Prave ctu velmi dobrou knizku od Scotta Adamse (tvurce komiksu Dilbert):  How to Fail at Almost Everything and Still Win Big: Kind of the Story of My Life. 

Je to takova self-help knizka jak byt uspesny v zivote, ale napsana nesmirne vtipne. Me se na ni libi nejvice to, ze se podle stejnych pravidel intuitivne ridim, ale nikdy bych je nedokazal takto dobre a vtipne vysvetlit.

Treba jedno ze zakladnich pravidel je mit zivot v rovnovaze. A jednoduche pravidlo jestli to delate dobre nebo spatne je jak moc mate osobni energie. Kdyz te energie mate hodne, tak dokazete byt nesmirne produktivni. Dokazete toho vice nez ostatni lide. Citite se dobre a mate kvalitni zivot. A pro kazdeho je to naprosto individualni co mu tu energii v zivote dodava a co mu ji odebira. Treba ja jsem nikdy nemel rad nejake dlouhe obchodni schuzky a konferencni hovory. Psal jsem o tom vicekrat a vzdy jsem se jim vyhybal. Kdybych byl donucen v praci, abych porad nekde vysedaval po schuzich a telefonatech, tak toho za den moc neudelam.  Ale jak pise Adams, nekdo ma treba rad uplne jinaci cinnosti ktere ho nabiji.  Tohle si musite u sebe vysledovat a pak se podle toho ridit.

Prioritou v zivote je vzdy se starat o sebe a vlastni zdravi. Pro me je idealni den, kdyz si najdu cas si zasportovat (idealne venku v prirode). Klidne temer kazdy den. Lepe se mi spi. Citim se dobre. Lepe se pracuje. Mit moznost to tak delat vede k tomu, ze kdyz po sportu delam nejakou praci tak mi to vubec nevadi. Kdybych sedel v kancelari cely den, tak bych byl nesmirne unaveny a stejne bych moc prace neudelal.

Adams pise, ze mit kontrolu nad vlastnim rozvrhem je mnohem dulezitejsi pro osobni stesti nez mit hodne penez. Naprosto s tim souhlasim. Na svete je spousta uspesnych lidi, kteri jsou nestastni, protoze nemaji kontrolu nad svym casem. Nejcasteji to je, kdyz maji praci kde primo vymenuji svuj cas za penize. Tohle jsem vzdy citil, ze neni co chci delat a vzdy jsem hledal jak vydelavat penize nezavisle na mem casu. To umoznuje mit kontrolu nad tim svym rozvrhem. Moznost delat veci kdy chcete je strasne dulezita. I kdyz mate financni moznosti delat cokoliv ale nikdy na to neni vhodny cas, tak je vam to k nicemu.

Kombinace ruznych schopnosti je mnohem dulezitejsi pro uspech nez byt spickovym expertem v jednom oboru. Adams to bere tak, ze je lepsi byt velmi prumernym i podprumernym, ale ve vice oborech. A cim vice schopnosti mate tak se nasobi sance na uspech. Sam nejsem spickou v nicem. Ale naucil jsem se trosku o podnikani, naucil jsem se trosku o marketingu, ucetnictvi, anglicky, pravo, … Nic neumim dokonale, ale vse mi hrozne pomohlo v podnikani, protoze jsem umel dost veci delat sam nebo poznat jestli pro me nekdo dela dobrou praci nebo ne. Na ty kombinace schopnosti taky verim. I kdyz v nicem nejsem dokonaly.

Knizku doporucuji!

Zrovna ctu knizku o Batovi. Shodou okolnosti tuto knihu napsal bratr meho dedecka (prastryc). On i muj dedecek pro Batu pracovali. Muj dedecek jako nakupci vlny. Jezdil po celem svete a delal kontrakty, kde nakoupit nejlepe vlnu. S Batou byli kamaradi a jezdili spolu lyzovat do Velkych Karlovic (kde dedecek postavil chatu a na stari se tam uplne prestehoval).

Bata na lyzich ve Velkych Karlovicich.

Takto vypadal muj dedecek za mlada (v laznich).

Ale to jsem trosku odskocil. Tak nizka co ctu se jmenuje: “Pribeh jednoho muze a jednoho mesta”.

A jsem v pasazi, kdy muj prastryc popisuje prvni praci, kterou dostal u Bati v roce 1921. Prastryc prave ukoncil povinnou skolni dochazku. Bylo mu 15 let. Rodice chteli aby sel dal studovat a jemu se nechtelo a sel se predstavit k Batum. Fabrika zatim sidlila v prozatimnich budovach. Vse bylo v zarodku. Teprve se chystalo stavet budouci velke vyrobni budovy. Obchodni oddeleni se take teprve rozjizdelo. A u toho obchodniho oddeleni bylo i zacinajici reklamni oddeleni.

Pocet Batovych prodejen v te dobe narustal, a po prvni desitce, se Tomas Bata rozhodl, ze se musi vse standardizovat. Aby kazdy obchod mel stejny vzhled, stejne aranzovane vykladni skrine a stejny napis Bata nad obchodem. Kdyz se oteviral novy obchod tak v meste se najmul stavitel, ktery poslal nacrtky jak obchod vypada do Zlina. A muj prastryc, ktery byl sotva mesic u Baty zamestnany, dostal za ukol se toto kompletne starat. Vzal do rukou kreslici prkno, zamyslel se a udelal nacrtek kde budou vylohy, jak bude umisten napis, apod. Nekdy ty nacrtky nebyly uplne presne, ale k tomu napsal do planku vysvetleni textem, napr. ze cely portal je z ocelove konstrukce a vsechno mezi je sklo, apod. Proste dal predstavu co je potreba udelat a udelal to jednoduse a srozumitelne. Poslalo se to staviteli, ktery presne vedel jak si to sevci ze Zlina prestavuji a ten to zrealizoval (a byl za to odpovedny).

Ale co me uplne pobavilo je dalsi odstavec, ktery jedna o tom, jestli si myslite, ze u Batu byli takovi amateri, ze nechali patnactileteho kluka delat takto zodpovednou praci. A proc si radeji nenajali nejake odborniky.

Jen si predstavme, kdyby tuhle praci misto patnactileteho chlapce delal absolvent stavebni fakulty nebo zkuseny stavitel: bud by se hluboce urazil nad jeji mechanickou povahou a praskl dvermi – nebo by do ni vkladal nejake ty skutecne odborne rozumy – a pak by bezpecne vznikly debaty a polemiky se stavitelem tady a stavitelem na miste,a bylo by to jen zdrzovani na ukor veci.

😉

Tohle je presne jak to citim, kdyz rozjizdim nejake nove podnikani. Odbornici me to zeslozituji, protoze jsou zvykli to delat urcitym zpusobem. Ale zamestnat nekoho mladeho, kdo ma velkou snahu, chce se ucit, hleda cesty a neboji se realizovat je podle me vyhra. Bez ohledu na zkusenosti, ten pristup je nejdulezitejsi.

Perfektni citat z knizky, kterou jsem nedavno cetl:

We don’t succeed or fail because of fortune or luck. We succeed because we understand the way the world works and what we have to do. We fail because others understand this better than we do.

Knizka neni vubec o businessu. Je to vypoved vezne (tajneho komunistickeho agenta), ktery popisuje valku ve Vietnamu, exil do Ameriky a navrat zpet do Vietnamu a uvezneni od kolegu komunistu. Ale jsou v ni citaty a myslenky, ktere maji obrovskou silu. Treba zrovna ten, ktery jsem vybral mi mluvi naprosto z duse.

Dalsi citat co vybiram je pro imigranty v Americe nebo i druhe generace deti od imigrantu. Taky to ma hloubku, proc v USA nekdo uspeje, je spokojeny nebo se nikdy neprizpusobi a nikdy neni stastny. Je to totiz na tom imigrantovi jak se k zivotu v nove zemi postavi.

You must claim America, she said. America will not give itself to you. If you do not claim America, if America is not in your heart, America will throw you into a concentration camp or a reservation or a plantation. And then, if you have not claimed America, where will you go? We can go anywhere, I said. You think that way because you weren’t born here, she said. I was, and I have nowhere else to go.

Z knihy:The Sympathizer: A Novel by Viet Thanh Nguyen