Loni jsme mel dva francouzske studenty na internshipu v Kalifornii. Delali neuveritelne pomalu, ale nejaky smysl to melo. Pomohli nastartovat Shipito ve Francii. Pracovali hlavne na marketingu. A zakaznici z Francie zacali vyrazneji pribyvat.
Letos jsem vzal dalsi studenty z Francie. Internship jim mel skoncit na konci tydne, ale v pondeli uz jsem to nevydrzel a ukoncil to.
V zivote jsem nevidel nekoho s tak dokonalou schopnosti udelat male mnozstvi prace za cely den. Dokazali roztahnout cinnost co zabere par minut do osmi hodin.
Treba podat inzerat na Craigslit pro ne byla prace na 2-3 hodiny. Kdyz to delam sam tak mi to zabere asi 2-3 minuty. Kdyz jim nekdo zadal nejakou praci tak po par minutach zmizeli (treba nafotit nejake zbozi do specialnich nabidek). A sli ke svym pocitacum. Takze to vypadalo, ze jsou porad zaneprazdneni nejakou praci. Kdyz jsem se jich zeptal na praci tak se vzdy udivene koukali zpet a nedokazali nic rict. Ale ten pohled v jejich ocich byl neskutecny. Jakoby je ta ma otazka uplne prekvapila, protoze maji pocit, ze vsechno perfektne slape.
Ja jsem si rikal, ze tak strasne “ojebavace” jsem snad v zivote nevidel. Jedna moje americka zamestnankyne se to snazila vysvetlit ze to muze byt “cultural thing”. Asi to chtela vysvetlit nejak pozitivne (po americku). Ja jsem byl v soku, ze nekdo dokazal pracovat jeste pomaleji nez studenti z lonska. Manzelka me rekla, ze zacinam byt naivni jak americani, kteri si mysli, ze vsechno dobre dopadne a vsichni lidi se budou snazit sami od sebe. No nevim…