Tak mam naplanovany let s Air Asia. Naplanovane to bylo jeste nez se stalo nedavne nestesti s letem QZ8501. A shodou okolnosti poletime take z Indonesie do Singapuru.

Manzelka trosku sili, ale snazim se ji vysvetlit podle pravidel “Black Swan”, ze ted je to prave nejvice bezpecne s Air Asia letet. Ale uprimne samotneho me to taky moc neuklidnuje.

Problem je v tom, ze letime do destinace, kde moc alternativ neni. Air Asia je jediny primy let bez nejakych prestupu. I kvuli tomu ted po mnoha letech poletim economy class. Ono tam totiz ani zadne jine letadlo, ktere by melo aspon business ani neleti.

Sem tam me nekdo pise at napisu znovu nejaky trip report z first class letu. Jenze kdyz tou stejnou first class letite vicekrat po sobe tak uz to neni nic noveho.

Me se uz se pak ani nechce v letadle fotit nebo o tom psat. Nuda! Porad to stejne. Prevleknout do pyzama. Najist se kaviaru. Dat si Dom Perignon nebo Krug. Vyspat jak vposteli doma. Prosim berte fakt z nadsazkou. Delam si z toho sam legraci. Ale faktem je, ze si clovek na to zvykne tak, ze i na first class hleda ruzne mouchy co nebylo u nejakeho letu dokonale.

Tak ted jsem si temer jisty, ze ten economy let bude zazitek. Neznam totiz uz temer jak to vlastne chodi. Nikde uz roky necekam na letisti ve frontach. Do letadla me vodi u lepsich aerolinek doprovod nebo se jde pres specialni VIP sekce bez cekani. Neresim nejake limity na zavazadla ktere jsou u first class velmi velkoryse. Skoro z toho mam uz strach. Na lepsi si clovek zvykne, takze toto asi bude nejvetsi dobrobdruzstvi.

Protoze jsem taky docela skromny kluk (skoro jak tento), tak jsem vybral asi nejmensi private jet na vylet do Oregonu.

Je to letadlo Phenom 100. Dalsi moznost byl Citation Jet 3, ktery byl o tisicovku drazsi. Leteli jsme jen ve trech lidech tak ten Phenom bohate stacil (je tam misto pro 4 lidi).

Nejvetsi vyhoda s letanim s privatnimi letadly je, ze muzete vyuzit mensi letiste. Tech je opravdu v USA hodne. Takze misto abych jel treba pul hodiny na letiste LAX tak staci par minut mohl jsem pouzit male letiste v Torrance. V Mindenu mame dokonce sklad hned vedle letiste. V Oregonu je to asi 20 minut (ale na hlavni letiste v Portlandu by to bylo tak hodinu).

Letiste v Torrance

Ta obrovska vyhoda je take v tom, ze hned u te budovy je parkoviste.

Zaparkujete vejdete dovnitr a hned odletate. V Oregonu to snad bylo mene nez 50 metru od parkoviste a schodku do letadla. Parkovani je zdarma. Letiste ma malou lounge, ale tu nebyl cas vyuzit. Piloti na nas cekali ve vestibulu a hned se odletalo.

Tohle je asi to nejdulezitejsi. Zvyknout si na to, ze letadlo ceka na vas. A ne vy na letadlo. Kolega se me den predem ptal kdy odletame. Rikam, ze v 8.30 rano. A on kdy ma teda byt na letisti. Rikam v 8.30. A on se pta o kolik predem tam ma cekat. Rikam v 8.30. Ono se to da fakt tezkou pochopit, ze si clovek muze dovolit prijet pozde nebo presne na minutu a je to uplne jedno. Proste letadlo ceka na vas. Stejne tak je to s odletem zpet. Meli jsme v Oregonu na cely den praci. A pak jsme si mohli urcit kdy letet zpet.

V vestibulu na nas cekali dva piloti. Nevim kdo si tyto soukroma letadla normalne objednava, ale mam pocit, ze nas tri nejak neocekavali. Byli jsme obleceni tak lezerne. Ja v kratasech. Tak jsem se panu zeptal jestli nahodou necekaji na nas. Zjistili jsme, ze ano. Jeden z pilotu okamzite sel naproti kolegovi na parkoviste, ktery si nesl nejake krabice s routerem a nabidl se mu, ze mu s tim pomuze do letadla. Ja jsem na neseni nic nemel. Rovnou jsme sli k letadlu a behem par minut se startovalo. Na techto malych letistich moc zacpa neni, takze zadne zdrzovani s odletem.

Letadlo moc velke neni. Na ten dvouhodinovy let bych rekl, ze adekvatni. Let byl stabilni a prijemny.

Tohle fotim primo ze schudku letadla po priletu do Oregonu a krasne to ukazuje kde na nas ceka nas ridic:-). Je to jeden ze zamestnancu, ktery nas prisel vyzvednout na letiste v Oregonu. Parkuje par kroku od naseho letadla. Toto je neskutecny komfort a presne v tomto je ta obrovska uspora casu. Nez se clovek vymota na normalnim letisti, projde pres security… tak vzdy min. 1-2 hodiny ztrati. Ten vylet do Oregonu by se proste behem jednodho dne nedal udelat.

Jeste dalsi prijemna vec je jak je to cele zorganizovane. Ten den kdy jsme odletali jsme jel rano na snidani. Bylo 7.40 rano a zvoni mi telefon. Dispecer me sdelil, ze moje letadlo zrovna pristalo v Torrance, nabere benzin a behem 20 minut je pripraveno kdykoliv chci odletet. Naplanovany odlet byl v 8.30.

Kdyz jsme byli v Oregonu tak proaktivne sledovali pocasi a volali, ze je to vypada na velmi silny proti proudy vzduchu. A ze je mozne, ze budeme muset po ceste pristat a nabrat palivo. Za to se uz predem omlouvali jestli k tomu dojde.

Po pristani volal muj osobni broker a ptal se jestli je vsechno v poradku. Je z vychodniho pobrezi a mel asi 10 vecer. Ale presto zavolal par minut po pristani jen aby vedel, jestli vsechno bylo jak ma.

Varovani: Tento clanek jsem psal po par sklenickach vina primo v letadle.

Tak moravsky sedlak je znovu na cestach:-). Tentokrat letim first class se Swiss airlines. Je to poprve a mam trosku nostalgcke vzpominky. Totiz kdyz jsem poprve v zivote letel necim lepsim nez economy tak to bylo prave se Swiss airlines business class. Tehdy jsem se citil jako v raji. Vse mi pripadalo naprosto dokonale. Dobra obsluha. Vyborne jidlo.

O to vice jsem se tesil, ze konecne vyzkousim Swiss first class. Swiss jsou docela skoupi na to davat letenky za mile. Radeji nechaji letet prazdna sedadla. O to je to lepsi zazitek. Krome me a me manzelky byla v cele first class kabine jen jedna dalsi pasazerka.

Mam prave pocit, ze dav lidi kolem me kdyz cestuji je asi nejvice stresujici. Kdyz jsem v lounge a jsem tam sam tak uz to na me pusobi relaxacne.

Lounge v Los Angeles

Kdyz me pak vyzvou at nastoupim do letadla a znovu nevidim zadne lidi ve fronte tak to znovu pusobi relaxacne. Swiss to podle me takto organizuje. Nejdrive necha nastoupit cele letadlo a pak teprve rekne lidem v salonku at se vydaji k letadlu. I kdyz nemuzu dostatecne posoudit protoze jsem s nimi letel jen jednou business a ted first. Ale planuji tech vyletu vice. Na leto mam zabukovanou dalsi letenku.

Kdyz jsem odchazel ze salonku tak a prisel k brane, tak uz vsichni cestujici byli nastoupeni. Takze vstupujete do letadla a nevidite nikoho. Usmiva se na vas letuska. Dovede vas do first class kabiny. Klasicky vyfasujete pyzamo. Myslim, ze to jejich pyzamo je jedno z nejlepsich.

Letusk na me cekala a jakmile jsem se prevlekl na zachode do pyzama tak mi poskladala vsechno obleceni na vesak a povesila do skrine. Jeste pred odletem jsme dostali sampanske a predkrm, ktery byl vynikajici.

Pomalu jsem byl nervozni za ne, protoze predkrmy se normalne neserviruji dokud se nezvletne. Ale ve Swissu to brail nejak relaxovane. I kdyz uz letadlo popojizdelo na runway tak jsme stale popijeli sampanske.

Swiss nema takove sluzby jako asijske aerolinky ANA, JAL, Cathay nebo Singapore Airlines. Proste asiati to umi nejak lepe. Jsou proste velmi dobri na ty sluzby. Ale na druhou stranu Swiss byli tak nejak prijemne efektivni a zaroven uprimni, ze se mi ty jejich sluzby velmi libili. Bylo to jinaci. Asiati nekdy pusobi dokonale, az prehnane ochotne, ale az skoro strojove. Swiss pusobili tak nejak vice pratelsky a uprimne a asi me to kulturne sedelo vice.

Trosku jsem to prehnal s predkrmy. Prijeli za mnou z vozickem a ukazkou co si muzu vybrat. A mel jsem chut na vse. Takze me pani letuska rekla, ze mi to da rovnou na dva talirky.

Ja a me predkrmy.

Snedl jsem predkrmy a mela nasledovat polevka a salat. Problem byl, ze jsem mel pocit, ze jsem totalne plny. Takze jak vidite i ty moje trip reporty zacinaji stat za prd, protoze uz nedokazu sezrat co drive. Vynechal jsem polevku a salat.

Hlavni jidlo jsem si vybral nejakou svycarskou specialitu co nemeli na jidelnicku. Grilovanou teleci klobasku. Byla vyborna.

Nasledoval talir se syry a ovocem. Letuska k tomu nabidla portske vino. Takze jsem sel do toho. To jak vam ve Swissu nabizi to jidlo je nadhera.

No a pak zakusek. Vybral jsem si zmrzlinu.

A protoze byli velikonoce tak jsem dostal i cokoladoveho zajicka.

Po veceri espresso.

A konec.

Jsem prezrany a jdu spat.

Takto vypada Swiss sedadlo. Je to stara konfigurace first class. Ted uz maji novejsi a lepsi. Ale ani toto starsi sedadlo nebylo spatne.

Takto vypada kdyz vam z neho ustelou postel.

Usnul jsem tak tvrde, ze jsem prospal vetsinu letu. Klidne to mohlo byt o hodku dve delsi. Rano jsem se trosku vice pochlapil s jidlem a vzal si vice moznosti. Nejdrive jsem mel pocit, ze budu jist zdrave. Objednal jsem musli.

Letuska prisla jestli budu chtit k pecivu nejakou marmeladu. Rikam, ze nevim, mozna ani ne. Tak ona rika, radeji ti jich necham nekolik kdybys dostal chut.

Pak prisla znovu a rika, co treba nejakou suncicku k pecivu. Tak jak odpovidam, ze klidne.

A to uz jsem se nejak rozjedl, takze jsem kyvnul i na vajecnou omeletu se slaninou a klobaskem.

Na zaver davam foto vinoveho a jidelniho listku z letadla.

Tak myslim, ze tohle je jeden z poslednich trip reportu. Aniz bych letel s nekym s kym jsem jeste predtim neletel. Rad poreferuji jake jsou ruzne lety, ale jsem cim dal linejsi fotit. Obzvslat, kdyz jsem uz jsem tou first class letel.

Ono je hrozne tezke psat trip report po zkusenosti letet se Singapore Airlines Suites v A380. A pak porovnavat jake bylo sedadlo:-).

Ale neco zkusim (ty co to otravuje cist tak prosim rovnou preskocte tento clanek). Naposledy me nejaky anonym napsal, ze jsem trapnej jak klasickej sedlak co poprve zazil nejake lepsi sluzby… 😀

Kdyz jsem nedavno letel do Tokya tak jsem stihl udelat par fotek v letadle. Vetsinou jsem uz liny fotit kazdy let, takze ne pokazde ten trip report pak muzu napsat.

S JAL (Japan Airlines) zas tak casto neletam. Oni totiz zas tak casto neuvolni dve sedadla v prvni tride. Je to spise nahoda, ze neco zahlednu. A kdyz mam zrovna chut letet do Japonska tak se takoveto nahody rovnou chytnu. A i to byl duvod proc jsem nejake fotky udelal.

Sedadlo neni spatne. Neni to samostatna suite s dvermi jako v Singapore Airlines:-). Ale furt to asi nemuzu porovnavat. Ale vzdy bych dal prednost tomuto sedadlu nez treba British Airways. Je totiz docela siroke a to mi pripada na spani dost dulezite (kdyz lezim na boku nebo na brise).

JAL serviruji krome Dom Perignon take alternativu sampanske Salon 1999. Dom Perignon piju porad (to zni, ze?), tak jsem si dal Salon. Uvedu to na pravou miru. Dom Perignon serviruje vice asijskych aerolinek a skutecne KDYZ LETIM tak ho piju casto. Ale rad zkusim neco jineho. Porad jeste nejsem psychologicky tak daleko, ze bych si koupil domu flasku sampanskeho, ktera stoji k $300 a vypil si ji jen tak. Mozna k tomu jednou dojdu, ale zatim jsem rad, ze mam temer neomezenou moznost si vse vychutnat v letadle.

Jeste k tomu nekteri znalci rikaji, ze rocnik 2003 Dom Perignon stejne neni nejlepsi (v provnani s Dom Perignon 2002, ktery jeste nedavno servirovali):-)

Klasicky je k dispozici jidelnicek. Krome hlavniho menu jsou v nabidce ruzna dalsi jidla, ktera si muzete kdykoliv behem letu objednat. Davam ilustracne jen ukazku z jidelniho menu a vineho listku.

Tohle bylo velmi zajimave. Premiovy caj, ktery se naleval jako vino. Royal Blue Tea.

Pripada mi, ze i kdyz Singapore mel nejlepsi sedadlo tak jidlo je lepsi v JAL (nebo treba v Cathay Pacific).

Stolovani, jednotlive chody parovane s vinem a hlavne ta personalizovana obsluha jsou doopravdy skvely zazitek.

V teto fazi jdu spat:-). Letusky vam nachystaji postel. Pyzamo samozrejme vyfasovane, jen jsem ho zapomnel vyfotit.

Pospal jsem par hodin a dostal na neco chut. V JAL delaji naprosto vynikajici zeleninove kari. Vzpomnel jsem si a objednal.

Pri jidle jsem se podival na nejake filmy a popijel u toho to Royal Blue Tea.

Hrozne rad se divam na japonske filmy. Jsou takove depresivni jako byvaly filmy v CR. Takze je mi to blizke:-).

Chvilku jsem znovu spal. Pak mi letuska rekla, ze za dve hodiny pristaneme. Jestli chci neco dalsiho na jidlo. Vzal jsem to uz jen z lehka. Nemel jsem totiz hlad tak jsem ji rekl at mi donese jen ovoce.

Ale jak jsem snedl ovoce tak jsem najednou ten hlad dostal.

Testoviny s kuretem a salatem.

Zakusek a cappuccino.

Tesne pred pristanim stihli zavrit jak letiste Narita tak Haneda. Letadlo bylo presmerovano do Sappora. Letiste v Tokyu se za 2 hod. otevrelo a leteli jsme zpet. V Tokyu byla totalni kalamita. Napadlo asi 4-5 cm snehu. Vlaky meli 3-4 hod. zpozdeni. Dalnice z Narity byli uzavrene. Limousine bus prestal kompletne jezdit. JAL pro nas zaridil hotel (byli jsme jedin z mala stastlivcu). Hotely byly vyprodane a vetsina lidi vyfasovali spacaky a spali na letisti.

Takto vypada snehova kalamita. Mistni rikali, ze to je nejvice snehu za poslednich 17 let!!!

Autobus do hotelu mel snehove retezy a po asfaltu na kterem zadny snih nebyl to krasne drncalo.

Tak to jen na zaver trosku pro legraci…