Category Archives: Investovani

Uvahy o investovani do startupu, akcii, P2P pujcek, venture kapitalu, apod.

Zebricek Inc 500 je vyborny otevirac dveri k investorum

Nejak to nevyhledavam. Jen to pisi jako postreh. Znovu mi telefonuji venture kapitalisti a private equity firmy pote co se Shipito umistilo na ctvrtem miste v kategorii Logistika. Jestli delate nejaky business a chcete, aby vam investori neodbytne volali tak se dostante do Inc 500. Je to skutecne nejlepsi otevirac dveri i k tem nejvetsim investorum. Ma to uplne jinaci dymamiku nez kdyz bych kontaktoval sam od sebe ty stejne investory.

Normalni je, ze se snazite navazat kontakt a doufate, ze vam odpovi na email nebo telefon. V mem pripade me investor posle email. Ja odpovim slusne, ze nemam zajem, protoze investici nehledam. A volaji nebo emailuji znovu, ze se chteji jen predstavit a udrzovat kontakt pro pripad, ze v budoucnu investora budeme potrebovat. Podobne to je i s osobnimi schuzkami. Nabizi, ze prijedou za mnou. Misto toho abych nekam jezdil sam.

Me to jen utvrzuje, ze je nejlepsi se soustredit na vlastni business a minimalne se rozptylovat. Kdyz se dari podnikani tak neni problem cokoliv. Sehnat penize od investoru, pujcky, apod. Moznosti se oteviraji cim dal vice.

Doporucuji se na ten zebricek podivat. Je to dobre pro inspiraci videt jake firmy nejvice rostou.

Kdo by mel vice riskovat? Podnikatel nebo investor?

Dost casto slysim (napr. z komentaru okolo Den D), ze investori se v CR boji riskovat a chteji investovat jen do “jistych” businessu. Jistych pisu v uvozovkach, protoze jisteho neni nic. Kazda firma muze zkrachovat. I kdyz je dobre rozjeta. Vzdy se muze neco zmenit. Takze jisteho krome uroku na sporicim uctu neni v podnikani vubec nic.

Jakoby to dost lidi poburovalo, ze investor nechce prijit o svoje penize a peclive si vybira do ceho je da. Prece to je rizikovy kapital, ne? Tak proc je investori nedaji do nejakych teoretickych napadu, kde je to riziko skutecne velke? Tohle je bezne premysleni. Ja to docela chapu, ale taky to vidim z druhe strany jak spousta napadu nevyjde. Mam desitky napadu, ktere bych se neodvazoval nekomu nabizet dokud aspon trosku nezjistim, ze to funguje. A i kdyz je firma rozjeta tak skutecne muze zkrachovat kdykoliv a neni to nici vina. Staci, ze se zmeni kompletne podminky v ekonomice, ktere ani nemuzete ovlivnit.

Co mi vsak u techto lidi chybi je, jak si vubec neuvedomuji, ze ten podnikatel/strtupista by mel byt ten kdo nejvice riskuje. Ze podnikani neni jako zamestnani se vsemi jistotami, kde vezmu investora, zacnu si vyplacet vyplatu, k tomu mam podil ve firme… a kdyz to nevyjde tak se hold neda nic delat, investor jen prijde o svou investici. Hlavne ze v tom nemam nic sveho, protoze od toho tady jsou investori, aby investovali.

Tak trosku pridam k debate o investorech a investovani

Honza Vsiansky se na Lupe zminil o Shipito v souvislosti s investovanim.

Cituji:

Každý český investor by určitě rád investoval do Shipita. Ale jeho zakladatel John Vanhara pí­še na svém blogu , že poté, co jednal snejprestižnější­mi venture kapitálovými fondy a investory vAmerice, dospěl kzávěru, že investora nepotřebuje. Když je firma životaschopná, ufinancuje rozvoj sama nebo zběžných úvěrů. Investor ji může svázat, přinutit ji dělat věci, které sama od sebe dělat nechce, a to ji může zničit.

Obecně: Nejlepší­ společnosti pro investice jsou ty, které už investora nepotřeují­, protože jsou dobře rozjeté. Shipito je toho dobrý pří­klad.

Ono v tomto je ten velmi zajimavy kontrast. A Honza to presne vyjadril. Ja jsem se jednani s investory nebranil. Nekolikrat jsem velmi vazne uvazoval, ze nejakou investici vezmu. Ale videl jsem, ze dochazi k velmi rozdilnemu pohledu na to jak by to technicky melo byt zrealizovano.

Muj pohled: Kdyz se investorovi libi jak firmu ridim tak by me mel nechat to delat dal jak to delam. Proste bud mi veri nebo neveri. Kdyz do me investuje tak by mel vedet, ze asi vim co delam. A prinest neco navic co umi on.

Pohled investora: Musim se co nejvice pojistit, aby Vanhara nemohl udelat uz zadne zavazne rozhodnuti sam bez naseho souhlasu. Kdyz bude chtit otevrit novy sklad, tak rozhodneme jestli se bude kupovat nebo pronajimat. Rozhodneme jestli mu schvalime kam se postavi. Budeme schvalovat kazde zavaznejsi rozhodnuti. Proc? Protoze se prece musime ochranit. Co kdyby se nahodou zblaznil a chtel si koupit Ferrari Jenze kdybych si ho chtel koupit tak uz jsem to davno udelal. Nemusim na to cekat na investora. Takze investor chce mit moznost kdykoliv Vanharu vyhodit, delat kazde zavaznejsi rozhodnuti a mit vse pod kontrolou. A to i kdyz investuje castku mensi, nez ma Shipito na svem beznem bankovnim uctu.

Ono tohle bylo docela frustrujici. Rikaval jsem investorum, ze kdyz chteji vse rozhodovat at at do firmy daji vice penez a koupi si rovnou vetsinu. Ale nepripadalo mi nikdy fer, aby investor dal co nejmensi castku a pritom chtel co nejvetsi pravomoci, jakoby byl vetsinovy vlastnik. Nidky se mi nechtelo dostat do slozitych jednani, ktere me budou paralyzovat, protoze budu premyslet, ze hraji nejakou sachovou partii, kdy musim politikarit a presvedcovat investory o kazde volovine. Ted si to rozhodnu po rychle porade se zamestnanci a jedeme dal. Je to ohromne efektivni a rychle. Myslim, ze diky tomu je Shipito uspesne a nechci o tuto vyhodu prijit. A nenasel jsem investora, ktery by to chapal podobne. Podobne myslim, ze by nas nechal delat vse jak delame (dokud to funguje, tak proc to menit) a snazil se prispet svym usilim, aby to slo jeste lepe. Ale nebude se nam plest do operativnich veci, abysme cekali na jeho rozhodnuti a posveceni u zalezitosti, ktere umime delat. Kdybysme je neumeli delat tak asi nejsme tam kde jsme.

Shipito skutecne investora nepotrebuje. Bylo to obrovske stesti, ze jsem vubec zacal XYZBIKES a kvuli tomu koupil prvni sklad. Jinak bych Shipito nikdy nedelal. Jako napad se mi to vubec nelibilo. Dnes jsem neuveritelne rad, ze Shipito existuje! Jeste jsem nezazil zadny business, ktery by takto jel kupredu a neustale rostl. Muj hlavni duvod proc jsem se vubec bavil s investory bylo, ze ve firme bude zainteresovani dalsi lide, kteri budou mit motivaci nam nejak pomoci. Proste docela verim na takovou vesmirnou energii, ze kdyz vice lidi usilovne premysli jak necemu pomoci, tak to fakt pomuze.:-).

Na zaver musim taky rict, ze jsem ty jednani s investory delal blbe. Byl jsem pasivni. Private equity a VC prichazeli za mnou kvuli umisteni v Inc 500. A jim jen rekl at mi teda daji nabidku pisemne. Dali me term sheet. Me se nelibil. Chvilku jsem jednal a pak se na ne vykaslal, protoze se mi nechtelo ztracet cas. Spravny zpusob o ktere se me snazi presvedcit uz posledni rok tento clovek je najmout investicniho bankere. A toho nechat delat vsechny jednani, vyber a domlouvani podminek. A pak je to cele obracene. Ja diktuji podminky a ne ze cekam na to co mi kdo nabidne.

Redemption right – term sheet

Dalsi zajimavosti je jak VC a private equity investori v posledni dobe sami od sebe nabizi, ze chteji dat penize nejenom do firmy ale take majiteli. Rovnou reknou, ze s tim nemaji problem. Je to soucasti jejich presvedcovaci taktiky kdyz vam zavolaji a chteji domluvit schuzku.

Ono to zni neuveritelne lakave. Zavola vam investor. Po telefonu vas vychvali jak jste super firma a ze ma zajem investovat. K tomu prida, ze neni vubec problem, aby zakladatel mel nejake penize pro sebe. Investori chapou, ze firma treba penize nepotrebuje, ale proc nedat majitelum sanci ziskat neco pro sebe. Treba polovina penez pujde do firmy a druha me osobne.

Ze zacatku se mi z toho tocila hlava. Videl jsem ty miliony co dostanu, ale kdyz jsem se zacetl do term sheetu tak me nadseni preslo. Temer vzdy v term sheetu byla nejaka forma tzv. REDEMPTION RIGHTS. Investori chteji vedet, ze firma se proda do urciteho casoveho obdobi. Kazdy investor to ma trosku jinak. Nekteri investori chteji videt, ze se firma proda do trech let, jini byli ochotni cekat pet az sedm roku.

A kdyz se neproda tak chteji mit to pravod dostat penize zpet (Redemption right). Znamena to, ze se vsechny penize musi investorum vratit. A to vcetne ruznych nevyplacenych dividend nebo podilu na zisku. Kazdy to ma napsano trosku jinak v term sheetu, ale jde o to, ze kdyz firma stoupne na hodnote tak umerne chteji i vetsi vyplatu pro sebe.

Co me ale na tom nejvice rozcililo je, ze to je docela schizofrenni situace. Investor je v podstate jediny kdo muze rozhodnout o prodeji firmy, protoze ma preferovane akcie. A zaroven se pojistuje, ze kdyz se firma neproda tak musi dostat penize zpet. To na me az moc pusobilo jako pujcka za docela dost nevyhodnych podminek. Radeji bych si sel pujcit do banky za miniaturni urok, nez a takovychto podminek.

Kdykoliv jsem nad tim takto zacal premyslet, tak jsem mel pocit, ze to nedava smysl. Banky se me predhani aby me pujcily penize. Uroky jsou na rekordne nizke urovni. A pak prijdou investori a nabidnou neco podobneho. Po precteni takoveho term sheetu jsem ztracel motivaci vyjednavat. Bylo videt, ze z neceho by investori byli schopni ustoupit, ale celkove me ty jejich nabidky moc nenadchly a bohuzel jsem nemel tu motivaci tomu venovat hodne casu. To co je dulezite jsem videl v necem jinem (budovat business).

 

Podnikatel plati naklady investoru – term sheet

Pamatuji si, kdyz jsem videl prvni term sheet jak se mi nelibilo, ze podnikatel plati naklady spojene s transakci. Jde treba hlavne o platbu za pravniky, coz se muze docela prodrazit. Tak nejak jsem si rikal, ze by bylo ferove at si kazdy plati svoje pravniky.

Ale realita je jina. Proste kvuli tomu jakym zpusobem venture kapital funguje musi vyzadovat penize na pravniky po podnikateli. Proste VCs nemaji tolik penez, aby si mohli dovolit platit sve pravniky. Vim, zni to jak nesmysl, ale je to realita. VC proste maji zalozen business model na tom, ze naklady spojene s transakci nebudou nikdy platit sami. Radeji vam pridaji penize v ramci investice, ale vy musite platit jejich naklady.

Kdyz jsem videl prvni term sheet tak jsem na to poukazal. Ty naklady tam totiz byly uplne neomezene. Tzn. cokoliv by me investor nauctoval bych musel zaplatit. Dost casto chteji zaplatit treba cestovni naklady (a muzou cestovat nekde prvni tridou:-)), naklady na audit a pravniky. Od te doby jsem videl v term sheetech ruzne limity. A ty castky jsou pro me stale sokujici.

Kdyz vam nejaky investor napise, ze zvladne udelat transakci za $20 tisic dolaru tak je to levne! Bezne vidim 50 tisic nebo i 100 tisic. Z tohohle me uplne krvaci srdce. Vemte si, ze vybudujete firmu bootstrappingem. Mate to uplne v krvi. Premyslite nad kazdym dolarem, aby se neplytvalo. Ono proutracet penize je strasne snadne. Podnikat opatrne a vydelavat je strasne tezke. Cele to pokazit jde velmi rychle. To umi kazdy. Mit disciplinu a dokazat neutratit penize kdyz se zrovna dari dobre je tezke. Che to doopravdy obrovskou vuli. A je v tom taky sila. V tohle skutecne verim a radeji bych vzdy boostrapoval firmu jen kvuli tomu, abych prisel na ty nejlepsi reseni vsech problemu. Nedostatek prostredku dokaze z cloveka vydolat ty nejlepsi kreativni schopnosti.

Asi je jasne, ze mam docela odpor takto utracet velke castky (jeste za pravniky). To uz bych je radeji vzal a investoval je do neceho uzitecneho ve firme. Treba do zamestnancu. Na tech cela firma stoji. Ne na pravnicich, kteri skutecne nic produktivniho do firmy nepridaji.

Tohle bych nerekl, ze by byla nejaka smrtelna prekazka k tomu abych vzal venture kapital. Ale vnitrne me to strasne vadilo, ze to jde proti memu presvedceni. Proste diky nejakym principum, ze jsme opatrni na utraceni penez, jsem se dostali kde jsme. A najednou to cele zmenim?

Jednou jsem u jednani rekl, ze jim dam max. limit 10 tisic. At si najdou levnejsi pravniky nebo to udelaji efektivneji. Ze my nebudeme utracet 100 tisic za pravniky. Tvarili se, ze jsem se uplne zblaznil a ze to neni mozne. Rekl jsem, ze me to nezajima, ze to je posledni slovo. V nasi firemni DNA je neutracet penize zbytecne a at se tomu prizpusobi. Prisli pak s navrhem zpet, ktery mel limit, ze muzou utratit max. 35 tisic dolaru. Takze ono je videt, ze se da neco vyjednat a dohodnout. Ale stoji to dost casu a energie. A porad mi nepripadalo, ze z toho muzu mit radost. Deset tisic mi pripadalo vice nez dost:-).