Tohle je moje predsevzeti na pristi rok:

Don’t change a fucking thing!

No, nevymyslel jsem to sam. Nemuzu teda za to vzit veskery kredit. Prevzal jsem to odsud. 🙂

Uplne zjednodusene receno muzete podnikat v zemi, kde je sice obrovska konkurence, ale vse kolem vas funguje. Zakony funguji. Sluzby kolem vas fungui. Proste jde to relativne snadno, protoze mate dobrou podporu.

Nebo muzete podnikat v nejake mene rozvinute zemi, kde je korupce, nejasna pravidla a skoro nic nefunguje. Zapojeni internetu bude trvat vecnost. Posta nebude poradne fungovat. Zakony jsou nejasne a zijete ve strachu, ze nekde neco nevedomky porusite. Musite prekonavat obrovske byrokraticke prekazky nez se vam cokoliv podari.

Ono tohle neni o Americe a nejake jine zemi. V USA toho taky spousta nefunguje. Spise jen takovy priklad principu. A da se to najit vsude.

Ja jsem u sebe zjistil, ze radeji podnikam tam kde to funguje. To ze to funguje znamena i vetsi konkurenci. Cim mensi byrokracie tim vice lidi muze podnikat. Je to tim i tezsi. Kdybyste byly v zemi, kde date nejaky uplatek a pak dostanete nejake specialni povoleni tak uz mate vyhodu, kterou ostatni nemaji. Ale nejak to neni ono. Mam pocit, ze cim mene prekazek, ktere jen tak zdrzuji od podnikani je vzdy lepsi. Ze je dulezite mit ten fokus ciste na tom cili. Ze jakakoliv byrokracie, prekazky, neferovosti jsou na skodu a rozptyluji. Ono te energie nikdo nemame nekonecne a hrozne zalezi kam ji venujeme.

Mornings aren’t really out of the question, although through experience, I have difficulties getting going and up-to-speed when it comes to being efficient in the early hours of the day (9amand earlier).

Na jednu stranu je to pekne, ze ten zadatel rovnou napise, ze rano nerad vstava. Na druhou stranu si myslim, ze tohle neni uplne idealni zpusob jak to komunikovat, kdyz chce dostat praci.

Od cechu je dost casto slyset “v cem je problem” uz predem. Ostatne musim se priznat, taky tak premyslim. Radeji rovnou premyslim co vsechno se muze pokazit. A pristupuji trosku negativne. To je takova ceska povaha. A patri to k nasi kulture.

Americani naopak nevidi problem v nicem. Kdyz se obchod dostane do dotalne slepe ulicky a je doslova v prdeli. Tak mi vzdy nejaky american rekne, ze vubec nevidi zadny problem a vsechno je to naprosto bez problemu resitelne.

Naposledy me dojal jeden clovek se kterym jsem delal kseft. Po konferencnim hovoru, kdy se melo ukazat, jak ma ta treti strana s nami zajem uzavrit ten obchod. A tento clovek hrozne veril, ze s nami budou mit hrozne velky zajem obchodovat. Jenze ta treti strana o nase ksefty vubec nestala a poslali nas v podstate (slusne) do haje. Po skonceni telefonu rikam, ze tak sanci na to, ze udelame ten obchod je tak max. 30% (chtel jsem byt optimista) a nevim jestli vubec stoji za to do toho davat energii. A tento muj partner nadsene rika: “Vidis jak je to super. Ted uz mame 30% sanci na uzavreni obchodu. Vcera jsme meli nula”. No pripadal me uplne mimo. Ale tak to je.

Nekdy ten optimismus fakt pomuze. Coz na americanech docela obdivuji. Je v tom jejich sila (nekdy ale i slabost).

Pripravuji plan ze ktereho budou mit zamestnanci obrovsky benefit. Melo by to byt strasne pozitivni a prijemne pro vsechny. Ale vetsinu casu me pravnici, kterym za to platim silene penize, strasi jak mam vse delat, abych se nedostal do pruseru. Takze se nafukuje byrokracie a stoji to cim dal vice penez. Uplne mam pocit, jako bych byl za to trestan:-).