. Osobne tomu nerozumim. Kdyz nejsem spokojeny s nejakou sluzbou a vim, ze mam lepsi moznost tak ji proste vyuziji. Kdyz lepsi moznost nemam tak jsem rad co mam.

Je to pozustatek z komunismu, kdy se kazdy citil bezmocny a mel pocit, ze nemuze nic zmenit? Pravdou je, ze ty nejvice emocni reakce jsou prave ze z byvalich socialistickych zemi.