Pred chvili jsem pristal v Los Angeles po letu se Singapore Airlines v A380.

Doopravdy jsem litoval, ze let z Tokya do L.A. neni delsi. Nestihl jsem se podivat na vice filmu. Nestihl jsem vyzkouset vice jidel z menu. Nestihl jsem se pripojit na internet a udelat nejakou praci. Vetsinu letu jsem prospal. Spalo se tam doopravdy dobre a let utekl az skoro moc rychle.

Muzou za to Singapore Suites. Je to jako kdybyste meli vlastni kupe ve vlaku. Ale jste v letadle.

Sedel jsem s manzelkou vedle sebe na prostrednich sedadlech 2 C,D. Kdyz jedete s nekym a chcete si vykladat tak mate moznost sedet jednoduse vedle sebe. V prvnich tridach to vetsinou neni tak jednoduche. Pro ilustraci jsem vyfotil i sedadla na kraji. Krome nas dvou a jednoho cestujiciho totiz byla kabina first class uplne prazdna.

Muzete si stahnout rolety pro vetsi soukromi nebo zavrit dvere.

Je to jako v hotelu, kdy si muzete zmacknout tlacitko DO NOT DISTURB, aby vas nikdo nerusil.

Tento trip report jsem chtel zacit uplne jinak. Jen me to sedadlo tak uneslo, ze mi to nedalo hned na zacatek par fotek ukazat. Takze od zacatku. Odletali jsme z Narity. Salonek byl hned u brany ze ktere odletalo letadlo Singapore Airlines. Singapore pouziva salonky ANA (All Nipon Airlines) a ten first class (jmenuji ho ANA Suites) byl temer prazdny.

Japonci meli i dobre navareno:-). Doopravdy letam rad s asijskymi aerolinkami, protoze v salonkach maji dobre jidlo.

Tak jsem ruzne ochutnaval, aby se nereklo. Hamburg steak (karbenatek) meli vynikajici.

Protoze let byl az v 7 vecer tak jsem vyuzil moznost si dat sprchu. To je podle me idealni pred vecernim letem.

Podival jsem se na emaily a zacal boarding. Dalsi vec co obdivuji v Asii, ze dokazi vzdy dat vetsi mnozstvi vchodu k letadlum. V USA to z nejakeho duvodu neumi. Takze business class mela separatni tunel. First class separatni tunel (pro 3 lidi) a economy take separatni tunel. Po nastoupeni jsem dostal na vybrani jestli si chci dat Dom Perignon nebo Krug. Singapore jsou uplne hrdi na to, ze nedavaji jen jedno premiove sampanske, ale jeste si muzete vybrat.

Dal jsem sampanske. Vyfasoval pyzamo (Givenchy) a sel se prevlect na zachod.

V ramci urychleni boardingu zacali poustet tunelem pro first class pasazery economy. First class pasazeri uz byli na palube takze to bylo naprosto logicke. Po prevleceni do pyzama jsem otevrel dvere a vidim zacpanou ulicku lidmi co se drali do economy. Koukali na me jako z jara. Proc tam stojim v pyzamu a mam v ruce obleceni.

Zbytek letu byl naprosto klidny. Premyslel jsem so ochutnat. Vybiral z jidelnicku a ochutnaval vina.

Uz cele stolovani je obrad sam o sobe.

Asi na kazdem letu Singapore airlines dostanete na zacatku Satay.

Jako predkrm jsem si vybral kaviar. Letuska se hned ptala jestli ten kaviar doplnim sklenickou vodky. Tak aby to bylo stylove jsem na to kyvl.

Nasledovala mrkvova polevka se zazvorem a cervenou repou. Zni to silene, ale byla dobra.

Salat.

Hlavni jidlo kure. To bylo as nejslabsi. Chutove nebylo spatne, ale tak nejak celkove to mohlo byt lepsi.

Zakusek.

Trosku ovoce.

Zeleny caj a spat.

A to spani je ta nejvetsi bomba. Kdyz mate ty dve sedadla vedle sebe tak vam je mohou ustlat do jedne velke postele. Slysel jsem, ze to takto ustelou kdyz tam sedi jen jeden clovek, aby mel vice pohodli a vetsi postel.

Doopravdy jsem se asi nejlepe vyspal v letadle. Bylo to i tim, ze ta kabina byla temer prazdna. Zavrete dvere. Zatahnete rolety. Takze klid a pohoda. Radost takto cestovat a skutecne vam ten let bude pripadat jeste kratky.

Byli jsme na par dnu lyzovat v Aspenu. Ono letos mi pripadalo, ze se da najit levnejsi hotel v Aspenu nez ve Vailu, kam obvykle jezdime. St. Regis mel prekvapivou promotion, kdy se tento luxusni hotel dal poridit skutecne velmi levne za mile na kreditce. Jestli se divite, kde mam cas sledovat co se kde nabizi tak to jsem to cetl na tomto blogu. Lyzovani je skutecne draha dovolena a jakmile se cena hotelu zacne blizit k $1,000 za noc tak hledam moznosti jak usetrit, ale pritom porad mit maximalni luxus.

Fascinujeme me jak cim drazsi hotel tim mene musite cokoliv resit. Proste kdyz jste chudi tak resite vsechno. Kdyz jste bohati tak neresite vubec nic a ty problemy za vas resi nekdo jiny. Personal nas vyzvedl primo na letisti. Prijeli jsme do hotelu a rovnou se sli zaregistrovat. Nestarate se o to kde jsou vase zavazadla a lyze. Proste vysednete z auta a jdete k registraci. Nedivate se dozadu, kde zustali vase kufry nebo lyze. Proste vas to vubec nezajima, protoze tam jsou lidi, kteri se o to kompletne postaraji. Zjistil jsem, ze takto to nejlepe funguje. Jakmile se zacnete zbytecne starat kam kdo nese vase lyze tak ten personal jen zmatnete. Lepsi je mit cistou hlavu a nechat je vse koordinovat.

Na recepci uz vedeli kdo jsem. Asi ridic to nejak oznamil, protoze pani na recepci me rovnou zdravila: “Hello Mr. Vanhara”, aniz bych se ji nejak predstavoval. To je detail, ktery vzdy potesi, ze vi kdo jste.

Funguje to tak, ze zavazadla nekdo vylozi a doruci na pokoj. Nemusite nic koordinovat. Lyze vam doruci do Ski centra, ktere maji hned naproti hotelu. Tam je vybali a nachystaji. Kdyz jsme druhy den sli lyzovat tak proste jen reknete cislo pokoje a donesou vam boty i lyze. Kdyz nas pobyt skoncil tak tak lyze navoskovali, znovu zabalili do obalu a poslali na recepci. Proste vse je nejak zarizene. Kdyz udelate checkout z hotelu tak rovnou zavolaji do ski centra a vse nachystaji na odjezd. Kazdy den po lyzovani vam ty boty vysusi. Navic vam nabizeji, ze vam je obuji nebo vyzuji. Coz uz i na muj vkus bylo moc a tuto moznost jsem nevyuzil. Takze lyzaky si porad obouvam sam:-).

V hotelu maji butlera, ktery vam treba vybali kufry (nezkousel jsem) nebo zaridi cokoliv si prejete. Jednou jsem to zkusil na takovou malickost. Chtel jsem si udelat nejaky vetsi caj (byl jsem nachlazeny) a nemeli tam zadnou konvici coz vetsinou na hotelech byva (treba aspon prekapavac na kavu). Tak jsem se ptal butlera jestli nejakou nema. Rekl, ze zkusi neco zaridit. Za chvili mi donesli velkou termosku s teplou vodou na pokoj, s tim, ze varnou konvici nemaji. Takze jsem si mohl ten svuj caj udelat:-).

Hotel byl 50 metru od jednoho vleku a 100 metru od lanovky. Na to vam okamzite nabizi, ze vas dovezou autem, abyste nemuseli ani kousek pesky. A samozrejme vas takto zadarmo vozi kamkoliv po meste nebo vas kdekoliv vyzvednou. Staci zavolat a rict kam chcete dovezt nebo vyzvednout.

V hotelove siti Starwood mam status SPG Gold. V ramci statusu jsou nejake vyhody, ktere si muzete vybrat. Napr. internet zadarmo nebo welcome drink zdarma. Ja dodnes nechapu, proc ty drahe hotely uctuji za internet. A levne hotely ho davaji zadarmo. Ale jako SPG Gold jsem mel internet zdarma. Funguje to ale zvlastne. Kdyz se chcete pripojit na internet tak vam to rekne, ze to je za penize a musite s tim souhlasit. Bylo to $15 na den. Takze na to kliknete. Na hotelovem uctu se objevi, ze bylo nauctovano. Ale automaticky to odstrani (daji kredit) aniz byste cokoliv rikali. Stejne je to s tim welcome drinkem. Rikal jsem si co si objednat a vubec mi to nebylo jasne. Ale prvni den jsme si na hotelu davali tzv. Afternoon Tea s ruznymi zakusky a chlebicky. I s dizkem to bylo $75 pro dva (nic levneho), ale na uctu hotelu mi to povazovali za ten welcome drink (ktery by stal $12) a dali mi na to kredit. Tohle jsou veci, ktere jsou temer nepochopitelne a stavaji se v drahych hotelech. Jakoby nechteji za zadnou cenu nastvat hosty a pak ruzne delaji vsechno mozne uz takto proaktivne.

Hotely St. Regis maji pekne zvyky, ktere kazdy den delaji. Kazdy vecer se otevira sampanske savli (Champagne Sabering).

To se stalo moji oblibenou aktivitou. Kazdy jsem si poslechl proc se ten ritual dela a dal si sklenicku dobreho sampanskeho.

Mel jsem sanci si nazdobit pernicky a vsichni me pochvalili jak jsem to krasne delal:-D.

Mit nejaky status v hotelove siti ma dalsi vyhody. Treba muzete mit tzv. late checkout. Misto checkout v poledne muzete prodlouzit az do 4 odpoledne bez nejakeho priplatku. To se nam zrovna velmi hodilo, protoze jsme mohli dele lyzovat. Jinak ten status jde casto ziskat uplne bez usili. Zrovna ten SPG Gold jsem dostal v ramci nejake kreditky na prvni rok zdarma (ne za pobyty jak se normalne da ziskat). V jinych hotelovych siti mam treba taky status jen kvuli tomu, ze jsem vyuzil docasnou promotion. Benefity se lisi. V tomto hotelu mi na recepci rekli, ze naupgradovali pokoj na Deluxe (i kdyz nekdy jsem skepticky k tem upgradum, protoze temer neni poznat rozdil od jineho pokoje).

Vylet byl hlavne o lyzovani, takze dost o hotelu. Nejradeji jezdim tesne pred vanocni sezonou, kdy to neni blazinec. V Aspenu mi pripadalo, ze bylo o dost mene lidi nez ve stejnou dobu ve Vailu. Lyzovani naprosto super. Napadl cerstvy snih, takze to byla parada.

Jen takovy detail. Letiste v Aspenu je jedno z nejtezsich letist na pristavani v USA. Dost casto se stava, ze zrusi lety kvuli pocasi. Je to kvuli velke nadmoreske vysce a jak je obklopene horami.

Tady to letiste vidite na fotce

American Airlines ted leta sezonni primy let z LAX do Aspenu, ale mam pocit, ze jejich piloti se vice boji nez piloti United, kteri letaji do Aspenu cely rok a maji asi vice praxe. American mam pocit, ze rusi lety casteji nez United a presmerovavaji lety na okolni letiste. Tohle se nidke moc neda docist, ale je to risk. Nam takto presmerovali let do Grand Junction. Kdyz jsem videl, ze let zpet bude zpozdeny tak jsem mel hruzu z toho, ze znovu pojedeme autobusem do Grand Junction (2 hod). Akcne jsem zabukoval let o hodinu drive s United, kteri mam pocit, ze ten Aspen zvladaji lepe (letaji tam cely rok a udajne na Aspen davaji sve nejzkusenejsi piloty). Velmi mile prekvapeni bylo, ze American bez problemu vratil mile za let zpet (i kdyz nemusel).

Letani zadarmo prvni tridou nebo business je nejenom o tom jak nasbirat co nejvice mil. Jeste dulezitejsi je sbirat na spravne kreditce. Chapu, ze tento clanek bude pro vetsinu lidi naprosto nepouzitelny, protoze nemaji sanci v USA kreditku ziskat. Ale ono je mozne, ze ty moznosti nekdo dokaze vyuzit. Treba ma SSN z nejakeho pobytu Work & Travel v USA nebo podobna moznost existuje v Evrope. Takze tato informace muze byt uzitecna jen pro par lidi.

SPG Starwood Preferred Guest je hotelovy vernostni program, ktery ma svoji vlastni brandovanou kreditku ve spolupraci s American Express. SPG je podle me nejhodnotnejsi program na sbirani mil. Mile muzete prevest primo do 31 programu letecky spolecnosti. Kdyz prevedete 20 tisic mil tak dostanete jeste 5 tisic mil bonus. SPG je ted muj nejoblibenejsi program. Hlavne proto, ze mi umoznuje letat first class se Swiss Airlines s neuveritelnou dostupnosti.

Chase Ultimate Rewards – Banka Chase je neuveritelne agresivni v ruznych nabidkach jejich karet. Spousta moznosti jak ziskat bonusy a nakombinovat karty tak abyste ziskavali co nejvice mil. Nejvetsi vyhoda spociva v tom, ze muzete prevadet mile do United MileagePlus programu a bukovat letenky bez prehnanych palivovych priplatku a dani. To je v dnesni dobe obrovska vyhoda, ktere se uz moc casto nevidi. Porovnejte poplatky na letence s British Airways za mile a Lufthansou pres United MileagePlus. Je to rozdil zaplatit treba $800 nebo $100. U Chase nejradeji prevadim do Korean Airlines, kteri maji neuveritelnou dostupnost prvni tridy.

American Express Membership Awards – davam na treti misto. Znovu spousta leteckych partneru, ale mene nez SPG. Pro me ma nejvetsi smysl Singapore Airlines, obzvlast ted kdyz zacali konecne uvolnovat prvni tridu v A380 jako saver award. Amex ma na vyber ruzne karty a vyhody, ktere davaji smysl. Treba Platinum, kdyz chcete mit pristupy zdarma do salonku i pro lety v USA.

American Airlines Aadvantage – neustale se zlepsuji. Bukovat online se da cim dal vice letenek (pridavaji do online bookingu partnery z aliance OneWorld se kterymi muzete letet kdyz sbirate AA mile). American ted vylepsili svoji prvni tridu. Rozdavaji pyzama a stelou postel (coz je strasne dulezite), ale jeste jsem nevyzkousel, protoze porad radeji zkousim neco noveho. Ale dostupnost letenek obzvlast pro lety z LAX do Japonska je obrovska. Smysl dava treba i letet Qantasem do Australie, ale tam dostupnost neni idealni. Jeste loni slo neuveritelne snadno bukovat letenky first class s Bristish Airways, ale ta dostupnost sla rapidne dolu. V cem vidim nejvetsi vyhodu je bukovani Cathay Pacific first class temer bez cash poplatku. Napr. let do Hong Kongu za mile ma pouze $40 dan. A Cathay si myslim, ze je mozna nejlepsi prvni trida. Dokonce je mam radeji nez Singapore Airlines.

Cestu zpet ze Seoulu do Los Angeles jsem letel s Korean Air. Mel jsem tak sanci porovnat dve korejske letecke spolecnosti. Korejci jsou nesmirne soutezivi. A je to videt.

Prvni trida v obrim Airbusu 380 ma 10 mist. Letelo nas tam vsak jenom 4. Ja, manzelka a dva dalsi cestujici. Myslim, ze pomer letusek co nas obsluhovali byl jedna ku jedne k pasazerum. Letiste v Seoulu patri udajne k uplne spicce v tom jak rychle projdete pres imigracni, jak dlouho cekate, apod. Vse probehlo velmi rychle. Zadne fronty.

Mam jen trosku vtipnou prihodu s taxikarem. V Koreji moc lidi neumi dobre anglicky. Mam pocit, ze to je o dost horsi nez v Japonsku (kde to je proslavene tim, ze lidi neumi moc anglicky). Kdyz jsem se v hotelu odhlasoval tak se me zeptali jestli budu potrebovat dopravu na letiste. Rekl jsem jim at mi objednaji taxika. Rekli, ze muzeme sjet vytahem dolu, ze taxi bude pripravene. Taxikar na nas cekal. Lidi z hotelu nalozili kufry. Sedli jsme do auta. Taxikar nepromluvil ani slovo a jedeme. To ze nemluvil je znameni, ze anglicky moc nemluvi. Takze jsem nejak vydedukoval, ze mu asi v hotelu rekli kam jedeme. Prijizdime na letiste a vidim, ze Korean Airlines je hned na zacatku terminalu. Rikam taxikari: “Korean Airlines”. On na to kyve hlavou a jede dal. Prejizdime vchody kde jsou cedule s Korean Airlines. Tak rikam, ze muze zastavit klidne tady. Ze dojdeme. Kyve hlavou a jede dal. Blizime se uplne ke konci dlouheho terminalu. Prejeli jsme vsechny mozne aerolinky. Taxikar se tvaril, ze mozna zastavi, ale nezastavil. Parkrat jsem mu jeste rekl, ze letim s Korean Airlines. Kdyz jsme dojeli na uplny konec tak vidim na ceduli Asiana Airlines. Taxikar vitezoslavne ukazuje na ceduli a rika: “Korean Airlines”! No mel radost, ze ma pravdu. Asiana Airlines jsou korejska letecka spolecnost, ale s nimi jsme leteli naposledy. Ne tentokrat. Trosku jsme se prosli pres terminal, ale jinak v pohode. Tusim jak k tomu doslo. V hotelu predpokladam dostal uplne presne instrukce a z nich nechtel uhnout. To si korejci nedovoli. A v hotelu meli v zaznamech, ze jsem priletel s Asiana Airlines, protoze pro nas posilali limuzinu. Takze logicky lidi vetsinou letaji se stejnou aerolinkou obe cesty. Malokdo si to naplanuje tak, ze poleti jednu cestu s jednou aerolinkou a druhou cestu s druhou. Jenze pro me to byla vyborna prilezitost si rovnou vyzkouset ktera z nich ma lepsi prvni tridu, takze proto jsem to tak naplanoval. Navic cestu zpet jsem mohl letet s novym obrim Airbusem 380, coz je prilezitost, kterou jsem nechtel promarnit.

Nevim jak to ma Korean Airlines vyresene na letisti v Seoulu, ale na webu se chlubi, ze first class maji specialni doprovod do lounge tak jak jsem to zazil s Asianou v Los Angeles. Mozna jsem mel dojit uplne na zacatek toho terminalu a videl bych nejakou specialnejsi sekci na first class. V Singapuru treba maji specialni terminal jen pro first class. Podobne to ma i Lufthansa ve Frankfurtu. Muzete prijet autem az k terminalu. Tam vas obslouzi jako v hotelu. Zaparkuji pro vas autu. Sednete si za stolek. Vyridi formality. Maji tam imigracni. Zavedou vas do lounge nebo privezou autem k letadlu.

Ja jsem prisel na prvni first class check-in co jsem videl u Korean Airlines (KAL) a sel do lounge. Doprovod jsem nedostal. Takze trosku minus pro KAL. Ale nikde neybyli vubec fronty a do lounge to bylo velmi blizko.

Lounge byla prostorna. A docela prazdna (tak to mam nejradeji).

Kabina nove 380 pusobi obrovsky. I ty sedadla. Ono to mozna na fotce zas tak nevypada, ale jsou hodne siroka i dlouha. Bez problemu se da spat na brise nebo na boku. Coz byva vetsinou problem u jinych sedadel. Navic je to radost letet novym letadlem. Vse je krasne a moderni.

No ted uz asi nikoho timto trip reportem neprekvapim. Vyfasoval jsem pyzamo, dostal toaletni kabelku, vyfasoval pantofle…

Rozdil byl, ze bylo hodne obsluhy a ti kolem nas behali a nosili vse jak na podnosech. Treba ty pantofle. “Chcete pantofle pane”? Ano, chci. Letuska vezme latkovy pytlik ve kterem jsou schovane. Rozbali a polozi me je primo k noham, abych si je rovnou obul. Dalsi letuska prijde s podnosom, kde ma vyskladany pyzama v ruznych velikostech. “Chcete pyzamo pane”? Ano, chci. A letuska odejde pryc. Rikam si kam jde. Jenze to je nejaky system v KAL. Na tacku nosi a ukazuje co je na vyber. Jak reknete moznost tak odejde pro tu vec. Udelala mi to tak i s orisky k sampanskemu. Nejdrive ukazala, jak jsou krasne zabalene. Rikam, ze je chci. Tak je donese na malem talirku.

Pyzamo.

Jidlo a vino nezklamalo.

Kaviar jsem tentokrat nedostal, ale servirovali Foie gras (tentokrat mi to i docela chutnalo).

Jeste vice se snazili parovat vina s jidly. Citil jsem tlak, ze bych si mel dat vice chodu, abych mohl napsat delsi report:-). KAL jeste hodne veci serviruje primo pred vami. Je to krasne kdyz vidite jak vam michaji salat a muzete si vybrat co do neho chcete.

Jako hlavni chod jsem dal korejsou kuchyni.

Kdyz letim z nejake zeme tak nejradeji jim jejich jidlo. Tzn. nikdy si nedam japonske jidlo v japonske aerolince kdyz letim z USA do Japonska. Ale rad si ho dam, kdyz letim obracene. Takze stejne pravidlo pro Koreu. Kdyz jsem letel do Koreji tak jsem mel zapadni jidlo. Ale kdyz jsem letel z Koreji tak jsem si rad dal Korejskou variantu. Letusky nenapadne sledovali jak co delam. V Koreji se jidlo vzdy sklada ze spousty priloh. A letusky davali pozor abych smichal spravne prilohy se spravnymi jidly. Takze me rekli jaka omacka patri do ryze. Do jake omacky si mam namocit tofu. A, ze treba nemam michat polevku do te stejne ryze, ze se to nedela a polevka se ji zvlast:-).

Na zaver syry, ovoce a portske.

Vyuzil jsem, ze letim s Korean Airlines a dival se na ruzna Korejska dramata.

Nechal jsem se premluvit i k zakusku.

Letusky me nekolikrat smerovali k ruznym barum, ktere jsou jako samoobsluha. Muzete si namichat co chcete. Jeden byl v prizemi u first class.

Druhy bar kdyz se vyslo po schodech nahoru v predni casti letadla. Ten byl uz trosku vetsi.

Ale me nabizela, ze me vyfoti a pak me pobizela at dozadu za business class (business je v horni casti), ze tam maji uplne nejvetsi bar. A ze to je jak pro first tak business pasazery. Tak nejak jsem nemel pocit, ze v tom krasnem pyzamu chci chodit pres celou business class a pak tam sedet na baru. Takze jsem nesel udelat ani foto.

Zapomnel jsem rici, ze uz Asiana mela velmi pohodlne pyzamo, ale KAL ma jeste lepsi. Neuveritelne prijemny material. Doopravdy v pyzamech to KAL vyhrava.

Co me docela bavi v prvni tride, ze si v prubehu letu porad muzete neco objednavat. Treba rad piju caj, takze si ho dost casto necham delat. Kdyz si objednate caj tak reknou jestli k nemu nechcete neco na zub. Treba nejakou laskominu. No nechtel jsem, uz by toho bylo moc. Ale cajem mam rad. Pil jsem korejsky ginseng a pak zeleny.

Tento let trval necelych 11 hodin. Po jidle jsem se dival na filmy, pak usnul a kdyz jsem se probudil tak jsme byli neco hodinu od pristani. Za normalnich okolnosti v takove dobe spise uklizi po jidle, ale v KAL zacali brat objednavky na jidlo pred pristanim. Byli schopni obsluhovat do posledni minuty. Zacal jsem s jogurtem.

Ale pak jsem dostal chut na typickou korejskou polevku (kureci vyvar s ginsengem).

Uz jsem byl nervozni, ze za chvili pristavame, ale letuska v klidu nabidla jestli jeste nechci nejake ovoce.

Tak tak jsem se stihl prevleci z pyzama do normalniho obleceni. Byli jsme asi 12 minut pred pristanim. Uz svitilo upozorneni, ze uz se mate pripoutat. Dival jsem se jeste na nejaky film a kupodivu KAL vubec nevypli ten jejich system a nechteli po me vracet sluchatka. Jako spravne vycviceny pasazer jsem ty sluchatka nabizel jedne letuscce a ta rikala at se dal divam. Dojizdel jsem k brane a film mi porad jel.

Nevim jestli referuji spravne vsechny detaily. Treba zachod byl hodne velky a mel pekne okno. Pirpada mi ze u A380 jsou okna vetsi tak to cloveka znovu zaujme. Kdyz jsme u tech zachodu tak letusky chodi uklizet snad po kazdem pasazerovi. Kdyz jdete na zachod tak vam treba oteviraji a pridruzuji dvere. Jsou to blbosti a detaily, ale mate pocit, ze dostavate dobrou sluzbu.

Tento styl asijskych aerolinek mam moc rad. Nejradeji bych s nimi letal uplne vsude!

Neni nad to poznat mistni kulturu pres jidlo. V Seoulu se mi to podarilo vyborne. Muj druhy pruvodce byl znamy blogger Daniel Gray. Pise blog o korejskem jidle Seoul Eats. Jestli treba znate televizni show Bizzaire Foods s Andrew Zimmern, tak ho muzete primo videt v poradu ze Seoulu.

Jako turista vetsinou nevite kam jit. S mistnim pruvodcem zajdete do mist, kam byste normalne nesli. Stoji to za to. Chodite uzouckymi ulickami. Jite v pochybne vypadajicich restauraci, kde nikdo neumi ani slovo anglicky. Jidlo je vsak vyborne.

Prvni restaurace na nasi food tour byla korejske BBQ. Ale tentokrat trosku jine. Zameruji se jen na jeden druh masa (skirt), ktereho na praseti moc neni. Takze je to takove mistni specialita.

Pani nabere maso a kimchi z lednicky prikryte kartonem.

Nesmi chybet kimchi a dalsi prilohy.

Dalsi zastavka byla restaurace s korejskymy pancakes. Predstavte si vsechno mozne (zeleninu, maso, kimchi, ryby…) smazene ve vajickovem a moukovem obalu. K tomu jsme popijeli rychle zkvasene ryzove viny (neco jako burcak z ryze).

Jidelnicek

Tour pokracovala nastevou mistniho trhu v podzemi.Tento trh zasobuje mistni restaurace. Staci zavolat telefonem co vam v restauraci doslo. A vse vam privezou.

Chili papriky, ktere se rozdrti a pouzivaji se do Kimchi a dalsich jidel.

Tady zase prodavaji ruzna Kimchi na vahu.

Dalsi zastavkou bylo vynikaji specialita Bong-chu. Kotlik plny zeleniny, brambor, cibule, kureciho masa, nudli ze sladkych brambor a omacky z fermentovanych cernych fazoli.

Posledni zastavkou byla oblibena hospoda pro mistni filmovou komunitu. Chodi sem casto mistni filmovi herci a umelci.

Majitel hospody byl na jednom z plakatu na stene. Jen tak mimochodem korejske drama je udajne v cele Asii strasne popularni (a mozna nejenom v Asii).

Takto divoce to vypada uvnitr. Stary typicky korejsky dum predelany na hospodu. Tato mistnost byla drive dvorek. Napravo je kuchyne a k tomu jsou dve male mistnosti.

Predkm byl takovyto nakrajeny koren.

Pak tofu vyrabene s morskou (slanou) vodou a cerstve kimchi.

To zelene je znovu cerstve fermentovane ryzove vino do ktereho pridali nejake zelene listy. Vypada to nevabne, ale chut je dobra. Znovu je to trosku podobne burcaku (ale z ryze). Popiji se z misek.

Pohled do kuchyne.

A na zaver male video jak se dela zakusek z kusu medu a kukuricneho skrobu (prodavany ve stanku na ulici).