Vita napsal velice trefny postreh ke komentari – jestli neni lepsi investovat do startupu nez utracet… (volne podano). Presna citace na co Vita odpovidal:”…ci je John za 10 dni schopny vygenerovat taky prijem ako mu dokaze zabespecit vynos jeho investicii do startupov , ktore neriadi. takze risk v tomto modele je 10 dni zivota cloveka”.

Pratele tohle si presne myslim. Velmi casto potkavam ruzne startupisty. Strasne vsem drzim palce at se jim dari. Ale zaroven vidim krutou realitu. Ono se to podari strasne malemu procentu firem. Investovani do startupu vubec neni zadna jistota. Najit schopne lidi, kterym se to podari je strasne malo a ti vetsinou stejne investici nechteji. Tohle je fakt realita.

Zjistil jsem jeste dalsi problem. I kdyz se do startupu intenzivne zapojim a snazim se radit tak kazdy zakladatel ma sve vlastni nazory. Chce si to udelat po svem. Chce delat vlastni chyby. Ma svoje presvedceni na zaklade vlastnich zkusenosti. Po par letech potkam stejneho cloveka a vidim, ze se vubec nikam nepohl. Je to skutecne depresivni. To je duvod proc nejradeji podnikam sam. Vim jak co delat. Nemusim nikomu nic vysvetlovat. Nemusim nikoho presvedcovat. Soustredim se jen na to aby to podnikani bylo uspesne. Vidim to uplne jasne co musim delat. Ale mam pocit, ze vetsina startupu resi uplne neco jineho nez by mely.

A financne? Ono nekdy staci jit na nejakou schuzku, projit se po skladu, potkat zajimaveho cloveka, precist si dobrou knizku a prijdu na neco co udela mnohem vetsi rozdil nez jakakoliv investice do jineho startupu. Nejak vice verim na vlastni ovlivneni meho zivota nez se spolehat na ostatni. A taky na to musim mit cas.

P.S. Mam treba penize ve fondu, ktery investuje do startupu z 500 startups, Y Combinator, techstars.. ale presto mam nazor co jsem popsal vyse nebo zde. Investovani do startupu nic zaruceneho neni. Je to loterie.

Kazdy clovek to ma jinak. Nekdo je ochoten strasne skudlit na urcitych vecech a pritom utracet na necem uplne jinem. Asi to kazdy znate. Jak u sebe tak u jinych lidi.

Ja treba rad piju vino, ale nekupuji si nic co by stalo v obchode vice nez $10-$25 dolaru. To je moje komfortni hranice. Drive jsem pil vino za $5 a taky me chutnalo:-). Takze ted si uz vyskakuji. Ale normalne bych nesel do obchodu, koupil flasku za $100-$300 a vypil ji k veceri. I kdyz na to mam finance tak se mi vice utracet nechce. Mel bych pocit, ze to je plytvani na takove kazdodenni piti. Takoveto vina piju kdyz letim nejakou hodne dobrou aerolinkou first class, ale i tak me to tak nenadchlo, ze bych si stejna vina musel kupovat i doma. Nekdo jiny by utracel mnohem vice.

V poslednich letech jsem cim dal vice ochoten platit za nejaky zazitek. Nevadilo mi si koupit za cash letenku first class kolem celeho sveta. To ale melo za dusledek, ze uz jsem jinak letat nechtel. A prisel jsem na to, ze vlastne ty strasne drahe letenky nemusim kupovat kdyz to budu delat trosku chytre a vyuziji me firmy k placeni nakladu kreditkami, kde ziskam mile zadarmo. Mohl jsem si takto letat first class uz hodne davno, ale nikdy jsem nechapal v cem je to vlastne tak dobre a vyjimecne. Pak jsem to zkusil a vim, ze jinak uz letat nemuzu. Proste radeji budu sedet doma. Ale tady to dobre dopadlo. Nasel jsem zpusob jak zbytecne neutracet. Ten zazitek me dokopal k tomu najit cestu abych tak mohl letat porad. Ale spousta lidi toto vubec nechape a v zivote by za to ty penize nedali. Dokonce lidi co ridi velke firmy leti economy. Bud jako priklad dalsim zamestnancum, ale ja zase nechapu ze jim stoji za to byt uplne zbiti z te cesty. Ja naopak priletim a jsem relativne odpocinuty. A to ma nesmirnou hodnotu. Asi kdyz to nekdo nezkusi tak to nepochopi.

Ted premyslim nad tim jestli to je vyhazovani penez, kdyz poletim zkontrolovat sklad do Oregonu privatnim letadlem. Nikdo tomu moc neveri, ale ja jsem tak strasne lenosny, ze jsem do toho Oregonu jeste nikdy neletel. Koupil jsem tam sklad na dalku pred par lety a nikdy jsem ho nevidel. Rikal jsem si, ze je to pekna nova budova, takze neni ani potreba abych letel osobne. Poslal jsem sveho zamestnance. Dnes tam mame asi 30 zamestnancu a je to par let co ten sklad funguje. A ja jsem tam porad jeste nejel. Nejak se nemuzu dokopat k tomu letet normalnim letadlem. Travit cas na letisti. Proste se mi nechce. Ted premyslim jestli mame koupit dalsi sklad. Rikam si, ze uz bych tam proste mel jet at to vidim na vlastni oci. A s private jetem bych asi klidne jel. Cena 14 tisic dolaru za let ktery trva neco pres dve hodiny jednim smerem. Vyhoda je, ze to leta na mala letiste. Neztraci se nikde cas. Pilot ceka na me. A kdyz budu hotovy tak mu reknu at letime zpet. Zda se mi to strasne drahy. Ale na druhou stranu to rozhodnuti co budu delat je v rozsahu milionu dolaru, takze v tom meritku se to docela ztraci.

Takze bukuji trip a uvidime jestli to stoji za to:-).

Sem tam se me lidi ptaji jestli se mi rozjel startup s obchodem s vinem. Nerozjel. Predstavoval jsem si to o moc jednodussi nez to je. Ono to licensovani prodeje alkoholu v USA je doopravdy totalni chaos (pozustatek z doby po prohibici, kdy si kazdy stat udelal svoje zakony). Mam licenci na import, velkooobchod a prime prodeje pres Internet.Znamena to, ze muzu vino dovezt a prodat dalsim velkoobchodum. Muzu taky prodavat restauracim a normalnim obchodum v Kalifornii. A pak muzu posilat primo lidem jen v Kalifornii, kdyz objednaji pres Internet (nesmi ale treba prijit osobne vino vyzvednout nebo na ochutnavku). Nesmim vlastnit zadny retail obchod abych prodaval primo koncovym zakaznikum. A kdybych ten retail obchod vlastnil tak zase nesmim vino sam dovazet (musel bych kupovat od zabehlych distributoru). Verte mi, ze jsem vymyslel minimalne deset zpusobu jak ten obchod s vinem pojmout. Zkousel jsem ruzne pristupy. Nejvice nadeje a skutecneho zajmu jsem videl o nasledujici dva modely.

Uplne nejtezsi je najit odbyt. Vinarstvi po celem svete co chteji dovazet do USA je obrovske mnozstvi. Sami posilaji emaily a chteji nabizet sva vina. Chteji ale okamzity obchod. Nemaji trpelivost cekat na budovani znacky na novem trhu. Nechteji na nic cekat. Jen chteji prodat a dostat penize okamzite na ruku. Aby prodali tak nejlepsi je dostat dobry rating od casopisu jako Wine Spectator, Wine Enthusiast… Vetsina zakazniku, obchodu, restauraci nakupuje vino prave podle toho ratingu. Uspechy v zahranicnich soutezich (treba v Evrope) zakazniky z USA vubec nezajimaji. Na to aby vino dostalo rating, ale musi byt oficialne dovezeno do USA v urcitem mnozstvi (ne jedna krabice). Kdyz dostane dobry rating tak je to vyhra a bude se prodavat temer samo. Kdyz nedostane dobry rating tak se bude prodavat tezko, protoze konkurence je v USA obrovska. Nez prijdou vysledky ratingu tak muze ubehnout klidne 6 mesicu.Tohle se nechce nikomu moc riskovat. Dodavatele nechteji poslat vino na fakturu. Ja si nechci zaplnit sklad viny, ktere se pak vubec nemusi prodavat. Takze touto cestou jsem na nic kloudneho neprisel.

Dalsi moznost, kterou jsem zvazoval. Ozyva se mi relativne hodne lidi co chteji dovezt par kartonu. Nekde cestovali. Nasli vino co jim chutna a chteji dovezt 1-2 kartony. V USA se musi vyridit schvaleni etikety pro prodej. Musi treba na ni byt varovani, ze tehotne zeny nemaji pit alkohol. Jinak vino ani nejde dovezt. Pro poslani jednoho kartonu se to nevyplati. Doprava je velmi draha. Vyplaci se to tak dovezt aspon paletu vina (50 krabic po 12 lahvich). Jenze to je pro tuto zakaznickou skupinu zase moc. Oni by moc chteli, ale to co chteji se jim neda vyhovet. Samozrejme v nejake fantazii by bylo krasne mit komunitni server, kde se treba tito lidi daji dohromady a na tu paletu se poskladaji. Predstava je, ze treba ceske komunite se styska po vine z Moravy tak si dovezeme paletu a kazdy si pak vezmeme par kartonu. To by slo.

Nevim jestli by se z toho dal vybudovat nejaky solidnejsi business. Mozna ano, ale je to otazka. Ono pro me je vubec tezke venovat tomuto obchodu s viny moc energie. V Shipito mam prace vice nez dost a i mala zmena dokaze udelat stovky tisic dolaru rozdil. U takoveho startupu to chce hodne energie a usili a nez se vydela stovka tisic dolaru tak to bude hodne prace. Takze jak vidite moc dobre to s mym obchodovanim s vinem nevypada.

Docela rad rozjizdim nove startupy. Beru to jako takove mentalni cviceni. Premyslet jak co udelat, aby to fungovalo. Ono to je zaroven i hrozne tezke jakykoliv startup rozjet Kdyby slo jednoduse vymyslet startup, ktery bude okamzite vydelavat miliony tak by to delal kazdy, ze? Jenze ono to tak jednoduche neni. Takze to je asi duvod proc me to docela bavi. Ze si s tim clovek musi fakt pohrat nez na neco prijde. A bavi me ten proces. Obzvlast kdyz delate s lidmi u kterych vidite, ze to jde tim spravnym smerem. Tim myslim myslenkove. U startupu je totiz vsechno nejasne. A v tech nejasnostech se hledaji vlakna, ktera by mohla vest spravnym smerem. A kdyz se lide dokazou pochopit a stavet na tom tak je to dobry pocit. Pro me tento pocit znamena, ze se pobavim osobne nebo po telefonu treba s programatorem. Snazim se mu vysvetlit myslenku o co me jde. Je to naprosto nedokonale jak to vysvetluji. Ale ten programator to pochopi a vytvori neco jeste lepsiho a ja vidim, ze to jde presne tim spravnym smerem. Neni to svazane zadnymi procesy jako kdyz mate rozjetou firmu.

A ted k te rozjete firme. Tady mluvim o Shipito. Vsechno funguje a penize vydelavame. Takze v tomto uz jsme davno prekrocili tu tezkou prvni fazi. Ve firme jsou zavedene ruzne procesy. Ale dochazi ke zmenam. Meni se vnejsi podminky. Meni se i veci uvnitr firmy. Rosteme. Meni se konkurence. A najednou vidim, ze kdyz zmenime nejaky zavedeny proces (coz je taky hodne tezke) tak muzeme okamzite ovlivnit statisice dolaru v prijmech. Nebo naopak, kdyz ten proces nezmenime tak prijdeme o statisice dolaru v prijmech. Ono totiz funguje obojim smerem. A nekdy je vubec tezke odhadnout co ta zmena skutecne s temi cisly provede.

Dalsi velmi tezka vec je, ze kazda zmena ovlivnuje hrozne moc lidi. Nejenom zakazniky, ale treba dodavatele. Zmenite nejaky zpusob posilani a najednou jeden dodavatel muze prijit o statisice dolaru v prijmech a je z toho ohen na strese. Vse se musi delat mnohem citliveji. Az tak skoro politicky, abysme si neznicili vztahy. Kdyz necham udelat pujcku na novem skladu jedne bance, tak druha banka je dotcena, ze jsem nepouzil je. A tim vsim musim denodenne proplouvat a delat citliva rozhodnuti. Je to velmi tezke, ale v uplne jinacim stylu nez u startupu. To je i duvod proc lidi z bank nebo z ruznych dopravnich firem neustale chteji mit se mnou nejake schuzky nebo obedy. Chteji vedet presne co delam a ovlivnovat tyto rozhodnuti. Ono to rozhodnuti klidne muzu udelat behem peti minut. V tom je ta krasa, ze si to skutecne muzu delat sam. Jen je tam hacek, ze ty rozhodnuti maji dost velke dusledky.

V tom je asi nejvetsi rozdil mezi rozjizdenim startupu a rozjetou firmou.

Stravil jsem dnes pres dve hodiny na jednom konferencnim hovoru. Bylo to tak dopredu naplanovane a s hruzou jsem ocekaval jestli to vubec vydrzim. Predmetem toho hovoru melo byt jestli si jako Shipito muzeme sami pojistovat nejaka rizika souvisejici s nasim businessem. Treba to, ze nektere zeme zmeni limity pro bezcelni dovoz nebo se nam stane nejaky jiny pruser. Jsou to typy pojisteni, ktere si zarizuje vetsina velky firem. Pro mensi to dostupne neni. Souvisi s tim docela velke vyhody a ted zjistim jestli to vubec bude mozne.

Na telefonu bylo krome me dalsi ctyri lide. Vsichni davali docela inteligentni otazky krome pani, ktera jak jsem pochopil ma asi nejvetsi rozhodovaci slovo (underwriter). Ta mela davat nejlepsi otazky, ale daval tak blbe, ze jsem mel problem se udrzet v klidu. Myslim, ze i po dvou hodinach vubec nepochopila co delame. Ani ty nejvetsi zaklady. Ale rikala, ze vsechno chape perfektne.

Tohle jsou okamziky kdy zjistuji, ze nejsem vubec dobry material pro praci ve vetsi firme. Treba muj ucetni je na toto fakt machr. Dokaze uplne v klidu a trpelive odpovidat i na ty nejdebilnejsi otazky. Jeste jim k tomu pripravi tabulku, graf, prezentaci a podkladove materialy. Ja tecu z toho, ze se ztraci zbytecne cas. Puvodne jsem se je snazil presvedcit at se radeji bavi primo jen s tim mym ucetnim. Ale trvali na moji ucast tak jen doufam, ze to nikdo nepoznal ze me ta trpelivost dochazela.