Po navratu z dovolene se klasicky nahromadila prace. Za tydense uzavre escrow (koupe) me nemovitosti na pizzerii. Na to cekam jak na smilovani. Doufal jsem, ze uz budu pracovat s nejakym architektem, ktery pripravi plany. Jenze architekti potrebuji pristup do nemovitosti a prodavajici neni vzdy ochotny tam jezdit a davat ho.Takze cekam az budu mit v rukach klice.

Take se pohnul proces s koupi pozemku na kterem chci stavet sklady. Behem due dilligence jsem objevil, ze na pozemku jsou tzv. monitoring wells, ktere tam instaloval ExxonMobil. To me trosku vydesilo. Nemam s tim vubec zadne zkusenosti a ty monitorovaci studny jsou presne na mistech, kde chci mit postavenu budovu jednoho skladu.

Water board (urad na spravu a ochranu vody) nakazal ExxonMobilu, ze musi monitorovat kvalitu podzemni vody. Pravdepodobne nekde neco znecistili (v minulosti) a pak musi takto dvakrat rocne odebirat vzorky a prokazovat jaka je kvalita vody. Prisel jsem na to tak, ze jsem nasel dopis (behem due dillgency), kde ExxonMobil zadal Water board at ty studne nechaji zrusit. Ze uz nejsou potreba. Dopis byl z roku 2014 a evidentne se nic nezrusilo. Lidi ve meste (coz je muj prodavajici) nam moc detailu neposkytly. Ale muj proaktivni broker nasel nejaky kontakt v ExxonMobil behem me dovolene. A dnes probehl konferencni hovor, kde jsme zjistili jak to je. Na tom konferencnim hovoru byli tri Johnove. John – kupujici, John – broker a John – architekt plus dva lidi z ExxonMobil. Bylo to hodne matouci, kdyz nekdovyzval Johna at neco rekne, a nikdo poradne nevedel koho se kdo pta.

ExxonMobil by ty studne nejradeji chtel zrusit, ale Water board by je chtela jen presunout a dat nekam jinam. To ale stoji hodne penez coz se ExxonMobilu platit nechce, ale kdyz jsem se primo zeptal tak rekli, ze to zaplati. Coz je perfektni zprava pro me. Predpokladam, ze proste asi musi. Z tohoto jsem mel strach a je zajimave jak malo lidi s timto ma zkusenosti. Ptal jsem se na rady vice lidi a nikdo mi poradne nic konkretniho nerekl. Je to jak se vsim. Mozna se ten pozemek nikdy neprodal, protoze se kazdy zalekl techto problemu. Mam zhruba mesic na due dilligency nez se ta koupe uzavre. Zatim vse vypada dobre a hybeme se kupredu. Realitni trh se sklady porad stoupa. Ted to vypada jako genialni kup (jestli nepokazim tu realizaci). Coz si myslim, ze bych nemusel. I kdyz se to vsechno ucim postupne a za behu.

Dva clanky o placeni najmu vzbudily pozornost. Pro ty co pochybuji, ze psychologie hraje nejakou roli v takovychto rozhodovani chci ukazat jednoduchy priklad.

Vemte si, ze vlastnite firmu. Cash flow je slabe. A na stole vam lezi faktury od dodavatelu. Vite, ze muzete zaplatit jen polovinu z nich. A druha polovina bude muset cekat, nez budete mit dalsi penize.

Podle jakych hledisek se budete rozhodovat komu zaplatit?

Jeden z dodavatelu je treba na dovolene a prijede az za mesic. Takze proc mu nezaplatit pozdeji, asi si toho ani nevsimne.

Nejaky dodavatel je prudic a uz vam poslal predem pripominky s fakturou a bankovnim spojenim. No tomu mozna zaplatite rychleji, protoze je videt, ze si to hlida.

Dalsi dodavatel treba zna osobne vaseho investora ve firme. A kdyz mu nezaplatite tak si mu bude stezovat. Vite to, ze se to tak stalo v minulosti. A investor vam pak da kartac. Coz nechcete, takze tuto fakturu taky zaplaite hned.

Nejaky dodavatel je na vas vylozene zavisly. Jste jeho nejvetsim zakaznikem a kdybyste odesli tak z toho ma obrovsky problem. Takze tomu zaplatite uplne naposledy, protoze vite, ze jste v silne pozizi a on ve slabe. Muzete ublizit vice jemu nez on vam.

Nekdo vam je treba sympticky tak mu chcete platit rychleji, nebo naopak nekoho se vice bojite tak mu zaplatite rychleji.

Dal jsem jen par prikladu ale toto vsechno hraje roli. Vubec bych nepodcenoval co vsechno hraje roli, kdyz podnikate. A pripravoval se predem na situace a uvedomovat si je. Treba pravidlo sily/slabosti je nesmirne dulezite. Kdykoliv jste ve slabe pozici tak toho drive nebo pozdeji druha strana vyuzije. Je to jako zakon dzungle.

Kdyz jsem mel jakekoliv podnikani, tak jsem presne videl hodnotu nekolika klicovych lidi. Pisu nekolika, protoze tech klicovych a neuveritelne uzitecnych pro firmu je vzdy jen par. I kdyz chcete dat sanci kazdemu tak vetsina lidi o to nema zajem. Proste chteji mit klid. Nemaji zajem nekam rust. Chteji si udelat svoji praci a jit domu. Ale par jedincu vzdy iniciativne resi problemy jeste nez se informace o problemu dostane pod hledacek managementu. A toto jsou presne ti nejdulezitejsi lidi ve firme, kvuli kterym pak vse dokonale slape.

Tyto klicove zamestnance je strasne tezke najit (a vychovat). Moje zkusenost je, ze z deseti zamestnancu co najmu, tak mozna jeden z nich ma sanci se stat klicovym. Proste toto je statisticka realita a moc se s ni nenadela. Co jsem si vzycky uvedomoval jako svoji nejdulezitejsi roli bylo poznat kdo z tech zamesntancu ma sanci byt tim klicovym. Dokazat to rozpoznat. A neminout nekoho kdo je schopny a jen se nedostane nahoru ve firme kvuli tomu, ze si ho nikdo nevsimne. Proste muj ukol bylo vedet koho povysit a komu pridat. Necekat na to, az si dotycny prijde a pozada o pridani. Ne, musim to byt ja, kdo prvni pozna, komu pridat a komu dat sanci rust. Tohle je skutecne naprosto klicove pravidlo. Ale nebudeme si nalhavat, aby zamestnanec byl na stejne strance myslenim jako ja, tak je to spousta srani a frustrace. Ja bych chtel, aby me doslova dokazal cist myslenky a samostatne rozhodl jakykoliv problem nebo ukol uplne sam a stejne jako ja. To je idealni stav. A myslim, ze se mi casto podarilo s ruznymi lidmi toho dosahnout. Ale ta cesta je doopravdy plna prace a hodne trnita. Proste si zvyknout na sebe navzajem jak kdo pracuje a najit ten spravny kompromis.

Kazdy manazer ma svuj styl a hodnoti si uplne jine vlastnosti u svych podrizenych. A mrzi me, kdyz vidim ze lidi u kterych jsem si 100% jisty, ze jsou klicovi (a pracne jsme se tam dopracovali), tak tojiny manazer nevidi. Tito lidi maji pro me cenu zlata. To jak se mi nechce rozjizdet dalsi podnikani je hlavne kvuli tomu, jak je pracne tyto lidi najit. A mit je k dispozici hned tak vim, ze bych si usetril 90% prace pri delani jakychkoliv novych projektu.

Tyto business pribehy me vzdy naprosto fascinuji. Jak jsem se pred casem zajimal o pekarny tak jsem narazil na clanek jak Starbucks koupil v roce 2012 La Boulange pekarny za 100 milionu dolaru.

La Boulange je sit pekaren v San Franciscu. Vetsina predpokladam, ze jsou jen male provozovny a nekde centralne pecou pecivo, ktere pak rozvezou do provozoven.

Zkousel jsem trosku hledat cisla jak asi vypadal ten obchod kdyz ho Starbucks delal v roce 2012.

V roce 2010 mela cela sit La Boulange obrat 19 milionu USD. V te dobe meli 19 provozoven. Tohle si myslim, ze byla La Boulange, kterou kupoval Starbucks za $100M. A ze pak pridali jeste dalsich par provozoven.

Takze jsem se podival za co vlastne Starbucks platil $100M.

Pekarny nejsou nejaky ultra ziskovy business. 19 pekaren, 1019 mil. USD obrat. To je $1M na pekarnu rocne. Profit predpokladam kolem 10% z obratu. Takze kolem $2M celkem za rok.

Prodano za $100M. Tzn. 50x rocniho zisku!!! Prodej byl za hotovost! Jen pro referenci, bezne se nejake pekarny prodavaji treba za 5-6 nasobek rocniho zisku (coz by byla cena 10-11 milionu dolaru).

Starbucks ma velke plany viz. jejich tiskovka z roku 2012:

Acquiring La Boulange “is Starbucks’ next step in its journey bringing authentic and delicious food to customers, delivering additional reasons to enjoy their experience during multiple day-parts and at differentiated retail locations,” the company said.

Ubehne par let a Starbucks zjisti, ze sit pekaren nepotrebuje a vsechny provozovny loni zavreli.

Puvodni majitel se rozhodl ve stejnych mistech otevrit pekarny znovu s trosku jinym nazvem. Starbucksu to nevadi, protoze pekarny stejne nechteji a mozna jsou radi, ze lidi nebudou tolik nadavat, ze Starbucks takto nejdrive poskupoval a pak to pozavira.

Pro me je toto naprosto fascinujici. Kdyz se vam podari vybudovat firmu do urcite velikosti (aspon 20-30 mil. USD), tak jste najednou zajimavi pro spoustu bud financnich investoru nebo strategickych partneru. A ti casto maji hodne penez a premysli trosku jinak. V cemz je obrovska sance jak takto svou firmu prodat za mnohem vice penez nez byste vydelali beznym zpusobem. Totiz ty vetsi hraci resi uplne jinaci problemy/strachy a prinasi to takoveto neuveritelne prilezitosti.

Nas pes Brutus si zlomil prst na predni noze. Proste mel takovou radost, ze muze bezet bez voditka v lese. Rychle utikal a najednou se rozhodl zmenit smer, protoze uvidel obrovsky klacek. A jak menil smer v te rychlosti tak mu se mu ta tlapka nejak zasekla. Uslyseli jsme ranu a zlomil si ten prst.

Je to ten malicek dole a na rentgenu je videt jak je kost praskla.

Veterinar rekl, ze ho mame drzet co nejvice v klidu, aby ta kost srostla. Coz se teda psovi velice tezko vysvetluje. Obzvlast tomu nasemu, co ma nesmirne energie. Dalsi problem bylo, ze mame uz naplanovanou dovolenou. A v normalnim psim hotelu kam ho jindy davame ho vzit nemuzou, protoze je zraneny. Takze jsme hledali nejakou alternativu. V celem Los Angeles je snad jedine rehabilitacni centrum pro psy. Muzete tam dat zraneneho psa. Nebo psa po nejakem zakroku. A nejenom se o nej postaraji, ale take s nim delaji ruzna rehabilitacni cviceni, davaji mu masaze, delaji lecbu magnetickou rezonanci, apod.

Treba maji takovyto bazenek, ve kterem pes chodi po bezicim pasu. Naplni se to vodou a pak v tom ten pes chodi.

Na co jsem hlavne koukal jaky tam maji obrovsky frmol. Spousta klientu chodila jen na schuzky s terapeutem, ktery delal ruzna cviceni se psem (aby se mu treba vratil rozsah pohybu po nejake operaci).

Aby naseho psa vzali jako klienta tak si musite zaplatit dvouhodinovou evaluaci. Ta stala $290. A tritydenni pobyt bude stat $3,000!

Cele to je takovy mensi sklad. Par veterinaru a vetsi pomoc ruznych pomocniku. Pripada mi to neuveritelny business. Lidi evidentne plati! Predpokladam, ze v CR by to asi nikdo neplatil. Ale v USA kde spousta lidi nebydli kousek od sve rodiny, tak proste moc moznosti nemaji, kdyz se neco stane jejich ctyrnohym milackum. A pak tito lideradi zaplati kdyz maji pocit, ze se jim o jejich psa dobre postaraji.