Kdyz jsem byl dite tak se mi casto zdaly velmi realisticke sny ve kterych jsem si uvedomil, ze jsem ve snu a dokazu delat veci co v normalne realite mozne nejsou. Treba letat po okoli. Bydleli jsme ve tretim patre. Ve snu jsem premyslel jestli je to doopravdy sen nebo realita, abych nevyskocil z balkonu a nezabil se. A kdyz jsem zjistil, ze to je sen tak jsem si krasne takto zaletal. Ty sny me strasne bavily a do dnes si je pamatuji.
Na to aby clovek poznal jestli je vse snu nebo v realite jsou ruzne testy. Treba si zacpat nos a kdyz muzete dal dychat tak vite, ze to je sen. Nebo si treba poskocite a kdyz vidite, ze se da vyskocit hodne vysoko nebo i letat tak je to sen.
Co v posledni dobe zazivam v realite tak mam pocit, ze si musim zacit delat ty reality checks, protoze se mi uz nechce nekterym vecem ani verit.
Na nejakem jednani v roce 2018 se to zminilo jako jedna z podminek developmentu, ze mame postavit poulicni lampy co osvetluji silnici. Plus chteji at u toho zeleneho pasu vedle silnice udelame novou zelen (chteji at tam udelame i zavlazovani – ted tam je jen trava).
Architekt to mel zapracovat do projektu. General contractor to mel postavit. Architekt to pominul. Mesto si na to taky nevzpomnelo. Na vsech schvalenych planech to neni. Prochazeli jsme ruznymi inspekcemi a fazemi a nikdo si na nic nevzpomnel. Az ted, kdyz je vse hotove, potrebujeme posledni inspekci. A ted se na to prislo. Mesto nechce vydat finalni povoleni na pouzivani skladu. Nikdo se tam nemuze nastehovat.
Architekt ma uz zaplaceno a ma minimalni motivaci to resit. General contractor udelal vse co bylo navrzeno architektem (taky zaplaceno). Jeho pochybeni to neni.
General contractor nam rekl, ze postavit lampy je proces minimalne na devet mesicu. Jen zapojeni elektriny pro nase sklady zabralo pres sest mesicu (pred Covidem to trvalo 2-3 tydny). A to bylo neuveritelne usili. Neustale telefonovani a doprosovani se.
To jsme zapojovali elektrinu pro nas sklad a ne pro verejna svetla, kde nemame tuseni jak to funguje. Netusime s kym jednat. Sli jsme na mesto a rikame jim jestli jim nemuzeme zaplatit, ze prece na tu musi mit nejake lidi co buduji a spravuji ty verejna svetla. Urednik na nas jen koukal, ze si to mame nejak vymyslet sami. Zeptal jsem se jestli kdyz ten proces zabere 9 mesicu jestli nebudeme moci pouzivat sklad a bude tam sedet prazdny. Na to jen zopakoval, ze ty pozavky jsou zadane a at to vyresime.
Tenhle cerny scenar se nakonec nevyplnil. Jeho sef pro nas mel pochopeni a dal nam povoleni sklad pouzivat, ale vzdy je platne jen na 60 dnu. Takze kazdych 60 dnu musime jit na mesto, pozadat o prodlouzeni a ukazat jak pokracujeme ve staveni poulicnich lamp.
Pro me je nejvice odrazujici ten “proces”. Resit plany, povoleni, vse bude trvat a stat dalsi penize jen za to schvalovani. Je to takove skryte tajemstvi jak ted pres ty procesy mesta vse financuji. Treba jen povoleni na postaveni plotu (ktery je zhruba 100 metru) stalo 17 tisic dolaru (a asi 4-5 oddeleni co se k tomu vyjadrovalo). Kalifornie je v tom extremni.
Me to fakt desi, kdyz vidim jak je to silene komplikovane. Jak spolecnost muze takto dlohodobe fungovat? Kdyz jste normalni zamestnanec, ktery dostava pravidelne vyplatu a pak si nakoupi online zbozi nebo takeout tak porad zijete v domeni, ze vse na svete porad vse relativne dobre funguje.
Ja mam pocit, ze svymi rozsahlymi aktivitami vidim veci , kteri si bezni obcane neuvedomi, ze takto spolecnost funguje. A nektere ty situace jsou tezko uveritelne. Lidi co jsou insideri to vi. A rikali me, ze mame stesti, ze jsem treba nemuseli opravovat silnici kolem meho skladu. Jsme na rohu, takze te silnice tam je hodne kolem nas. A to by byly stovky tisic dolaru navic. Tohle je taky povinost mesta, aby se staralo o silnice, ale evidentne na to nemaji penize, takze tu povinnost takto hazou na koho se da.